Chalífa a pokrytectví Západu
Filip OutrataV českém překladu vycházejí úvahy italského historika Franka Cardiniho o fenoménu chalífátu, cynismu a pokrytectví západních zemí a způsobech, jak odvrátit fundamentalisty vzývaný střet kultur.
Není právě obvyklé představit si důstojného profesora a znalce středověkých dějin, hlásícího se ke svému katolictví a zejména papeži Františkovi, jak s vášní kritizuje politiku Spojených států a NATO, nešetří ani Izrael a připomíná sarkastickými slovy Západu, že si v hodnocení teroristických hrůz dneška a dob minulých nevidí na špičku vlastního nosu a že jeho pohoršení nad obětmi, zejména ovšem těmi vlastními, je zkrátka na baterky. Právě takový je autor knihy deníkových záznamů a úvah o dávných dějinách i žhavém dnešku.
Italský historik Franco Cardini (narozen 5. srpna 1940 ve Florencii) dosáhl proslulosti svými pracemi zaměřujícími se na dějiny středověku. Psal o tématech jako jsou křížové války, spiritualita a imaginace (například postava svatého Františka z Assisi), vztah křesťanství a islámu (i česky vydaná práce Evropa a islám, Praha 2004). Naposledy se italský medievista českým čtenářům připomenul knihou Jeruzalém. Průvodce dějinami města (Praha 2015). Ani v ní nezapřel svůj zájem i o jiná období dějin než je středověk.
Cardini se aktuálním otázkám věnuje dlouhodobě a angažuje se občansky a politicky. Byl veřejně aktivním odpůrcem zásahu v Afghánistánu i invaze do Iráku, kandidoval v místních volbách v rodné Florencii za levicové uskupení. Krátce po invazi do Iráku připravil k vydání sborník Strach a arogance (La paura e l´arroganza, Laterza 2003), do něhož přispěl mimo jiné i Noam Chomsky. Podobně zaměřená je další, již autorská Cardiniho kniha Astraia a Titáni. Americké lobbies dobývají svět (Astrea e i Titani. Le lobbies americane alla conquista del mondo, Laterza 2005).
Na své osobní webové stránce si historik už několik let vede deník Minima Cardiniana, ve kterém komentuje aktuální politické události, zejména na Blízkém východě, a spojuje tu svou historickou erudici se zájmem o aktuální dění. Právě výběrem z těchto textů vznikla kniha nazvaná Pokrytectví Západu. Chalífa, teror a dějiny. Zachycuje deníkové zápisy začínající 19. ledna 2014 a končící 27. ledna 2015.
Klíčovou roli v úvahách hrají nejsledovanější události těchto dvanácti měsíců: konflikt v Sýrii a nástup Islámského státu, válka v Gaze v roce 2014, vraždění v Paříži v lednu 2015, v jehož dozvucích se Cardini se čtenářem loučí. Ale nejde zdaleka jen o ně. Dalšími a neméně podstatnými tématy je vztah k Íránu, radikalizace mladých západních muslimů nebo třeba věznice v Guantánamu.
S politickými stanovisky Franka Cardiniho, například s tím, že by bylo záhodno dát sbohem NATO a pokusit se vybudovat samostatnou evropskou armádu a politiku nezávislou na Spojených státech, lze souhlasit či nesouhlasit. Jeho úvahy o zákrutách dějin a současnosti, často osobní, někdy emotivní, vždy ale opřené o hluboké znalosti, si však zaslouží pozornost v každém případě.
Chalífové už nejsou, co bývali...
Saúdové ale titul chalífy neužívají a nevím o tom, že by si ho někdy v minulosti osvojili. Je ovšem pravda, že jako ochránci posvátných měst Mekky a Mediíny a strážci wahhabistické pravověrnosti jsou s IS v konkurenčním postavení.
Pokus krále Hidžázu být uznáván jako chalífa byl zcela neúspěšný a poměrně krátce na to Hidžáz dobyl Ibn Saud.
(Hidžáz je ta část dnešní Saúdské Arabie, kde je Mekka a Medína)
"Britské vládě se přesto, s diskrétním cynickým realismem, podařilo nechat prohlásit novým chalífou hášimovského panovníka Hidžázu Husajna, jehož považovala za svého jistého spojence. Následně však změnila koně, Husajna odsunula na okraj a za svoji oblíbenou sílu zvolila rigorózní wahhábisty z jižní Arábie, Saúdy."
Na jednu stranu tvrdí, že se Západ musí vzdát své představy, že je jeho kultura nadřazená jiným díky svému univerzalismu, a naučit se respektovat kultury jiné, na druhou volá po silném mezinárodnímím společenství, které by garantovalo univerzalistické globální zákony, kterým by se měly všechny kulturní okruhy přizpůsobit.
Znamená to, že by tyto mezinárodní zákony muslimům povolovaly např. krevní odplatu?
A jak by tedy pak fungovala ona "salátová mísa"? Kdyby evropští muslimové spáchali pokrevní mstu, nemohly by je evropské soudy stíhat s odůvodněním, že to jsou muslimové a krevní mstu jim povoluje Korán?
To by mohlo těžko fungovat.
Nebo by to znamenalo, že se islám musí reformovat, i když to po něm nikdo nemůže chtít ani vyžadovat?
Nebo by to znamenalo, že budou mít muslimové jiné zákony v muslimských zemích a jiné ve zbytku světa?
..................... Nu,
radikalizující se islám dělá těžkou hlavu všem.
A nikdo neví, co dělat...
Teoreticky o něčem uvažovat je zkrátka jednodušší než se v praxi potýkat s tím, jak to může fungovat - a v této oblasti asi zvlášť...
No, možná to není nejlepší ze všech možných světů, ale rozhodně to je nejlepší ze všech světů. která tady jsou v současnosti a dohlédnutelné minulosti k disposici. Těch milion uprchlíků ročně, co riskují životy, aby se k nám dostali, si to nejspíš myslí taky. Pan prof. Cardini má to luxusní privilegium, že v tom světě už žije, a může ho kritizovat.
"Arogance Západu" se projevují buď tím, že se vidíme jako bezchybné ideální společenství, ke kterému se všichni musí vztahovat (tuto chybu dělá dnes už myslím málokdo), a nebo naopak jako hlavní viníci všeho špatného, co se na světě děje. To je TAKÉ arogance Západu. Nechme trochu té historické viny taky na těch ostatních.
Většina světa je v nemalé míře součástí Západu. Napodobovat se snaží ovšem všichni. I Rusové v Sýrii. I šejkové v Emirátech.
Především však napodobují obyčejní lidé. Syřané chtějí žít tak, až by nám splynuli s Italy. Také proto přišlo tzv. Arabské jaro. A ukrajinské. Proti tomuto pohybu vystupují ovšem dosti mocné síly, byť různé orientace, a chtějí "konci dějin" stůj co stůj zabránit. Někdy jim pomáháme, protože cítíme, že vítězení Západu je zároveň západní arogancí. Také nejsme spokojení s tím, jak se Západ adaptuje na ohromné změny svého území. Doplácejí na to jeho obyčejní příslušníci, kteří ztrácejí ze své svého druhu privilegovanosti. A tak se jim může zdát, že nepřátelé jejich nepřátel jsou jejich přáteli. Kdo? Tvrdší z diktatur islámského světa, tzv. IS, jinde Rusko, které chce žít v iluzi, že není součástí Západu, ale jeho rivalem. Je součástí Západu, tak jako byly kdysi Británie a Německo, byť mohly být spolu zrovna ve strašné válce.
Proud nás žene mezi dva nebezpečné útesy. Moderní Skyllou je tradiční západní vlastenectví, zakazování "kálet do vlastního hnízda", umlčování vlastních pochybností a nespokojenosti s tím, jak se Západ mění (přizpůsobujeme se světu, který přizpůsobujeme). Charybdou je nadržování režimům a systémům, které jsou neskonale horší než naše.
Bohužel jsem se nedopočítal úvozovek,
Myslím ostatně, že Cardini nevidí Západ jako viníka všeho špatného, kritizuje určité konkrétní kroky a postoje.
Nenašel jsem úvodní úvozovky k těm na konci textu, tudíž nevím, jestli ten multikulturní melting pot je Váš referát nebo Cardini přímo.
Ale já se nedopočítal a poloslepí lidé obvykle špatně vidí, říkával jistý moudrý muž, ty úvozovky jsou nejspíš v pořádku.
Podle jeho verze máme podstatě pouze tři možnosti
a) přijmout břemeno bílého muže/bílé ženy - viděli jsme jak to dopadlo v Iráku
b) pokládat Západ za kořen všeho zla
c) dělat real politiku
Všechny tři možnosti jsou těžko stravitelné.
Osobně hlasuji pro variantu c) - doplněnou pokuď možno o humanitní přístup
http://echo24.cz/a/iH85H/mohameduv-srdecny-vztah-ke-krestanum
Tyhle smlouvy s křesťany Mohamed uzavíral před svou smrtí, muslimové věří, že když jsou nějaké posvátné výroky v rozporu, platí pozdější verze -- v tom je to moc dobré.
Muhamad se v těchto smlouvách zaručuje křesťanům respektovat jejich víru a zaručuje svobodu vyznání a jeho ochranu.
A existují prý i s židy a dalšími.
Křesťané by se měli velmi intenzivně zasazovat o to, aby tyto smlouvy vešly v muslimském světě ve všeobecnou známost a aby se staly součástí náboženství.
Vždyť jsou to smlouvy Proroka!
Lepší metlu na náboženské fanatiky, kteří nic než islám ve svém radikálním výkladu neuznávají, si opravdu těžko představit....