Přednáška s názvem „Islám — pár základních slov pro orientaci“ ve mě vzbudila zájem již při prvním pohledu na plakát. Zajímalo mě, zda přednášející, místní katolický farář, dokáže pojmout složité téma komplexně a jestli se vyhne zjednodušujícím stereotypům. V rámci praxe v regionálním deníku jsem se proto vydal do Městského domu kultury v Karviné, abych ukojil svou zvědavost.

První hodinu poměrně nudné přednášky byla k slyšení spousta pojmů souvisejících s islámem. Osvěžil jsem si hodiny věnované světovým náboženstvím ze střední školy a uvědomil si různá propojení mezi islámem a křesťanstvím. Zajímavější část večera však přišla v době, kdy mě již monotónní tón přednášejícího kombinovaný s příjemným přítmím v sále nutil stále častěji zavírat oči.

Imaginární samizdat a zahubismus

„Právě skončila oficiální část přednášky a dostáváme se do té neoficiální, kde bych chtěl poukázat na sporné otázky týkající se islámu. Pokud máte nějaké nahrávací zařízení, tak je prosím vypněte, nechci se dostat do nějakého ohrožení,“ promluví znenadání při pohledu na poslední slajd prezentace přednášející farář.

Atmosféra v sále mírně zhoustne, klimbající paní přede mnou zbystří a z přednášejícího se stává disident a hrdinný bojovník proti nepříteli, o kterém tak trochu všichni tušíme, ale málokdo si jej troufne pojmenovat nahlas. Unylý výklad islámské symboliky vystřídá dynamický projev o „pravé podobě islámu“…

„Víte, oni sice mají v koránu napsáno, že židy a křesťany mají považovat za své bratry, ale ve skutečnosti jejich hlavním cílem je šířit Islám za každou cenu,“ zahajuje téměř hodinový monolog.

Na přetřes přijdou všechna sporná témata tradičně spojená s islámem. „Žena je v islámu majetek muže. Pro muslimy je každý člověk od přírody muslim, takže jejich cílem je přesvědčit lidi za jakoukoliv cenu. Muslimové neuznávají smrt Mohameda, pokud jim to řeknete, poklepou si na čelo nebo vám useknou hlavu. Zřeknutí se islámu se trestá smrtí, pokud se zřeknete, jste ve chvíli vstupu na půdu arabské země v ohrožení života. V islámských zemích nikdy demokracie nebyla a nikdy nebude, funguje tam jedině zahubismus: vzít za hubu a táhnout,“ hřímá do stále zděšenějšího publika farář.

Nechme stranou nerovné postavení muže a ženy v křesťanství, případně pohled nemuslimské většiny v České republice na problematiku znásilnění. Nechme stranou, že nejhrůznější podoby nabývá islám jen v několika málo nejkonzervativnějších, zpravidla wahábistických zemích, jako jsou Saudská Arábie nebo Jemen.

Raději nemluvme o zahraničních vztazích těchto států se západním světem, případně jejich přímé podpoře. A už vůbec ne o staletích kolonizace, přenášení studenoválečnického konfliktu do zemí třetího světa či podpoře některým diktátorům, díky čemuž progresivní a demokratické síly neměly v arabských zemích nikdy možnost vyrůst. Pokud jde o démonizování nepřítele, pak vše je dovoleno.

Miluj bližního svého, pokud je křesťan

„Sledujeme islamizaci Evropy v přímém přenosu. Představte si situaci, že Turecko bude členem Evropské unie, spojí se všichni muslimové, kteří žijí ve Francii a jiných státech na západě. V takovém případě můžeme mít v Evropském parlamentu muslimskou většinu a z ničeho nic tady máme šaríu,“ blouzní farář.

Ponechme stranou, že Turecko marně žádá o vstup do Evropské unie již od padesátých let minulého století. Navíc vzhledem k neustálému posilování Erdoganova autoritářského režimu a porušování práv vůči tureckým Kurdům je v současnosti členství Turecka v Evropské unii nemyslitelné.

Dejme bokem, že Evropská unie není federace se společnými zákony, a že Evropský parlament je institucí s pramalým vlivem na podobu Evropské unie. Rovněž nemluvme o neexistenci jednotné muslimské identity v západních zemích, která žije jen v představách bojovníků Islámského státu a zvěstovatelů střetu civilizací. Pokud jde o zpodobnění pekla, pak vše je dovoleno.

„Má Evropa ještě šanci?“ ptá se vystrašený muž v poslední řadě. Po vykreslení pekla musí nutně přijít katarze. „Evropa se odklonila od ideje, ze které vyrostla. Evropa vznikla z křesťanství, od kterého jsme se odvrátili. Vlastně si za to můžeme sami,“ uzavírá kázání farář.

Zatímco muezín svolává souvěrce hlasitým křikem, některým evropským křesťanům stačí k svolávání do kostela taktika vrtěti muslimem. Apokalyptická vize ovládnutí evropských institucí muslimy (nepříliš vzdálená nedávným představám o ovládnutí světa Židy) slouží jako účinný mechanismus, jak v lidech vyvolat strach a přinutit je k brzké návštěvě kostela. Takovou taktiku ve svých dílech zdatně dekonstruuje nedávno zesnulý italský spisovatel Umberto Eco.

Účel setkání nejlépe dokládá následná neformální diskuze jednoho z účastníků přednášky s přednášejícím o příchodu křesťanských uprchlíků do nedalekých Smilovic. „Jsou to křesťani, to je v pohodě,“ odvrací obavy farář, který tak po vzoru bojovníků Islámského státu nakreslil jednoznačnou linii mezi křesťanskou Evropou a islámským východem. Nad podobně cílenou manipulací by se snad dalo mávnout rukou, kdyby jen neměla ve veřejnosti silný ohlas.

Paul Lazarsfeld ve čtyřicátých letech zkoumal chování voličů v předvolebních kampaních a mimoděk zjistil, že silný vliv na jejich rozhodování mají takzvaní lokální názoroví vůdci, místní postavy se symbolickou pozicí. Myšlenku, že přednášející farář patří k takovým vůdcům, mi stvrdila v družném rozhovoru pracovnice kulturního domu, kde se přednáška odehrávala. „Pana faráře zveme na přednášky často. Má neuvěřitelný přehled o situaci ve světě a umí odpovědět na každou otázku,“ říká mi.

Při analyzování příčin nárůstu xenofobních nálad ve společnosti bychom proto neměli opomíjet právě vliv lokálních autorit. Jejich slovo může totiž mnohdy mít větší dopad než slovo vzdáleného prezidenta.