Jak můžete vy osobně bojovat s islámským fundamentalismem

Knihu Karimy Bennounové Tady vaše Fatwa neplatí by si měl přečíst každý. Ať už se bojíte islámu, anebo máte pocit, že žádný problém není, váš pohled se po přečtení knihy změní.

Igor_demo20

Saša Uhlová

23.08.2016 13:33

Související

Štěstí z šesti

Knihy o základech

Proč se muslimové jasně nepostaví terorismu? Neozývají se dostatečně hlasitě proti teroristickým útokům. Ve skutečnosti tyto útoky většinově podporují. – Takovéto výroky lze číst v českých médiích, v diskuzích na internetu a na sociálních sítích. Názor je to v České republice zhusta sdílený a jeho šiřitelé si navíc připadají skoro jako hrdinové. Podobná argumentace se objevuje i v zahraničí.

Karima Bennounová, autorka muslimského původu, napsala knihu, která alespoň částečně poskytuje odpověď na palčivé otázky současnosti. Pracovala na ní několik let. Zmapovala příběhy lidí ze zemí s muslimskou většinou, kteří bojují proti fundamentalismu a násilí. Bojují proti němu s nasazením vlastních životů a bez většího zájmu západních společností už několik desítek let. Je jich mnoho. A potřebují především podporu, které se jim nedostává.

Hrdinové knihy Tady vaše fatwa neplatí jsou muslimové, agnostici i ateisté. Všechny spojuje jejich muslimský původ. Někteří třeba i v důsledku současného vývoje od víry odpadli, jiným naopak jejich víra dodává sílu v boji proti fundamentalismu. Jsou mezi nimi učitelé, profesoři, právníci, feministky, umělci, imámové anebo prostě lidé, kteří se rozhodli něco dělat. Založit třeba kurs šití pro dívky, což může být životu nebezpečná aktivita.

Není umírněného fundamentalismu
Témat, která kniha přináší, je mnoho. Největším přínosem je právě to, že všechno, co se dozvídáme, přichází skrz úvahy a životní příběhy lidí, se kterými autorka vedla rozhovory. Zároveň však autorka ověřovala všechno, co šlo. Kniha má bohatý poznámkový aparát.

Lidé na Západě by si měli podle autorky především uvědomit, že nelze podporovat takzvané „umírněné islamisty“. Na konkrétních příkladech ukazuje, že tito takzvaně umírnění jen umetají cestu fundamentalistům a džihádistům, kteří čekají na chvíli, kdy se budou moci naplno projevit.

Karima Bennounová ukazuje, jak Západ často morálně podporuje hnutí přímo napojená na fundamentalisty. Její hrdinové z hnutí bojujících proti islamistům v knize kladou otázky, nechápou, proč jim západní elity radí, aby nebyli tak nesmiřitelní ve vztahu k politickému islámu. Opakovaně se pohoršují nad tím, že USA je spojencem Saudské Arábie, která financuje islamisty.

Peníze, které plynou ze zemí, jako je právě Saudská Arábie, ale i z Kataru, Spojených arabských emirátů či Kuvajtu, ovlivňují volby v jednotlivých zemích. A podle autorky se významně podílí na vzestupu fundamentalismu a wahhábismu na Středním východě a v severní Africe. Peníze jdou údajně na rozvoj. Stavění poliklinik, ale i humanitární pomoc v regionech však doprovázelo obracení na víru, přinášení burek pro ženy a vnucování zvyků, které neměly v místě tradici. Pokud se chce svět bránit proti fundamentalismu, musí podle Benounnové zastavit tok petrodolarů ke všem samozvaným emírům a ajatolláhům.

Karima Benounnová představovala svou knihu i v Praze. Foto Saša Uhlová, DR

Karima Benounnová kritizuje Spojené státy americké za to, že financovaly fundamentalistické skupiny v Afghánistánu a na příbězích v jiných státech pak ukazuje, jakou roli muži vycvičení v Afghánistánu sehráli v zemích, kam se po výcviku vrátili – jak například ovlivnili vývoj v Alžírsku. Vysvětluje také, jak se podhoubí k fundamentalismu vytváří na Západním břehu a v Gaze kvůli podmínkám, ve kterých tam lidé žijí. Tvrdě však kritizuje i Hamás. A její kritika je věrohodná, podpořená výzkumem z místa.

Západní pravice není schopná rozlišovat islám a islámský fundamentalismus, levice je naopak slepá k nebezpečí, které fundamentalismus a politický islám představují. Výhrady autorky k postojům nejen států, ale i intelektuálních elit jsou v knize bohatě doložené jak citacemi ze západního tisku, tak výpověďmi lidí ze zemí s muslimskou většinou, kteří tento postoj vnímají jako zradu.

Islamisté představují krajní pravici – a Karima Bennounová poukazuje na paradox, kdy mnohé její představitele západní liberální levice nekriticky hájí. A pro zaslepenost tohoto postoje, jakož i pro podporu takzvaně umírněným islamistům má vysvětlení. Pro západní elity (zleva i zprava) je nepředstavitelné, že by lidé s muslimským původem mohli žít v demokraciích, a proto raději podporují „kompromis“ v podobě umírněného islamismu. Je to vlastně takový rasismus nízkých očekávání.

I věřící muslimové v knize opakovaně zdůrazňují, že náboženství a stát by měly být oddělené a velice přesvědčivě ukazují, proč by tomu tak mělo být. Selhání liberální levice autorku zjevně bolí víc, protože se k ní sama počítá, když tvrdí, že se nejedná o střet civilizací, nýbrž o střet pravicových křídel. Pro českého čtenáře může být pojmosloví zmatečné, protože část české pravice je z mezinárodního hlediska spíše liberální levicí.

A zakázali zpívat, zakázali hrát
Fundamentalisté zakazují všechno. Třeba pít vodu ve stoje, nebo papiňáky. Jeden ze zpovídaných například vypráví, že zakázali jíst fazole, protože způsobují plynatost. Vehementně se soustředí na témata týkající se tělesnosti: „Zmocnili se krásného, vkusného náboženství mého mládí a proměnili je v řadu tělesných funkcí,“ říká v knize jeden profesor arabštiny z Egypta.

K zakázaným věcem patří přirozeně i hudba, nebo divadlo, které mají v zemích, kde rozsévají svůj teror, mnohdy velmi dlouhou tradici. Tím vytvářejí větší vlnu odporu, než bychom mohli doufat. Přestože na divadelním festivalu v Pákistánu hrozí opětovné sebevražedné atentáty, navštěvují ho tisíce lidí. Autorka se zároveň snaží nezavírat oči ani před takovými skutečnostmi, že třeba právě v Pákistánu lidé na venkově často věří, že útoky džihádistů mají na svědomí Američané nebo hinduisté. Přičítá to nízké vzdělanosti spojené s chudobou a nevědomostí.

Hrůznost počínání islámských fundamentalistů doléhá na čtenáře o to silněji, že přichází skrz konkrétní lidské příběhy. Je to těžké čtení, jehož tíha je ale vyvážená příběhy naděje a hrdinství statečných mužů i žen. Nechci převypravovat vše důležité z knihy, protože chci, abyste si ji všichni přečetli. Můj pohled změnila, posunula, mnohé jsem si díky ní ujasnila. A byla bych ráda, kdyby intelektuálně poctivá práce autorky našla co nejvíce čtenářů a čtenářek.

Když hrdinství nic nestojí
Část českých novinářů i veřejných intelektuálů podlehla vábení sdělovat světu „nepříjemné pravdy“. Porůznu naznačují, že islám je problém a že neslyší muslimy dostatečně hlasitě odsuzovat terorismus. A tyto své výplody prezentují jako projev statečnosti. Bůh ví, co jim hrozí. Rozhodně ne smrt, jako těm muslimským novinářům, vysokoškolským profesorům, právníkům a právničkám, umělcům, intelektuálům, ředitelům škol, studentům, rodičům, anebo jen prostě nejrůznějším lidem, kteří zemřeli, protože se snažili podat zprávu o tom, co islámský fundamentalismus působí a bojovat proti útlaku fundamentalistů.

Nepříjemná pravda je jiná. A to, že jsme se po celá léta jako novináři i jako společnost málo věnovali tématu, které sužovalo miliony lidí. Začalo nás to zajímat teprve ve chvíli, kdy sebevražedné atentáty dorazily až příliš blízko k nám. Tak blízko, že si už umíme představit, že by se to mohlo stát i u nás, v České republice. Mediální pozornost se občas zaměřila na pachatele útoků, téměř nikdy však na jejich odpůrce, kteří si nemohli nevšimnout, že jejich aktivity svět příliš nezajímají.

Jak ráda sahám do svědomí novinářské obci, musím tentokrát přiznat, že nejvíc bych měla spílat sama sobě. Díky svým zkušenostem a setkáním jsem to měla být já, kdo se měl téma lidí bojujících proti islámskému fundamentalismu pokusit v České republice zpopularizovat. Začala jsem se ale o islámský fundamentalismus více zajímat teprve, když se jeho hrůzné důsledky začaly ve větší míře objevovat v Evropě.

Svět, který nás zas tolik nezajímal, přichází teď i k nám. Jde o to, jaký bude. Foto Saša Uhlová

Přitom jsem se už před dvaceti lety seznámila s Amel, dcerou zavražděného odpůrce islamistů. Chodily jsme spolu do školy. Její rodina mě ten rok, kdy jsme bydleli společně v Grenoblu, přijala mezi sebe. Díky nim jsem se seznámila s desítkami dalších lidí s podobnými osudy, kteří proti islámskému fundamentalismu bojovali a nakonec po ztrátě blízkých, nebo pod hrozbou smrti, museli opustit svou vlast.

Amel mi vyprávěla, jak jejího otce zastřelil islámský fundamentalista, když s ním šla po ulici. Stalo se tak krátce poté, kdy mu Francie odmítla poskytnout azyl s argumentem, že je ekonomický uprchlík. O azyl požádal proto, že mu vyhrožovali a řada jiných lidí z jeho okolí byla zabita. Když ho zastřelili, rodina azyl dostala. Proto jsme se v roce 1995 potkaly.

Vzpomínám si, jak jsme jednou společně plakaly v kině, když jsme viděly film Země a svoboda a Amel mi tehdy v slzách říkala, že má tendenci se příliš litovat, přitom se jiným lidem dějí mnohem větší hrůzy, než se staly jí. Vyprávěla mi příběhy lidí, které umučili fundamentalisté v Alžírsku, ale hluboce se jí dotýkaly i jiné tragédie. Nevnímala historii Evropy jako cosi vzdáleného, prožívala to úplně stejně, jako kdyby se jednalo o historii její země. Tehdy jsem pochopila, že humanismus nemá hranice. Jen jsem to od té doby možná trochu pozapomněla.

Jsme v kontaktu dodnes, ale teprve teď, po dvaceti letech, jsem při studiu tehdejších událostí zjistila, že muž, který zastřelil jejího otce, obrátil zbraň i proti ní. A vystřelil. Jen zázrakem kulka minula, nebo snad nevyšla. Amel mi to nikdy za celé ty roky neřekla. Dověděla jsem se to až díky internetovým stránkám, které vytvořili příbuzní obětí.

Když jsem si to přečetla, rozplakala jsem se. Byla jsem tehdy její nebližší kamarádka, přesto o tom mlčela. A v tu chvíli jsem si také uvědomila, že do kritiky české mediální scény musím tentokrát zahrnout především sama sebe.

Příběh Amel i příběhy v knize Tady vaše fatwa neplatí ukazují, jak hloupé a zpozdilé je domnívat se, že dodržování lidských práv má někde menší prioritu, nebo jen přehlížet jeho porušování s poukazem na kulturní relativismus.

Kdo zabil Belaida, kdo zabil Brahmiho? Podle mnoha Tunisanů v tom má prsty západem podporovaná islamistická strana Ennahda (Hnutí obnovy). Foto Saša Uhlová, DR

Jsou to právě tyto progresívní síly, které bychom měli podporovat. Občanskou společnost, za kterou třeba v Tunisku přišly loni demonstrovat statisíce lidí, kteří se zároveň ptali, kdo zabil otevřené kritiky islamistů a poukazovali na to, že krytí a popírání terorismu je také terorismus. Anebo občanskou společnost, kterou v Alžírsku v devadesátých letech podporovali masově všichni ti, kteří své děti dál posílali do škol.

Je zřejmé, že je těžké z pozice jednotlivce ovlivňovat politiku i jen vlastního státu – natož pak mít vliv na to, jak se chovají velké mocnosti, které situaci ve světě formují mnohem víc tím, komu poskytují podporu. Přesto ale jsme tyto státy nakonec my všichni dohromady a veřejné mínění dokáže věci měnit.

Můžeme také začít u sebe. Třeba tím, že budeme finančně podporovat některé z aktivit, které se islámskému fundamentalismu stavějí. V knize Karimy Bennounové naleznete inspirace dostatek. Samozřejmě za předpokladu, že vámi vybraná hnutí budou ještě fungovat a lidé, kteří je představují, budou naživu. Jméno Amel znamená naděje.

A co si myslíte vy? Diskuse (17 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 23.Srpna 2016, 15:52:1

Je to hrůza.
Skutečná hrůza bez konce.

Když si člověk třeba uvědomí, že Clintonová bere miliony dolarů od zfetovaných saudských kašparů, ale přesto ji musí fandit, protože proti ní stojí opravdové a nefalšované prase.............
Děs.
(no, třeba vyhraje Alice Cooper)

Ano, je třeba se tomu více věnovat. Minimálně zemím Blízkého východu a severní Afriky.
Říkat, kde je tam kdo.
Zkoumat, koho podporujeme.
Snažit se tlačit na naše politiky (i když já v to moc nevěřím).
Atd.
A asi byste to měla být vy, paní Uhlová, kdo zvedne prapor pravdy.
------------------------------------------

Na druhou stranu se není co divit, že jsou lidé tak nedůvěřiví a islamofobní.
Vždyť i z tohoto článku vysvítá, jak mocní nyní islamisté v rámci muslimských zemí jsou. A jak slabá je opozice. Disidentská. Nepočetná....
Jde se divit lidem, že se bojí náboženství, ve kterém zorganizovat kurz šití pro dívky může být rozsudek smrti?

No, každopádně si tuhle knihu objednám.

Jan Černý - Brno

Sašo, Úterý, 23.Srpna 2016, 16:55:48

mohla bys prosím tě uvést několik příkladů (z knihy K. Bennounnové) umírněných islamistů, které podporuje západní levice, resp. podporují západní elity? Abych tomu lépe rozuměl.
A díky za pěkný článek :)

Petrasek Milan - penzista

Finanční elity versus intelektuální elity Středa, 24.Srpna 2016, 11:30:33

Politické, státní, etnické seskupení elit, které ovlivňují globální tok investic a cynicky se podílí na tragedii islámského světa je globálního rázu. Zisky jdou do kapes cz, us, ru, atd elit, které celé politické spektrum (včetně úsilí intelektuálních elit) chápou jako herní prostor globální rulety.
Z tohoto úhlu pohledu je závěr autorky -
.......Můžeme také začít u sebe. Třeba tím, že budeme finančně podporovat některé z aktivit, které se islámskému fundamentalismu stavějí. V knize Karimy Bennounové naleznete inspirace dostatek. Samozřejmě za předpokladu, že vámi vybraná hnutí budou ještě fungovat a lidé, kteří je představují, budou naživu. Jméno Amel znamená naděje........
- doplnit výzvou k intensivní, ale především ostražité podpoře,
za současného hlučného odmítání podpory současnému počínání finančních elit v oblasti přerozdělování bohatství........bych trochu naivně dodal.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Mohlo být všechno jinak? Středa, 24.Srpna 2016, 14:24:10

Shodou okolností jsem zrovna v těchto dnech četl v německých novinách (Süddeutsche Zeitung) větu "kdyby Saúdská Arábie neměla ropu, mohl být vývoj na Středním Východě podstatně jiný".

To znamená, německý komentátor konstatuje tu samou věc jako Saša Uhlová (respektive Karima Bennounová): totiž že za tím šířením extrémně konzervativního, wahabistického islámu stojí v prvé řadě Saúdská Arábie - a ta mohla toto své fundamentalistické pojetí islámu šířit natolik účinně a masivně právě jenom díky svým petrodolarům.

Dozajista, Saúdská Arábie sama není teroristickou zemí - ale ten její striktně fundamentalistický wahabismus se stal podhoubím islamistického terorismu.

--------------------------------------------

Na tomto historickém pozadí je ovšem možno si položit otázku: mohlo být tedy všechno úplně jinak? Zapříčinil celou tu stávající krizi s islámským fundamentalistickým terorismem ten čistě náhodný fakt, že pod písky saúdskoarabských pouští se ukrývají moře černého zlata? A kdyby tam tedy ta ropa nebyla, nebylo by žádného teroru?

Je nutno se obávat, že takovýto pohled by byl velice zjednodušující. Ten konflikt mezi světem islámským a světem - povětšině křesťanského - "prvního světa", tak tento konflikt má mnohem hlubší kořeny. Je to střet moderny s tradicí, ale zároveň střet dřívějších kolonizátorů a bývalými koloniemi. V určitém smyslu by se dokonce dalo tvrdit, že se jedná o klasický hegelovský konflikt - pána a raba! Tedy o dialektický proces mezi tím, kdo dominuje světové dění - a mezi tím, kdo má fakticky podřízené postavení, ale usiluje o to, získat také své místo na slunci. Respektive, svrhnout toho "pána", a sám se postavit na jeho místo.

Ano, bez té saúdskoarabské ropy a saúdskoarabských wahabistických ideologů by tento konflikt dost možná měl podstatně mírnější formy, nežli jak je tomu v současné době. A možná by propukl až později. Ale - tento konflikt tu je, a neodstraníme-li jeho kořeny, bude tu ještě hodně dlouho.

Aaaprofil

Saša Uhlová - novinářka, Praha 3

Tomu jsem se chtěla vyhnout, Honzo, Čtvrtek, 25.Srpna 2016, 14:03:15

protože chci, aby sis to přečetl, ale že si to Ty, hodím pár citací:

"Například organizace Amnesty International, můj někdější zaměstnavatel, která udělala tolik dobrého pro otázky lidských práv, sesadila a pak vypudila vedoucí svého útvaru pro kulturní rozdíly mezi muži a ženami (Gender Unit) Gitu Sahgalovou poté, co veřejně kritzovala organizaci za to, že si dělala dobré oko u džihádsistického sympatizanta a bývalého vězně v internačním táboře na základně Guantanámo, britského muslima jménem Moazzam Begg a u jeho prodžihádistické organizace CagePrisoners."

"Proto Carnegieho nadace pro mezinárodní mír v dubnu 2012 sponzorovala představitelům egyptského muslimského bratrstva cestu podporující vztahy s veřejností do Washongtonu, DC, aby prosazovala jejich pověst, aby si mohli poklábosit s úředníky Obamovy vlády" (doloženo odkazy)

Pak příklad jak Centrum pro ústavní práva, levicová skupina pro lidská práva a právní obhajobu zdarma obhajovala člověka, který byl sice na seznamu smrti, ale sám měl svůj seznam smrti.

Dále homofobní, antifeministický a protisekulární fundamentalista Tárik Ramadán, kterého vychvalovali v pořadu Democracy Now!...

V roce 2012 propagační kampaň mírového hnutí Dva miliony za mír v Afghanistánu, která tvrdila, že v zemi nejsou extremisté.

V knize je celá řada dalších příkladů, také texty jednotlivých novinářů, nebo intelektuálů, které doporučují odpůrcům islamistů, aby nebyli tak militantní a nesmířliví, aby vedli s islamisty dialog (přitom se jedná o mnohdy o nepotrestané vrahy), nebo říkají o feminismu tamních skupin, že je importovaný, apod...

Take mohla Sasa Uhlova upozornit na divadelni skupinu Ajoka Čtvrtek, 25.Srpna 2016, 16:28:47


Hra Burqavaganza je obdoba toho, co predvedl Konvicka zkratkou na Staromestskem namesti.

Ze se pri hysterickem odsuzovani Konvickovy akce zviditelnil kdejaky idiot a to i na strankach DR, jsme meli moznost sledovat v primem prenosu. Jsem si jist, ze Madeeh Gauharova by Konvicku pochvalila.

p.s. Takhle se k celemu humbuku vyjadril Mgr. et Mgr. Jan Ludvík, Ph.D.

https://www.novinky.cz/komentare/412754-komentar-co-nam-ukazal-docent-konvicka-jan-ludvik.html

Lenka Vytlačilová - metrolog

Problémy začal s revolucí v Iránu Sobota, 27.Srpna 2016, 15:02:52

Do revoluce v Iránu nebyli muslimové viděni jako problém. Problémem byli Maročané, Arabové, ...ale ne muslimové.
Změnila to revoluce v Iranu a známá fatwa.

Od revoluce v Iranu začali být muslimové viděni jako pátá kolona.

Za vzrůstem fundamentalismu jistě stojí peníze Saudské Arábie, která vyváží svoji netolerantní formu islámu, která nahrazuje jeho staré tolerantnější formy.

Je otázka, jestli by byl ten export wahabismu tak veliký, kdyby se nesnažila Sadská Arábie konkurovat Iranu.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Pro příklady není třeba chodit nikam daleko. Sobota, 27.Srpna 2016, 15:08:58

Britské listy opakovaně naříkaly, že Tarik Ramadam,

tedy někdo, kdo je spojován se zákazem//stažením divadelní hry (autorem té divadelní hry byl Voltaire) ve Švýcarsku
a někdo, kdo se veřejně znemožnil, tím, že odmítl odsoudit kamenování cizoložnic (video se dá lehce najít)

nedostal visum do Spojených států, nebyl jmenován - nevím už do čeho - v Rotterdamu ....atd.

Lenka Vytlačilová - metrolog

On se ten dvojí metr netýká jenom muslimů Sobota, 27.Srpna 2016, 18:51:57

Kdysi dávno jsem viděla jakýsi americký film.

Hlavní hrdina byl takový tatík středního věku, který dostane za úkol získat pro tým, za jakoukoliv cenu, špičkového hráče basketbalu. Černocha. Ten se chová naprosto hnusně, primadona. Chudák tatík to snáší se zatnutými zuby, až to jednou nevydrží a vyletí.
Reakcí je smích a omluva.
Promiň, chtěl jsem jenom vědět, jestli jsi rasista.
???
No víš, on je rasismus dvojího typu. Jedni říkají, že my černoši jsme neschopní a proto nemůžeme nikdy dosáhnout toho, co vy běloši, ale on je také rasismus druhého druhu, který, říká, že se nám černochům musí všechno tolerovat, neboť, holt, nemůžeme za to, jak se chováme.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

paní Vytlačilové Neděle, 28.Srpna 2016, 08:24:35

"No víš, on je rasismus dvojího typu. Jedni říkají, že my černoši jsme neschopní a proto nemůžeme nikdy dosáhnout toho, co vy běloši, ale on je také rasismus druhého druhu, který, říká, že se nám černochům musí všechno tolerovat, neboť, holt, nemůžeme za to, jak se chováme."

Bullshit! Žádný "rasismus druhého typu" neexistuje. Rasismus má poměrně jasnou definici (posuzování jednotlivců na základě příslušnosti ke skupině) a tohle pod ní nespadá. To co se tím popisuje je typicky obyčejná lenost, v případě toho filmu nelze říct, že ten běloch netoleroval toho černocha prostě proto, že byl dobrý v basketbalu.

Jiný příklad: http://blisty.cz/art/83488.html Byli policisté rasisty druhého typu vůči bílým Čechům? Samozřejmě, že ne. Prostě byli buď leniví, nebo byli možná rasisty ve skutečném smyslu toho slova, ale vůči Romům.

Žvanění o rasismu "naruby" je asi na stejné úrovni intelektuální idiocie jako úvahy o tom, že "ateisté také mají svojí víru". Ne, nemají. Ta situace je asymetrická, protože je to tak biologicky dané. Buď je někdo součástí mojí ingroup, a pak nemohu být vůči němu rasista (protože na základě jaké skupiny?), a nebo její součástí není, a pak potenciálně jsem rasistou.

Ivo Horák - Praha 3

Ad vtip Lenky Vytlačilové Neděle, 28.Srpna 2016, 10:10:35

Ten vtip výše chápu jako odmítnutí svého druhu (důsledků) affirmative action, kterou může úspěšný černoch vnímat jako dobově přijatelné "pokračování rasismu jinými prostředky". (Však víme, že ti, kdo se vyšvihli, často rychle zapomínají, že si možná vždy nepomohli jen oni sami, nebo že měli prostě docela štěstí.)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 28.Srpna 2016, 10:27:43

Možná je problém v té úspěšnosti.
Aby mohl být někdo úspěšný, musí být jiní neúspěšní. Kdyby totiž byli všichni úspěšní, slovo by vůbec neexistovalo. Podobně jako by neexistovali černoši, kdyby byli všichni černí.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Neděle, 28.Srpna 2016, 10:56:15

Když se diskutovalo o volebním právu žen, tak ty odmítavé argumenty byly také dvojího druhu.
a) ženy jsou hloupé, nevzdělané, o politiku nemají zájem a nadělají svojí nevzdělaností pouze paseku
b) opačný argument zněl, že ženy jsou laskavé, milují a politika je svinstvo, před kterou je nutno ženy chránit, aby je nezkazila.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Ten film, mimochodem, skončil tragicky Neděle, 28.Srpna 2016, 11:14:13

Toho basketbalistu v závěrečné scéně bílé publikum, rozzuřené jeho výrokem, který kritizoval rasismus, zabilo.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Neděle, 28.Srpna 2016, 11:31:29

"Ten vtip výše chápu jako odmítnutí svého druhu (důsledků) affirmative action, kterou může úspěšný černoch vnímat jako dobově přijatelné "pokračování rasismu jinými prostředky"."

To si klidně někdo myslet může, ale nebude to pravda. Reálným cílem afirmativní akce není diskriminace většiny, ale náprava situace. A jelikož můžeme diskriminaci poměrně objektivně změřit, to se taky v praxi daří. Naopak nejsem si vědom žádných objektivních důkazů o tom, že by afirmativní akce skutečně poškodila většinu.

"Když se diskutovalo o volebním právu žen, tak ty odmítavé argumenty byly také dvojího druhu."

Oba argumenty jsou šovinistické. Ostatně to je vidět velmi často, že je šovinisty ona outgroup označována protikladně. Třeba nacisté označovali Židy současně za podřadnou "rasu" a zároveň za sofistikovanou, nadnárodní hrozbu. Totéž lze pozorovat i u islamofobů. Ale stále jde o jeden a tentýž rasismus, bez ohledu na (logicky sporný) způsob argumentace.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

K otázce podpory islamismu z leva Neděle, 28.Srpna 2016, 13:08:43

lze z dávnější doby připomenout Rogera Garaudyho a Michela Foucaulta. U nich to bylo motivováno revolučním romantismem a nenávistí k Západu.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Pondělí, 29.Srpna 2016, 11:16:58

Přeci jen bych rozlišoval mezi islámem, dekolonizačními sympatiemi a politickým zneužitím fantismu zvaného islámismus. v případě Vašeho odkazu nepatří do jednoho pytle ani Foucault a Garaudy, ani islám a islámismus.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.