Arabské ústavy: krok vpřed či dozadu?

Zora Hesová

V Egyptě schválili již druhou porevoluční ústavu, v Tunisku zatím jen debatují nad návrhem. Přesto je menší z obou zemí v mnohém dále. Cesty Egypta a Tuniska od revoluce srovnává arabistka Zora Hesová v analytickém komentáři.

Egypťané schválili v půli tohoto týdne svoji již druhou ústavu od revoluce, zatímco tuniský parlament se pomalu sbírá z krize a se zpožděním přijímá teprve první návrh ústavy, který byl celý minulý rok zablokován v nefunkční sněmovně. Kontrast však nemůže být větší: Tunisané a především tamní islamisté svou krizi nakonec řešili obtížnými kompromisy, zatímco egyptská politická houpačka vyhodila islamisty zcela z kola ven. Pouze v Tunisku má ústava šanci se stát základem funkčního systému. V Egyptě je naopak referendum další z nucených kroků k neproduktivní stabilitě.

Tento týden volili Egypťané už po třetí: provizorní ústavní změna v březnu 2011 po revoluci vydržela pouze týden; armáda doplnila dekretem zvolené změny do nové provizorní ústavy. Hned se ukázalo — i když to tehdy nebylo ještě jasné —, že volby a referenda nebudou měnit obsah a hráče politiky, ale pouze fungovat jako plebiscity pro toho, kdo je vyvolává.

Druhé ústavní referendum v prosinci 2012 bylo rovněž plebiscitem: islamisté u moci přehlasovali v ústavním výboru protestující liberální opozici, vyvolali politickou krizi, a referendum pak pojali jako jakýsi akt vydírání: přijetí ústavy mělo krizi ukončit.

Nynější referendum se podobá tomu předešlému. I druhá ústava má pomoci v ukončení období vlády armády.

Plebiscit místo volby

×