Otázka postavení žen v muslimské společnosti je bezesporu jedním z nejzávažnějších témat spojených s dnešním islámským světem, ať již ve většinově muslimských zemích nebo v prostředí muslimských menšin v zemích nemuslimských. Jednou z autorek, které se tímto tématem dlouhodobě zabývají, je Němka turecko-kurdského původu Seyran Ateş, která přímo vyzývá k tomu, že islámský svět potřebuje sexuální revoluci obdobnou té, kterou prošel západní svět ve 2. polovině 20. století.

Obhájkyně ženských práv a kritička multikulti omylu

Seyran Ateş se narodila v roce 1963 v Istanbulu, ve věku šesti let se přestěhovala za rodiči do Berlína. Ve své autobiografické knize (Groβe Reise ins Feuer - Die Geschichte einer deutschen Türkin, 2003) popsala své dětství a dospívání v tradičním prostředí, kde nesměla sama opustit byt a za neposlušnost byla bita a trestána. Ve škole měla vynikající výsledky, rozhodla se pro studium práv, ve věku sedmnácti let opustila represivní prostředí vlastní rodiny a vydala se na samostatnou cestu životem.

Při studiu práv si vydělávala prací v informačním středisku pro ženy tureckého a kurdského původu. V  roce 1984 tam byla jedna z jejích klientek v její přítomnosti zastřelena a ona sama byla vážně postřelena. Útočník, který patřil k turecké nacionalistické organizaci Šedí vlci, byl osvobozen, přestože ho identifikovalo kromě Seyran Ateş šest dalších svědků, a poté bez omezení dál žil v Berlíně. Ateş, která se po zranění ocitla velice blízko smrti, za osvobození pachatele tvrdě kritizovala příslušné úřady.

Ve své praxi obhájkyně se zaměřuje zejména na případy muslimských žen. To jí vyneslo vyhrožování smrtí a útoky ze strany jejich mužských příbuzných. Podle Seyran Ateş jí přitom policie nedokázala zajistit dostatečnou ochranu. Kvůli stupňujícím se útokům svoji advokátní praxi v roce 2006 ukončila s tím, že potřebuje dostatečnou ochranu pro svou práci. Tu jí poté přislíbila řada politiků v Berlíně i představitelů právnické obce. V roce 2007 opět praxi obnovila, ale opět se stáhla o dva roky později po nových výhrůžkách, které následovaly po vydání její knihy Islám potřebuje sexuální revoluci.

V roce 2012 se vzdala tureckého občanství a také opět zahájila advokátskou praxi, aby nadále pomáhala především ženám muslimského původu. Vedle toho je aktivní formou rozhovorů, přednášek a besed. Za svou činnost dostala Seyran Ateş v Německu několik vyznamenání ze strany státu, univerzit a nadací. Žije v Berlíně.

Kromě své autobiografie vydala v roce 2007 knihu jménem Multikulti omyl (Der Multikulti-Irrtum), ve které tvrdě kritizovala nezdar integrace muslimských přistěhovalců do Německa a zastánce multikulturalismu. Stala se tím jednou z nejznámějších a také nejkontroverznějších postav německé debaty o integraci a imigraci, vedle další autorky tureckého původu, socioložky Necly Kelek.

Seyran Ateş nadále sní o reformě islámu, k němuž se stále hlásí. Představuje si otevřenou, progresivní mešitu a islámskou komunitu, věrnou demokratickým zásadám. Liberální, moderní a demokratičtí muslimové se podle ní v evropské muslimské společnosti ale dnes cítí často jako bezdomovci. I proto islám naléhavě potřebuje reformu a osvícení. Jednou z hlavních oblastí, ve kterých je třeba změny, je postavení žen a oblast sexuality.

Islám čeká na svou sexuální revoluci

Kniha Islám potřebuje sexuální revoluci, poprvé vydaná v roce 2009, vychází primárně z rozhovorů, které autorka během let vedla s muži a ženami tureckého původu žijícími v Německu. Ty se jako červená nit prolínají její knihou, která postupně probírá pojetí sexuality v tradicích islámu, sexuální revoluci na Západě, zejména rok 1968, postavení žen a mužů ve vztahu k sexualitě v islámu, vztah k homosexualitě. Poslední kapitola je výzvou k sexuální revoluci, která se v pojetí Seyran Ateş zdaleka netýká jen sexuality samotné, ale jejím konečným cílem je osvobození nejen muslimských žen, ale i mužů.

Soustředění převážně na Turecko a tureckou menšinu v Německu je jistým omezením knihy, ale Ateş se stále snaží o to, aby se její závěry daly aplikovat na islámský svět jako celek. Základní téma knihy, vášnivě vedený spor s patriarchálním, ženy i muže svazujícím a znesvobodňujícím pojetím náboženství, které ovlivňuje všechny sféry života a způsobuje všestranný úpadek muslimských společností, je zcela univerzální a přesahuje dokonce svět islámu.

↗

To, že je mnohý muslimský muž povinen být ve vztahu tím nadřazeným, mít moc nad svou ženou a tuto moc také vykonávat, i jej samého nakonec ochuzuje a deformuje. Foto laprogressive.com

Jak totiž Seyran Ateş ukazuje, západní křesťanské společnosti byly ještě docela nedávno v mnoha směrech podobné dnešním konzervativním společnostem islámským. Ať již jde o tabuizaci sexuality jako takové, nepřípustnost sexu mimo manželství, perzekuci homosexuálů, představu o tom, že místo ženy pouze v domácnosti, v tom všem a řadě jiných věcí se dnešní islámský svět podobal západnímu světu (sexuálně) předrevolučnímu.

Zde pramení i základní optimismus autorky, pokud jde o vyhlídky islámské společnosti překonat komplex patriarchálního náboženství, způsobujícího útlak žen, všech lidí nějak se odlišujících, a nakonec i fundamentalistický pocit nadřazenosti a potřebu vnucovat ostatním vlastní, údajně lepší a dokonalejší, pravidla. Západ byl, jak je přesvědčena Seyran Ateş, ještě nedávno v podobné situaci, a dnes je již někde zcela jinde. Ačkoli, jak také připouští, zdaleka ne ve všech ohledech je postavení žen v západních společnostech ideální.