Rozhovor s Hynkem Pallasem: Většina muslimů nemá s radikalitou nic společného

Saša Uhlová

Se švédským novinářem českého původu Hynkem Pallasem jsme hovořili o motivacích lidí, kteří se radikalizují a odcházejí bojovat za Daesh do Sýrie.

„Teroristé nejsou projevem radikalizace muslimské populace, ale odrazem mezigenerační revolty, která se týká velmi přesně vymezené skupiny mladých,” to je citát z článku francouzského politologa a islamologa Oliviera Roye „Džihádismus je generační nihilistická revolta“, souhlasil bys s jeho výrokem?

Částečně, myslím si však, že se to nedá říct tak jednoduše. Je tam zajisté vidět silná generační revolta. Ale je v tom i globální rozměr. Můžeme sledovat, jak do evropských zemí přijíždějí různí mezinárodní radikální kazatelé. Mezi lidmi, kteří poslouchají tyto „hvězdy“ jak ve Švédsku, tak v Belgii, je více mladých.

Cítí, jak jsou odstrčeni ze společnosti, a že ani jejich rodiče se nemohou integrovat. Stejně jako vyrostl punk ve Švédsku jako revolta vůči společnosti i proti rodičům, tak bychom zde mohli vést analogii.

Nedá se ale přehlédnout to, že předměstí, o kterých mluvíme, jsou z pohledu švédské společnosti sama o sobě docela radikální. To se týká třeba pozice žen. Ne, že by tam platilo právo šaría, ale kultura náboženství je tam tak silná, že vytváří úrodnou půdu pro radikalizaci.

Předměstí Vivalla ve městě Örebro. Policie zde má novou práci: prevenci terorismu. Foto Jonas Lindkvist, Dagens Nyheter

I tam se ale objevuje mezigenerační konflikt. Ve Švědsku sledujeme, že se hodně angažují hlavně matky. Právě ony část mladých, kteří plánovali odjet, odhalily policistům. Jasně se k tomu tedy stavějí rodiče, kteří mají strach o děti. Ale nevidíme do toho stoprocentně. Nevíme, jestli to třeba jiní rodiče naopak nepodporují.

Odkud se berou džihádisti, tedy lidé, kteří se rozhodnou odjet bojovat do Sýrie?

Třeba z Belgie z Molenbeeku, což je čtvrť, odkud pocházeli ti, co udělali útoky ve Francii, o nich víme víc. Už než odjeli, byla zde různá sdružení, jako Šaria for Belgium, kde se organizovali mladí radikalizovaní muži, nebo se tam radikalizovali.

O jednom člověku, který byl v té organizaci, víme, že byl po otci původem Belgičan, matka pocházela z Afriky. Protože jeho rodičům belgická škola připadala příliš liberální, dali ho do katolické školy. V ní se radikalizoval, stal se muslimem a přes organizaci Šaria for Belgium odjel přes Turecko do Sýrie.

Na druhou stranu jsou pak ti, kteří spáchali útoky na letišti. Ti pocházeli ze severní Afriky, byli to spíše kriminálníci. Drobní zlodějíčci, kouřili hašiš. V jedné reportáži je vidět mladého muže v kavárně, kouká na radikální video, kouří hašiš a pije pivo. Představa, že jsou to lidé, kteří dodržují pravidla islámu, je scestná.

A pak si na internetu vyhledají radikální kazatele, získají snadno kontakty. Je to propaganda, slibují jim lepší život a hlavně zajímavější. Řada těch lidí tam odjede proto, že si představují, že válka je něco napínavého a slibují jim ženy a prachy.

Takže ten obrázek mladých mužů a vzácněji i žen, kteří pijí, kouří, mají mimomanželský sex a pak se najednou radikalizují, je pravdivý?

O ženách toho víme mnohem méně. Chytili jednu dívku ze Švédska ve Vídni, která se snažila odjet do Sýrie, byla odsouzená myslím k ročnímu vězení. Mnoho mladých muslimských dívek ze Švédska drží rodiče doma hodně zkrátka. Takže je zřejmě žene paradoxně představa, že budou mít svobodnější život, což se nakonec neukáže jako realita.

Ale k té pravé víře. V Turecku našli knihu, kterou tam radikálové četli. Jmenovala se Islám pro natvrdlé. Většina těch lidí nikdy Korán nečetla. Velká část těch, kteří odjíždějí, nemají práci, páchají drobnou kriminalitu. Vyrostli v Belgii, ve Francii, ve Švédsku a mají pocit, že jsou vytlačení ze společnosti, kde žijí.

Vyrůstají ve vyloučených lokalitách, jsou segregovaní. Proto se radikalizují. Švédská, francouzská a belgická společnost neví, jak tomu bránit.

Lze tedy říci, že v radikalizaci je náboženský základ, anebo spíš ne?

×
Diskuse
Každý třetí školní žák muslim (výhledově každý druhý), existující silně islámská paralelní společnost a neokrajový, nýbrž plošně rozšířený antisemitismus?
Uff.

Tohle je opravdu těžké.
První, intenzivní a necenzurovaný pocit, který se dostavil, je, že švédská společnost nejde správným směrem.

Na každý pád je to společenská proměna. V symbolické rovině by se dalo říct, že švédská státní vlajka - žlutý kříž na modrém poli - pomalu přestává dávat smysl, a mění se na vlajku se dvěma žlutými pruhy na modrém poli.

A tenhle prvotní pocit se v karambolu střetává s humanistickým ideálem, který bych měl podle všeho zastávat.

Luděk Sekyra zde:

představuje jakýsi souhrn evropského liberálně-humanistického ideálu.
( nakolik je křesťanský? )

Je na něm krásně vidět, kudy nyní vede štěpná linie mezi elitami a dolním lidem, což je teď velmi populární téma.

Sekyra popisuje vývoj evropského univerzalistického humanismu a také vývoj islámu.
Islám byl svého času nesmírně otevřené náboženství. Islám to byl, kdo pro křesťanství uchoval antiku. Křesťanské vnitřní přijetí a tvůrčí zpracování antického odkazu (Akvinský), je jedna z těch nemnohých skutečně klíčových událostí v dějinách tohoto náboženství. A kdo ví, jak by křesťanství dopadlo, kdyby se antické myšlení ztratilo ve víru dějin.

Jenže islám sám tuto svou otevřenost ztratil. Ve dvanáctém století byla otevřená větev islámu poražena. Islám "odmítl smíření víry s rozumem i zkoumání lidské přirozenosti, které byly centrálními tématy křesťanského diskurzu této doby.

Ve svém okazionalismu popřel vztah mezi příčinou a následkem, přirozená kauzalita je pro něho pouhé zdání, neboť Bůh je příčinou všech věcí a může nesprávné důvody přetvářet ve správné účinky či závěry. Nahradil lidský rozum božským, čímž definitivně otočil kormidlo islámského myšlení k mystické kontemplaci a k teologické dogmatice.

Zvítězila ortodoxie, která chápe Korán jako věčný, nestvořený text, jako návod ke konkrétní akci. Návazně pak nebezpečné proudy žádající návrat k víře prvních muslimů (salafismus) či přísný koránský režim (wahhábismus). Nejviditelnějšími reprezentanty tohoto myšlenkového prostředí jsou dnes politický islám, radikální fundamentalismus a ideologie džihádu."

Od 12. stol až na pár mocensky nevýznamných výjimek islám drží tento směr.
Jenže my bychom moc potřebovali, aby islám, aspoň ten evropský, ustupoval od doslovného čtení.
Jenže nic takového se evidentně nechystá. Žádný islámský Akvinský ani druhý vatikánský koncil není na obzoru.

Dále pak Sekyra píše, že zkrátka a dobře nemůžeme přestat přijímat muslimské uprchlíky, protože bychom tím zradili všechny ideály, na kterých naše společnost stojí.
A zrada ideálů, které stojí v základech společnosti, v posledním důsledku nemůže znamenat nic jiného, než že se taková společnost vnitřně zhroutí.
A je pravda, že jak v křesťanském, které je nyní EU popíráno, tak v novodobém lidskoprávním pojetí, je správné a žádoucí pomoci potřebným a nehledět při tom na jeho původ, etnicitu, rasu, náboženskou příslušnost atd.

A tady je ten zlom.

Zatím co elita říká ano, islám má potenciál být nebezpečný, ale my z principiálních důvodů nemůžeme odmítnout muslimské uprchlíky, i kdyby jich přicházely miliony. Musíme věřit, že máme síly radikální výhonky islámu v Evropě zvládnout (učit se, jak říká Pallas) a narůstající muslimskou populaci integrovat.

Část lidu, která podle dění v Evropě pomalu začíná překračovat většinovou hranici, na to říká:
Ano milá elito, ale co když se ta integrace nepovede? Vždyť sami říkáte, že by islám potřeboval reformu. Vždyť se podívejte, co se děje ve Švédsku. Extrémní pravice se chystá převzít moc. Nebo co Rakousko? Od radostných vítačů k žiletkovým plotům...

Lid se ptá: Co když se, milá elito, integrace nepodaří?
Vy zalezete do svých luxusních chráněných ghet. Ale co my?
July 6, 2016 v 15.01
Kde jsou ta luxusní ghetta?
Množství muslimských spolužáků bylo dané zřejmě tím, kam Hynek Pallas chodil do školy. Já jsem neměla ve Francii ve třeťáku ve třídě žádného muslima, kdežto ve čtvrťáku, když jsem se přestěhovala, jich byla třetina (bylo to fajn, mimochodem, ale to byly doby, kdy to ještě nenapadalo nikoho moc řešit).

Přítomný antisemitizmus není totéž co plošný antisemitizmus.

A pak by mě hlavně zajímalo, kde jsou v ČR ta luxusní ghetta, kde bydlí česká elita. Tedy kromě Čapího hnízda, chaloupky na Modravě a domečku v Podkozí.
Čistě fyzicky jsou zde gheta samozřejmě pro ty malé a slabší. Většinová společnost se pohybuje v myšlenkových ghetech. Elita ve svých, a "lid" ve svých.

Vždyť paní Uhlová moc dobře víte, o čem je řeč. A ještě víc to vysvítá z toho staršího rozhovoru s p. Pallasem.
Švédsko v podání elit je nesmírně pohostinná a mravní země, která velkoryse přijímá uprchlíky a poskytuje jim bezpečí a šanci na nový život.
Ne že by to nebyla pravda. Ale není to úplná pravda.
Švédsko je nesmírně bohatá země a peníze dokážou maskovat nejeden hluboký problém..
A tím maskovaným problémem je, že integrace v reálu zase až tak dobře neprobíhá.. Vždyť se o tom s Pallasem přímo bavíte.
Není lepší ilustrace než ta z reality vypozorovaná historka - volá do realitky kvůli volnému bytu Ahmed. "Nezlobte se pane, ale byt už je zadaný." Za pět minut volá kvůli stejné věci Sven. "Ale jistě pane. Přijďte si ho prohlédnout.. Není problém. Kdykoliv."

Takže samozřejmě nejde vidět problém jen u islámu, který se pod tlakem globalizace uzavírá do sebe, vrací ke kořenům a z části tvrdě radikalizuje.
Ano, islám je v těžkých problémech.
Ale problém máme i my.
Pokud se migrace stává masová, integrační procesy se zastaví a většinová společnost se také začíná radikalizovat.

Takže - není to jen islám, i když ten je momentálně nejproblematičtější.
V podstatě se jen kellerovsky ptám, jestli bychom neměli brát ohled na to, že je Evropa bez nežádoucích následků schopna vstřebávat lidi jiných kultur jen v omezeném ročním počtu (řekněme statisíců), ve větším počtu (milionů ročně) jen nárazově, ne trvale.

Pokud jde o antisemitismus -- muslimové na Blízkém východě i v severní Africe jsou plošně antisemité. Je to jejich obecně sdílený postoj. Vždyť to přímo říká i Pallas. A říkají to i jiní.
A tento antisemitismus teď přichází s nimi.
Je mezi nimi plošně přítomný.
TT
July 7, 2016 v 14.24
Antisemitismus v Africe
Nemůžu mluvit o celé Africe, to by bylo jako mluvit o celé euroásii, ale má zkušenost je odlišná. V Africe je obecnou politikou anti-sionismus, který je zakotven v Africké chartě lidských práv, kde je sionismus zařazen mezi fašismus, kolonialismus, otroctví atd. Ale i přes tuto celoafrickou politiku, kterou uznává veřejně většina politiků a žádný stát se proti ní nevymezil, má většina zemí Afriky s Izraelem standardní vztahy.

Skutečný antisemitismus jsem tam nikde nezaznamenal v takové míře, jako je běžný ve východní Evropě (tedy i u nás), nebo i v západní Evropě a v USA. Synagogy jsou běžné a nejsou ani cílem útoků. S lidmi, se kterými jsem jsem mluvil, byli většinou tvrdí antisionisté a podporovatelé Palestiny (což je opravdu běžné), ale vůbec si to nespojovali s místní židovskou komunitou. Což mě překvapovalo. Je zase překvapovalo, že to překvapuje mě, a opakovaně se na to ptám.

Africký problém jsou spíše Indové. Mezi nimi a Afričany panuje jisté napětí. Ze strany některých Indů je patrná rasová nadřazenost a otevřeně rasistické jednání, někteří Afričané mluví o Indech podobně, jako se u nás mluvilo/mluví o židech. Včetně velmi podobných mýtů jako rituální zabíjení dětí či pití krve afrických panen. Tyto mýty jsou zřejmě vyjádřením niterných obav o to nejcennější - plození a ochrana dětí. To konečně můžeme vidět i u našich islamofobů, kteří také rozšiřují podobné mýty z obavy o ztrátu reprodukčních možností. Inu některé myšlenkové atavismy pocházejí z dob dávno před dobou kamennou. A někteří lidé s tím rádi pracují, ať už se jmenují Baxa nebo Konvička.
IH
July 7, 2016 v 15.16
Židovská diaspora
Afrika je opravdu "široký pojem". Zajisté jsou rozdíly mezi zeměmi arabskými, převážně muslimskými a převážně křesťanskými. V mnoha oblastech západní Asie i severní Afriky židovské komunity často přetrvávaly po mnohá staletí bez toho, aby byly vyhnány jako z křesťanského Španělska nebo Britských ostrovů.
Nyní však většina těchto autonomních společenství zaniká. A není to proto, že by se nadchli "sionismem". Spíš do jejich pradávných sídel, také v severní Africe, dorazil dnešek. Pozornost bychom však měli věnovat také Evropě. Je zřejmé, že někteří z muslimů si myslí, že jsou tu doma více než Židé, co přežili Hitlera. A tak by to být nemělo.
Ano, ze severní Afriky židé mizí, ale je to tam přece jen jiné, než na Blízkém východu.
Tam je antisemitismus skutečně latentně přítomný. Ti lidé kteří přicházejí ho mají v sobě. Říká to Pallas, říkají to hlasy z Francie, říkají to ti, kteří na BV žili.
Úplně stejně třeba věří na démony. Ale ne tak nějak evropsky filmově. Věří na skutečné démony, bytosti z pekla, které mohou vstupovat do reálného dění.

Škoda, že píšu z jiného počítače, mám v záložkách rozhovor s jedním izraelským levičákem. Je to právník a zároveň spisovatel, tuším sci-fi nebo dobrodružných románů.
Popisuje tam, jak je situace na BV v současnosti katastrofální.
Nejde jen o to, že si židé nemohou z Izraele jen tak vyjet autem do sousedního státu, jako si já můžu zajet do Krakova, zajít si na Wawel, projít se starým městem a večer si dát nějakou dobrotu v příjemné restauraci.
Kontakt je naprosto vyloučen i na profesní úrovni. Člověk by řekl, že mezi spisovateli románů nebudou až tak tvrdé předsudky, ale jeho muslimští kolegové v regionu jakýkoliv kontakt nekompromisně odmítají protože je zkrátka žid...

Musím říct, že když to píšu, necítím se moc dobře. Jednak to smrdí kolektivní vinou jako čert sírou, ale hlavně -- člověk by chtěl, aby se lidi měli rádi a dokázali žít vedle sebe, aby každý měl práci, která ho baví a zároveň dokáže uživit, aby každý měl i bohatý a naplněný citový život, aby kromě práce byla i legrace, umění, radost, odpočinek, prosté štěstí jen z toho důvodu, že svět a život je přeze všechno čarokrásný..........
Aby byl mír.

Jenže svět je proklatě antagonistický...