Ohromný dav se valí bulvárem. Lidé skandují hesla a drží cedule s nápisy: Vědou, poznáním a prací přemůžeme terorismus; Za Tunisko muslimské, moderní a tolerantní; Tunisko je otevřená země, země setkávání, přátelství a míru. Jsou jich desetitisíce a všichni přišli proto, aby vyjádřili nesouhlas s terorismem.

Každý, s kým se dám do řeči, je rozhořčený útokem, který se odehrál jen deset dní před tím v muzeu Bardo. Tunisané ho vnímají jako útok na svou zem a svobodu, za kterou tolik bojovali před čtyřmi lety v Jasmínové revoluci.

Pochodu proti terorismu se zúčastnili i významní státníci včetně francouzského prezidenta, ti jsou však pečlivě odděleni od „davu“, který několik hodin proudil ulicemi. Říct své Ne terorismu přišlo ohromné množství lidí. Tunisko zůstává nadějí arabského jara, přesto však situace není tak jednoznačná, aby nebyly důvody k obavám z budoucího vývoje.

↗

Vědou, poznáním, a prací přemůžeme terorismus, hlásá cedulka.

Do Islámského státu odcházejí bojovat i vysokoškoláci

Nejmenší země Maghrebu mezi Alžírskem, Libyí a Středozemním mořem, rozlohou zhruba dvakrát tak velká jako Česká republika má bezmála jedenáct milionů obyvatel. Největším problémem současnosti jsou velká nezaměstnanost a hrozba salafismu — fundamentalistické až fanatické formy islamismu, která nezavrhuje ani použití násilí.

Když před čtyřmi lety svrhli Tunisané diktátorského prezidenta Bin Alího, vedla je k tomu zvyšující se nezaměstnanost, rostoucí ceny potravin a korupce, ale také pošlapávání lidských práv, mimo jiné i náboženské svobody. Lidé tehdy měli strach říkat své názory veřejně, neboť všudypřítomná tajná policie je odváděla na služebny, kde je bili a vytvářeli na ně a na jejich rodiny kompromitující složky.

Bin Alí mohutně pronásledoval i stoupence klasické islamistické strany Nahda, což přispělo k tomu, že se její představitelé stali jednou z vůdčích sil během revoluce a strana vyhrála první volby. Spolu se dvěma dalšími stranami vytvořila vládu „trojky“, která v různých obměnách vedla zemi dva roky, než byla loni nahrazena úřednickou vládou.

Dnes, pár dní po atentátu v muzeu Bardo, při kterém zemřelo jednadvacet lidí, označuje tuniská novinářka Rym Gacemová (40 let) vládu klasických islamistů jako jednu z příčin toho, že se v zemi rozšířili fanatičtí salafisté. „Islamističtí lídři, kteří přišli do Tuniska ze zahraničí, tady dělali se souhlasem vlády konference, agitovali na veřejnosti, což ovlivnilo zejména řadu mladých lidí. Ministr vnitra přiznal, že dnes tu je sto padesát mešit, nad kterými nemá stát kontrolu, a právě v některých z nich mají fanatici zázemí,“ přibližuje Gacemová současný stav. 

↗

Novinářka Rym Gacemová považuje za nejdůležitější, že je v Tunisku pluralita a svoboda. A také, že je zde silná občanská společnost. 

Mešity byly za Bin Alího pod přísnou kontrolou. Po revoluci z nich ale salafisté vyhnali ministerské imámy pod záminkou, že se jedná o pohrobky minulého režimu. „Manžel mé kolegyně novinářky, který byl normální tolerantní a otevřený člověk, do jedné z těch mešit chodil, a pak se najednou sebral, nechal tu manželku i tři dcery a odjel bojovat do Sýrie. Za měsíc jí volali, že je mrtvý,“ popisuje Gacemová tragédii své kolegyně.

Odcházejí mladí lidé z chudých rodin, ale i lidé se vzděláním, kteří rozhodně bídou netrpí. „Do Islámského státu jdou bojovat i vysokoškoláci: architekti, přírodovědci, ale nejčastěji inženýři informatiky,“ vysvětluje energická novinářka.

Rym Gacemová není jediná, kdo vidí odpovědnost u předešlé vlády trojky. Je to rozšířený názor a také důvod, proč v podzimních volbách, které měly potvrdit demokratické směřování země, zvítězila strana Tuniská výzva.

Lidé jí dali svůj hlas v naději, že tím odstaví islamistickou stranu, které celá řada lidí přičítá také odpovědnost za smrtelné atentáty na dva opoziční levicové politiky, po nichž následovaly mohutné demonstrace. Jenomže nakonec se na přání prezidenta vytvořila vláda široké koalice, ve které islamisté opět figurují, byť jsou v menšině a nemohou výrazně ovlivňovat směřování země.

Zúčastnit se jí odmítly jen některé levicové strany. Řada voličů považuje paktování s islamisty za zradu. A k tomu se přidávají i vážné ekonomické problémy.

Rádi by založili rodinu, ale nemají práci

Pětatřicetiletý Salim je vystudovaný učitel zeměpisu a dějepisu. Pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 75 eur měsíčně (150 dinárů, 1950 korun). Ze své situace nevidí východiska, jediná možnost je přivydělat si v létě, kdy do země přijíždějí turisté.

I on viní vládu z toho, že problémy neřeší a zavírá oči nad vzestupem salafismu. A širokou koalici s islamisty považuje za podvod na voličích.

Když mluvíme o budoucnosti a jeho osobním životě, ptám se, proč se ještě neoženil: „Aby člověk mohl v Tunisku založit rodinu, musí mít peníze, sám nemám dost peněz na to, abych se najedl každý den, na rodinu můžu zapomenout,“ říká rezignovaně.

V podobné situaci jsou mnozí další mladí lidé a nepomůže jim ani vzdělání. Nezaměstnanost sice v posledních třech letech klesla z osmnácti na patnáct procent, ale mezi ženami je nezaměstnanost jednadvacet procent a mezi mladými lidmi do pětadvaceti let je to dokonce třicet procent. Nejohroženější skupinou vůbec jsou mladí lidé s vysokoškolským vzděláním, mezi těmi je pětačtyřicet procent nezaměstnaných.

Galerie (22)