„Světová banka nám určuje podmínky, kvůli kterým se zvyšuje nezaměstnanost a zpomaluje naše ekonomika,“ rozhořčuje se šedesátiletý Tunisan ve stanu při jedné z diskuzí na Světovém sociálním fóru. „A naše vláda není schopná vyjednat lepší podmínky,“ pokračuje. Světové sociální fórum se letos konalo opět v Tunisku, ale ve stanu jsou lidé všech možných národností.

Diskutuje se v arabštině a ve francouzštině, tlumočí dobrovolníci, o kousek dál se zase mluví jen anglicky a v dalším stanu španělsky. Zorientovat se v mumraji stánků občanských organizací, hudebních produkcí, diskuzí, dílen, seminářů, uměleckých představení není snadné. Situaci ztěžuje i to, že se zde mluví mnoha jazyky, a ne vždy je přítomný překladatel. 

Světové sociální fórum se už podruhé odehrává v univerzitním městečku El Manar na předměstí Tunisu, a to poslední březnový týden. Letos má místo konání zvláštní neradostný význam.

Jen pět dní před zahájením WSF, zemřelo při atentátu v muzeu Bardo dvaadvacet lidí, což průběh fóra ohrozilo, účastníci se začali odhlašovat. Nakonec se mnozí rozhodli přeci jen přijet, účast však byla o něco nižší, než se očekávalo, a to mezi čtyřiceti a padesáti tisíci lidmi ze sto třiceti zemí světa.

Veletrh občanského aktivismu ve stínu teroru

Třináctý ročník fóra, které vzniklo v roce 2001 jako protiváha Světového ekonomického fóra konaného každoročně v Davosu, je vlastně ohromným veletrhem občanského aktivismu. První ročníky se konaly v brazilském Porto Alegre.

Světové sociální fórum stojí na myšlenkách alterglobalizace, teologie osvobození a udržitelného rozvoje. Alterglobalizaci, tedy spravedlivější a inkluzivnější formu globalizace, prosazuje světové sociální hnutí, jež hájí hodnoty participativní demokracie, ekonomické spravedlnosti, ekologické udržitelnosti, lidských práv, potravinové soběstačnosti, ochrany obecních zdrojů i kulturní i biologické rozmanitosti před ekonomickými zájmy neoliberální globalizace.

Tento „veletrh“ má sice své organizátory, ale ti jej neřídí a neurčují směr, kterým se diskuze a semináře povedou. Mezi přijatá pravidla patří i skutečnost, že nevzniká žádný závěrečný dokument, který by fórum shrnoval. Jednotlivé skupiny však vytvářejí své dílčí výstupy.

Tragická událost v muzeu Bardo ovlivnila letošní fórum i ve zvýšeném důrazu na bezpečnost. Každý, kdo chtěl vstoupit do univerzitního městečka, musel být nejen zaregistrován, ale musel se také podrobit prohlídce osobních věcí a projít bezpečnostním rámem. 

Nepříjemnost v podobě všudypřítomné policie a ozbrojených mužů snášeli účastníci s klidem. Všem bylo jasné, že ač není třeba poddávat se strachu, opatrnost je na místě. Atentát se stal ostatně častým tématem k diskuzím i o souvislostech terorismu a rozložení sil ve světě.

V areálu univerzitního městečka byla kromě stánků občanských organizací také řada stánků s občerstvením, kde se účastníci mohli levně a dobře najíst. U jednoho jsem se potkala s pětatřicetiletou učitelkou z jižní oblasti Tuniska, která přijela na Fórum dobrovolnicky tlumočit z arabštiny do francouzštiny.

Je nadšená z množství lidí, kteří zde proudí, i z toho, že se zde scházejí lidé různých vyznání či bez vyznání a v klidu a míru tu spolu diskutují. „Říkám vždy svým studentům, že na víře nezáleží, že si mají vážit hlavně sami sebe, aby si dokázali vážit ostatních a být k nim otevření,“ povídá.

Má radost, že se může účastnit velké události, na druhou stranu ji přejde přes obličej stín, když se začneme bavit o ekonomické situaci v jejím rodném městě. „Je tam strašně velká nezaměstnanost,“ svěřuje se mi, „bojím se, co bude, jestli se něco rychle nezmění. Moji studenti už teď vědí, jak strašně těžké pro ně bude sehnat práci, lidé v naší oblasti už ztrácejí naději,“ vypráví.

Po jídle se zastavuju u stánku organizace, která se zabývá ženskými právy v Tunisku. Kupuji si jejich publikace o domácím násilí, právu na potrat, dodržování práv dětí a situaci žen v chudých zemědělských oblastech.