„Říkají jí Gándhí ze Západní Sahary. Ale posledním místem, kde aktivistka Aminatou Haidarová bojuje za nezávislost své zapomenuté pouštní domoviny, je letištní hala plná opálených turistů na Lanzarote, jednom z Kanárských ostrovů,“ píše Giles Tremlett v zprávě zveřejněné v Observeru, nedělním vydání deníku Guardian.

Právě zde Haidarová zahájila před dvanácti dny hladovku poté, co byla vyhnána z domova. Údajně se provinila tím, že po návratu z New Yorku, kde převzala ocenění za občanskou statečnost, odmítla vyplnit kolonku státní příslušnosti na celních formulářích. Kromě toho do kolonky adresa napsala Západní Sahara. Maročtí úředníci jí řekli, že sporné území Západní Sahary, kde žije ona a dalších přibližně sto tisíc lidí, neexistuje. Je totiž součástí Maroka. Poté jí zabavili pas a donutili ji nasednout na letadlo mířící do Španělska.

Zdravotní stav Haidarové se včera opět zhoršil, což vyvolalo obavy po celém světě. Znepokojení vyjádřila vláda prezidenta Baracka Obamy i Amnesty International. „Je to velmi odolná a výjimečná žena. Dvanáct dní ale nejedla. Slábne,“ řekl Jordi Ferrer, její španělský přítel a režisér dokumentárních filmů, který včera Haidarovou navštívil. „Pokud bude pokračovat ještě příští týden, lékaři se obávají zhoršení jejího stavu,“ dodal Ferrer s tím, že Haidarovou trápí žaludeční vředy.

Někdejší kandidátka na Nobelovu cenu za mír Aminatou Haidarová byla čtyři roky bez obvinění držena v tajných marockých věznicích, kde byla podle svých slov mučena. Také se účastnila mírumilovné demonstrace za nezávislost, kde ji napadli a zbili maročtí policisté.

Marocký velvyslanec ve Španělsku Omar Azziman prohlásil, že se Haidarová chová jako bojovník saharského povstaleckého hnutí Polisario, které se snaží získat nezávislost Západní Sahary. „Proč by měla marocká vláda hledat řešení pro ženu, která popírá, že je Maročanka?“ ptal se Azziman.

Její odpor ale získal oporu v řadě španělských osobností, jako je režisér Pedro Almódovar, laureát Nobelovy ceny José Saramago a také mocné rodiny Kennedyových z USA. Aby vyjádřily svou podporu, rozhodly se stovky španělských umělců, intelektuálů a levicových politiků uspořádat protestní setkání v Madridu.

Zvyšuje se také tlak přicházející z Washingtonu. „Spojené státy se obávají o zdraví saharské aktivistky Haidarové,“ sdělil tiskobvý mluvčí ministerstva zahraničních věcí Ian Kelly. „Žádáme okamžité stanovení jejího právního postavení a respektování lidských práv,“ dodal.

Včera ležela dvaačtyřicetiletá vyhublá aktivistka na koberci a polštářích v letištní hale. Pohybovala se jen s pomocí invalidního vozíku nebo nosítek. Španělské aerolinky ji odmítly převézt na sporné území bez cestovního pasu. To byl také důvod, proč Haidarová přešla k hladovce. „Držím hladovku na protest proti vyhoštění a španělskému rozhodnutí pustit mě na své území bez cestovního pasu,“ řekla. Španělsko tím podle ní porušilo vlastní i mezinárodní zákony.

Letecká společnost na Lanzarote ji měla poslat rovnou zpátky domů. Místo toho je z Haidarové vězeň na španělské půdě. „Bojuji za lidská práva, ale vždy jen mírnými prostředky. Buď španělská vláda najde způsob, jak mě dostat domů, nebo budu pokračovat, dokud nezemřu,“ řekla včera.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se Španělsko zúčastní takové špinavé hry. Nikdy nepřijmu azyl. Mou vlastí je Západní Sahara, i když je právě nezákonně obsazená Marokem. Tam musím bojovat,“ dodala. Vedení španělských státních letišť se ji pokusilo vypudit pod záminkou, že ruší veřejný pořádek.

Podle ředitelky advokacie washingtonského Centra Roberta F. Kennedyho Marselhy Gonçalves Margerinové Španělé porušili své vlastní interní předpisy tím, že Haidarovou pustili na svou půdu bez pasu. „Stejně jako jí umožnili se sem dostat, měli by jí umožnit odletět domů,“ řekla včera při návštěvě západosaharské aktivistky.

Zástupkyně španělského premiéra María Teresa Fernández de la Vegová prohlásila, že Španělsko uznává západosaharské právo na sebeurčení, zároveň však Haidarovou vyzvala, aby zvážila svůj protest. Slíbila, že aktivistka by již brzy mohla svobodně cestovat a spojit se se svojí rodinou, končí svou zprávu Giles Tremlett v Observeru.

Další informace:

Observer Fears grow for hunger strike Nobel nominee