Předsudky, nesnášenlivost, rasismus, xenofobie, ageismus, sexismus a další, jsou pojmy, které nejen já používám k popisování vzájemných společenských vztahů. Většina textů v médiích o těchto tématech se zabývá výhradně cizími předsudky, nebo obhajobou těch vlastních „nejsem rasista, ale“. Nebývá zvykem psát „jsem rasista, sexista, ageista, ale“. Je to hloupé, ale já jsem.

Už dlouho jsem si to tak silně neuvědomila, jako když jsem minulou sobotu šla po ulici v Tunisu a potkala jsem třicetiletou ženu, která mě oslovila. Setkání to bylo skoro zázračné. Žena měla na hlavě šátek, mluvila perfektně anglicky a francouzsky, dělala si doktorát, byla z malého města z tradiční rodiny, studovala půl roku ve Švédsku, byla milá, chytrá a na moje otázky odpovídala po úvaze bez jakýchkoli frází.

Šly jsme po ulici a diskutovaly, byla jsem šťastná, že jsme se potkaly, měly jsme akorát dvě hodiny času, než se ona měla vrátit do bytu své sestry. A právě ve chvíli, kdy jsme došly k islámu, islamismu a terorismu a k tomu, jak ona to vnímá, přerušil nás asi pětapadesátiletý muž. „Ten kdo zabil jednoho, zabil všechny,“ odcitoval Korán a vysvětloval, že jednání fundamentalistů nemá v jejich náboženství oporu. Přidal se k nám a mluvil a mluvil. Po islámu přišly na přetřes Spojené státy americké, Světová banka, daňové ráje, nezaměstnanost. Nebralo to konce.

V tu chvíli se ve mně probudila moje stará nenávist. Mám problém s muži, s těmi po padesátce zvlášť a jsou-li navrch z nějaké tradiční kultury (anebo v privilegovaném postavení v našem kulturním okruhu), nenajde se nikdo, kdo by jim řekl, aby už konečně jednou sklapli. Jejich věk, pohlaví a popřípadě i postavení jim zajišťuje možnost mluvit a nenechat mluvit ostatní.

Nejenže rádi mluví, rádi se poslouchají, přednášejí, a když to náhodou přestane dávat smysl, stejně mluví dál jen proto, aby mluvili. Zuřila jsem a mlčela, protože bylo jasné, že moje průvodkyně mé pocity nesdílí a budu-li hrubá, ztratím ji. Vyfotila jsem sice jednu fotku, ze které by to mohlo vypadat, jakože jsme se na to dívaly stejně, ale ta fotka ve skutečnosti odráží moje pocity, nikoli atmosféru našeho setkání. Vyjadřuje vlastně můj problém v kostce.

↗

Občas máme tendenci generalizovat na základě náhodných setkání. Foto archiv autorky