Dostal jsem doporučení podívat se na knihy a aktivity dvou současných amerických postav. Jednou z nich je profesor afroamerických studií na Princetonské univerzitě Cornel West (*1953). Jako člen strany Democratic Socialists of America podporoval Baracka Obamu v jeho první prezidentské kampani. Později svou podporu odřekl a dnes označuje amerického prezidenta za černého maskota oligarchů z Wall Streetu a za hlavu amerického stroje na zabíjení.

Procházím si zatím informace o Westových četných publikacích a vybírám, co si přečtu od tohoto autora, který vzbuzuje můj zájem např. názvem knihy už z jeho počátků Black Theology and Marxist Thought. Čtu, že jeho důležitými tématy jsou rasa, gender a třída. Roku 1994 vydal knihu pod názvem Race Matters (Na rase záleží). Jiné jeho publikace se zabývají budoucností rasy (1996) a překonáním multikulturalismu (1993).

U nás jsme s některými tématy trapně přičinliví. Soudní lidé se začínají shodovat, že čím jsou již platné nebo připravované paragrafy proti korupci radikálnější, tím méně jsou účinné, protože nejdou po podstatě. Neidentifikují závislost politiky na byznysu.

Také u tématu rasy se vedle chvályhodné vládní obnovy integračních aktivit projevuje hysterie. Už jen zmínit rasu se pokládá za podezřelé, natož tvrdit, že na ní záleží, že rasové a podobné odlišnosti jsou důležité a že taková identita má budoucnost.

Kromě jednotlivých vulgárních populistů v levé i pravé části politického spektra se všichni zaklínají svým odporem k rasismu. Míní tím však jistý typ rasismu. Odmítají rasismus separující, uzavírající a vylučující jednotlivé skupiny.

Globální (post)industriální a informační společnost potřebuje volný pohyb lidí. Také tomu říkají flexibilita, česky doslova ohebnost. Držitelům ekonomické moci nevyhovuje vazba člověka k místu nebo ke komunitě. Hodí se jí abstraktní člověk, bezpohlavní ekonomická jednotka bez příslušnosti k etniku a třeba i rase. Počítá se jedině použitelnost pro proměnlivé podnikatelské záměry.

Rasismus pohlcující je však rovněž ve hře a málokomu připadá nemístný. Když spadne, třeba za podezřelých okolností, letadlo (převážně) s bohatými bílými cestujícími, vzedme se mohutná vlna zájmu, solidarity a soucítění. Když se totéž stane na nějaké lokální lince v Africe, někde nad městy, která sotva najdeme na mapě a jejichž názvy neumíme vyslovit, je to jedna z mnoha zpráv a druhý den už o ní nečteme a neslyšíme.

↗

Vzít vážně odlišnosti, respektovat rozdílná východiska a z nich si vycházet vstříc, to může také znamenat otevřeně o nich mluvit. Foto Carol VanHook, Flickr

Když se rozvinula epidemie eboly, je zajímavý každý jednotlivý Evropan nebo Američan, který se nakazil, a jeho úspěšné nebo neúspěšné léčení se sleduje téměř v přímém přenosu, u černých Afričanů se počítají jen tisíce nemocných a umírajících, protože se dosud nezařadili do našeho prostoru. Nejsou jedni z nás. Jsou to oni, tamti druzí. Stali by se zajímavými, kdyby se dostatečně přizpůsobili a přestali být sebou.

Pohlcujícímu rasismu nejen nevadí Romové, bude se jich i aktivně zastávat, ale za jedné důležité podmínky, že se nebudou lišit. Musí zapomenout na svou svébytnou identitu, na svou kulturu a tradici.

Když se někdo chová jako řádně namazané kolečko ekonomického a politického mechanismu, když se chová podle principů atomizované společnosti, může mít klidně černé vlasy a případně o trochu tmavší pleť a snad může mluvit s lehkým akcentem. Snad se mu nebude bránit (ve vhodných případech) zpívat trochu jinak („exoticky“, s půltónovým snížením druhého a šestého tónu durové stupnice).

Vzít vážně odlišnosti, respektovat rozdílná východiska a z nich si vycházet vstříc, to může také znamenat otevřeně o nich mluvit. V České republice je těžko představitelné, že by v oficiálním textu byly charakteristiky jednotlivce, které jsou v USA běžné.

Při sčítání lidu v roce 2000 byli tamní obyvatelé dotazováni na rasu. Ve skutečnosti jde spíše o různé komunity dané rasově, ale i etnicky a regionálně. Byly sledovány mimo jiné takové kategorie jako bílý (k nimž jsou počítáni i lidé blízkovýchodního či arabského původu), černý nebo Afroameričan, dále např. americký Indián a aljašský domorodec. Je tam i položka Asiat, která překvapivě nezahrnuje Izraelce, Turky, Armény či Gruzínce, kteří žijí v Asii, nýbrž se týká Dálného východu.

Americké úřady odůvodňují tuto svou zvědavost na „rasu“ především snahou sledovat vládní a jiné veřejné programy zaměřené na dodržování lidských práv nebo na rovnost na pracovním trhu. O totéž, jen radikálněji, jde aktivistům jako Cornel West. Bere se tam vážně specifická odlišnost nejen jednotlivců, ale i různých společenství.

Nestačí vyjasnit si téma kulturní identity. Určitě stojí za to, volat po respektu k odlišnostem. Určitě má smysl kritizovat obě formy okrádání lidí o jejich jedinečnost, jako je strategie vylučování, tak i pohlcování.

Stojí za to překonat v teorii, v právu i praktické politice multikulturalismus, pokud jím rozumíme pouhé pasivní přijímání faktu mnohosti kultur, které vede k jejich faktické izolaci, a nahradit ho interkulturalismem, který bere vážně odlišnosti a otevřeně je reflektuje, pěstuje dialog a společnou emancipační aktivitu.

Nic ze zmíněného však nebude stačit, pokud neskončí ekonomická poptávka po bezbarvých, unifikovaných a snadno manipulovatelných (přizpůsobivých) jedincích. Jinými slovy, vyhlídky nejsou valné, dokud člověk není subjektem své práce. Po respektu k lidské subjektivitě volají shodně demokratičtí socialisté a křesťané domýšlející do důsledků svou víru. Je to dvojjediná identita Cornela Westa. Věřím, že do této situace a do této diskuse vstoupí třeba i překladem některé jeho knihy do češtiny.