Nedávno publikoval Daniel Soukup na DR stať „Manifest multikulturní Evropy“. Reaguje v ní na ty, kteří v posledních letech pohřbívají ideologii multikulturalismu. Vybavil jsem si, jak jsem v rámci kampaně v eurovolbách musel reagovat na dotaz, zda KSČM nesdílí názor na odchod multikulturalismu ze scény, když jej náš známý europoslanec Miloslav Ransdorf označil za módní a nebezpečně iracionální záležitost. A sám se přitom přihlásil k pojmu interkulturalismus.

K tématu multikulturalismu v KSČM existuje pestrá diskuse. A v té rozhodně není popírána realita i užitečná perspektiva soužití různých kultur. Patří to také mezi evropské hodnoty. Negování multikulturalismu z dílny antiislamistů, anticikanistů a jiných xenofobů jistě není levicovou myšlenkou.

Když lidé jako Patrick J. Buchanan mluví o ohrožení západní civilizace invazí islámských přistěhovalců, nejde o nějakého guru levice. Nemohu a nechci mluvit za kolegu Ransdorfa, proč se osobně obává, že dnešní multikulturalismus vede k zamlžování identit. A proč kritizuje i projekt osvěty o islámu na školách podporovaný MŠMT. Jistě své názory i co si představuje pod „interkulturalismem“ může objasnit sám.

↗

Multikulturalita jako způsob sociální koexistence narůstá s globálním pohybem nositelů různých kultur. Foto Richard Beneš, Mediafax

Levice má na mysli soužití různých kultur v rámci naší občanské společnosti a je si vědoma toho, že i v islámské kultuře je třeba diferencovat. Agresivní fundamentalisté a zpátečníci se přeci najdou v každé společnosti, takže proč se strašit proměnou Evropy na Eurábii jako muslimského chanátu, kterou nás straší např. senátor Doubrava?

Tento ústavní činitel ostatně dal svůj názor, jak by si představoval konečné řešení této otázky, jasně najevo, když vzkázal muslimům: „Buď se přizpůsobte naší kultuře, náboženství a jazyku, nebo využijte svého demokratického práva odejít.“

Pokud jde o židy, je mnohý xenofob v ČR ještě opatrný, ale u muslimů (a obdobně u romů) jde často taktika stranou. Když kněz a religionista Tomáš Halík nedávno označil zásah Policie ČR v muslimské modlitebně v Praze za necitlivý, tak redaktor Lukáš Petřík z Parlamentních listů dal do titulku svého článku neuvěřitelnou otázku, zda tím neschvaluje i znásilňování českých žen muslimy.

I proto boj s předsudky a výchova k toleranci v rámci osvětového projektu „Muslimové očima českých školáků“ určitě nemůže uškodit. Samozřejmě obdobně tolerantní přístup je potřeba požadovat i od muslimů samotných.

Evropa byla vlastně vždy změtí různých kultur — nebyla a není jen křesťanská. A pravdu má, doufám, Daniel Soukup, když připomíná i křesťanům, že náš bližní je snad také ten machometán, stejně jako cikán či černoch, a klidně třeba inuit nebo patagonský indián. A že o evropskou zahradu, zbavenou sítě hranic v minulosti tak hojně zalévaných krví, se můžeme a musíme starat společně. Jako vedle sebe leží těla vojáků po armádách, co jich kdy po evropských vršcích a pláních kdy lezly. Aby evropský démos přestal být pouhou právní fikcí zapsanou kdesi v základních smlouvách evropské integrace.

Koketování s etnickými předsudky je prostě velmi toxická strategie. A to i mimo hranice multikulturní EU. Je třeba být ve střehu, když v předvečer evropských voleb můžeme v ruském tisku číst vyjádření např. Marie Le Pen, že jsou s kremelským vůdcem Putinem vlastně „единомышленники“. Partnerem Evropy by mělo být moderní Rusko, které je také mnohonárodnostním prostorem a ne nevyzpytatelná velmoc, kráčející po šikmé ploše iracionálně šovinistické politiky.

Multikulturalita jako způsob sociální koexistence narůstá s globálním pohybem nositelů různých kultur. Reakcí na objektivní potřebu tuto koexistenci zvládat je politika multikulturalismu. V KSČM je silně zastoupen názor, že její současná podoba často selhává. To ale není popřením principu soužití různých kultur, který může být i vzájemným obohacením.

Existuje také odpovědnost bohatého severu za důsledky kolonialismu, které jsou v kořenech migrace chudoby, ale o samostatném tématu rozvojové pomoci jindy. Rysem moderní civilizace vždy bude, že mobilita prostě míchá kultury. Je jen požadavkem po lepších pravidlech tohoto soužití. A xenofobie narůstá tam, kde se problémy soužití neřeší.

Mezi tyto pravidla patří samozřejmě regulovaná imigrace. Je to téma, ze kterého si populisté nyní udělali tahák na voliče. Evropský integrační projekt je otevřený, bez diskriminace cizinců a etnických menšin. Ovšem Lisabonská smlouva hovoří o společné imigrační politice a o řízení migračních toků.

Nepřijímat žádné migranty a učinit z EU hermetickou pevnost je extrém. Přirozené ale jsou efektivní azylové řízení a vízová politika odpovídající standardům ochrany zájmu státu, pracovní povolení a pravidla pro čerpání sociálního pojištění pro legální migranty. A potřebná je samozřejmě i striktní kontrola nelegální migrace. Je to lepší, než dávat na pranýř celý multikulturalismus jako takový.