0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Daniel Soukup

Profese:
Koukám, že pan Klusáček má jeden defaultní příspěvek, který už asi dva roky (s mírnými úpravami) postuje snad pod každý text o Straně zelených na DR. :))))
ani já nemám problém souhlasit s tím, co píšete v příspěvku adresovaném mně (z předvčerejška).

Šlechtu rozhodně neglorifikuji a českým obrozencům nevyčítám, že ji nakonec nepřijali za svou. Souhlasím také s tím, že "vina" je na obou stranách; i s tím, že mluvit tady o "vině" je pochybné. A myslím, že jsem to ani nečinil; prostě jsem letmo zmínil jeden z dalších fundamentálních postojů (vedle protiněmectví), na kterých se konstituoval moderní český národ.

A konečně souhlasím i s tím, že situace v Maďarsku a Polsku byla odlišná; a že by bylo pošetilé tvrdit, že tamější obrozenci byli nějak "moudřejší" apod.
Vztah (katolické) církve a obrození je přece jen složitější. "Tahouny" první generace obrozenců byli katoličtí kněží. A i později najdeme dobově populární postavy typu Františka Pravdy. Ale určitě je pravda, že u obrozenců postupně jednoznačně převážil liberální a antiklerikální proud (nejvýraznější výjimka je asi Erben).

Kromě toho ještě chci zdůraznit, že na stereotypizaci rozhodně není nic "špatného"; je to prostě nástroj ke kategorizaci světa. Jen je zkrátka dobré si uvědomovat, že tenhle nástroj používáme a jak zhruba funguje.
kritický, i velmi kritický postoj vůči historické roli aristokracie i církve rozhodně respektuji. Nicméně stereotyp je přece jen něco trochu jiného: jakési "defaultní nastavení", podle kterého má sklon člověk "polo-reflexivně" reagovat nebo vnímat věci.

A právě tohle "defaultní nastavení" vůči aristokracii se v české národní společnosti někdy v polovině 19. století začalo postupně měnit. U prvních generací obrozenců bylo o dost pozitivnější (viz třeba dílo Boženy Němcové); ale s tím, jak velká většina šlechticů nepřijala jazykové vymezení českého národa, je česká národní společnost začala vnímat jako "cizí" a často i "nepřátelské".

Zajímavá je v tomhle ohledu třeba Karolína Světlá. Pocházela z pražské patricijské rodiny; a její vnímání šlechty je rozporné: v něčem jakoby vstřícné proti autorčině vůli, v něčem prudce odmítavé ("nepřátelé češství"). Jednoznačně ve svých pamětech oceňuje ze šlechticů jen Polku Honoratu Zapovou.

především děkuji za upřesnění: máte pravdu, "wo ist mein Heim" je běžnější a lepší než "wo iste meine Heimat". Nicméně to, co jsem se snažil napsat, je tím, myslím, nedotčeno: to významové pole HEIM(AT), resp. DOMOV(INA), je specifické pro češtinu a němčinu. A dost možná i pro nějaké další jazyky; ale např. pro angličtinu jistě ne.

Jinak poznámka, proti níž se ohrazujete, nemířila na Vás, nýbrž na pana Ševčíka. Tudíž to, co píšete (o reparacích, SL, německé aroganci a restitucích) nejenže respektuji, ale ani v tom z větší části nejsme ve sporu.