Ahoj Romane,

hlásím se na Tvůj inzerát. Myslím, že vzhledem k žánru a k tomu, že se známe, mohu zvolit tuto osobní formu. Beztak by vzhledem k tomu, že jsem zastupitel za Stranu zelených, nemělo smysl přemáhat se v tomto případě ke kdovíjak nestranné analýze. Moji volbu znáš a nebudu tě k ní lákat, jen popíši, jakou já mám zkušenost se stranou, kterou vidím vlevo dole. Tam totiž je i mé přesvědčení. Tenhle můj dopis Tobě je vlastně pokračování jiného článku, který jsem pro Ddeník Referendum psal. Jmenoval se Levicoví liberálové mají koho volit.

V roce 2010 dopadly volby tak hrozně, že (tehdy ještě neznámý) Josef Dobeš sebevědomě vykřikoval, že první, co ta vláda udělá, bude školné. To mě vedlo k rozhodnutí, jak se veřejně politicky angažovat. Vybíral jsem mezi ProAlt, ČSSD a SZ. Svého rozhodnutí nelituji. ProAlt již téměř není (velký obdiv těm, kdož to táhnou dál), ČSSD je pro mne sérií zklamání — nakonec včera odsouzený a stranou odhozený Rath byl tehdy ještě na stranickém výsluní. Zvláště po získání stranické zkušenosti, absolvování kampaně na Praze 6 a vyjednávání koalice jsem si uvědomil, jak malou sílu mají teď ti, kdo chtějí ČSSD změnit zevnitř (držím palce).

Zvolil jsem Stranu zelených, přestože jsem k ní byl veřejně kritický, a rozhodl se přispět k jejímu posunu „doleva a dolů“. Protože jsem měl už tehdy stejně jako ty zkušenost s politikou (coby akademický senátor) na FF UK, věděl jsem, že tenhle posun bude trvat dlouho. Ale Tvůj inzerát nemá nikde takové to „Zn.: Spěchá“. Já jsem si řekl, že své působení dovnitř strany zhodnotím tak po deseti letech. Jsem v půlce.

Podařilo se mi prosadit do programu nulovou toleranci školnému, moderní veřejné školství, vedu sekci pro sociální oblast, připojil jsem se k těm zeleným, kteří směřují pozornost strany na téma bydlení. I když v tomto dopise mluvím sám za sebe, nikdy bych to nedokázal sám — pro „to svoje“ vlevo dole jsem našel dost opory v členské základně, jak ukazují i desítky členů podepsaných pod manifest levicové platformy Strany zelených.