Profil čtenáře:
Vojtěch Klusáček

VK
Profese:

Hned na první dobrou. Pokud měl mít útok jakoukoli šanci na svržení režimu, byl by musel přijít v době masových demonstrací během ledna. K nimž nota bene bylo z USA přímo vyzýváno. Ne o měsíc později, když už byli demonstranti rozehnáni, postříleni, pozavíráni, věšeni.

Nepokládám izraelské a americké plánovače za tak hloupé, že by tohle nevěděli.

To zní plauzibilně.

Jenže ponechá nevysvětlen ten fakt, že voliči chtějící sociálno odvandrovali k Babišovi - jehož sliby na sociálno jsou důvěryhodné ještě míň.

Socdem ale skutečně nic dalšího nehrozí, z nulového zastoupení v parlamentu už není dál klesat kam.

Každá analýza, proč k tomu došlo a proč zo trvá, se musí vypořádat s následující otázkou. Jak to, že voliči opustili socdem k ANO (jakožto náhražce levice, jak je to komentátory popisováno, dokonce že Babiš sociálním programem voliče uplácí), když socdem v každém okamžiku, co do sociálna, nabízela víc.

Ano, jsem si vědom, že by vlastnictvi jaderných zbraní Íránem mohlo do té míry změnit rovnováhu sil, že by Izrael mohl přestat být schopen jednat z pozice síly a svoje představy uspořádání, zejména co se postavení Palestinců týče, vynutit násilím.

Neschopnost vynutit si 100 % představ uspořádání v oblasti silou ovšem stále dlouho nepředstavuje existenční ohrožení. Respektive ano, existenční ohrožení znamená - pro ty dosavadní představy. Nikoli pro stát jako takový.

Oné je to stále znovu a znovu se opakující klišé, jež má omlouvat Izrael a dávat mu bianco šek. Jakým ale způsobem může jít Izraeli o existenci i kdyby nakrásně Írán získal několik jaderných náloží, když sám jaderné zbraně vlastní? Země vlastnící jaderné zbraně na sebe vzájemně jaderně neútočí. Naposledy nedávno Pákistán s Indií.