Když sociální demokracie reprezentuje životní styl velkoměsta

Jan Šícha

Příznivý výklad výsledku voleb v Hamburku zní, že lidé začínají v tradiční levici znovu spatřovat cestu k zajištění tvůrčího a rovnostářského prostředí. Může to být ale i jinak.

Volby v německém městském státě Hamburku vyhrála sociální demokracie, která jen o kousek nedosáhla na absolutní většinu. Potvrdila se tak pozice Hamburku jako bašty sociální demokracie.

V této baště jsou jedny z nejdražších bytů v Německu a stavba takzvané Labské filharmonie se prodražila z plánovaných 77 milionů eur na nynějších (snad prý a možná nanejvýš) 789 milionů. Město má dluhy ve výši 25 miliard eur.

Volí se v něm od šestnácti let věku na pětiletou periodu. Za značnou část dluhů i za operu nemohou socialisté, kteří měli ve vládnutí v Hamburku pauzu, když se objevila postava velmi atraktivního konzervativního politika Oleho von Beusta.

V Hamburku se také uvažuje o řízeném povolení konzumace marihuany pro dospělé. Znovuzvolený starosta Olaf Scholz má pověst klidného muže, který oslovil hlavně starší publikum. Po volbách se o něm začalo mluvit jako o dalším sociálnědemokratickém kandidátovi na kancléře, když se ten předešlý vrátil na dráhu dobře placeného poradce a předraženého přednášejícího. K volbám přišlo v Hamburku 56,9 procent z necelých 1,3 milionu oprávněných voličů.

Jako se to v Německu děje při každých zemských volbách, hned se vyrojila řada spekulací o tom, co volby znamenají pro tendence v celoněmecké politice. Zastavil se propad liberálů, když dostali 7,4 % hlasů a oproti minulým volbám si polepšili o 0,7 %?

×
Diskuse
PH
February 22, 2015 v 18.22
Konkrétněji?
V Hamburku jsem byl a je to město na mé rodné řece. Potřeboval bych však trochu konkrétnější údaje. Vy chlape, kandidoval jste někdy v komunálních volbách?
PM
February 23, 2015 v 11.04
Obvzláště pohledné komunální tradice nejde jentak okoukat
Elitární rovnostářství, nebo rovnostářství elitárních - tak nějak na mne působí tahle část německého severu Evropy.
A natolik elitární, že známe i takové Hamburčany, kteří se doma na sklonku života stýkali jenom s cizinci (např Schopenhauer s Angličany).