Volby v německém městském státě Hamburku vyhrála sociální demokracie, která jen o kousek nedosáhla na absolutní většinu. Potvrdila se tak pozice Hamburku jako bašty sociální demokracie.

V této baště jsou jedny z nejdražších bytů v Německu a stavba takzvané Labské filharmonie se prodražila z plánovaných 77 milionů eur na nynějších (snad prý a možná nanejvýš) 789 milionů. Město má dluhy ve výši 25 miliard eur.

Volí se v něm od šestnácti let věku na pětiletou periodu. Za značnou část dluhů i za operu nemohou socialisté, kteří měli ve vládnutí v Hamburku pauzu, když se objevila postava velmi atraktivního konzervativního politika Oleho von Beusta.

V Hamburku se také uvažuje o řízeném povolení konzumace marihuany pro dospělé. Znovuzvolený starosta Olaf Scholz má pověst klidného muže, který oslovil hlavně starší publikum. Po volbách se o něm začalo mluvit jako o dalším sociálnědemokratickém kandidátovi na kancléře, když se ten předešlý vrátil na dráhu dobře placeného poradce a předraženého přednášejícího. K volbám přišlo v Hamburku 56,9 procent z necelých 1,3 milionu oprávněných voličů.

Jako se to v Německu děje při každých zemských volbách, hned se vyrojila řada spekulací o tom, co volby znamenají pro tendence v celoněmecké politice. Zastavil se propad liberálů, když dostali 7,4 % hlasů a oproti minulým volbám si polepšili o 0,7 %?

Liberálové mívali pověst strany pro zubaře (ti jsou v Německu výborně placeni). Dá se usuzovat, že při velmi mizerné volební účasti — na místní poměry — zubaři vyrazili k volbám a své pacienty donutili k témuž? Nebo je na vině rozhádanost nové hvězdy německé politiky, Alternativy pro Německo, která liberálům neodčerpala voliče tak, jako v jiných spolkových zemích, kde dociluje dvouciferných výsledků?

6,1 procent hlasů pro Alternativu je málo, uvážíme-li, že do voleb šla s velmi známým lídrem. Němci jsou na vnitřní sváry stran citliví a trestají je okamžitě. CDU ztratila 6 %. Přeběhly tyto hlasy k Alternativě pro Německo a míří vývoj k ustavení strany napravo od CDU? Německo by se tak zařadilo mezi všechny ostatní evropské země.

Jen u našich velkých sousedů dosud neexistuje pravicová, protievropská, populistická strana. Dosavadní Alternativa pro Německo se dosud tváří jako některé naše zastydlé politické subjekty, že totiž loví všude a pravolevé dělení se jí netýká. I volby v Hamburku ukazují, že týká.

Ve fungujícím politickém systému je dynamika stran nezastavitelná, musí se profilovat ve stranickém spektru. Mesalianční koalice jsou možné, Ole von Beust měl v Hamburku první černo zelenou, ale nic dlouhodobě pozitivního nepřinášejí. Zelení v Hamburku si polepšili o 1,1% na 12,3 %. Levicová strana o 2,1 % na 8,5 %.

Nálada zjevně zůstává vlevo. Pokud by si z toho česká levice chtěla odnést poučení, lze jí při procházce Hamburkem doporučit, aby do reprezentativních prostor ve městě nepouštěla developery, ale velmi uvolněně působící mladé podniky. Taková pražírna kafe s pěknými koutky pro děti, v budovách s astronomickou účetní cenou — to přináší hlasy levici. A předražené byty mohou stát hned vedle.

V Hamburku také sídlí levě liberální média udávající tón (nejen Der Spiegel, který nedávno lehce modernizoval grafiku). Levice zkrátka není jen pro chudé, i když ti v Hamburku také žijí a levici volí. Levice oslovuje lidi, kteří chtějí cítit, že rovnostářsky se žije dobře. Chtějí to cítit, i když pravda to úplně být nemusí.

Když se mluví o politice v Hamburku, je dobré se ještě pořád ohlížet za érou Oleho von Beusta, který po 44 letech porazil sociální demokraty a vládl městu v letech 2001—2010. Jeho příběh je ilustrativní pro volby v městském státě, kde životní styl a sympatie tvoří větší část voličského rozhodnutí, než tam, kde na lidi doléhá spíše praktický život.

Beust byl křesťanský demokrat, postupně se na něj začínalo vědět, že je gay. Do toho mu od začátku neškodilo, že je šlechtic, právník, člen všech možných klubů pro vyšší buržoazii. Městské publikum nevolí jen podle svých zájmů.

A když stojíte před monumentální budovou Labské filharmonie, je to tak fascinující budova, že zapomínáte, co stála. Berlíňané také utopili neuvěřitelné prostředky v letišti, které se jim pořád nedaří dokončit. A fascinující není ani za mák.

Sociální demokraté v Hamburku vyhráli masivní kampaní a vzbuzováním skupinových pocitů, které ne vždy mají oporu v realitě. Téměř desetileté období Oleho von Beusta by je nemělo v sebezahleděném městě na severu nechat klidnými. A proč chtějí mít v roce 2024 Hamburčané olympiádu, je minimálně z českého pohledu opravdu nejasné.

I čeští sociální demokraté (nebo exsociální demokraté) v politice někdy nabízejí životní styl. Nabízejí to, co ztělesňují jako důvod, proč by je člověk měl volit. Je zajímavé, že ti naši stavějí na odiv něco, co byste sami mít nechtěli.

V Hamburku, v baště sociální demokracie, se tak nějak volí podle toho, co by člověk opravdu chtěl. A v místě částečně má. A pak do té bašty občas přijde někdo s koncentrovaným šarmem, jako byl Ole von Beust, a na chvíli je všechno jinak. Než Hamburčanům zpětně dojde, že jsou vlastně bašta sociální demokracie.