Volby v německém městském státě Hamburku vyhrála sociální demokracie, která jen o kousek nedosáhla na absolutní většinu. Potvrdila se tak pozice Hamburku jako bašty sociální demokracie.

V této baště jsou jedny z nejdražších bytů v Německu a stavba takzvané Labské filharmonie se prodražila z plánovaných 77 milionů eur na nynějších (snad prý a možná nanejvýš) 789 milionů. Město má dluhy ve výši 25 miliard eur.

Volí se v něm od šestnácti let věku na pětiletou periodu. Za značnou část dluhů i za operu nemohou socialisté, kteří měli ve vládnutí v Hamburku pauzu, když se objevila postava velmi atraktivního konzervativního politika Oleho von Beusta.

V Hamburku se také uvažuje o řízeném povolení konzumace marihuany pro dospělé. Znovuzvolený starosta Olaf Scholz má pověst klidného muže, který oslovil hlavně starší publikum. Po volbách se o něm začalo mluvit jako o dalším sociálnědemokratickém kandidátovi na kancléře, když se ten předešlý vrátil na dráhu dobře placeného poradce a předraženého přednášejícího. K volbám přišlo v Hamburku 56,9 procent z necelých 1,3 milionu oprávněných voličů.

Jako se to v Německu děje při každých zemských volbách, hned se vyrojila řada spekulací o tom, co volby znamenají pro tendence v celoněmecké politice. Zastavil se propad liberálů, když dostali 7,4 % hlasů a oproti minulým volbám si polepšili o 0,7 %?

Liberálové mívali pověst strany pro zubaře (ti jsou v Německu výborně placeni). Dá se usuzovat, že při velmi mizerné volební účasti — na místní poměry — zubaři vyrazili k volbám a své pacienty donutili k témuž? Nebo je na vině rozhádanost nové hvězdy německé politiky, Alternativy pro Německo, která liberálům neodčerpala voliče tak, jako v jiných spolkových zemích, kde dociluje dvouciferných výsledků?

6,1 procent hlasů pro Alternativu je málo, uvážíme-li, že do voleb šla s velmi známým lídrem. Němci jsou na vnitřní sváry stran citliví a trestají je okamžitě. CDU ztratila 6 %. Přeběhly tyto hlasy k Alternativě pro Německo a míří vývoj k ustavení strany napravo od CDU? Německo by se tak zařadilo mezi všechny ostatní evropské země.

Jen u našich velkých sousedů dosud neexistuje pravicová, protievropská, populistická strana. Dosavadní Alternativa pro Německo se dosud tváří jako některé naše zastydlé politické subjekty, že totiž loví všude a pravolevé dělení se jí netýká. I volby v Hamburku ukazují, že týká.

Ve fungujícím politickém systému je dynamika stran nezastavitelná, musí se profilovat ve stranickém spektru. Mesalianční koalice jsou možné, Ole von Beust měl v Hamburku první černo zelenou, ale nic dlouhodobě pozitivního nepřinášejí. Zelení v Hamburku si polepšili o 1,1% na 12,3 %. Levicová strana o 2,1 % na 8,5 %.

Nálada zjevně zůstává vlevo. Pokud by si z toho česká levice chtěla odnést poučení, lze jí při procházce Hamburkem doporučit, aby do reprezentativních prostor ve městě nepouštěla developery, ale velmi uvolněně působící mladé podniky. Taková pražírna kafe s pěknými koutky pro děti, v budovách s astronomickou účetní cenou — to přináší hlasy levici. A předražené byty mohou stát hned vedle.

V Hamburku také sídlí levě liberální média udávající tón (nejen Der Spiegel, který nedávno lehce modernizoval grafiku). Levice zkrátka není jen pro chudé, i když ti v Hamburku také žijí a levici volí. Levice oslovuje lidi, kteří chtějí cítit, že rovnostářsky se žije dobře. Chtějí to cítit, i když pravda to úplně být nemusí.