Dosavadní komentáře ohledně prvých sto dní nové německé vlády se nemohou shodnout, jestli toto manželství z rozumu provází spíše vzájemná nedůvěra mezi parlamentními frakcemi, či zda-li je pro ně příznačná naopak dobrá osobní „chemie“ mezi Angelou Merkelovou a předsedou SPD a ministrem hospodářství Sigmarem Gabrielem. Hodnocení míry úspěšnosti sociální demokracie na počátku této třetí vlády velké koalice CDU/CSU a SPD od roku 1949 přitom vyznívá nejednoznačně už jen na první pohled.

Na samém počátku svého vládního angažmá čelila SPD poměrně rizikovému skandálu, kdy byl její poslanec Sebastian Edathy obviněn ze stahování dětské pornografie. Krátce nato ale vyšlo najevo, že někdejší ministr vnitra za bavorskou CSU Hans-Peter Friedrich tuto informaci nacházející se tehdy ve stavu prověřování sdělil vedení SPD. A právě dotud, resp. od předsedy frakce SPD v Bundestagu Thomase Oppermanna se toto Friedrichovo porušení zákona dostalo na veřejnost — nejspíše z obavy před další eskalací aféry. Ministr a funkcionář CSU, který mezitím stanul v čele resortu zemědělství, se následně musel poroučet z vlády úplně. CSU rozladěná ztrátou ministra požadovala ústy předsedy Seehofera podobné konsekvence i u SPD, Oppermannovi pak veřejně vyslovila nedůvěru. Kromě stíhaného Edathyho ale SPD jakékoli změny ve vedení frakce či strany rázně odmítla.