Německá koaliční smlouva má 62 391 slov. V novinách byla ohlášena na necelých devadesát stran, ve formátu, který jsem našel na internetu, to vydalo na téměř dvojnásobek. Když člověk věnuje drahocenný čas čtení tak dlouhého dokumentu, měl by mít jasno, proč tak činí.

Moje odpověď na začátku četby zněla — německý recept na řízení společnosti je také obecným civilizačním návodem. Netýká se pouze Němců a jejich státního území. Civilizační výzvy jsou pro různé země stejné nebo velmi podobné, stojí za to podívat se, jak na ně reaguje nejsilnější evropská ekonomika.

K optice, kterou se dívá německá politická reprezentace na svět, patří export (předchází mu výroba věcí, které si jiní chtějí koupit), energetický obrat, euro, čtvrtá průmyslová revoluce, víra v sociálně tržní hospodářství a také víra v možnost parlamentní politikou regulovat společnost a rýsovat rámce k životu.

První věty koaliční smlouvy znějí: „Koalice CDU, CSU a SPD se chce starat, aby náš blahobyt a naše soudržnost byly zajištěny a dále rozšiřovány. Chceme, aby všichni lidé v Německu — děti, ženy a muži, staří a mladí, na východě a západě — mohli vést dobrý život a naše země postupovala kupředu na své dobré cestě.“

Odmyslíme-li si patos, se kterým u nás neumíme zacházet, můžeme si všimnout, že pravolevá koalice v Německu vytvořila technicky zaměřenou koaliční smlouvu. Nejde o národ, Boha, světovou ambici, ale o blahobyt a soudržnost.

Vyjednávací úspěch sociální demokracie

Prakticky všechna německá média psala o koaliční smlouvě po jejím uzavření jako o vyjednávacím úspěchu sociální demokracie. Velmi se skloňovalo spojení „sociálně demokratický rukopis“, které se jinak nejčastěji užívá v kontextu řízení sociální demokracií ovládaných měst.

Jádro sociálně demokratického výkonu v koaliční smlouvě spočívá v balanci mezi ekonomickým růstem, ekologií a sociální spravedlností. Kdybyste se informovaného Němce zeptali, co sociální demokracie prosadila, asi by řekl, že minimální mzdu ve výši 8,5 eur na hodinu a dvojí občanství.

To byla dvě medializovaná témata, která byla podmínkou pro to, aby předseda sociální demokracie Sigmar Gabriel předložil koaliční smlouvu k rozhodnutí členstvu. Členstvo po splnění těchto dvou podmínek hlasovalo.

Přišlo osmdesát procent všech majitelů stranického průkazu, z toho 75,96 procent bylo pro vstup do velké koalice (hlasovalo 369.680 členek a členů). Balance mezi růstem, ekologií a sociální spravedlností je něčím, co se na rozdíl od minimální mzdy a dvojího občanství mediálně prodává těžko. Jak tedy popsat, oč v koaliční smlouvě jde?

Metafora stroje, pro lepší představu v ČR

Kdybychom chtěli vymyslet metaforu nad německou smlouvou, byl by to, myslím, stroj. Jde o úpravu a vylepšování stroje, se kterým se jeho majitelé cítí být spokojeni a tváří se také, že mu perfektně rozumějí. Nedívají se na stroj s odstupem, nepřemýšlejí moc o jeho smyslu. Vědí, co je uvnitř. Vědí, co je třeba vyměnit, poštelovat, kde ubrat, kde přidat, kde častěji kontrolovat.

Z české společnosti mám pocit, že také vnímá civilizaci jako stroj, ale nemůže až dovnitř, chvílemi se hrabe ve srozumitelnějších částech, chvílemi posedává okolo a čeká na výrobky. Nejlépe by nám v českých zemích bylo, kdyby ta mašina rovnou tiskla peníze.

Jaké jsou charakteristiky „stroje“, jak se je dočítáme v německé koaliční smlouvě? Text koaliční smlouvy německou společnost jen opatrně a na minimálním prostoru vnímá jako celek.

Dočteme se o čtvrté průmyslové revoluci. Jednou z jejích technických charakteristik je internet věcí, tedy inteligentní zasíťování, zjednodušeně představitelné, že váš kartáček zubaři sám hlásí, že bude čas vrtat. Principem, který se ctí i v podmínkách čtvrté průmyslové revoluce, je sociálně tržní hospodářství.

Povaha moci

Koaliční smlouva této délky samozřejmě nese stopu kopírovaných souborů, něco se opakuje, styly se liší, ale v různých kapitolách ze zjevně různých zdrojů se setkáváme s důrazem na spolehlivost prostředí, na rámcová pravidla daná vládou, o která se lidé a firmy mohou skutečně opřít, a věřit jim.

Smlouva mluví o praktických společných cílech vládnutí, ne o technice výkonu moci. Důležité zákonné normy mají být přijímány tak, aby občanky a občané mohli s jistotou plánovat i za rok 2017.

Opakovaně se v textu vrací spojení „vzbuzování důvěry“ s tím, že se o důvěru v různých oborech vláda bude starat. Kvalitou života lidí se na mnoha místech textu poměřuje vše, včetně úspěchu, opakovaně jsme při čtení ujišťováni, že se jedná o rámcové podmínky, které až lidé naplňují životem.

Moc se tváří jako služebná. Nejdříve dost přesně řekne, kam se směřuje, pak konstatuje, že naše jednání musí být účinné. Účinek vzniká ze součtu moci a aktivity těch, na kterých je moc vykonávána. V tónu německé koaliční smlouvy se politika rozumí jako pomocník.

U migrantů se mluví o kultuře přivítání a uznání

Smlouva upoutá i přístupem k mnoha dílčím tématům. Německá vláda ve smlouvě deklaruje, že je rozhodnuta zemi nezatěžovat novými dluhy a základ dluhu postupně snižovat. Důraz klade na schopnost soutěže, opírá se o průmysl. Zvláště střední průmysl, který produkuje největší počet inovací.

Finanční transakce se vláda zavazuje danit a regulovat, k regulaci přispět i v širším než německém měřítku. Spravedlnost v příležitostech má být zajištěna vzděláním.

Další zajímavou věcí z českého pohledu je obraz společnosti v pohybu a obraz stárnoucí společnosti. Společenský stroj vychází vstříc stále starším lidem.

Energetickému obratu je v koaliční smlouvě věnován značný prostor a alespoň programové a základní řídící části budou stát za samostatný překlad. Rozšiřování spotřeby energie z obnovitelných zdrojů se má dít za podmínek stanovených zákonem, tak aby podílu 40-45 procent bylo dosaženo do roku 2025, o deset let později pak šedesáti procent.

Úspěch energetického obratu má v německých očích význam pro klima, nezávislost na importech, celkovou modernizaci země a pro politické rozhodování. Koaliční smlouva se věnuje technickým nuancím poté, co základní směr už byl politikou v předešlé volební periodě schválen a ve společnosti vydiskutován.

Nejen v případě dovozu surovin smlouva konstatuje vzrůstající vliv politiky na hospodářství. Dojem, že v zemích, odkud dovážíme, tento vliv existuje, posiluje přesvědčení, že také zdejší politika musí mít vliv. Volný obchod je pro koaliční smlouvu něčím, co se ve světovém měřítku nesmí omezovat a středním podnikům se má pomáhat v expanzi do zahraničí. Inovace se považují za politickou záležitost.

Koaliční smlouva formuluje přání, aby počet zahraničních studentů v Německu stoupl o třetinu na 350.000. Už nyní jich je nejvíc po USA a Velké Británii. Investice do vědy mají být ve výši tří procent hrubého domácího produktu. Pozornost se věnuje bádání o práci, tak jak bude vypadat v budoucnosti.

K zajímavým technickým opatřením patří možnost převést v nezkrácené výši prostředky do dopravní infrastruktury do dalšího roku. Hluk způsobený železnicí se do roku 2020 má snížit na polovinu. Hlučné nákladní vagony by Němci rádi zakázali celoevropsky.

Manažeři mají být postižitelní. O regulaci spekulativního kapitálu se mluví na několika místech. Soudržnost společnosti má samostatnou kapitolu, dost místa se věnuje opatřením pro posílení rovnosti mužů a žen. U migrantů se mluví o kultuře přivítání a uznání.

Nájem má být zaplatitelný, stát chce podpořit značnou sumou výstavbu sociálních bytů. Má se zabránit investicím do zemědělské půdy, které nejsou z místa a ne pro čistě zemědělské účely. Má se zabránit spekulacím s potravinami. Za řadou vět je cítit dlouhá diskuse, třeba za právem na anonymní identitu na internetu, kterou ale doplňuje kapitola o internetové bezpečnosti.

S Asií se má vést dialog na bázi univerzálních hodnot. Bezpilotní letadla se nemají používat k zabíjení. Stát si má ponechat exkluzivitu týkající se násilí, vojenské úkoly se nemají delegovat na soukromé firmy.

I zde je cítit diskuse o vlivu i realistická obava, aby si nějaké lobby třeba neobjednávala válku. Má se posílit Spolková centrála pro politické vzdělávání a podporovat se mají politické nadace.

Slovní spojení, která prozrazují civilizační přístup

Drobných civilizačních podnětů ve formě slovních spojení je v německé koaliční smlouvě řada, projděme si pár příkladů: Vrací se obrat „reálné hospodářství“, je užíván v opozici k finančním ekvilibristikám.

Líbil se mi obrat „vysušit daňové oázy“. U nás by se řeklo zakázat, zrušit, oni je suší tím, že zregulují přítok peněz.

Slovo národ se ve smlouvě objevuje dvakrát. Jednou ve smyslu, že řemesla jsou školou národa, podruhé v souvislosti se sportem.

K poetickým větám v dohodě patří konstatování, že vláda chce, aby výrazně víc cyklistů nosilo helmu. I v takových detailech se projevuje zájem o lidi, který je z celku textu cítit.

Rozumně řídit moderní zemi

Celkový sebevědomý tón koaliční smlouvy je dán faktem, že Německo vyšlo dobře z hospodářské krize. Spojení „proměna společnosti“ se používá bez fatalismu a beze strachu, jako něco, co se děje samo od sebe a co je třeba aktivně ovlivňovat.

Německá koaliční smlouva obsahuje představu o rozumném řízení moderní země. Je to poučné čtení pro ty, kdo nepropadají snům a věří v něco tak zdánlivě zastaralého, jako je pokrok.

Politicky viděno je německá koaliční smlouva velmi technickým dokumentem, který říká, co se chce, jmenuje cílovou představu o dosažitelném stavu v různých oborech. Tam, kde se jedná o pokročilé agendy, jsou také jmenovány instrumenty nebo instituce, které žádané věci prosadí. Jde o papír, na jehož základě se dá vládnout i úřadovat.

Na větší změny ve společnosti podle levicových receptů by v německých poměrech byla potřeba koalice sociálních demokratů, Zelených a Levice. To je ale prozatím sen v zemi, kde se jen tak tak do parlamentu nedostali liberálové a euroskeptici, kteří by vše levicové vyblokovali.

Německá společnost by spíše uvítala křesťansko-demokratickou vládu se zelenou polevou. Proto se současná koaliční smlouva z pohledu umírněné levice jeví jako maximum toho, co šlo dokázat. Výsledkem by měl být pomalý, ale přeci jen pohyb v rámci sociálně demokratického rukopisu.

Při čtení máte pocit, že Němci vědí, co je může čekat v příštích letech, pokud se nestane něco mimořádného. Měli jste u nás někdy pocit, že víte, co můžete čekat v příštích letech?