Německá koaliční smlouva má 62 391 slov. V novinách byla ohlášena na necelých devadesát stran, ve formátu, který jsem našel na internetu, to vydalo na téměř dvojnásobek. Když člověk věnuje drahocenný čas čtení tak dlouhého dokumentu, měl by mít jasno, proč tak činí.

Moje odpověď na začátku četby zněla — německý recept na řízení společnosti je také obecným civilizačním návodem. Netýká se pouze Němců a jejich státního území. Civilizační výzvy jsou pro různé země stejné nebo velmi podobné, stojí za to podívat se, jak na ně reaguje nejsilnější evropská ekonomika.

K optice, kterou se dívá německá politická reprezentace na svět, patří export (předchází mu výroba věcí, které si jiní chtějí koupit), energetický obrat, euro, čtvrtá průmyslová revoluce, víra v sociálně tržní hospodářství a také víra v možnost parlamentní politikou regulovat společnost a rýsovat rámce k životu.

První věty koaliční smlouvy znějí: „Koalice CDU, CSU a SPD se chce starat, aby náš blahobyt a naše soudržnost byly zajištěny a dále rozšiřovány. Chceme, aby všichni lidé v Německu — děti, ženy a muži, staří a mladí, na východě a západě — mohli vést dobrý život a naše země postupovala kupředu na své dobré cestě.“

Odmyslíme-li si patos, se kterým u nás neumíme zacházet, můžeme si všimnout, že pravolevá koalice v Německu vytvořila technicky zaměřenou koaliční smlouvu. Nejde o národ, Boha, světovou ambici, ale o blahobyt a soudržnost.

Vyjednávací úspěch sociální demokracie

Prakticky všechna německá média psala o koaliční smlouvě po jejím uzavření jako o vyjednávacím úspěchu sociální demokracie. Velmi se skloňovalo spojení „sociálně demokratický rukopis“, které se jinak nejčastěji užívá v kontextu řízení sociální demokracií ovládaných měst.

Jádro sociálně demokratického výkonu v koaliční smlouvě spočívá v balanci mezi ekonomickým růstem, ekologií a sociální spravedlností. Kdybyste se informovaného Němce zeptali, co sociální demokracie prosadila, asi by řekl, že minimální mzdu ve výši 8,5 eur na hodinu a dvojí občanství.

To byla dvě medializovaná témata, která byla podmínkou pro to, aby předseda sociální demokracie Sigmar Gabriel předložil koaliční smlouvu k rozhodnutí členstvu. Členstvo po splnění těchto dvou podmínek hlasovalo.

Přišlo osmdesát procent všech majitelů stranického průkazu, z toho 75,96 procent bylo pro vstup do velké koalice (hlasovalo 369.680 členek a členů). Balance mezi růstem, ekologií a sociální spravedlností je něčím, co se na rozdíl od minimální mzdy a dvojího občanství mediálně prodává těžko. Jak tedy popsat, oč v koaliční smlouvě jde?

Metafora stroje, pro lepší představu v ČR

Kdybychom chtěli vymyslet metaforu nad německou smlouvou, byl by to, myslím, stroj. Jde o úpravu a vylepšování stroje, se kterým se jeho majitelé cítí být spokojeni a tváří se také, že mu perfektně rozumějí. Nedívají se na stroj s odstupem, nepřemýšlejí moc o jeho smyslu. Vědí, co je uvnitř. Vědí, co je třeba vyměnit, poštelovat, kde ubrat, kde přidat, kde častěji kontrolovat.

Z české společnosti mám pocit, že také vnímá civilizaci jako stroj, ale nemůže až dovnitř, chvílemi se hrabe ve srozumitelnějších částech, chvílemi posedává okolo a čeká na výrobky. Nejlépe by nám v českých zemích bylo, kdyby ta mašina rovnou tiskla peníze.

Jaké jsou charakteristiky „stroje“, jak se je dočítáme v německé koaliční smlouvě? Text koaliční smlouvy německou společnost jen opatrně a na minimálním prostoru vnímá jako celek.