Pět věcí, jež ukázaly německé dvojvolby
Petr JedličkaSouběžné volby do Landtagů v Porýní-Falci a Bádensku-Württembersku neznamenaly ani tak „černý den pro CDU“, jako spíš prozradily mnohé o zelených, o krajních stranách i o celkové situaci půlrok před vrcholem sezóny: spolkovými volbami.
Psalo se o tom již všude a je to fakt: letitý hegemon německé politiky — CDU kancléřky Angely Merkelové — prohrál na úvod volebního roku oboje zemské volby konané 14. března v jihozápadních spolkových státech, v Porýní-Falci a Bádensku-Württembersku. O vážnou zprávu pro CDU jde proto, že v obou zemích mohla dle průzkumů vyhrát, že zaznamenává v poslední době problémy i na spolkové úrovni a že do toho stále ještě řeší, kdo ji povede do spolkových voleb v září místo Merkelové. Nový předseda Armin Laschet potřeboval pro upevnění pozice úspěch. Dostalo se mu opaku. Křesťanské demokraty tak čekají ještě složité měsíce...
Zde by se dalo skončit, respektive doplnit, že v obou zemích vyhrály strany dlouholetých a oblíbených premiérů, jak se teď všude píše. To by byla však škoda. Nedělní dvojvolby totiž ukázaly nejen nepohodu CDU a politické nálady v uvedených zemích, ale i mnohé další cenné skutečnosti. Zde pět příkladných:
Za prvé, i když jde pro CDU o historicky nízké zisky, v relativním měřítku neprohrála nějak velice. V Bádensku-Württembersku skončila druhá za zelenými s 24,1 procenta hlasů, což je oproti minulým volbám pokles o 2,9 procentního bodu. V Porýní-Falci skončila druhá za sociálním demokraty (SPD) s 27,7 procenta, což je oproti volbám 2016 ztráta 4,1 procentního bodu.
V Bádensku-Württembersku je CDU se zelenými v posledních letech ve vládní koalici a zřejmě bude i nadále, třebaže místní Bündnis 90/Die Grünen mohou teď jednat i o trojkoalici s liberály a SPD. V Porýní-Falci je CDU tradičně v opozici — vyhrála tady naposledy v roce 1987 a od té doby nevládne. V opozici tedy zůstane i nyní.
Na spolkové úrovni má CDU stále podporu kolem třiceti procent. Její náskok na druhého sice od loňského léta klesl z osmnácti procentních bodů na dvanáct, stále však — tedy i po potížích s koronakrizí a posledních korupčních skandálech ohledně distribuce roušek — jde o rozdíl třídy. Oním druhým ve spolkových průzkumech jsou přitom už dva a půl roku zelení. A ti se postupně a čím dál zřetelněji připravují i na eventualitu spolkové vlády právě s CDU.
Není náhodou, že výklad proběhnuvších voleb jako „černého dne pro CDU“ přišel od CDU samotné. Chce jím burcovat voliče. V zemském sněmu rýnské Falce ztratila čtyři křesla z pětatřiceti a v Landtagu Bádenska-Württemberska žádné. Pořád má velkou sílu, čas na mobilizaci i všechny nutné prostředky. Před hlavními volbami do Budnestagu 26. září ji navíc čekají ještě předprázdninové zemské volby v Sasaku-Anhaltsku (6. června), kde bojuje především s krajněpravicovou AfD. Je tak pravděpodobné, že zde vynikne.
K analýze německých zemských voleb od Petra Jedličky bych doplnil ještě jednu napohled drobnou poznámku.
V souvislosti s výsledkem voleb, a především s úvahami o možných povolebních kombinacích jsem v německých novinách narazil na jedno slovní spojení, o kterém jsem si až v tu chvíli s určitým překvapením uvědomil, že o něm už celou řadu posledních let nebylo nic slyšet: "das rot-grüne Chaos", čili "rudozelený chaos".
Právě toto bylo svého času velice frekventované heslo, kterými konzervativci především v devadesátých letech minulého století strašili německé voliče. Sugerovali tím, že kdyby voliči pustili do vlády koalici sociálních demokratů a zelených, že to vedlo k rozvratu německé ekonomiky, k svévolným a neodůvodněným ekologickým opatřením, na úkor "zdravé a robustní" německé ekonomiky.
Zajímavé na tom celém je: jak už řečeno, tato floskule o údajném "rudozeleném chaosu" dnes už prakticky vůbec není slyšet. Od devadesátých let došlo přece jenom ke zcela zásadnímu zvratu v tom smyslu, že potřebnost ekologických opatření se dnes už neodváží zpochybňovat ani ti nejzarytější konzervativci. A rozdíly mezi jednotlivými politickými stranami jsou už jenom v míře a intenzitě ekologických restrikcí.
A za druhé: k vládě červeno-zelené koalice už v Německu došlo; a nijaký "chaos" se nedostavil. (Je ovšem nutno přiznat: svého času se Zelení zbavili svého ultraradikálního křídla, a posunuli se přece jenom více ke středu politického spektra.)
V každém případě: je vidět, že se přece jenom svět dokáže do určité míry změnit. Kdyby si tehdejší konzervativci z klerikální CDU a především CSU dokázali představit, jak jejich následovníci o nějakého čtvrt století sami "zezelenají", asi by je obcházely mrákoty. Změna společenského vědomí (především v oblasti ochrany životního prostředí) od té doby je skutečně přelomová; a to dává přece jenom určité naděje do budoucna.