Zlepšit Evropskou unii, nikoliv ji odmítat, znělo na sjezdu Die Linke
Jiří HudečekÚnorový sjezd strany Die Linke v Bonnu se neobešel bez kontroverzí. Němečtí postkomunisté probírali přípravu na letošní volby do Evropského parlamentu za pozornosti tamních médií. Ne už tak těch českých.
Pro postkomunistickou německou stranu Die Linke (česky doslova „levice“) jsou typické dosti ostré názorové střety. Vedle často diametrálně odlišných postojů k politickému směřování strany k nim v posledních letech přispívají osobní animozity, zejména mezi dvěma jejími „prvními dámami“ — Katjou Kippingovou a Sahrou Wagenknechtovou.
První je spolupředsedkyní strany společně s Berndem Rexingerem, druhá spolupředsedkyní frakce strany ve Spolkovém sněmu spolu s Dietmarem Bartschem. Ve straně se totiž stoprocentně prosazuje princip sdíleného předsednictví a minimálně poloviční zastoupení žen ve vedoucích funkcích.
Spory se přiostřily jak během lipského prvního zasedání 6. sjezdu loni v červnu, tak zejména po tom, co se Sahra Wagenknechtová s Oskarem Lafontainem, svým životním partnerem a někdejším spolupředsedou Die Linke (a 1995—99 předsedou SPD), angažovali v založení hnutí Aufstehen.
Stanovy a politická tradice strany Die Linke umožňují existenci vnitrostranických politických platforem (jež mají také zajištěnou reprezentaci na sjezdech), což přispívá k ostrým výměnám názorů. Pro českého pozorovatele je ovšem zprvu dost překvapivé, že v minulosti se nakonec vždy podařilo tyto kontroverze ustát.
Ať ona sama tento krok chce jakkoli odůvodňovat údajnými "zdravotními důvody" - je sotva popiratelnou skutečností, že toto hnutí je fakticky v koncích. Respektive - ono si vlastně nikdy nedokázalo vytvořit pevnou půdu pod nohama.
A přitom část levice do něj vkládala tak velké naděje; ale ukázalo se, že to bylo jenom - hlasité - plácnutí do vody.
Není možno se divit: toto hnutí nemělo naprosto žádnou nosnou ideu. Byl to konec konců jenom čistě emoční počin, zoufalý pokus ze současné nicoty doslova vydupat nějaký autenticky levicový impuls.
Pro tuto touhu samu je možno mít pochopení; ale toto ztroskotání tohoto hnutí by snad mohlo být definitivním dokladem toho, že napřed je nutno vypracovat, nalézt nějakou novou, skutečně nosnou ideu; a teprve na jejím základě je možno iniciovat nějaké hnutí. Opačně, jenom z čirého antikapitalistického impulsu, to opravdu fungovat nebude.