V Německu se letos dal dohromady nový politický projekt, který má pomoci die Linke zesílit nejen na úkor AfD, ale i SPD. Zvolilo si název název „Aufstehen“ (lze přeložit jako „Vstávat“ či „Povstaňme“). Bývá připodobňováno ke španělskému Podemos (česky „Můžeme“), které vzniklo v roce 2014 jako alternativa k tradičním stranám a je součástí levicové frakce GUE/NGL, či Mélenchonovu populistickou La France insoumise (česky „Nepoddajná Francie“), která se utvořila v roce 2016. Připomenout lze i antikapitalistické hnutí Indignados (česky „Rozhořčení“) či obdobné americké Occupy Wall Street.

Německé hnutí Aufstehen (oficiální začátek byl stanoven na 4. září) vzniká nikoliv zdola, ale z popudu parlamentní strany die Linke s cílem mobilizovat levicově, ale i protestně orientované voliče. Jeho tváří je Sahra Wagenknechtová, předačka frakce die Linke v Bundestagu a životní partnerka Oskara Lafontaina (bývalého předáka německé sociální demokracie, z níž odešel v roce 2005 po sporech s kancléřem Gerhardem Schröderem právě do die Linke). Iniciátoři se dušují, že cílem není konkurovat stranám, ale vytvářet prostor pro vzájemnou debatu.

To by snad mohlo fungovat, kdyby se tato platforma soustředila na témata, která spojují, kdyby šlo o nadstranické hnutí s především sociálním nábojem. Reálně si ale do svých základů zanáší štěpící procesy, kterými je současná levice zasažena. V minulosti to bylo často hodnocení důsledku stalinistických deformací, dnes je to především otázka migrace, soužití kultur a vztah k nacionalismu. Od konzervativců přichází požadavky na bojovný euroskepticismus a ochranu národa před invazí cizinců. Současná politika evropské levice prý netáhne, protože je příliš postmoderní, sluníčkářská a odcizená „lidu“. Má to být snad snaha obrátit zatím kriticky proevropskou die Linke od objektivní evropské integrace?

↗

Sahra Wagenknechtová se již nějaký čas snaží nastolit téma ochrany německé kultury a identity před migranty. Foto FB S. Wagenknechtové

A tady začíná problém. Již letošní červnový 6. sjezd německé die Linke v Lipsku odhalil neshody, pokud jde o otázky kulturní tolerance a vstřícnosti k běžencům. Právě Sahra Wagneknechtová se již nějaký čas snaží nastolit téma ochrany německé kultury a identity před migranty. Reakce delegátů byla různá — od vstřícnosti až po odmítavé bučení a pokřik, že by to znamenalo jen odlehčenou verzi populismu AfD. Staronová předsedkyně die Linke Katja Kippingová nakonec obhájila dosavadní linii strany v postoji k migrační politice. Se vznikem hnutí Aufstehen však tato debata pokračuje, i když otevřený rozpor mezi vedením strany a vedením frakce v parlamentu byl na jarním sjezdu zažehnán.

Ideová východiska hnutí Aufstehen budou teprve zrát. Jde však o to, jak se podaří tuto platformu prodat veřejnosti. Důležité budou vybrané osobnosti, které se k hnutí připojí a které mohou hnutí zbavit odéru zcela nelevicového populismu. To chce víc než již poněkud staré tváře z die Linke.

Mainstreamová média s gustem připomínají, že ideově kovaná Wagenknechtová si vysloužila přezdívku Stalinova dcera. Spolupředseda strany Bernd Riexinger si od Aufstehen drží i po sjezdu stále odstup, podobně i spolupředseda parlamentní frakce Dietmar Barstch, který projekt označil za „virtuální“. Berlínská organizace die Linke se rozhodla držet se stranou s tím, že neví, zda inciativa bude spojovat, nebo rozdělovat a zda bude řešením, nebo spíše součástí problému.

Pokus o levicový populismus osloví spíš ty, co mentálně vězí v obavách ze změn. Co ale s novou, po inovacích toužící generací? Jak rozbíjet staré iluze? Mezi ty odjinud, kteří se k projektu hlásí, patří především bývalá místopředsedkyně Spolkového sněmu z 90. let za Stranu zelených Antje Vollmerová. Podílela se na dojednání česko-německé deklarace a je členkou správní rady Česko-německého fondu budoucnosti.

Pochopitelně to chce i netradiční a profesionální komunikaci. Na webu www.aufstehen.de se Aufstehen pokouší o marketing inspirovaný hitem Boba Marleyho „Get Up, Stand Up“. Rušivý moment představuje již existující stejnojmenné rakouského hnutí www.aufstehn.at, striktně nestranické, které se ohradilo proti údajnému zneužití symboliky. Co ale nakonec rozhodne, bude skutečnost, zda nový projekt dokáže spojovat fragmentovanou sociální základnu levice. Bez toho by šlo jen o další mrtvý politický pokus.

Je třeba pochopit lidi, kteří mají strach, na svou stranu ale pak získat jen ty, co volili tento extrém podmíněně, v atace jakési deziluze. V bohatém Německu k nim patří jak dělník, který se dnes přibližuje k nejisté střední vrstvě, tak i frustrované vrstvy na podrozvinutém východě Německa. Novými voliči levice je ale také chudnoucí humanitní inteligence či lidé, kteří pracují v sociálních službách, ve zdravotnictví. Přizpůsobovat se panikářské protiimigrační a protiintegrační politice by bylo nejen zradou základních východisek, ale zablokovalo by to i tolik potřebné sjednocování širšího spektra sil sociálního pokroku.

Důraz na obnovu sociálního státu nemusí zůstat v zajetí nacionálního a kulturního egoismu. Chce to jen společně konkretizovat alternativy věcného řešení narůstající společenské nerovnosti a ofenzivněji je zviditelňovat. Praxe ukáže, zda právě na tohle bude nové německé hnutí mít. V tomto smyslu lze chápat i heslo „vstávat“ (#aufstehen). Abychom neprobouzeli temné stíny starých sporů a nenávistí, ale univerzálně lidštější budoucnost.