Evropa po volbách
Jiří DolejšLevice zažívá největší propad v dějinách od roku 1918. Bude potřebovat čas na své oživení i způsob, jak nesklouznout k dikci krajní pravice.
Nadace Rosy Luxemburgové otevřela letos na podzim svou kancelář v Praze a tento týden pořádala zahraničně politické kolokvium na téma „Evropa po volbách“. V několika diskusních panelech se účastníci z České republiky i Německa věnovali trendu volebního poklesu levice v Evropě a perspektivám po volbách.
Volby v Německu, Rakousku, ale i v České republice měly přes místní specifika některé společné rysy. Zjevná je určitá nacionálně konzervativní vlna valící se Evropou a vzestup populistů. Současně jako objektivní faktor působila hospodářská konjunktura, která oslabila sociální pnutí a upozadila pravolevé vymezování voličů.
V České republice aktuálně dosahuje ekonomický růst čtyř procent HDP a je provázen rekordně nízkou nezaměstnaností. Německá ekonomika roste o dvě procenta, nezaměstnanost je na čtyřicetiletém minimu. Česká vláda valorizovala penze a minimální mzdy, dosáhla rozpočtových přebytků, obdobná situace je i v Německu.
Současná ekonomika v Evropě - až na výjimky - prosperuje, ale přesto stále trvá vlna pravicového populismu.
Dnes intelektuálové tvrdí, že identifikace člověka s nějakou národní identitou ("nacionalismus") vede ke krvavým válkám, a proto je třeba tuto národní identitu vykořenit, přičemž náboženství samozřejmě ke krvavým válkám prý už zase nevede, neboť všechna náboženství jsou mírumilovná.
Hnacím motorem konzervativní vlny je zejm. zklamaní z vývoje po ukončení bipolárního světa - rozpad wash. konsensu. A ano - návrat k nacionalismu minulých století je nebezpečná hloupost. Stejně tak identifikace s pomocí té pravé konfese.
Nikdo rozumný nebere nikomu kulturní zvláštnost ani to jak se obrací k bohu, pokud tu potřebu má - ale není to kotva jeho ekonomického bytí, jeho existenčních jistot. A tak se z mírumilovných oveček mohou stát fanatici ohně a meče.
Důkazy praxí jsou kolem nás - s naplněním některých hrozeb sociálních či ekologických třaskavá směs, dodal bych.
Poukazuji ale na ten rozpor v tvrzeních:
Dnes právě multikulturalismus tvrdí, že náboženství (narozdíl od nacionalismu) ke krvavým válkám vést nemůže, zatímco jsme svědky reálného mocenského konfliktu mezi šíitským Íránem a sunnitskou Saúdskou Arábií.
Evropa už si podobným konfliktem před staletími prošla.
nakonec, servat se mohou i pastafariáni - spíše jde o to, že to není výmluva pro debilní antiislamismus
nacionální či kulturní fobie jsou prostě jen tím přenašečem agrese - kdyby nebyly tyhle, budou v krizi jiné
čistá a kulturně homogenní Evropa (svět) je ptákovina, řešení je v schopnosti civilizovaného soužití
a to předpokládá nenechat si krize (sociální i jiné) přerůstat přes hlavu
Když budu konkrétní: domnívám se, že zatím stanoviska "debilního antiislamismu" nezastávám (a pevně doufám, že k nim ani v tom silném "magnetismu" mezi oběma krajními stanovisky nikdy nedospěji) a stejně tak nejsem ani vyznavačem "ptákoviny čisté a kulturně homogenní Evropy".
Někde jsem četl, že když někdo chce "zachovat maďarský charakter Maďarska", tak je to fašismus, zatímco když někdo chce vnutit "evropské hodnoty" celému světu, je to humanismus.