Nadace Rosy Luxemburgové otevřela letos na podzim svou kancelář v Praze a tento týden pořádala zahraničně politické kolokvium na téma „Evropa po volbách“. V několika diskusních panelech se účastníci z České republiky i Německa věnovali trendu volebního poklesu levice v Evropě a perspektivám po volbách.

Volby v Německu, Rakousku, ale i v České republice měly přes místní specifika některé společné rysy. Zjevná je určitá nacionálně konzervativní vlna valící se Evropou a vzestup populistů. Současně jako objektivní faktor působila hospodářská konjunktura, která oslabila sociální pnutí a upozadila pravolevé vymezování voličů.

V České republice aktuálně dosahuje ekonomický růst čtyř procent HDP a je provázen rekordně nízkou nezaměstnaností. Německá ekonomika roste o dvě procenta, nezaměstnanost je na čtyřicetiletém minimu. Česká vláda valorizovala penze a minimální mzdy, dosáhla rozpočtových přebytků, obdobná situace je i v Německu.

Evropská centrální banka dává politikou takzvaného kvantitativního uvolňování ekonomikám určitý růstový stimul, i když méně než americký FED. V České republice zapůsobil i dovýběr evropských fondů po rozpočtovém období 2007—2014. Podíl veřejného dluhu na HDP v České republice klesl na 35 procent, v Německu je to 65 procent. To vše znemožnilo levici ve volbách používat klasické ekonomické argumenty. Nezabrala ani kampaň Konec levné práce.

↗

Klasické ekonomické argumenty už nezabírají. Voliči neslyší ani na Konec levné práce. Foto Wikimedia

Co naopak působilo silně, je nedůvěra v politické strany s minulostí, se kterou se spojily protestní emoce. Pod vlivem tématu migrace došlo u protestních voličů k posunu na kulturně hodnotové ose — větší tolerance autoritářství, demagogických vůdců, akceptace útoků na cizí kulturu, na sociálně nepřizpůsobivé, ale i na evropskou integraci.

V rakouských volbách skončili socialisté druzí s 26,9 procenta a mimo parlament zůstali zelení i komunisté (místní zajímavostí je, že komunisté šli do voleb s částí zelených, ale bez efektu). V Německu si socialisté připsali jen 20,5 procenta, což bylo nejméně v historii této strany, Sny o rudozelené koalici rozptýlil i výsledek die Linke a Zelených (u obou pouze kolem devíti procent).

Jestliže rakouským nacionálně orientovaným Svobodným sebral vítr z plachet posun vítězných lidovců směrem ke konzervativnější politice, v Německu se do spolkového parlamentu poprvé úspěšně dostala krajně pravicová AfD, která v podstatě prosazuje programové body nacionální NPD. A tento xenofobní subjekt silně oslabil pozice die Linke na východě Německa.

Propad levice byl nejvýraznější právě v České republice. KSČM oproti roku 2013 ztratila 47 procent hlasů. ČSSD dokonce skončila za ní (ztráta 64 procent voličů). Volič levice potvrdil, že nepovažuje svou levicovost za důležitou. KSČM ztratila své voliče, ale nezískala ani voliče ČSSD. Součet 15 procent křesel pro levici v parlamentu je nejhorší od roku 1918. A 1,5 procenta pro zčásti levicové Zelené znamená zejména útěk voličů k středově liberálním Pirátům.

V České republice je viditelné, že levice se dostala do stínu populismu pravicového hnutí ANO. Elitní oligarcha s aurou mučedníka šířil mezi protestními voliči iluzi bojovníka s establishmentem. Německo i Česká republika nyní stojí před rizikem předčasných voleb. Na rozdíl od Německa, kde se po pádu pokusu o „Jamajku“ jedná o variantě „GroKo“, je v České republice ve hře pokus o nestabilní menšinovou vládu.

Levice ale nyní bude potřebovat čas na své oživení. Musí si uvědomit, že voliče už nezajímají minulé války a pseudoideové spory o autentičnost. Bude muset najít cestu, jak čelit sklouzávání k dikci krajní pravice (xenofobie, přepjatý nacionalismus, antiintelektuálština).Ve střetu starého s novým se nevěnovat tolik okrajové agendě, ale řešit to, co veřejnost považuje za prioritní, alternativně, integrálně, s demokratickou tradicí levice.

To se týká i evropských témat, zejména na východě Evropy. Vytvořit protipól jak neoliberálům, tak nacionálně konzervativním silám. Od změny v evropském rozhodování až po jinou architekturu eurozóny. Jinak hrozí levici polský scénář, tedy úplný odchod ze scény. A drolení evropské integrace, jednoho z nejdůležitějších projektů nové doby. Zázrak po těchto volbách hned tak nepřijde, ale zvažovat další kroky v tomto strategickém kontextu je nezbytné.