Když se v české levě liberální kavárně mluví o německé Levici, straně Die Linke, občas se někdo zeptá, jak se liší od našich komunistů. Mám už vypracovanou odpověď: „Na rozdíl od českých komunistů v německé Levici nejsou národní socialisté. Strana má slušný vliv v univerzitním prostředí, její přední političky a politici píší poměrně vlivné knihy s reformními plány a sociologickými analýzami. Pokud se v této straně také vyskytují lidé, kteří vypadají jako pojídačky a pojídači malých dětí, strana je na veřejnosti neukazuje.“

V programu obou stran jsou shodné prvky. Chuť zrušit NATO, posílit OSN, hlavně ale důraz na sociální politiku. Další podobnosti se hledají těžko, protože programová opoziční strana má v Německu jiné místo než v České republice. Die Linke je nehlasitější kritičkou sociální demokracie, o konzervativcích mluví jako o ztracených případech hodných soucitu, jen co prohrají volby.

Nová strana s tradičním programem

Německá Levice vznikla roku 2007 sloučením východoněmeckých postkomunistů a řady spojených levicových proudů na západě země, které nějaký čas předtím vytvořily stranu WASG. Pro sociální demokraty byl vznik Levice další špatnou zprávou, ptali se, proč zrovna nalevo od středu po Zelených musí vzniknout ještě něco dalšího.

Levice přitáhla řadu lidí, kteří prošli sociální demokracií a znali politické řemeslo. Včetně někdejšího předsedy sociální demokracie a krátce i ministra financí Oskara Lafontaina, znalce dobrého vína, politika původem ze Sárska, přezdívaného rudý Oskar.

↗

Ocitne-li se Sarah Wagenknechtová ve vládě, nebude mít pro národně-socialistické sklony zdejších komunistů a socialistů nižádné pochopení. Repro DR 

V současné době má Levice téměř devětapadesát tisíc členek a členů, z toho sedmatřicet procent žen. Členská základna vykazuje klesající trend, od roku 2009, kdy strana měla osmasedmdesát tisíc členek a členů. Strana disponuje ve Spolkovém sněmu čtyřiašedesáti křesly, pětatřicet, tedy většina, připadá na ženy. Také v zemských parlamentech tvoří zastoupení žen padesát nebo mírně přes padesát procent.

Nejúspěšnější na zemské úrovni Levice zatím byla v Durynsku, kde se západoněmecký odborář Bodo Ramelow stal premiérem. Levice byla zastoupena i v dalších zemských vládách někdejší východoněmecké republiky, procentní zastoupení jí spíše klesalo, protože si od Levice lidé slibují radikální politiku, možná rovnou sociální zázraky.

Po etablování Levice na celoněmecké politické scéně, se daří do veřejné debaty dostávat radikální, téměř revoluční socialistickou rétoriku. Sociálním demokratů tlak zleva rozhodně neškodí. Levice má také propracovaný ekologický program, takže může pro hlasy sahat i k Zeleným. Levice měla dlouho monopol na protestní volbu, což zmizelo s Alternativou pro Německo, která sice někdy vykazuje ultrapravicové tendence, kdo ale volí hněvem, nedívá se napravo ani nalevo, ostřejší vyhrává.

Příznivý čas pro Levici: je ale schopna vládnout?

Nástupem Martina Schulze do čela německé sociální demokracie se Levici otevřely nové možnosti. Ve spolkovém sněmu by existovala většina pro sociální demokracii, zelené a Levici. Když Schulz něco slibuje, Levice křičí: „Pojďme to prosadit!“ Jde o populární témata jako možnosti výpovědi z práce, takže se sociální demokracie trochu potí a omlouvá koaliční smlouvou.

Levice samu sebe představuje jako ochránkyni před pravicovými populisty, za příčinu úspěchu populistů označuje sociální nouzi. Když sledujete německou Levici, nemusíte se vším souhlasit, ani když politicky stojíte vlevo. Je to ale politika prosazovaná dlouhodobě, důslednými, pracovitými i politicky atraktivními lidmi.

Schopnost vládnout se v Německu označuje jedním slovem, které se často používá. Zatím v Německu nejsou nastaveni na luxus dát si do vlády třeba stranu na jedno použití Věci veřejné. Značná část sociální demokracie by v Německu nechtěla jít do koalice s Levicí.

Levice považuje kapitalismus za systém loupeže, politické strany za spjaté s hospodářskými strukturami natolik, že jsou od sebe k nerozeznání. Levice by na celosvětové úrovni chtěla zavést takové pojetí armády, aby nebyl možný útok. Peníze, které jdou do zbraní, investovat do rozvojové politiky.

Cílem levice je demokratický socialismus, který předpokládá revoluční proměnu pravidel ve společnosti. Lisabonskou smlouvu Levice odmítla jako nadbíhání neoliberálům a militaristům. Finanční krize podle Levice potvrdila nespravedlivý ekonomický systém a dokázala, že pomoc státům v krizi je jen pomocí bankám.

Programem Levice je osvobození člověka od všech forem utlačování. Zelení by s případnou koalicí tak velký problém neměli, jednak zásluhou již zmíněných ekologických aspektů, jednak proto, že neberou tak vážně instituce. Sociální demokraté jako masová strana by chtěli mít koaliční záruky týkající se NATO, do kterých by se Levici nechtělo.

Když se politické kyvadlo v Německu posune dostatečně doleva, koalice s Levicí bude na stole jako nutnost. Kdo měl možnost sledovat, jak se například politička Levice Sahra Wagenknechtová postupně stala zavedenou hvězdou televizních rozhovorů o politice, může vyslovit opatrnou prognózu, že se koalici podaří vytvořit a udržet.

Levici v Německu od vládního angažmá se sociálními demokraty brzdí radikální program. Má ale lidi, kteří ho umějí uchopit kreativně, prosadit co půjde, stranu přitom neznemožnit.

Co z popisu Levice a politických poměrů v Německu vyplývá pro Českou republiku? Obávám se, že daleko ostřejší zrcadlo naší politiky, našich zvyků, našich zdánlivých samozřejmostí. Národní socialisté jsou u nás ve všech stranách. Dost věcí běžných v našem politickém provozu již nyní budí na západ od našich hranic nechápavý údiv.

Vícerychlostní Evropa začíná být faktem a budou tomu odpovídat instituce, kam budeme a kam nebudeme vpuštěni. Nemáme šanci nejen bez eura, ale ani bez podstatné změny politické kultury. Všechny tři strany případné německé levé koalice k nám budou mluvit daleko jednoznačněji a ostřeji, než tomu dosud je v éře Angely Merkelové.