Jmenuje se Bodo Ramelow, začínal jako prodavač v Karstadtu, což není špatný obchod pro střední vrstvu, se specializací na zvěřinu a drůbež. Když o něm mluví ti, kdo nevědí, co si o rudém vedení Durynska mají myslet, uvádějí několik polehčujících okolností.

Nový durynský premiér pochází ze Západu, je původně odborář, je praktikující protestant a veskrze slušný člověk. Rudo-červeno-zelená koalice navíc disponuje většinou jednoho hlasu, takže jde o experiment, který si snad Durynsko a Německo může dovolit. Pozitivní komentář s trochu potutelným ostnem zněl: „Je povzbudivé, že jeden z výsledků pokojné revoluce před pětadvaceti lety představuje západoněmecký odborář v čele východoněmecké spolkové země.“

Bodo Ramelow se stal prvním zemským premiérem z Die Linke. Foto Internet Zeitung.

Politická mapa v Německu se překresluje

Instalaci nového durynského premiéra 5. prosince 2014 předcházela mimořádně důkladná politická práce a nevídaně intenzivní veřejná diskuse. V koaliční smlouvě výslovně stojí, že NDR byl stát bezpráví a omezování osobních svobod. Koaliční strany se zavázaly, že Durynsko nezadluží.

Média tematizovala i třeba zbrojní výrobu v Durynsku, kde má spolková země jedenáctiprocentní podíl. Utlumí se tato výroba, když Levicová strana (Die Linke) sestává z antimilitaristů? Jak se pak zdůvodní úbytek vysoce odborných pracovních míst, když Levicová strana je pro zaměstnanost?

Když se na durynské volební výsledky a novou koalici podíváme blíže, musíme konstatovat, že v reálném základu velkých politických debat jsou poměrně hubené vstupy. Volební účast v zemských volbách byla 52,7 %. Volby vyhráli křesťanští demokraté (CDU, 33,5 %, polepšili si o 2,3 %). Levicová strana byla druhá (28,2 %, polepšili si o 0,8 %).

Sociální demokraté na třetím místě docílili „pěkných“ 12,4 %, po předešlé velké koalici, kde tahali za konec o hodně kratší, spadli o 6,1 %. Liberálové se do zemského sněmu nedostali, zelení s 5,7 % se dostali o pár fousů, spadli o půl procenta. Antievropská a populistická strana Alternativa pro Německo, se kterou nikdo nechce do koalice, i v Durynsku dosáhla s 10,6 % dvouciferného výsledku.

Politická mapa v Německu se postupně překresluje, a když se přihodí tak špatný volební výsledek jedné z masových stran, jak se to stalo v Durynsku sociálním demokratům, otevírají se cesty k dosud nevyzkoušeným scénářům. Odchod liberálů (FDP) z německé politické scény uvolnil prostor pro koaliční dobrodružství.

Alternativa pro Německo prozatím sbírá voliče od krajní pravice až po krajní, po NDR nostalgickou, levici. V budoucnu asi bude krystalizovat do nové pravicové strany, a tak se možná křesťanským demokratům přihodí to, co se sociálním demokratům stalo už dvakrát (s příchodem zelených a Levicové strany). Křesťanským demokratům roste konkurence ve vlastní části politického spektra. Zatím nevyrostla, a jen ukusuje z volebního koláče.

Jak moc se v Erfurtu bojovalo o Brusel?

Bodo Ramelow je pragmatik, umí si svou autoritou udržet pořádek, a na jeho slovo je spolehnutí. V německém federálním systému výsledkem voleb v Durynsku vstoupila Levicová strana do Spolkové rady, tedy shromáždění, kde jsou reprezentovány jednotlivé spolkové země. A to, oč se zde hraje, není ani tak Durynsko, jako právě celoněmecká politika.

Levicová strana vyhrála volby na sociálních tématech a tématech vzdělání. První rok školky zadarmo patřil k nejvýraznějším volebním slibům.

Na celoněmecké úrovni jde o jiná témata. Levicová strana je proti NATO a proti současné hlavní vývojové linii EU. Kdyby se tentýž vývoj děl jinde než v nejsilnější ekonomice EU a v zemi, která kus Evropy platí a kus Evropy ideově a diplomaticky drží, bylo by to jedno.

Takto se dá říci, že německý experiment s Levicovou stranou může výrazně pocítit celá Evropa. Hlavní otázka durynských voleb asi je, jak moc se v Erfurtu bojovalo o Brusel.

Když v roce 1985 Joschka Fischer v teniskách přišel na přísahu jako první zelený ministr životního prostředí koalice sociálních demokratů a zelených, také všichni psali, že na spolkové úrovni je stejná koalice vyloučená. A nebyla, ku prospěchu Německa i Evropy.

Heribert Prantl v Süddeutsche Zeitung konstatoval, že vláda sociálních demokratů a zelených před třiceti lety v Hesensku trvala jen čtrnáct měsíců. Přesto znamenala politický průlom.

Levicovou stranu v Německu lze považovat za zajímavou a inovativní v sociálních otázkách a v reflexi situace člověka v současné civilizaci. Zásluhou této strany se po reformě pracovního trhu v Německu začalo mluvit o prekérních pracovních podmínkách, až vzniklo slovo charakterizujícící současné poměry — prekariát.

To je třída lidí, kteří pracují, ale mzda jim nestačí k důstojnému životu. V otázkách bezpečnostní a evropské politiky považuji Levicovou stranu v Německu za destruktivní a ve střednědobém výhledu nepoužitelnou, a to ani jako politické zpestření.

Na sklonku roku 2014 se tedy v Durynsku otevřel prostor pro široké politické fantazie. Levicové straně, která prošla řadou zemských vlád, se otevřel prostor pro cestu k odpovědnosti, která získanou moc provází.