Ideologická dělba práce

Karel Chlouba

Praktickým důsledkem pokroku je položení rovnítka mezi vzdělanost a měřitelný přínos. Vědou rozhodující o tom, co je přínosné, se stala ekonomie. Každý, kdo chce být uznán, se musí zaměřit pouze na uzoučkou oblast, ve které bude působit.

Naše civilizace se čím dál tím hůře vymezuje na základě hodnot, již nežijeme orientováni na konkrétní cíle. Jediné, co široce sdílíme, je cíl vymezující činnost, do níž si libovolnou hodnotu můžeme, ale nemusíme, vkládat. Je to růst růstu, jinak řečeno pokrok.

Konformnější lidé si pokrok spojují s komfortem či vědeckým pokrokem, jiní třeba s politickou proměnou a tak dále. Nakonec na tom pramálo záleží, protože jako strůjci pokroku činíme vesměs totéž: nezastavíme se. Děláme a děláme, abychom se dostali dál. Musíme se v systému prosadit. Někde cestou jsme však zapomněli cíle, kvůli kterým jsme se na cestu vydali a nahradili je jejich ozvěnami, možná právě ze strachu z toho, co by nastalo, kdybychom se zastavili.

Být odborníkem, specialistou, expertem...

×
Diskuse
KL
Myslím, že by věci prospělo, kdybychom začali odlišovat vzdělání (založené na uceleném přístupu ke světu a životu) od odbornosti (založené na přístupu hlubinném, leč dílčím) a učenosti (vyčtené převážně z knih, ale nedostatečně respektující "dialektiku konkrétního"). Mezi touto trojicí jsou podstatné vzájemné vazby. Co z toho vyplývá? Naše školství se tím vůbec nezabývá.
December 10, 2014 v 11.40
Myslím
že mi osobně mnohem více vyhovuje přistupovat k ekonomii jako k vědě, která se zabývá důsledky toho, že něco považujeme za přínosné (užitečné) a že každý ten přínos můžeme vidět v něčem jiném. Myslím, že na většině trhů si lidé nesměňují jablka za jablka, ale mnohem častěji jablka za hrušky.