Fašista v nás všech

JUDr. Mitlöhner vydal odborný článek, ve kterém měl prosazovat zabíjení postižených dětí. Skutečně nebezpečné není to, že je přesvědčen, že děti narozené takřka ve vegetativním stavu, nejsou lidmi, ale to, že ne-lidi lze „objektivně“ vymezit.

Když jsem docela náhodou narazil na starší článek „Postižené děti by se měly zabíjet, napsal člen vědecké rady ministerstva, samozřejmě přilákal mou pozornost do té míry, že jsem si musel nastudovat i původní text, ve kterém měl JUDr. Mitlöhner prosazovat zabíjení postižených dětí. Text byl skutečně tristní, avšak jak tomu tak bývá, když dojde k překročení nějakého tabu, kritika nebyla příliš věcná a nedala si práci s tím, aby pokryla skutečně nebezpečné momenty Mitlöhnerova textu.

Mitlöhnerův text se nezabývá postiženými obecně, ale řeší narození člověka, jenž může žít fyziologicky, ale je zcela vyloučena možnost „lidské existence“. O koho by se mělo jednat, blíže specifikuje vazbou na neschopnost být člověkem společenským a také tvrzením, že jde o bytosti „…jejichž psychický život by byl jen velmi málo podobný lidskému a úroveň inteligence velmi vzdálená od úrovně rozumu mnohých zvířat…“. Zároveň dodává, že by bylo nutné to jasně vědecky vymezit okruhem „diagnóz či indikací“ jako „vodítek pro lékaře“.

Jednou z reakcí na článek bylo, že dané úvahy jsou hodné nacistického uvažování, lékaři by se prý stávali nástupci doktora Mengeleho. To je možná pravda, obávám se ale, že další tabuizace tématu není příliš přínosná. Jádro problému totiž nespočívá v kladení otázky po tom, co je lidská existence. V tomto ohledu nejsou fašistické úvahy, ale mohou být fašistické odpovědi. Těch se ale musíme bát pouze, pokud si o něčem zakazujeme přemýšlet, pokud něco přijmeme jako dogma.

Je-li myšlení substituované dogmatem, něčím, co nám bylo spíše dáno, než co bychom sami přijali za své, snadno se stane, že ve chvíli, kdy se na obzoru objeví silný nositel „pravdy“ jiné, dojde k pouhé výměně jednoho původního dogmatu za jiné. Informační (kontaktně zkušenostní) vakuum, jenž se v důsledku původního dogmatu vytvoří, se po jeho zpochybnění stane volnou cestou barbarům.

Skutečně nebezpečné není to, že je Mitlöhner přesvědčen, že děti narozené takřka ve vegetativním stavu, nejsou lidmi. Skutečně nebezpečné je to, že je myslitelné, že ne-lidi lze „objektivně“ vědecky vymezit a na základě toho legitimizovat zabití takových dětí „…zásadně bez vyjádření či stanoviska matky […], která se spíše vyrovná se sdělením o narození mrtvého těžce malformovaného jedince, než se zprávou o narození takovéhoto jedince, který však žije bez šance na sebemenší změnu k lepšímu“. Pouze s poukazem na to, že „…bude třeba překonat řadu nejrůznějších zábran, motivovaných převážně emocionálně a eticky.


Žijeme ve světě, který se čím dál více fixuje na vědu. Zvnitřňujeme si ji tak, že už skoro nejsme schopni hledět za rámec toho, co je snadno měřitelné a zasaditelné do rovnice. Foto PNNL - Pacific Northwest National Laboratory, flickr.com

Čistě scientistický přístup k člověku se tak stává oním barbarem, chápe emoce a etiku pouze jako nežádoucí bariéry, namísto prostředku seberegulace a sebereflexe vědní aplikace. Mluví se pouze o „etických posunech“, které je třeba vstříc této realitě učinit. Etiku tak nějak pro „objektivní vědu“ znásilnit.

Mitlöhner v této souvislosti argumentuje analogickým etickým posunem v případě potratů, má v něčem pravdu. Přenos rozhodnutí o interrupci na ženu samotnou je jistě pozitivní posun, ale nestalo se právě absolutizací scientistického vnímání světa i něco dalšího? Ženy jsou například tlačeny do rizikových testů ke zjištění vady plodu a případnému potratu voláním po „racionálním“ chování. Není divu, že ženy raději vyhledávají domácí porody, když v nemocnicích se jim stávají pány lidé s uvažováním nedaleko tomu Mitlöhnerovu.

Žijeme ve světě, který se čím dál více fixuje na vědu. Zvnitřňujeme si ji tak, že už skoro nejsme schopni hledět za rámec toho, co je snadno měřitelné a zasaditelné do rovnice. Nikdo se neptá, zda naše lidská existence může být zabezpečena i pouhou vírou nějakého druhého v ní, zda našemu životu nemůže dát druhý smysl stejně dobře, jako si ho můžeme dát sami.

Zapomínáme, že věda je model světa, jenž nám má sloužit, ale ne být naším pánem; že věda ze své povahy není schopna sdělit žádné jistoty; že k vědě patří skepticismus. Málokdo také řeší, jak se takový pragmatismus v souvislosti s lidským životem projeví v každodenním životě členů takové společnosti.

Závažné pochybení, kterého se Mitlöhner dopouští, je vlastně zvěcnělé nejen v univerzitním vzdělání a tento trend se prudce zhoršuje. Nástrojovost vědy je tržně výhodná a nějaké pochybnosti pokrok dvakrát neurychlí. Mitlöhner není Mengele, zřejmě nemá potěchu v utrpení, je to diletant, který nebyl schopen kritickým myšlením překročit to, jak je nám dnes věda podávána.

Jeho myšlení je ukázkový příklad instrumentální racionality, která interdisciplinární závěry a závěry životní zkušenosti, jenž nespadají do paradigmatu jím zastávané vědy, zkrátka vidí jako pouhé společenské překážky, se kterými je třeba se vypořádat ideálně někde za plentou.

Silná reakce na takové projevy je samozřejmě dobrá. Neoslepujme se však tím, že budeme zmíněné společenské trendy individualizovat v Mitlöhnerovu vinu, on nakonec není důležitý. Hledejme širší souvislosti za tím, proč se ho nebáli publikovat ve vědeckém časopise? Kdyby volil umírněnější jazyk, zvedlo by to vůbec nějakého vědce ze židle? A zejména, ptejme se sami sebe, zda si v souvislosti s ukrajováním obecné vzdělanosti nebudujeme nové „vědní“ náboženství.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

díky Pondělí, 21.Července 2014, 14:42:45

pěkné

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam - Istanbul - Ammán - Tel Aviv

věda a její alternativy Pondělí, 21.Července 2014, 19:48:52

S hlavním poselstvím textu souhlasím - jde o to, aby se věda neemancipovala od etiky.

Ovšem teze "věda je model světa, jenž nám má sloužit, ale ne být naším pánem; že věda ze své povahy není schopna sdělit žádné jistoty; že k vědě patří skepticismus" je stejně tak pravdivá, jako relativní.

To samé se dá říct o náboženství či "alternativních systémech" k moderní vědě, o nichž snad ještě víc platí, že se coby model světa namísto služby snadno stávají naším pánem.

Věda je mimochodem schopna sdělit o našem světě mnohem víc jistot než náboženství a duchařství - protože mimo jiné málokteré náboženství integruje hlubokou skepsi k jakémukoliv svému postulátu tak, jako to činí věda.

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

HOnzo, Pondělí, 21.Července 2014, 20:16:39

odpovídala jsem ti již na Fb, kde jsi mi psal to samé, tak ještě tady. V první řadě věda není náboženství a smíšení těchto dvou fenoménů neprospívá ani jedné straně. Náboženství se zabývá jinými tématy, používá jiných prostředků a oslovuje jinou část našeho vnímání světa.
Náboženství se vztahuje k tomu, co není tak zcela v lidských možnostech poznat přímo nanejvýš pomocí mystických zkušeností, obrazů, víry. Věda se zabývá naopak tím, co rozpoznatelné je. A neměly by - ani jedna strana - se snažit překročit na pole druhého a pokoušet se mu " dokázat" že pravdu nemá - to jetotiž jiná podoba toho, co autor nazývá "věda bez etiky" a ty věda bez skepticismu.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 21.Července 2014, 20:46:15

Hmmm, a co jakmile se nějaká část toho, co bylo prozatím záležitostí náboženského vnímání, dostane do dosahu vědeckého zkoumání? Přenosné nemoci byly po většinu historie úradek boží, pak přišel nějaký pan Pasteur...a skutečnost choroboplodných zárodků přesvědčivě dokázal, náboženskou pravdu jaksi vyvrátil.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam - Istanbul - Ammán - Tel Aviv

falešná dichotomie Pondělí, 21.Července 2014, 20:56:54

Ale já nestavím vědu na piedestal absolutna. Moje poznámka se týká toho, že pokud vytýkáme vědě to, že se ze slouhy stává pánem a že nám není schopná sdělit o našem světě absolutní jistoty (a ještě to drze přiznává), pak náboženství je na tom ještě mnohem hůř (mimo jiné proto, že to odmítá přiznat a i pro jen mírně odlišné názory je schopné obhajovat krveprolití a vyzývat zabíjení tzv. jinověrců a heretiků).

Autor píše, že dnešní medicína s odkazem na vědu (což není nutně věděcké, ani to není vina vědy!) tlačí ženy k potratům. Jestli je to humánnější než potraty ve jménu náboženství zakazovat, ať posoudí každý sám - tohle je totiž přesně otázka etiky, kterou věda sama o sobě nedokáže zodpovědět.

K poznámce Markéty dodávám, že je v samotné povaze vědy snažit se pochopit právě to, co je doposud "nerozpoznatelné".
Věda se tak z principu dostává a bude dostávat do rozporu s náboženstvím právě proto, že postupně proniká do hájemství onoho dříve "nerozpoznatelného" a je díky tomu schopna přesněji popisovat náš svět (utvářet jeho model, chceš-li) i v oblastech, které původně stály mimo přímý dosah našich smyslů. Intuitivní věda či systémy například popisovaly model vesmíru na základě obrazů a harmonických, intuitivních a estetických schémat, které ale věda ukázala jako mylné.

Samozřejmě, že se věda nemá stát novou modlou a fungovat mimo humanismus a etické hranice. Ale já mám i v tomto ohledu mnohem větší problém s náboženstvími, která jsou rigidnější, nesnášenlivější a v poznání našeho světa omezenější (a to nejen utilitárně, ale i z hlediska imaginace a úžasu nad jeho složitostí) než moderní věda.

Proti umění nenamítám vůbec nic. Už jen proto, že ač nejsem historik umění, pokud vím, tak snad jen na izolované výjimky se mezi uměleckými směry nikdy nerozpoutala dogmatická nenávist a násilí. Žádný umělecký směr si - s výjimkou okázalých velikášských výroků některých jedinců - neosobuje právo být tím jediným a absolutním. Ani neodmítá závěry moderní vědy s tím, že jsou v rozporu s jeho historickými kánony.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam - Istanbul - Ammán - Tel Aviv

A proč by to proboha měl ten vědec dělat? Pondělí, 21.Července 2014, 21:03:1

Myslím, že věda a umění se doplňují a nekonkurují si. Umění přece neaspiruje na to, aby nám poskytlo model a vysvětlení našeho světa. Řečeno Vašimi slovy opačně: to by takový umělec vypadal směšně, nemyslíte?

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam - Istanbul - Ammán - Tel Aviv

Omyl. Pondělí, 21.Července 2014, 21:10:46

Vědecké poznání a náboženství (minimálně to institucionalizované) si mimo jiné z důvodů, které popisuji výše, konkurují. Lze to i doložit na velkém množsví příkladů v uplynulých staletí i ze současnosti (viz popírání evoluce z pozic biblických textů). To se pokud je mi známo mezi uměním a vědou nikdy nedělo.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pondělí, 21.Července 2014, 21:19:56

Základním axiomem vědy je, že svět je poznatelný.
Základem náboženství je existence věcí nepoznatelných a neuchopitelných.
To se dává těžko dohromady.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam - Istanbul - Ammán - Tel Aviv

Náboženství proti umění ale ano. Pondělí, 21.Července 2014, 21:21:17

Zato příkladů toho, kdy náboženství utlačovalo a zakazovalo umění (podobně jako vědu), je také mnoho. Ten Váš pomyslný trojůhleník je tedy výrazně asymetrický a jeho vrcholy se nedají libovolně vyměňovat (permutovat), aniž by se tím zároveň podstatně neměnily vztahy mezi nimi.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 21.Července 2014, 21:59:51

Mohl byste nám, nevzdělaným ateistům, udělat třeba stručnou svodku.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Co dobře není Úterý, 22.Července 2014, 08:07:13

Pan Chlouba napsal velmi inspirativní článek. Uvádí v něm řadu témat, která by sama stála za rozvedení a dobrou diskusi. Nakonec by to vše asi vedlo k poznání, že člověk se tu staví do role, která mu nepřísluší. Do role stvořitele světa. A to dobře není.

S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Znojmo

Podle mne je by diskuse měla vést směrem, zda lze polyteismus ještě považovat za náboženství a jaká je role Úterý, 22.Července 2014, 08:46:11

Intuitivně bych řekl, že cop lze uplést nejméně ze tří pramenů. A víra, umění a moudrost mi jako prameny pravého poznání přijdou dostatečné. Možná i nutné.
Teda naopak.
:-)
PS: A děkuji za možnost připomenout si, jaký je rozdíl mezi vektory a absolutními čísly: http://pravdu.cz/nemoc/dusevni-nemoc-videna-africkym-samanem

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.