Deník Referendum Domov

Také porodní asistentky mají svou olympiádu. Už třicet let se sjíždějí z celého světa vždy po několika letech na jedno složitě vybírané místo. Poprvé se celosvětové setkání porodních asistentek konalo v roce 1925 v Praze. A třicátý ročník se zde od 1. do 5. června 2014 koná také. Tehdy porodní asistentky přijal prezident Tomáš Garrigue Masaryk a primátor města Karel Baxa. A jak se ke kongresu, kterého se zúčastní přes tři tisíce (!) porodních asistentek z celého světa, postaví česká politická scéna tentokrát?

Doufejme, že nejen formální záštitou, ale hlavně příslibem aktivně se podílet na tolik nutných změnách českého porodnictví, potažmo na posílení profesní role porodních asistentek. Situace není beznadějná. Britské porodnictví se podle některých názorů výrazně zlepšilo právě poté, co Velká Británie hostila jeden z těchto celosvětových kongresů.


Těhotné ženy si zaslouží odbornou a zároveň dostatečně intimní a respektující péči. Foto Ed Wickenden, flickr.com

Nejde tady samozřejmě „pouze“ o profesi porodní asistentky. Jde tu o tisíce těhotných žen, které si zaslouží odbornou a zároveň dostatečně intimní a respektující péči. V České republice nefunguje model kontinuální péče o ženy před porodem, během porodu a po porodu prostřednictvím jedné zvolené porodní asistentky.

V krajním případě se žena během těhotenství dostane do péče až šedesáti cizích osob. To pro ni může být velmi stresující (před kolika z těchto šedesáti osob se asi musela svléknout?). Ti, co uvažují v číslech, s oblibou dodávají, že je to také neefektivní, a tedy zbytečně drahé.

Co si tedy přát? Aby nás zdravým těhotenstvím a porodem a i poté prováděla jedna porodní asistentka, kterou si sami vybereme a máme k ní důvěru. Abychom kvůli tomu nemusely platit tisíce korun, protože zdravotní pojišťovna takovou péči nehradí (ačkoli je to paradoxně mnohem levnější než v současnosti upřednostňovaná péče x lékařů a lékařek).

O tom, jak je současný systém patologický, svědčí fakt, že porodní plány si písemně připravují většinou ženy, které chtějí rodit bez medikace a dalších lékařských zásahů, nikoli ty, které o tyto zásahy stojí. A také pokud využijeme svého práva porodit jinde než v nemocnici, aby se nám dostalo odborné pomoci.

Rozhodovat o způsobu a místě porodu musíme umožnit i ženám, které nemají osm tisíc na domácí porod a možná ani odvahu vzepřít se společenskému tlaku. Protože jen porod, o kterém žena sama rozhoduje, je bezpečný pro ni i její dítě.