Škola základ života

Ondřej Vaculík ve svém pravidelném sloupku reaguje na text Pavla Janečka „Ztracená generace mladých lidí“ a zastává se současné liberální vzdělávací politiky, díky které každý může studovat, co chce.

Vaculik2

Ondřej Vaculík

07.01.2014 08:28

Pavel Janeček, autor článku Ztracená generace mladých lidí, uvozuje svůj text myšlenkou: „Extrémní liberálnost a demokracie přináší i negativní důsledky. Jedním z projevů takovéto liberálnosti je naprostá absence počtu zřizovaných studijních míst na veřejných a soukromých školách podle odborného posouzení potřeby absolventů škol.“ (Podle autora pak nežádoucím důsledkem jsou vysokoškolsky vzdělaní mladí lidé, kteří ve svém oboru neseženou práci.) Na jeho tezi navazuji jiným úhlem pohledu.

Obecným dnešním postojem je vnímat jevy, které považujeme za málo uspokojivé, jako negativní důsledek něčeho, co souvisí buď s ideologií, tedy vládou a jejím režimem, nejčastěji ale s byrokratismem EU, postkomunismem a rovnostářstvím, případně extrémním liberalismem atp. Pak se nám zdá, že k vyřešení neuspokojivého stavu postačí příhodná změna režimu.

Na druhé straně ovšem víme, zhruba řečeno, že počínaje feudalismem žádný z následujících politických systémů mnohé závažné společenské problémy nikdy uspokojivě nevyřešil, počínaje diskriminací stavovskou, náboženskou, etnickou či sociální.

Buď to mělo nedostatky takové, či onaké, a záleželo pouze na tom, na co v určité době a situaci společnost zrovna kladla důraz. Pouze rozvoj techniky prokazatelně přinášel v každé době stále lepší a nezpochybnitelné výsledky, ostatně proto se k technice tak upínáme.

Máme už zkušenost s tím, kdy stát reguloval vysokoškolské vzdělávání podle svých hospodářských a ideologických potřeb. Absolventi pak dostávali umístěnky po celé republice, často do prostředí a míst, v nichž prožívali svůj život jako nezasloužený trest s pocitem nevyužitého či promarněného nadání. To je známo.

Své schopnosti v zastrčených regionech mohli rozvinout až po převratu, tedy v době „liberálnosti (extrémní?) a demokracie“, kdy bohužel často už v důchodu obětavě módním slovem revitalizovali vše, čím desetiletí trpěli – od ekologie po místní objektivní historii. (S nimi regionální studia Českého rozhlasu v minulých letech natočila mnoho třeskutě zajímavých pořadů.)

Ačkoliv minulý (záměrně podotýkám totalitní) režim plánoval život společnosti po pětiletkách, společenský a hospodářský vývoj tím ovlivňoval stále méně (útlum těžkého průmyslu a strojírenství, nadbytek učitelů, kteří stejně nechtěli učit atd.).

Současné poměry můžeme nazvat „tekutým stavem“, což není důsledek naší extrémní liberálnosti, ale stav naší civilizace. Po mém soudu stát ani nemá právo z momentální situace odvozovat, kolik strojních inženýrů nebo magistrů psychologie najde uplatnění za pět, natož za deset let.

Dnes je sice poptávka po strojařích, ale záleží na tom, kdy se podstatná část tohoto odvětví, vesměs spjatá s automobilovým průmyslem, přesune dále na východ. Kromě právníků jistotu práce odpovídající kvalifikaci nemá nikdo, možná ani advokáti ne. A na druhé straně, kdo by před dvaceti lety řekl, jaké prestiže se dostane například sinologům, a to ani nemusí být žádní „logové“, stačí ten jazyk.

Naopak stát by měl upozorňovat studenty, že se vzdělávají hlavně pro sebe. Vzdělání by mělo vést ke schopnosti uplatnit se v životě obecně, rozumět společnosti a najít způsob, jak v ní v souladu se svými schopnostmi a přesvědčením blahodárně (pro obě strany) působit.

Liberální prostředí má výhodu, že člověk není determinován žádnou administrativní nebo politickou autoritou, ale může se určit sám. Mně nejen pro mou práci, ale zejména pro život chybí vzdělání historické a filosofické, které mi kupodivu nejvíce chybělo, když jsem byl zedníkem; teď už je to trochu lepší, umím to jalově okecat.

Podobně jiný prahne po matematice jako způsobu myšlení a logiky, pro niž má uplatnění jiné než toliko matematické. Mám na mysli skutečné vzdělání, nikoli „vzdělání“ jako formální společenskou zvrhlost, kdy prostřednictvím diplomu se mladý člověk chce prodrat k tomu, na co vesměs nestačí a co ničím neobohatí, ale zdá se mu to pohodlné či výnosné. Takový, když kýžené místo nezíská, žádná škoda.

Pokud člověk není zrovna jaderný fyzik nebo lékař, nic se nestane, bude-li po jistý čas – obrazně řečeno – topičem parní lokomotivy. Pro psychology či sociology vč. novinářů by to dokonce mohlo být součástí praxe.

Vakuový fyzik a někdejší náměstek ministra školství (Vopěnky a Piťhy) pro vysoké školy Libor Pátý říká, že v každé populaci je pouze šest procent vysokoškolských studentů, kteří pak svůj obor skutečně obohatí, takže se vyplatí věnovat jim veškerou péči. Ostatní ať studují, v praxi se jistě neztratí.

Sociolog Ivo Možný dělí studenty na samochodky a minimaxy: „Samochodky si studují samy, samy jedou, jsou pracovité, zajímají se. Ale na druhé straně přibývá minimaxů, těch, kteří jdou studiem s minimálním výkonem maximálně snadno prolézt.

Čím je jich víc, tím je ten tlak větší. Tím vzniká dvourychlostní společnost.
“ – To asi nikdo předem nerozpozná, kdo je kdo, to se projeví až při studiu. A máme pak minimaxům ještě zajišťovat pracovní místa na základě jejich pouhého diplomu?

Ivo Možný také říká, že samochodek je tak patnáct, spíše deset procent a jsou to ti studenti, kteří jsou ochotni pracovat aspoň čtyřicet hodin týdně. Ryzí samochodka, „to je dost krásný a vzácný útvar; u čisté samochodky je úplně jedno, jak dobrá nebo špatná ta škola je, ta je prostě naprosto impregnovaná, jede si sama.“ A jistě pak ani nepotřebuje žádnou umístěnku.

Nepopírám, že problém, který Pavel Janeček popisuje, existuje, ani ho nezlehčuji. Pouze podotýkám, že díky demokracii a liberálnímu prostředí nebo spíše díky naší vzdělávací politice pořád může studovat, kdo chce a co chce – jaká krása, i když třeba jako báňský inženýr, až se znovu budou otevírat doly a prolomí se všechny limity, by se v budoucnu uživil lépe; kdežto jako filosof bude poněkud nuzovat – ale s pochopením pro svět i svůj stav.

V šestapadesáti jsem se hlásil na FAMU ke studiu scenáristiky. Prý jsem neudělal talentové zkoušky – a přitom já su taková skrytá samochodka!

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Karel Lippmann - středoškolský učitel

Úterý, 7.Ledna 2014, 10:47:17

Myslím, že základním problémem školství, plodícím řadu nedorozumění, je nerozlišování obsahu slov "vzdělání" (např. v Patočkových komeniánských studiích se hovoří o "harmonickém universu", v němž vládne "všeobecný paralelismus", a je proto vhodné pro "didaktický úmysl, poněvadž v takovém světě všechno tvoří celek"), "odbornost" (zaměření na jednotlivé, často izolované části tohoto celku) a "učenost" (sice ucelené, leč od praktického života odtržené vědomosti).

Miroslav Novák - Praha 9

Za vším hledej peníze Úterý, 7.Ledna 2014, 14:07:45

On by ten nebývalý zájem o studium vypadal jinak, kdyby stát automaticky nedotoval studenty a jejich rodiny přibližně 80 tisíci korun ročně z peněz daňových poplatníků. Proč nevyužít této příležitosti a neprodloužit si mládí.
"..díky demokracii a liberálnímu prostředí nebo spíše díky naší vzdělávací politice pořád může studovat, kdo chce a co chce – jaká krása..."
Stále se mluví o "šetření" (na které tvrdě doplácejí některé skupiny obyvatel), není toto trochu plýtváním?
Nebylo by od věci tento vývoj regulovat, ne pomocí umístěnek, ale přiměřenou spoluúčastí na nákladech (ve zdravotnictví je to prý také vhodné). Půjčka na studium ve výši řádově 100 - 200 tisíc (za celou dobu studia) by přece nemohla být likvidační. Vždyť absolventi VŠ mají podstatně vyšší příjmy a téměř nulovou nezaměstnanost (jak tvrdí statistiky :-)).

Martin Profant - Praha 7

Miroslavu Novákovi Úterý, 7.Ledna 2014, 16:15:39

Těch vašich osmdesát tisíc je docela zavádějících. Normativ je pod třicet tisíc a u většiny universitních oborů nejde přes koeficient 1,3. Tedy řekněme 35 tisíc plus platby na sociálním apod. -- přes padesát to nebude.
Těch osmdesát tisíc dělají některé techniky, tam občas i víc, medicína -- a pak je ještě překračují umělecké školy. Celkem třicet procent studentů? Spíš míň, ale nechce se mi to teď hledat.

A co se těch sta nebo dvouset tisíc týče. Víte, zaplatil bych je za své děti a nemám v okolí moc vrstevníků, kteří by to neudělali. Nejspíš bych něco splácel, ale přežil bych to; podobně jako jsem přežil, že jsem kvůli Ondřejově dyslexii a dysgrafii platil odpovídající částku za soukromý gympl (víc mi vadilo, že ten gympl byl pod úrovní slušného veřejného gymnasia).
Je nás v téhle zemi přibližně nějakých sedmdesát procent, co se u nich sešel mix úcty ke vzdělání a ještě přijatelných přijmů, aby zaplatili. A děti z těch zbylých třiceti procent rodin by to odskákaly.
Mimoto, co se těch vysokoškolských přijmů týče -- ano, v průměru vycházejí na 2,2násobek republikového průměru. A opravdu málokdy je vysokoškolák pod sedmdesáti procenty. Ale máme tu něco přes dvěstě tisíc učitelů a jejich průměrný plat osciluje těsně pod republikovým průměrem, podobně muzejní pracovníci, knihovníci, psychologové, nižší uřednictvo apod. -- celkem to bude dost přes deset procent praceschopné populace; a v provozu civilizovaného státu by tihle lidé dost chyběli a bylo by, s odpuštěním, dost na ..., kdyby neměli odpovídající vzdělání (přesněji, kdyby bylo jejich vzdělání ještě horší, než je v průměru dnes).
Ale můžeme zavést sociálně citlivé školné, vybrat jen nějakých dvěstě tisíc od studenta, svět se nezboří. Jen nebudeme mít po nějakou dobu absolventy technik a učitele -- a taky za zvýšený počet nezaměstnaných zaplatíme mnohem víc, než dnes za vysokoškoláky. Ale bude to liberální, tak proč šetřit?

Miroslav Novák - Praha 9

Martinu Profantovi Středa, 8.Ledna 2014, 01:55:49

1. Pokud vím, současná průměrná dotace na VŠ studenta je přes 50 tisíc. K tomu odpočet daně u jednoho rodiče něco přes 13 tisíc a platba za státního zdr. pojištěnce cca 10 tisíc (což je ale nedostatečné, jak víme). Pak mají studenti nárok na různé slevy, např. v dopravě. Proto oněch "zavádějících" 80 tisíc.
2. Já jsem psal cosi o regulační funkci event. školného. Pokud je tedy nedostatek učitelů, jejich školné by asi bylo nižší resp. žádné.
3. Co se týče techniků, jejich nedostatek vyplývá především z toho, že jen málo lidí má příslušné nadání. A u matematiky se to zkrátka neokecá. Takže viz bod 2. Navíc tito absolventi určitě nebudou mít problém eventuální školné zaplatit.
4. Pochopitelně, pokud má VŠ studium řešit vysokou nezaměstnanost mladých, dostává se tato diskuse někam jinam.

Dekuji, pane Vaculiku, za Vas uhel pohledu na vyber studia Středa, 8.Ledna 2014, 12:04:54

V Cechach se temer stydim rict, co jsem vystudovala, nebot je to netechnicky obor. Kdo netrima v ruce pravitko a kruzitko, spolecnosti nic neprinasi! (Tedy krome zvyseni nezamestnanosti absoloventu VS.) Bezni lide s beznymi predsudky si predem mysli, ze jako vsichni podobni na praci asi moc nejsem, pocty mi ve skole asi take moc nesly, takze mi nezbyvalo nic jineho nez dat se na neco jakesi zbytecne, neuzitecne, humanitnevedni. Tedy predstirat jakousi cinnost, zatimco jsem si vlastne jen prodluzovala mladi (pane Novaku, tenhle argument jsem jeste v dlouhem vyctu stiznosti, ktere se snaseji na hlavy netechniku, neslysela. A ja blahova si pritom chci prodlouzit mladi liposukci a faceliftem!). Takze jsem jen oddalovala svoji nezamestnanost (protoze jsem nezamestnatelna) a vysosavala cenne zdroje ze statniho, a tim obirala o tyto zdroje jine spoluobcany (potrebne, nebo dokonce potrebnejsi). A ze takovi jako ja najdou uplatneni maximalne jako operatori/ky fritez hranolku v rychlem obcerstveni. Nezbyva mi, nez podekovat panu Vaculikovi za clanek z jineho uhlu pohledu a pomyslet si cosi o jinych, kterym soukrome v duchu rikam fachidioti.

Miroslav Novák - Praha 9

Kláře Mičkalové Čtvrtek, 9.Ledna 2014, 01:25:9

Děkuji Vám za sice ironickou, ale jinak dost realistickou charakteristiku kariéry přibližně 50% vysokoškoláků. Trochu z Vašeho textu cítím Váš, možná zbytečný, komplex méněcennosti vůči technikům, zvláště těm s pravítky a kružítky. Ona je s nimi občas opravdu těžká řeč. Znám to z vlastní zkušenosti. Fachidiot je pak taková šikovná nálepka. Trochu mám obavy, aby se fachidiocie nezaměňovala s racionalitou.
Píšete "V Cechach se temer stydim rict, co jsem vystudovala, nebot je to netechnicky obor. ". To ovšem ani podle mne ani podle Miroslav Prokeše vůbec neplatí, opak je pravdou:
"Je dobře známo, že nejen zde uvedený Albert (Einstein), ale i celá řada oněch „neužitečných“, měli a mají skvělý vztah k filozofii, jazykům, umění a humanitárním disciplínám, hrají divadlo nebo na hudební nástroje apod. Opačně to jde obvykle nějak ztuha. Mnozí i vynikající umělci se bojí matematiky jako čert kříže a v médiích se tím nejen vychloubají, ale ještě si i notují se stejně založenými novináři, jak z ní propadali. Tím činí vzdělanostní úrovni naší společnosti medvědí službu." (See more at: http://blisty.cz/art/26945.html#sthash.tW63GVUb.dpuf).

Myslím, že k systému veřejného vzdělávání v reálném státě je třeba přistupovat racionálně, ne jen s "úctou ke vzdělání".

Čtvrtek, 9.Ledna 2014, 05:17:50

Vazeny pane Novaku, dekuji za Vas nazor. Potiz je v tom, jak s k systemu verejneho vzdelavani pristupovat racionalne. Kdyz se vzdelavaci proces nezadari kvuli nekvalitnimu opracovavanemu materialu (a take kvuli nekompatibilite materialu a zpracovavaci techniky), vyleze na jedne strane smazic hranolku a na druhe strane ten mnou zminovany fachidiot. Jenze technicke a humanitni vzdelani se v uspesnem vzdelavacim procesu nevylucuji. Z meho pohledu mohou (a jsou) i humanitne vzdelani jedinci uspesni (a trenovani) v oblastech, ve kterych je potreba trocha toho matematickeho fistronu. Kdopak by se nadal, ze studenti filosofie jsou vzdelavani v logice (ano, navstevuji stejne kurzy s matematiky), lingviste maji kurzy pocitacoveho zpracovani jazyku (s budoucimi programatory) a sociologove jsou prosivani pri zkouskach ze statisky. Za sebe mohu rict, ze jsem se opravdu, bohuzel, setkala s lidmi, kteri si s predsudky mysli, ze nejsem ani na praci ani na pocty, kdyz jsem vystudovala, to co jsem vystudovala (a ze jsem tedy divna, svihla a pro pracovni proces nepouzitelna). Pritom ani s tou praci ani s temi "pocty" ani s uplatnenim ve svem divnem humanitnim oboru na tom nejsem nijak spatne. Ono jde hlavne o zapal, s jakym kdo pristupuje ke svemu predmetu studia (viz. typy studentu, jak je vyborne popsal Ivo Mozny.) A take co kdo od zivota ocekava. Ne kazdy ma za metu vydelavat co nejvic penez (ale kazi tim statistiky; ne vsechno vsak lze kvantifikovat). Jde o osobnostni nastaveni jedince - jenze to se spatne racionalizuje v planovanem systemu vzdelavani.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Nováku, Čtvrtek, 9.Ledna 2014, 11:55:6

cítím z vašeho příspěvku mírnou verzi oné arogance, kterou se někteří technici obklopují v míře bezbřehé. Ani se slečně Mičkalové nedivím, že nemá chuť říkat různým jedincům, jaký obor vystudovala. Omezenost není bohužel vázána jen na hloupé lidi. Samozřejmě, netýká se to všech, dokonce věřím a doufám, že se to týká jen menšiny. A samozřejmě se to jen výjimečně týká těch, co dobudou sobě věčného jména. Při tom je omezenost dost omezující. Ale na "nižších" (velké uvozovky, nepokládám nic za nižší) úrovních je různých "sociologie/filozofie/jakýkoli jiný obor než můj není věda" nafoukanců více, než by bylo zdrávo.

Miroslav Novák - Praha 9

Je zajímavé, Čtvrtek, 9.Ledna 2014, 18:11:8

že ve svém prvním příspěvku jsem se o technicích resp. oborech studia vůbec nezmínil, ve druhém jsem pouze zkonstatoval, že málo lidí má technické nadání. A pak už se dozvídáme "Kdo netrima v ruce pravitko a kruzitko, spolecnosti nic neprinasi!". Já jsem nic takového nenapsal a je podivné, kam diskuse sklouzla.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.