Pohltí nás nezaměstnanost?

Rostoucí nezaměstnanosti se v dlouhodobém výhledu nemusíme obávat, pokud budeme následovat logické vývojové trendy – tím současným je přechod většiny pracujících z tržního sektoru do sektoru služeb, vyžadujících zvyšování vzdělanosti.

Holy_-_orez

Dalibor Holý

10.05.2013 08:56

Související

V poslední době se až příliš často setkávám s názorem, že pracovně úsporné technologie vytěsní člověka z práce a že tudíž míra nezaměstnanosti musí neustále růst, až nakonec snad budeme nezaměstnaní všichni. Domnívám se, že to vychází z nepochopení fungování ekonomiky a vysvětlím, proč s tímto nemohu souhlasit. Věřím, že nezaměstnanost je možné snižovat až na přirozenou míru obměny zaměstnání, stačí jen následovat historický vývoj a vyjít mu vstříc.

K tomu se objevuje také otázka, co to vlastně je práce a co už práce není. To s prvním tématem úzce souvisí, dokonce by to našemu rozvažování mělo předcházet. Protože se problematikou práce zabývám již dlouhá léta, cítím jistou povinnost k této otázce přednést svůj názor.

Krvavá píseň práce

Začněme od lesa! Můžeme prací rozumět činnost divoké zvěře, když si hledá a loví potravu? Shodněme se, že nikoli. Začněme tedy náš příběh třeba pod pohořím Zagros před mnoha tisíci let, kde jeden pračlověčí kmen provedl neuvěřitelnou věc – na rozdíl od všech ostatních kočovných kmenů lovců a sběračů – se usadil na jednom místě. Provedl ještě něco podivnějšího: část zásoby sebraných zrn divoké pšenice rozházel po rozorané zemi a čekal, až vyroste. Tímto okamžikem, dle mého názoru, vznikla lidská práce. V tento okamžik totiž člověk provedl něco, co neudělá žádné jiné zvíře: 1) pozměnil cíleně a cílevědomě své přírodní prostředí, 2) odložil svou spotřebu nikoli jen jako zásobu (i veverka si zahrabává oříšky na horší časy), ale jako investici - s cílem získání vyšší hodnotu, než jakou by získal přímo z divoké přírody. Ano, věřím, že přesně ve chvíli, kdy lidé začali pracovat na prvním políčku, nebo když nezabili chycené tele, ale zavřeli ho do ohrady a začali vykrmovat s myšlenou vyššího pozdějšího užitku, započal vývoj naší civilizace.

Co jiného nám ostatně mohou říkat nejstarší mýty? Co znamená biblický příběh o vyhnání z ráje? Člověk přestává být nahým zvířetem, vyděluje se z přírodního rámce, staví se proti přírodě jako její oponent a musí si pak „v potu tváře“ těžkou prací vydělávat svůj denní chléb. Přesto se primitivní zemědělství dočkalo naprostého úspěchu – náš kmen rostl, organizoval se a expandoval.

Hned druhý příběh Kaina a Ábela ale ukazuje odvrácenou tvář progresivního charakteru práce a inovace. Co podle mého názoru může příběh bratrovraždy znamenat? Silný a organizovaný kmen zemědělců se nechtěl dělit o výdobytky své práce – o těžce vydělaný majetek – s jinými, bratrskými kmeny lovců či pastevců, kteří takový pojem neznali, a vyvraždil je. Genocida méně rozvinutých se přece táhne celými lidskými dějinami. Každá inovace byla nejprve vykoupena krví. Ve starém Egyptě se již používalo kolo ve válečném voze, ale náklady se stále tahaly na saních. Chetité po objevu železa nejprve vykovali meč a až potom srp.

Genocida původních obyvatel doprovázela každé „objevení“ nového kontinentu ze strany evropských národů. Také jaderná energie byla předtím, než nám začala svítit v domácnostech a roztáčet stroje v továrnách, použita nejprve k vyvraždění lidských bytostí v Hirošimě a Nagasaki. Naše civilizace je dědictvím Kaina a jeho znamení si s sebou stále nese.

Čtyři ekonomické sektory
Pokračujme v našem příběhu. Kmen zemědělců již osídlil a zkultivoval k svému obrazu celé podhůří. Mezi řekami Eufrat a Tigris ležela velká země s úrodnou hlínou, kde ale panoval tragický nedostatek dešťů. K jejímu zúrodnění bylo potřeba vybudovat zavlažovací kanály. Taková činnost si již vyžádala podstatně vyšší stupeň organizace. Vznikla hierarchicky uspořádaná společnost se složitou dělbou práce a několikastupňovým řízením. Toto úsilí bylo bohatě odměněno, populace narůstala, její hustota se zvětšovala a docházelo ke kumulaci lidí do měst.

Vedle zemědělských dělníků vznikala nová zaměstnání a celá výrobní odvětví. Řemeslníci vyráběli nástroje a dopravní prostředky, čímž vznikly základy moderního průmyslu. Produkce zemědělců i řemeslníků se směňovala na stále větší vzdálenosti a dala vzniknout trhům a obchodu. Na organizaci společnosti a přerozdělování vytvořených hodnot dohlíželi úředníci, kteří vybírali daně, vedli účty a statistiky a pro tyto účely vymysleli písmo. To se následně začalo používat i pro mnohé další účely, např. pro ustavení zákonů, na jejichž dodržování – a na bezpečnost celé společnosti – dohlížel panovník a jeho vojsko.

Díky inovacím a lepší organizaci byla práce stále méně náročná na pracovní sílu a hodnota produkce stále větší, takže se našlo dost i pro specializovaná zaměstnání, vědu i kulturu. Astronomové zavedli kalendář, který byl potřebný pro plánování setí a sklizní, lékaři objevovali způsoby léčby nemocí a prosazovali hygienické návyky. Učitelé předávali získané vědomosti dalším generacím a po práci se panovník i jeho unavení poddaní mohli pobavit triky umělců a hudebníků.

Možná to bude pro někoho překvapivé, ale ekonomická struktura třeba babylonské říše byla v základních rysech velmi podobná té současné evropské. Existují stále čtyři sektory:

  1. Zemědělství, které zajišťuje obživu, popř. suroviny (len, bavlna, dnes řepka, biomasa atd.);
  2. Průmysl vyrábějící stroje, nástroje a zařízení, plus stavebnictví;
  3. Doprava, obchod a pomocné činnosti na tržní bázi;
  4. Veřejné služby, spočívající v investicích do dlouhodobého rozvoje společnosti jako takové, spadá sem zejména školství, zdravotnictví a hygiena (parky, lázně), bezpečnost a organizační správa, rozvoj vědy a techniky, sociální činnosti, umění a odpočinek. Tento sektor (převážně) neprodukuje tržní zisk jednotlivcům.
Vzhledem k tomu, že obdobný historický vývoj proběhl postupně po celém světě, že podobné civilizační struktury tedy vznikaly globálně, lišíce se pouze podle místních zeměpisných podmínek, např. v typech pěstovaných plodin, chovaných zvířat, apod., nikoli však co do hlavních rysů, musím konstatovat, že charakter práce a její organizace jsou pro lidstvo zákonité.

Přelévání pracovních sil a potřeba vyšší kvalifikace
To, co se v jednotlivých fázích civilizačního vývoje výrazně liší, je podíl pracovních sil v jednotlivých sektorech. V málo rozvinutých a neorganizovaných společnostech je drtivá většina obyvatel připoutána k půdě a naprosto nekvalifikované práci pro zemědělskou produkci (obživu). V každém dalším sektoru je potom menší podíl pracovních sil. S postupujícím rozvojem a inovacemi dochází ke dvěma spojitým jevům: potřeba pracovní síly v nižších sektorech se zmenšuje, protože je nahrazována stroji, lidé se přesouvají k méně těžké, ale kvalifikačně náročnější práci.

Ke stejnému vývoji ostatně docházelo i v Evropě dvacátého století. Konkrétně na území dnešní České republiky byla na počátku století nadpoloviční většina pracujících alokována v zemědělství a profesor Masaryk zkroušeně pozoroval jejich bídu a tvrdou práci; v polovině století tam již postačovala zhruba třetina pracovní síly, nejtěžší práci navíc začaly obstarávat kombajny a další stroje. Na konci století si již Češi vystačili s cca tříprocentním podílem zemědělství, nikdo nehladověl a životní podmínky se výrazně zlepšily.

Úbytek pracujících zejména v posledních desetiletích byl v tomto směru nesmírně velký a rychlý, přesto nezaměstnanost z tohoto důvodu nijak nevzrostla. Uvolněná pracovní síla byla vždy v klidu absorbována zbylými sektory. Nejprve se přelila do průmyslu, kde si musela osvojit potřebnou kvalifikaci – typickým požadavkem je tam vyučení v oboru. V sektoru obchodu a tržních služeb, kam směřovaly pracovní síly ze stále více automatizovaného průmyslu, je většinou potřeba ještě vyšší vzdělání, maturita. Zbývá ještě čtvrtý sektor.

Druhou dimenzí, na kterou bychom neměli zapomenout, je zkracování pracovní doby, zatímco pračlověk musel pracovat každý den (totéž často musí dodnes dělat soukromý zemědělec), moderní městský člověk si může užívat dvoudenní víkend a osmihodinovou pracovní dobu, nemluvě o několikatýdenní dovolené.

A zde se dostáváme k odpovědi na otázku, zda nahrazování lidské práce stroji musí přinést rozsáhlou nezaměstnanost. Na základě tohoto historického exkursu odpovídám, že nikoli, stačí jen následovat vývoj, který směřuje k přelévání z nižšího do vyššího ekonomického sektoru. Od těžké a nekvalifikované práce k činnostem složitějším, kde je však potřeba vyššího vzdělání včetně tzv. měkkých dovedností. A trend zkracování pracovní doby a zvětšování volného času.

Budoucnost naší civilizace potom nutně stojí na rozvoji čtvrtého hospodářského sektoru a zvyšování kvalifikace pracovní síly, tedy v řádném a celoživotním vzdělávání. Problémy, které nyní v České republice řešíme, nejsou způsobené nedostatkem práce, ale jen špatným rozdělováním hodnot mezi hospodářské sektory. Přebujelý třetí, tržní sektor, se odmítá vzdát své dominantní role ve prospěch sektoru veřejného, sloužícího společnosti jako celku, kde nelze tržně oceňovat a individuálně soutěžit. Dokonce jsou privatizovány veřejné služby, kde přechod na tržní charakter má pro společnost vysloveně škodlivé důsledky. Vzhledem ke globálnímu charakteru dnešní ekonomiky bude muset řešení přijít patrně ze sféry globální politiky.

Příčiny pádu civilizací
Zamysleme se teď nad příčinami, které historicky vedly k pádům velkých civilizací. Klasifikovat je můžeme do tří druhů, které však nejsou separátní, spíše vychází jedna z druhé:
  1. Vnější náraz
  2. Vyčerpání zdrojů
  3. Zhoubný vliv parazitických elit
Nelze si zastírat, že naši evropskou, a potažmo globální, civilizaci dnes ohrožují všechny tři hrozby, a to velmi silně.

Násilný útok zpoza hranic či příchod kulturně odlišných lidí, neschopných asimilace, byl sice nejčastější přímou příčinou pádu starých říší, avšak při bližším pohledu to není skutečná příčina. Civilizace na vzestupu byla totiž vždy charakteristická tím, že byla v zdrcující expanzi. Inovační rozvoj byl dokonce zpravidla doprovázen i vražděním těch, kteří nebyli schopni držet krok (viz první kapitola). Až s vyčerpáním inovačního potenciálu se zastavuje populační růst, klesá schopnost obrany a uhájení území, a čeká se jen na příchod lidu s lepší morálkou a agresivnější vůlí. Je třeba dodat, že v naprosté většině nájezdníci převzali to dobré a užitečné z dobyté civilizace a odvrhli jen balast. V dnešní době je přesun civilizačního centra z Evropy i USA do Asie (nejen Číny) evidentní.

Vyčerpání jak lidských, tak přírodních zdrojů jde ruku v ruce právě s kulturní a morální degradací. Říše na vzestupu si nedostatek přírodních zdrojů dokázala vždy buďto kompenzovat jinou surovinou, dobitím sousedního území nebo je byla schopná získat obchodem. Jakkoli je nám zeměkoule dnes již notně omezená, z ekonomického hlediska je vesmír nevyčerpatelný a těžba např. asteroidů technologicky zvládnutelná. Především ale nelze zapomínat, že hlavní těžiště lidské práce dnes by mělo směřovat jednak do oblasti sociálních vztahů, kde není potřeba přírodních surovin, jen dobré vůle, jednak do údržby zdevastovaného prostředí a recyklace odpadů.

Dovolím si nakonec tvrdit, že právě zhoubný vliv parazitických elit byl hlavní, niternou příčinou postupného kulturního úpadku a vyčerpání zdrojů většiny antických i novějších civilizací. Ve starém Egyptě si faraoni nechali stavět obrovské pyramidy, v Mezopotámii i Římě rozlehlé paláce s okrasnými zahradami, utráceli své zlato za drahé voňavky a koření ze zámoří. Vyčerpali ekonomiku a její lidské zdroje na zbytečnosti. Také dnes jsme svědky neslýchaného plýtvání, kdy např. jeden hráč fotbalu či golfu vydělává za den více než učitel za celý život, kdy neproduktivní manažeři či popkulturní hvězdičky rozhazují za plytký luxus obrovské prostředky, který by – použity např. na vědecký výzkum - dokázali odstranit mnohé nemoci. Nebo zajistit slušný životní standard všem lidem bez domova. Faktická moc nadnárodních korporací pak zastiňuje demokratickou moc národních států, vliv majitelů dědičných ekonomických impérií lze srovnávat s mocí faraonů.

Správně OECD věnuje úsilí tzv. inkluzivnímu růstu, hospodářskému rozvoji, na kterém se podílejí všichni. Historie nám totiž ukazuje, kam vede opačný vývoj.

Metodická poznámka k statistickým ukazatelům práce
Mezinárodní organizace práce považuje za zaměstnaného (pracujícího) každého člověka, který pracoval alespoň jednu hodinu týdně za odměnu (finanční či naturální). V souladu s příběhem na počátku článku není za zaměstnání považováno, pokud si sbíráte v lese maliny, ani lov či zahrádkaření pro vlastní potřebu. Pokud však své výpěstky prodáváte na trhu, je to již za zaměstnání považováno, protože tak usilujete o odměnu.

Zaměstnaným je také každý, kdo má formální vztah k zaměstnavateli, třebaže aktuálně nepracoval např. z důvodu dovolené či nemoci. Hlavním ukazatelem je míra zaměstnanosti, která poměřuje počet zaměstnaných (pracujících) k počtu všech osob v práceschopném věku.

Nezaměstnanost je pojem vývojově mnohem mladší a souvisí až s počátkem průmyslového kapitalismu, kdy masy pracovních sil, uvolněné z nevolnictví, byly využity pro manufaktury. Cyklický charakter kapitalistického hospodářství vede k tomu, že se střídají období zvýšené poptávky po pracovní síle s obdobími, kdy je jí nadbytek. Za nezaměstnaného se považuje člověk, který nepracuje (ve smyslu výše uvedené definice) a zároveň si práci aktivně hledá a je schopen do ní neprodleně nastoupit. Míra nezaměstnanosti poměřuje počet nezaměstnaných k počtu všech ekonomicky aktivních, tj. součtu osob zaměstnaných a nezaměstnaných, ukazuje tak podíl volné pracovní síly.

V ČR se pro domácí účely nyní používá také podíl nezaměstnaných osob, který je zrcadlovým ukazatelem k míře zaměstnanosti, ukazuje tedy proporci osob hledajícího zaměstnání k počtu všech osob v práceschopném věku. Tyto dva ukazatele se tedy liší tím, zda zahrnují či nikoli osoby ekonomicky neaktivní (stojící mimo pracovní sílu) – to je velmi důležité rozlišovat, zejména při pohledu na mladou generaci, kde velká většina ještě studuje a je tudíž ekonomicky neaktivní.

A co si myslíte vy? Diskuse (27 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 10.Května 2013, 16:48:32

My se dnes domníváme, že byl faraón zhoubnou parazitickou elitou, protože na to nahlížíme ze současného hlediska. Podle mého názoru byl ve skutečnosti ztělesněním božské moci své vlastní civilizace, která by bez něj vůbec neexistovala. Já soudím, že faraón se choval přesně tak, jak se v určité době, na určitém místě a mezi určitými lidmi musel chovat. Musel žít okázale a vysoko nad poměry ostatních smrtelníků. Jinak by ho totiž asi nikdo neuznával za vládce. Samozřejmě, že to nemohlo trvat na věky...
Docela ráda poslouchám nebo čtu o zániku starých civilizací a velice mě zajímá jejich srovnávání s tou naší. Ale vždycky si přitom uvědomím, jak málo lidí kdysi žilo - vzhledem k rozlehlosti planety a obrovského množství zdrojů. Že zatímco jedna civilizace zanikala, druhá vznikala a pořád bylo z čeho čerpat... Až do poměrně nedávných časů se vždycky pár lidí mohlo sebrat a začít si hledat novou zemi někde úplně jinde. Zajímavé ovšem je, že to asi dělali docela málo. Zřejmě bylo vždycky pohodlnější zůstat v té (byť upadající) civilizaci, dokud to tam ještě jakž takž šlo...

Jiří Janeček - Brno

Velmi zajívavý a pěkný článek... Pátek, 10.Května 2013, 18:18:51

Akorát ten poslední odstavec vyznívá (ve spojení s optimisticky laděným abstraktem), jako by to nyní mělo být jinak, jen díky varováním OECD... Kdo ví, jestli ve starém Egyptě taky nebyl nějaký Keller, který popsal spoustu papyru tím, co viděl za obzorem...

Paní Hájková, přiznám se, že mne trochu překvapujete... Nebo možná jenom jinak formulujete a já jinak chápu. Ale řekl bych, že faraon byl zhoubnou parazitickou elitou, stejně jako jí dnes jsou Bernard Madoff, Paris Hilton, Dick Cheney nebo Paul Gascoine... Ale pro většinu tehdejší populace byl tím ztělesněním božské moci... Stejně jako pan investor, zpěvačka a dědička, pan viceprezident nebo fotbalista pro většinu lidí dneška.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 10.Května 2013, 18:37:39

Já tím faraóny nechci nijak adorovat. Jenom tvrdím, že by bez nich v Egyptě taková říše nikdy nevznikla. V Řecku mohla být v jisté době demokracie, v Egyptě asi ne. Závisí to patrně na přírodních podmínkách i na vyspělosti obyvatelstva, na tom, jakou prací se zabývali i na dalších faktorech.

Jam

Luděk Švehla - vývojový pracovník, Praha 4

Sobota, 11.Května 2013, 12:49:35

Buď jsem tu úvahu špatně pochopil, nebo s ní nemohu souhlasit.

Co to je "... přelévání z nižšího do vyššího ekonomického sektoru. Od těžké a nekvalifikované práce k činnostem složitějším, kde je však potřeba vyššího vzdělání včetně tzv. měkkých dovedností.“? Vždyť kvalifikovaných lidí je dostatek a stejně nemají práci.

Problém je přeci úplně jinde - v přerozdělování. V odlévání zisků a oslabování tím poptávky koupěschopného obyvatelstva. Respektive v nepoměru výše mezd na HDP. Jinými slovy v tom, že stále menší část nadhodnoty si lidé odnášejí ve mzdách.

Hodně by šlo řešit daňovou politikou a dalšími regulacemi, ovšem není vůle. Daně firem musí být tak vysoké, aby se vyplatilo zvyšovat mzdové náklady a ne je snižovat pro zvýšení zisku jak k tomu vede nynější systém.

Jam

Luděk Švehla - vývojový pracovník, Praha 4

Sobota, 11.Května 2013, 13:23:27

Je zajímavé pozorovat, že pracovně úsporné technologie začínají být problémem zhruba od 70. let minulého století, kdy se právě začaly aplikovat neoliberálních deregulace a drastická snižování daní firmám. Vlastně i u nás lze zaznamenat největší úpadek hospodářství a vzrůst nezaměstnanosti počínaje Topolánkovým batohem s 15% rovnou daní.

Jam

Luděk Švehla - vývojový pracovník, Praha 4

Sobota, 11.Května 2013, 13:50:58

Velmi zajímavý daňový koncept řešící geniálně jednoduše a účinně vlastně zdanění strojové práce a zvýhodňující daňově služby, je koncept Wernera Gotze představený např. v tomto videu http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=PUYTtluGu4A#at=5830 představující ideu Nepodmíněného základního příjmu.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Sobota, 11.Května 2013, 18:09:26

Evropská občanská iniciativa za základní příjem zde:

www.iniciativaprijem.cz

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

V kůži nezaměstnaného člověka Sobota, 11.Května 2013, 18:46:55

Kdo to aspoň krátce nezažil, neví o čem je řeč. Nezaměstnaný člověk žije ve stresu, má pocit viny a zbytečnosti, snaží se najít práci, kde je to jen možné. Zastání, pochopení, opravdová pomoc...? Nenechte se vysmát!

Místo toho si doma otevře sdělovací prostředky a slyší žvásty o zneužívání sociálních dávek a o tom, že kdo chce, práci si najde. Selhávání systému, který negeneruje dostatek pracovních míst, je tak demagogicky převedeno na domnělé selhání jednotlivce: nemáš práci, protože jsi líný. Jak primitivní, ale jak účinné!

Žijeme v době plné paradoxů. Práce je adorována stejně jako v 50. letech. Tzv. "bohatí a úspěšní", to jsou přece stachanovci dnešní doby! A řada politiků i pravicových voličů by jistě bez mrknutí oka souhlasila se stalinistickými hesly: "Bez práce nejsou koláče!" Nebo: "Kdo nepracuje, ať nejí!"

No není ten postkomunismus kouzelný?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 11.Května 2013, 19:04:42

Nepřejte si být v kůži mladých lidí po skončení studií, kteří jsou trestáni za to, že se narodili příliš pozdě, zatímco všechna místa už byla obsazena. Ani v kůži jejich rodičů. Nikdo ty mladé nechce zaměstnat, protože nemají praxi. Úřady práce nejsou schopny jim pomoci; místo toho se jen vyčkává, až uplyne určitá lhůta, po níž mohou být posláni na rekvalifikaci, případně se veřejné peníze přihrávají soukromým firmám, které je mají aspoň na čas zaměstnat, aniž je to bude co stát. Jen ať si je mezitím živí rodiče, když to mohli dělat doteď, že? Někdy mívám chuť tam jít a sprostě jim vynadat, ale vždycky si včas uvědomím, že ty úřednice vlastně za nic nemohou.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 12.Května 2013, 12:04:28


Autor hledá nějaké řešení na úseku věcných rozdílů.

A myslím, že se mýlí ...

Pokud jde o zapojení člověka do práce, která by měla způsobit, že vynese dílčí zisk z jednotlivé soukromě vlastněné kapacity (soukromých výrobních prostředků), kterou ten člověk obsluhuje ...

... tak TAKOVÁ práce prostě nebude a žádné dumání o nějakém vhodnějším sektoru než jsou jiné sektory ...

... na tom nezmění nic ...

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

obhajoba lovců, sběračů a domácích prací Neděle, 12.Května 2013, 16:27:33

Pro hlavní téma článku to asi není podstatné, ale musím se zastat těch lovců a sběračů. Vyráběli si nástroje a příbytky. To snad není práce? Řekl bych, že je to daleko původnější práce než zemědělství, zejména co se týče přeměňování přírodního prostředí . Na počátku řemeslnického procesu stojí nějaká představa, idea v hlavě člověka, která je pak realizována přetvořením nějakého přírodního materiálu ve výrobek, který se jen vzdáleně podobá něčemu v přírodě. Zemědělství je ve srovnání s tímto paradoxně daleko více na přírodu vázané, daleko víc parazituje na jejích spontánních procesech.

Docela by mne zajímalo, kam podle autora patří práce v domácnosti. Nebo to vůbec není práce? Podle mne ano, stejně jako sběr lesních plodů, je-li součástí ekonomického provozu domácnosti, a ne jen rekreací.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 12.Května 2013, 17:36:49

Já sice nevím, kam podle autora patří práce v domácnosti, ale osobně bych veškerou práci rozdělila na profesionální, čili vykonávanou za peníze a amatérskou, tedy konanou z lásky (francouzsky amateur=milovník). Prapůvodně to asi tak rozděleno nebylo, ale minimálně od doby vzniku peněžního hospodářství to tak prostě je. Ještě by se dalo uvažovat o práci z donucení, tedy práci otrocké (což v dnešních domácnostech už doufám neexistuje). Problémem je, že ten, kdo koná nějakou práci z lásky, čili amatérsky, potřebuje, aby ho někdo živil (taky z lásky). Z tohoto důvodu se asi pradávní zemědělci (které autor zmiňuje) nechtěli dělit o výsledky své práce s pastevci. Prostě je neměli rádi :-)

Jam

Luděk Švehla - vývojový pracovník, Praha 4

Neděle, 12.Května 2013, 19:40:2

A není to jedno co je a co není práce? Když lidé nemají práci, znamená to přeci že nemají peníze a to je klíčové. Práce je všude dost a dost, jen to není práce, která přináší OKAMŽITÝ PENĚŽNÍ zisk.

Ono to jde dokonce tak daleko, že největší zisk přináší dnes práce, která je naprosto zbytečná a dokonce pro společnost škodlivá. Není divu, že právě taková "práce" uvrhla západní svět do současné krize.

Osobně si myslím, že se společnost musí vrátit k mnohem větší míře regulace. Regulaci velikosti výdělků, zisků, vlastnictví a zejména činností, které společnosti a/nebo planetě škodí. Bude to další krok v rozšíření základních lidských práv a svobod. A nejen lidských. V některých zemích (např. Ekvádor) uzákonili již práva samotné přírodě. Právo řece být čistá a nepoškozovaná, práva stromům, zvířatům, horám.

Protože dnes ve stále větší míře doplácí většina na destruktivní chování menšiny. Nové zákony tedy musí regulovat činnosti právě podle jejich míry škodlivosti pro společnost a planetu. Podle pravidla kdo přírodě nebo společnosti něco vezme, musí jí minimálně stejný díl vrátit. Pro přežití lidí bude nutné takové principy prosadit. Kdy se tak stane, a zda to lidstvo stihne ještě před svým zánikem, je však otázka.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 12.Května 2013, 21:03:54

Hmmm a kolik z investic - ktera v panujicim systemu prinaseji pracovni mista - realizovanych dnes pri dnesni mire regulace, bude realizovano pri zvysene mire regulace? Vic jich patrne nebude.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Velké nic Neděle, 12.Května 2013, 23:17:51

Obávám se, že autor hodně mluví, a nic neřeší. Stati naprosto schází závěr, začíná zeširoka a končí do ztracena.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 13.Května 2013, 06:32:14


nemělo by zapadnout to, co řekl o regulaci V.Klusáček:

Magdoff a Foster se vyjádřili před lety takto k regulaci financializace :

„Neinvestuje kasínová společnost příliš mnoho talentu a energie do svých her s finančními skořápkami? Ovšemže ano. Žádný rozumný člověk to nemůže popírat. Činí tak na úkor zboží a služeb? V žádném případě. Není důvod se domnívat, že kdyby se nám podařilo omezit oblast finančních spekulací, talent a energie vynakládané do nich, by se (beze změny mechanismu zhodnocování a rozdělování - pozn. M.T.) přesunuly do výrobních aktivit (tedy i do reálných služeb, které slouží k uspokojování lidských potřeb – pozn. M. T.). Příslušné kapacity by jednoduše zůstaly nevyužité a připojily by se k již tak rozsáhlému rezervoáru nadbytečných lidských a materiálních zdrojů. Představuje kasínová společnost velkou zátěž pro ekonomický růst? Opět nikoliv. S výjimkou bezprecedentních investic vynakládaných v mírově době na zbrojení, byl v nedávných letech veškerý ekonomický růst tažen finanční expanzí.“

Jam

Luděk Švehla - vývojový pracovník, Praha 4

Pane Tejkle, Pondělí, 13.Května 2013, 09:52:7

při vší úctě k pánům Fosterovi a Magdoffovi se domnívám, že jejich závěry nejsou úplně poctivé. Respektive je potřeba přehodnotit, jestli vůbec takový růst založený na obecně škodlivých spekulacích potřebujeme a hlavně jestli je růst jako takový donekonečna možný když nežijeme na nekonečně velké planetě. Všechny ty spekulace a rádoby sofistikované bankovní produkty jsou pak do značné míry umožněny třeba právě také oním poklesem podílu mezd na HDP, kdy klesá koupěschopnost obyvatelstva a zvyšuje se poptávku po půjčkách a úvěrech, které nejsou nic jiného než parazitováním na reálné ekonomice (alespoň v té formě, jak je banky nabízejí). Kam vede přebujelý finanční sektor ukázal naposledy příklad Kypru.

Pokud se peníze vyprodukované ekonomikou do ekonomiky nevrací, má to pro ni zničující následky. Kvantitativní uvolňování nemůže tento problém vyřešit, pouze oddálit. To, že ekonomika lépe funguje bez spekulací a kumulace kapitálu dobře ilustruje fungování regionálních měn, které ze své podstaty a zavedením regulačních opatření toto neumožňují.

Asi budete argumentovat nesčetnými poučkami dokazujícími vaši pravdu, realitu dneška však již snad dostatečně dobře vidí každý. Většina lidí chudne, zisky jednoho procenta závratně rostou a planeta je na pokraji ekologické katastrofy. Z řečeného plyne jediný závěr, dosavadní recepty a postupy neplatí a nefungují. Vlastně ani fungovat nemohou, ze své podstaty.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 13.Května 2013, 13:19:49

...no dobře, jak ale chcete ausgerechnet regulací ty peníze do reálné ekonomiky vrátit?

Jam

Luděk Švehla - vývojový pracovník, Praha 4

Pondělí, 13.Května 2013, 13:32:29

Zdanění finančních transakcí, majetkové daně, milionářská daň, progresivní zdanění, placení daní v místě působnosti firem, by pro začátek stačilo. Pak podpora národních bank, které by ty nadnárodní odstřihly od většiny zisků.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 13.Května 2013, 13:36:53

Navíc byla časová souslednost právě opačná. Napřed poklesla ve vyspělém světě v 70. letech ziskovost - a až potom a v reakci na to byl sražen neoliberalizačními opatřeními podíl mezd na HDP. S kompenzatorním dorovnáváním úměrně tomu klesající poptávky na dluh. Kterýž kompenzační mechanismus se v roce 08 vyčerpal.

Musíme buďto obnovit ziskovost - tady se ne a nedaří a do války se nikomu moc nechce. Anebo se musíme obejít bez zisku. Ještě přesněji řečeno, objevit mechanismus motivace k investicím do reálné produkce, který by nebyl závislý na očekávaném zisku té investice. A včil mudrujte.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 13.Května 2013, 13:39:47

Milionářská daň, progresivní zdanění, placení daní v místě působnosti firem...jakkoli s nimi souhlasím, ziskovost dále snižují. A mechanismus jak se bez zisku obejít, neposkytují. Daň z finančních transakcí...to je iné kafe.

Jam

Luděk Švehla - vývojový pracovník, Praha 4

Pondělí, 13.Května 2013, 13:44:2

Snižování ziskovosti má naopak pozitivní vliv na ekonomiku. Více peněz se vrátí přes investice a mzdy do ekonomiky.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 13.Května 2013, 13:48:13

Investor investuje tedy a jen tehdy, očekává-li zisk. Neočekává-li zisk, peníze strčí do slamníku anebo do finančního kasina a neinvestuje je (a lidi a kapacity nezaměstná). Alespoň je tomu tak v kapitalismu.

Obávám se, že si navíc pletete ziskovost a podíl mezd na ekonomice.

Jam

Luděk Švehla - vývojový pracovník, Praha 4

Pondělí, 13.Května 2013, 14:23:11

Já myslím, že to je pravda jen dnes, do 70. let byly daně vysoké a investoři investovali také. To si jen dnes zvykli neplatit daně protože to jde, ale v tom se asi neshodneme. Jen jsem chtěl naznačit, že daně musí být tak vysoké, aby se firmě vyplatilo zvyšovat mzdové a investiční náklady a ne zisky, se kterými pak akorát hrají kasino.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 13.Května 2013, 21:25:17

Do 70. let byly daně vysoké, investoři přes to investovali, pak se v ekonomice poznenáhlu něco stalo a investovat přestali. Veškeré snižování daní je až reakce, aby zase investovali. A to "něco" nás od té doby drží v klepetech.

V 70. letech bylo daňové zatížení, zejména bohatých a podniků neporovnatelně vyšší, ve výši kterou si nedokážeme v dnešních poměrech ano představit. Rovněž tak regulace, rovněž tak účast státu na hospodářství. A nepomohlo to. Proč by to mělo pomoci dnes?

Miroslav Novák - Praha 9

Souhlasím s panem Švehlou, Úterý, 14.Května 2013, 00:41:24

ostatně o tom píši často také, ale je to házení hrachu na zeď.
Jestliže leží 3 biliony v bankách, je jasné, že ekonomika nemůže fungovat. A proč tam asi leží? A na dálnice nemáme, už ani na plomby. Navíc je tu globalizace a tzv. "konkurenceschopnost", tzn. přiblížit mzdy úrovni rozvojových zemí. Opěvovaný sektor služeb půjde úplně do háje včetně pracovních příležitostí, to už se projevuje. Na mohutných investicích nelze budoucnost stavět, ani příroda to už neumožňuje. Plochou obrazovku a mobil už má každý, navíc se to všechno vyrábí v Číně. Ale na slušné bydlení už má málokdo.
Ale zdá se, že tento názor je ojedinělý, i na levici. Situaci na levici dobře popisuje V. Hábová zde: http://www.blisty.cz/art/68452.html. Není to radostné čtení.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Podstata Úterý, 14.Května 2013, 16:29:52

efektivního danění majetku spočívá v tom, že zdaníte i ten slamník. Investor, který peníze neinvestuje, bude jednoduše brzo bez peněz. To ho donutí investovat dokonce mnohem lépe než vidina zisku.
Problémem je existence slamníků v zahraničí, které nemůžete zdanit, a nemůžete se od nich odříznout, pokud tak neučiní taky ostatní (respektive můžete, ale vaše škoda).
Alternativou zdanění je tisknout si peníze, ale v případě neglobální měny to má stejný problém.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.