Co by potřebovalo dolních více než deset miliónů obyvatel?

Program příští vlády by se měl soustředit především na ekonomický rozvoj, která zajistí dostatek prostředků pro financování sociálního státu. Na prvním místě je třeba se naučit využívat evropské peníze.

Trocha zjednodušené teorie
Od roku 1936 v ekonomické teorii a následně praxi dominovaly myšlenky lorda Keynese: v době recese a tedy i nezaměstnanosti podpořit rozvoj ekonomiky vládními výdaji, zejména investicemi. Nevyužitá část výrobních faktorů se tím využije. Jejich využitím se celkový objem produkce státu za rok – reálný hrubý domácí produkt – přiblíží potenciálnímu produktu, totiž produktu při plné zaměstnanosti.

V sedmdesátých létech minulého století se nejprve v USA a poté v ostatních státech s rozvinutou tržní ekonomikou šířila kritika této teorie. Její uplatnění vyžaduje častější a větší zásahy státu do ekonomiky. Doporučovala se proto namísto zvyšování poptávky regulace nabídky prostřednictvím peněz s argumentací, že umožňuje minimální zásahy státu, které mohou být chybné; veřejné investice odčerpávají část investic v neprospěch soukromého kapitálu, s větším rizikem plýtvání zdrojů po menší konkurenci. Naopak snížení daní uvolní prostředky pro investice soukromého sektoru; regulace peněz v oběhu vede stejně k posunu reálného produktu automaticky na úroveň vyššího potenciálního produktu; odchylky jsou jen krátkodobé. Umožňuje to teoreticky dokonalá pružnost cen a mezd.

Uvádělo se, že kdyby celková poptávka v důsledku vládních výdajů vedla k překročení úrovně potenciálního produktu, „přehřátá“ ekonomika by podstatně zvýšila inflaci. Prakticky uplatnil tuto koncepci prezident Reagan počátkem 80. let. Experiment prosazený částí akademické fronty se ale neosvědčil, zvýšil během několikaletého období schodek rozpočtu USA o čtvrt biliónu USD a to i přes zvýšené veřejné výdaje na zbrojení.

Současná krize je pro svoji hloubku dlouhodobá. Je způsobena do značné míry finančními spekulacemi a následně ztrátou důvěry v soukromé finance; ty musejí zachraňovat veřejné rozpočty – v posledku je tedy zachraňují daňoví poplatníci. Dojde i k potlačování poptávky a tedy spotřeby. Reálný produkt je hluboce pod úrovní potenciálního produktu. Podpora rozvoje ekonomiky veřejnými investicemi a výdaji je u všech států, které se se nedostaly na pokraj bankrotu, zcela normální, protože navíc snižuje výdaje státu na nezaměstnanost.

U nových členských států EU je nadto podíl spolufinancování z EU do 85 procent uplatnitelných celkových investičních nákladů, vlastní zdroje i jen 15 procent. Operační programy s 85 procentní účastí EU dosahovaly celkem do tří procent HDP ročně. To je podle zkušeností Evropské komise maximum vnějších zdrojů, které může ekonomika efektivně vstřebat. Investice jsou primárně určeny pro rozvoj ekonomiky, pak by nesly obvyklý výnos. Proč tedy naše vláda dostala ekonomiku do permanentní stagnace a posléze recese?

Pokusím se v dalším ukázat, jak při celkovém zbídačování ekonomiky je postiženo podle sloganu jen něco přes deset milionů obyvatel, zatím co pod půl milionu obyvatel má zajištěny podmínky pro dobrý rozvoj.

Celkový úpadek lze evidentně přičíst několika ekonomickým autodidaktům, kteří v nevědomosti posouvají kritiky politiky útlumu kamsi na okraj debility. To ale může být dáno kvalitou předmětu kritiky. Po volbách by se však mělo posoudit, zda jde o nedbalou péči o státní prostředky na rozvoj, nebo o něco horšího. Aby třeba náklady na nepoužitelné projekty nenesli jen daňoví poplatníci.

Nejprve prevence

Naši ministři zdůrazňují, že oni a jim podřízení vedoucí pracovníci jsou vlastně manažery. Někteří z nich zdůrazňují jen odpovědnost politickou. Po manažerech, nikoliv rentiérech, se však chce občanská bezúhonnost, u politiků by měla být rozšířena na dosavadní život bez skandálů všeho druhu. Pak je tu požadavek na finanční způsobilost. Měla by se prokázat přiměřená schopnost obživy po několik let před nástupem do politiky v jakémkoliv občanském povolání. Posléze je tu požadavek odborné způsobilosti v příslušné profesi a úspěšná praxe. Obecná politika bez předchozí sektorové politiky vyprodukuje zpravidla politikáře.

Kvalita aparátu se postupně zlepší uplatněním zákona o státní, resp. veřejné službě. Jenže kdyby dostali „definitivu“ dnešní jen politicky odpovědní, máme tu strnulost na několik desetiletí. A jako návod pro hodnocení chování aparátu by asi bylo nejlepší použít druhého vydání etického kodexu úředníka institucí EU, který byl po dvaceti letech od jeho vydání evropským ombudsmanem z iniciativy Evropského parlamentu v roce 2011 novelizován.

Rozvoj jako základní cíl
Významným opatřením budoucí české vlády by měla být povinnost přiznání majetku a konec anonymity majitelů firem. Je přece jasné, že si politici, kterým zvoní politické hrana, mohou snažit vytvořit budoucí trafiku či krmelec u soukromých podnikatelů, pokrytou prokázanou současnou „laskavostí“. Pozornosti může také unikat spoluvlastnictví dodavatelských firem se zakázkami pro veřejný sektor vedoucími pracovníky veřejného sektoru nebo jejich okolím.

Sociální partneři od roku 2010 upozorňovali na tripartitě vládu na růst ekonomiky a zaměstnanosti jako jediné cesty rozvoje, současně ale i ozdravení veřejných financí. Tu v případě ČR nezpůsobila krize soukromých finančních institucí, ty už republika předtím prodala, ale nezpůsobilostí vlády.

Pro zajištění rozvoje podporou růstu ekonomiky a zaměstnanosti dosavadní celkové zdanění stačí. Je ale zapotřebí přerozdělení daňových příjmů podle principu solidarity. Na sociální opatření by stačily prostředky ze zábrany legálním daňovým únikům. V těchto problémech se můžeme opřít o Evropskou komisi. Rozhodnutí o pomoci EU Kypru je vázáno na sedmi až deseti procentní odpis vkladů u tamějších bank. Pokud nezablokovala kyperská vláda okamžitý výběr vkladů, protože parlament odložil hlasování o naplnění této podmínky pomoci EU, přijdou české firmy se sídlem na Kypru o miliardy a možná, že se rády vrátí zpět, až se odstraní korupční prostředí a navíc přijmeme zdanění finančních odtoků z ČR.

Chybí pak jen jedna maličkost: pokud podniky v reakci na uplatnění odvetných opatření zastaví provoz a propustí zaměstnance, je tu možnost v rámci restrukturalizace jejich odkupu za zůstatkovou cenu státem a vložit je třeba jako státní podíl do družstevních podniků, změněných na smíšené, nebo prodat je po restrukturalizaci v aukci českým podnikům. To právo EU umožňuje.

NKÚ v současné době řeší nedostatečné uplatňování offsetů u asi deseti velkých zahraničních nákupů; jde o miliardy korun, k problému došlo podle NKÚ přesunem agendy z ministerstva financí na jiný resort.

Ze 3 výrobních faktorů - přírodních zdrojů, práce a kapitálu - ČR při postupně vyčerpané většině přírodních zdrojů nejméně využívá největší zbylý zdroj v zemědělství. Za loňský rok dosáhlo zemědělství 16,1 mld. Kč zisku. Ale pokles soběstačnosti a narůst dovozu u vepřového a hovězího, namísto tradičního vývozu pokračoval a zřejmě bude pokračovat s poklesem spotřeby i nadále. Jak se na tomto neutěšeném trendu bude podílet škrt 2 mld. Kč v rozpočtu na rok 2013 na spolufinancování rozvoje venkova, když by takto částka přinesla s 85 procentním podílem evropských dotací celkem přes 13,3 mld. Kč na rozvoj venkova? Jak by poklesl dovoz surovin a někdy pochybných, ale levných potravin a vzrostla spotřeba a vývoz kvalitních potravin?

Mimořádné a pro ekonomické autodidakty jistě nepochopitelné byly vlivy navýšení snížené sazby DPH z původně 5 %, v roce 2010 na 10 %, na 14 % v roce 2011; vedly k významnému poklesu prakticky u všech položek potravin kromě alkoholu, tabáku a narkotik a dopravy a vedle podezřelých projektů k dalšímu výraznému zdražení zdravotnictví. Pokles pokračoval: podle zimní prognózy dosáhl loni pokles spotřeby domácností 11 % - odhadem 215 mld. Kč, nárůst DPH o další jedno procento a vyčerpání úspor spolu se sníženou zaměstnaností povede k dalšímu propadu. Snížení sazby DPH nejméně na 10 % (protože okolní státy mají ještě nižší snížené sazby) by bylo výrazným impulzem pro růst spotřeby a v případě potravin rozvoj zemědělství a potravinářství.

Úsporná opatření likvidují domácí sektor lázeňství, i při nízkém využití kapacit bude nadlouho mnohem více závislý na zahraniční klientele. Předtím se dostalo do krize stavebnictví. Likviduje se kultura, šetří se ale i na policii. Na útvaru šetřícím nejzávažnější hospodářskou kriminalitu (škody nad 50 či 150 milionů Kč) vyšetřuje 600 velmi komplikovaných případů celých 350 detektivů. Problematické úspory jsou v justici, až na stavby justičních paláců.

Jak k dalšímu rozvoji?
Jedinou cestou k rozvoji ekonomky a zaměstnanosti jsou efektivní investice. Sociální partneři marně upozorňovali, že namísto dohadování o vládních křeslech je zapotřebí urychleně dočerpat maximum prostředků z operačních programů 2007-2013; jenom škrty vlastních prostředků na spolufinancování v rozpočtu na letošní rok ve výši 16,5 mld. Kč znamenají pokles celkových investic o 110 miliard Kč a násobek ztráty soukromého kapitálu, který by veřejné investice sledoval.

Je tedy nutno soustředit se na dokonalou přípravu projektů z operačních programů na střednědobý výhled 2014-2020 a pokud možno navýšení těchto prostředků na spolufinancování dopravní sítě z nástroje na spojování Evropy, kde je po dosavadních škrtech 31,2 mld. € pro všechny nové členské státy místo kvót podle států. Nástroj vznikl částečně na vrub neplněné kvóty států. ČR musí mít varianty výhledu financí ne jen na dva roky, (a to ještě nepodložené), ale do roku 2020, a se zřetelem na transevropské sítě dopravy, kde jsou indikativní ukazatele do roku 2030 a představy variant do roku 2050, jak je to v EU.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.