Ztracená generace mladých lidí
Pavel JanečekMnoho absolventů vysokých škol končí buď na úřadech práce, nebo na pozicích, které neodpovídají jejich dosaženému vzdělání, přitom chybí absolventi učňovských škol a ve firmách jsou volná místa na odbornou dělnickou práci.
Extrémní liberálnost a demokracie přináší i negativní důsledky. Jedním z projevů takovéto liberálnosti je naprostá absence regulace počtu zřizovaných studijních míst na veřejných a soukromých školách podle odborného posouzení potřeby absolventů škol.
Jedná se o počet studentů, stupeň vzdělání a strukturu studijních oborů. Ono to koresponduje s filosofií naprosté svobody, která ovšem v tomto případě přijde společnost velmi draho. Výsledkem toho jsou v masovém měřítku absolventi škol, kteří hned po promoci míří na úřad práce.
Nastává situace, že velká část absolventů škol, kteří skutečně chtějí pracovat, si nacházejí pracovní místa, která svou náročností a složitostí práce neodpovídají vzdělání, jehož dosáhli. Tito absolventi jsou odměňováni správně, tj. podle zákoníku práce na základě náročnosti a složitosti vykonávané práce a ne podle dosaženého vzdělání. Tito mladí lidé se cítí nedoceněni a podvedeni.
Dlouhodobě je jim ze strany vlády vštěpováno, že vzdělání jim automaticky přinese vyšší příjmy. Někteří se dokážou prosadit a mají skutečně vysokou životní úroveň.
Většina z nich ale buď končí na úřadech práce, nebo vykonávají z pohledu jejich vzdělání nekvalifikovanou práci, případně odchází do zahraničí na podřadné brigády. Přitom se může jednat o schopné mladé lidi, ale těch adekvátních pracovních míst je málo, což souvisí kromě jiného i s ekonomickou krizí a tzv. úspornými opatřeními vlády.
Bez odborné praxe je v podstatě nemožné začít ihned po škole podnikat. Na druhé straně chybí absolventi učňovských škol, ve firmách jsou volná místa na odbornou dělnickou práci, například v jednom z největších podniků v Královéhradeckém kraji pracují na vysoce kvalifikovaných dělnických pracovních místech pracovníci od padesáti let výše, protože není, kdo by mladé lidi na takováto pracovní místa připravil a vyučil.
Systém učňovského školství v podstatě zkolaboval a za nějaký čas zbankrotují i dnes úspěšné firmy, protože tam nebude mít kdo pracovat a vedle toho budou na úřadu práce tisíce mladých filosofů, sociologů, historiků a dalších potřebných kvalifikací.
Závěr je ten, že za nedobrou situaci mladých lidí může naprostá liberalizace při tvorbě studijních míst, zanedbání učňovského školství a další vymoženosti kapitalistického systému. Argumenty, že svoboda je nade vše a trh všechno vyřeší, sice svým způsobem platí, ale za cenu ztracení jedné generace mladých lidí. Otázka zní, zda to není příliš vysoká daň za vymoženosti kapitalismu.
Váš popis nezaměstnanosti neodpovídá prakticky všemu, co lze vyčíst ze statistik. Samozřejmě, statistika je nejhorší forma lži a navíc si vypracovávají vysoké školy průzkumy uplatnění absolventů vesměs samy. Ale přece jen, základní výpověď -- čim vyšší vzdělání, tím menší ohrožení nezaměstnaností -- zjevně platí.
Obdobně se sice člověk opakovaně dovídá, že firmy shánějí vyučené lid, ale až na raritní výjimky několika specializovaných oborů při bližším pohledu zjistí, že existuje docela dost lidí, kteří se v daném oboru vyučili a dělají prostě něco jiného.
Abych byl zcela konkrétní, před vánoci jsem byl obeslán mailem, ve kterém jsem si mohl přečíst o alarmujícím nárůstu procenta nezaměstnaných absolventů Západočeské universit z Filosofické fakulty -- která produkuje ty sociology, historiky, filosofy zmíněné ve Vašem textu -- nejhůře na to byl obor s tříprocentní nezaměstnaností v září po ukončení studia a s nulovou rok po studiu.
Hezké jsou v tomto ohledu statistiky, které mapují, na která místa uchazeči míří. Z mé školy (University College London) mají absolventi ekonomie sice vyšší nezaměstnanost než dějiny umění, ale zase ve větší míře pracují v oboru nebo v něčem, na co potřebují vysokoškolské vzdělání, kdežto absolventi dějin umění mají nezaměstnanost nižší, ale polovina pracuje na pozicích, kde vysokou školu nepotřebují.
Navíc, tady vůbec nejde o "volnou ruku trhu", ale o osobní aspirace těch mladých lidí - oni prostě na ty učňáky nechtějí. Budeme je tam nutit násilím?
Spíš je potřeba, aby se společnost přestala na řemeslo dívat s despektem.
Jinak doporučuji trefný text Mgr. Velebného, absolventa FF ZČU, z Britských listů, viz http://blisty.cz/art/26973.html
Proč by mladý člověk musel nutně mít představu o svém budoucím uplatnění? Nevidím nic špatného, když studuje něco, co je zajímavé a není tak náročné jako medicína nebo Vysoká škola chemicko technologická. Pro uplatnění nejsou vždy důležité konkrétní znalosti, ale schopnost si je osvojit, sociální kapitál atd.
Velmi silně souhlasím s Janem Konvalinkou - vysoké školy by neměly být jen kvůli pracovnímu uplatnění. Představa, že všichni absolventi najdou uplatnění v oboru, který vystudovali, je v měnícím se světě nereálná. I zdánlivě nepraktické obory můžou poskytovat velmi dobré všeobecné vzdělání. Například absolventi teologie se uplatňují velmi dobře. Ostatně, všichni se sice musíme nějak uživit, ale proč by mladý člověk měl všechno podřizovat strachu, že se pracovně neuplatní?
Platilo to za všech režimů, ale je docela zajímavé, že takové věci oceňuje i trh.
Nikoliv jen na řemeslo, ale na každou užitečnou práci. Pokud budeme poklonkovat před titulem (získaným za peníze nebo politickým čachrem), ale budeme pohrdat prací kopáče, nebo uklizečky, pak nemůžeme ani omylem tvrdit, že žijeme v humánní a vyspělé společnosti. Kdysi na Ostravsku znělo heslo "já jsem havíř kdo je víc". Pro část dříve nejubožejších dělníků to znamenalo nabytí sebeúcty. Platí i o vysmívaných dojičkách a traktoristech. A patrně o trošku téhle ztracené sebeúcty bojovala (hnědá a rudá prasata-Hřebejk a zbabělí potomci nevolníků-Menzel) v přímé volbě prezidenta. To, že i učňovské vzdělání může být mnohem kvalitnější, zdá se nikomu nepřijde ani na mysl. Na DR se často vedou debaty o inkluzívním vzdělávání Romů, při čemž je nám vštěpováno, že stačí jen trochu peněz a speciálního přístupu a Romové se dostanou na stejnou úroveň jako bílá populace. Fajn beru. Proč by při trošce peněz a speciálního přístupu, nemohli z učňovských škol vycházet učni se všeobecným rozhledem maturantů ? Že takhle tržní systém nefunguje ? Tak sorry.
*Děkuji p. Kuchejdovi za poznámku o úctě ke každé užitečné práci. To nám v dnešní společnosti bohužel často chybí.
Učňů s všeobecným rozhledem maturantů je možná víc, než si myslíte, protože za "všeobecný rozhled" maturantů, alespoň některých, bych nedal lichou ponožku.
Živě si pamatuji spolužačku, která si stěžovala, že schéma učebnice literatury, rozdělené na období 1918-1938,1938-1945, 1945-1948, 1948-1968, 1968-1989, 1989-dodnes, se špatně pamatuje, protože jsou to nějaké divné roky, a proč to nedají na stejně dlouhá období. Po informaci, že jsou to roky významných událostí, řekla, že jí to nic neříká (parafrázováno).
Nevím, jak moc jsou vědomosti o nejbližších dějinách, na které člověk naráží v jednom kuse, mezi učni. Ale horší to být nemůže.
Všeobecné vzdělání by se spíše mělo koncentrovat na základní školy než na školy vyšší, už jenom z toho důvodu, že minimálně v této zemi je od patnácti let člověk trestně odpovědný a získává část práv dospělého. V osmnácti už je právně dospělým. Pokud chceme, aby už patnáctiletí a osmnáctiletí byli zodpovědní úměrně svým právům a povinnostem, mělo by tomu odpovídat jejich vzdělání. Pokud je někdo právně dospělý a ještě není dostatečně všeobecně rozvinut na to, aby si našel práci a vedl kvalitní život, je to hodně špatně. Bohužel se naše společnost čím dál víc tváří, že je přeci normální považovat dvacetiletého člověka za dítě. Že je to větší zátěž, si nejspíš uvědomuje málokdo.
Mimochodem, je docela typické, že na ty učňáky posílají děti ostatních lidí obvykle právě absolventi prestižních škol....
Děti je potřeba ve vzdělávání směřovat, například je nutit aby se učily matamatiku i když je to nebaví.
Dospělí jsou za sebe zodpovědní a můžou studovat co chtějí.
V tom výčtu nepotřebných oborů - filosofie,
historie, sociologie, - chybí Zemanova oblíbená kulturní antropologie. Historie, kulturní antropologie atd. nejsou profese, ale vědní obory. Ty se na universitách pěstovat mají.
Samozřejmě jsou potřeba lidé zruční v manuální a technické práci a dobře se uplatňují. Ale je to snimi stejné jako s vysokoškoláky: šikovní lidé se tu práci naučí i když se třeba vyučili něčemu jinému. Co bude dělat rukavičkář, když zavřou posední továrnu na rukavice? O té nedávno zrušené továrně na rukavice v Abertamech se tu v DR psalo.
Problém je, že vzdělávání není placeno z bezedného fondu. Studenti si školu platí sami nebo ji platí někdo další. V ČR jsou školy (spolu)financovány ze státních prostředků. Proto je důležité hlídat, aby se taková investice vyplatila. Jestliže ovšem z nějakého oboru na nějaké škole nevycházejí lidé, kteří dokáží uplatnit své vzdělání v praxi, pak je lepší pro MŠMT přestat daný obor financovat než nechat vysokou školu dál vypouštět lidi, kterým VŠ nic nepřinesla.
Například jeden můj kolega historik pracoval po škole v ratingové agentuře, kde dělal analýzy ekonomického "zdraví" různých firem, a to na základě rešerší z tisku, výročních zpráv, apod. V té agentuře totiž někdo přišel na to, že historikové tohle umí mnohdy daleko lépe než vyškolení ekonomové... Ale i kdyby pracoval v tom skladu a u toho si ve volném čase četl dějiny předkolumbovské Ameriky, tak mi to přijde v pořádku, pokud ten člověk na začátku věděl, že tak může skončit.
-ukázňuje mysl, aby si zvykla přemýšlet,
-kultivuje intelekt a skrze něj i veřejné mínění a obecný vkus,
-posiluje schopnost čelit nepředvídaným okolnostem,
-vytváří osobnost vstřícnou, bezúhonnou, společenskou, schopnou dalšího vývoje.
K tomu Roger Scruton v Idei univerzity (2001) vysvětluje, že když se člověk soustředí na užitečnost, jeho mysl není nestranná, a není pak schopná si vytvořit návyk kritického myšlení, které je právě to nejcennější, co se na vysoké škole dá získat. Říká, že výuka řečtiny, latiny, hebrejštiny, ale i čisté matematiky učí základům staré kultury a tím, že není přímo užitečná, činí mysl nestrannou. Dále tato výuka vytváří vztahový rámec pro konverzaci mezi generacemi.
Navazuje tak na Michaela Oakeshota (1911-1990), který ve své eseji Idea univerzity říká, že vysoká škola je tu proto, aby umožnila člověku žít život otevřený učení, učila jak objevovat nové věci, ale i svůj život i sebe sama. Vysoká škola je druh určité činnosti (Oakshot ji nazývá konverzace), která pěstuje ctnost civilizovaného člověka a to "být otevřený a schopný poznání".
Vysoká škola jí přestane být, když se omezí výzkum jen na to, co je užitečné, když učení návodům pohltí volný čas studentů, když studenti pro shánění bezprostřední obživy nevěnují všechne svůj čas studiu, když studenti nezískají porozumění pro způsoby a metody "konverzace" a podlehnou volání po kvalifikaci, profesním vzdělání a diplomech opravňujících k využívání světa jen ku vlastnímu prospěchu.
Představy o "vzdělání a kultivaci jedince" jsou archaicky úsměvné. Ano, člověk se naučí "našrotit a přednést fakta" a musí zpracovat jakýsi text (úroveň prací asi ani nekomentovat; dnes je jednodušší si nechat diplomky a bakalářky vypracovat specializovanou firmou, ve které pracuje spousta nezaměstnaných vysokoškoláků zoufale beroucí jakoukoliv práci.)
Ostatně jediná šance, jak urvat to místo číšníka, je mít alespoň doktorát z antropologie. Kulturní kapitál se ještě cení.
No, celkově se zdá, že pojetí práce v naší civilizaci je totálně praštěné. Kdo tady ještě něco opravdu smysluplného dělá? Devadesát procent míst tvoří příslovečná "práce na hovno".
Boty a oblečení nám šijí otroci v Bangladéši, zatímco my "smysluplně dřeme" jako PR manageři v open spacech...
a) Abychom to řekli docela poctivě, ona spousta absolventu FF ZCU pracovala jako úředníci už před tím, než začali dělat školu. Ale když zavedu řeč na to, jestli jsou jim jako vedoucím úřadu práce či dispečerkám integrovaného záchranného systému k něčemu studia Evropských kulturních studií, dovím se od nich několik let po absolvovní, že ano a že to pro ně má význam. Myslím, že to neřikají jen proto, aby potěšili svého bývalého pedagoga.
b) Ona sice s masou klesá všeobecná připravenost studentů na studium (abych nemusel říct, že upadá středoškolské vzdělání), ale ti studenti jsou jen nevzdělaní, nejsou pitomí. Nemyslí si, že pro každého z nich místo historika nebo sociologa. Ostatně, to jsem si nemyslel ani já, když jsem šel na školu -- a přijímali nás v těch dobách, po jejichž návratu ve školství pan Janeček pláče, patnáct v Praze, deset v Bratislavě a šest v Brně.
To, čeho se jediného normální přednášející obává, že se studenti právem nudí.