Co by mělo být cílem studentského hnutí

Překonat bariéry mezi studentským hnutím a dalšími segmenty společnosti, které jsou ohroženy současnou vládní politikou, nepůjde nijak snadno, možnosti tu ale jsou.

Vaclav_krajnansky_cb

Václav Krajňanský

17.03.2012 11:50

Související

Během tohoto víkendu se v Praze uskuteční už třetí celostátní setkání iniciativy Za svobodné vysoké školy, kde se potkají studentští zástupci z univerzitních měst celé země. Hlavním tématem zde bude reflexe toho, čeho se akademickému a z převážné části studentskému hnutí podařilo dosáhnout ve svém odporu vůči navrhované vysokoškolské reformě.

Na tomto jednání se iniciativa má pokusit formulovat další program, podle něhož se budou řídit její další kroky. Myslím, že je proto na místě zamyslet se nad tím, co by mělo být výstupem z tohoto setkání.

Dosavadní pozice akademického odporu byla spíše negativní v tom smyslu, že v prvé řadě vyjadřovala odpor vůči podobě navrhovaných reformních změn. Hlasité protestní akce daly průchod vyjádření nespokojenosti, zatímco argumentace akademiků směřovala hlavně k vysvětlování důvodů nepřijatelnosti takto koncipované reformy a objasňování ideových základů, které stojí v pozadí konkrétních reformních bodů.

Pozitivní požadavky, ve smyslu jakýchsi protinávrhů reformní koncepci, již zaznívaly méně. Ministerstvo se toho snažilo využít k označení akademiků za chronické nespokojence, kteří odmítají každou reformu.

I ve světle toho, že se jednalo o jedny z nejrozsáhlejších protestů v historii České republiky, byla vedena řada diskuzí o tom, nakolik by hnutí mající svůj původ v akademické sféře mělo podpořit i další protestní iniciativy. Ostatně problémy s vládními kroky, s nimiž se akademici potýkají, jsou ve svém jádru úplně stejné, jako je tomu v sektoru zdravotnictví, sociálních služeb, důchodů, práv zaměstnanců či dalších.

Nakolik by se měl akademický odpor propojit s protesty odborářů, lékařů či dalších? S napětím čtu články například Jakuba Patočky či Terezy Stöckelové, kteří vyzývají ke společnému postupu a mimo jiné poukazují i na díl viny, který akademici nesou na formulaci a realizaci vládních politik, které se pak negativně podepisují na naší společnosti. Ze spíše pragmatických důvodů se však obávám, že tyto myšlenky zůstanou spíše pouhými přáními než čím jiným.

Zkušenost z organizace protestů v Brně ve mně v tomto směru totiž vzbuzuje skepsi. Skutečně aktivní jádro studentského odporu, přestože se pomalu rozrůstá, je početně velmi omezené. To, co bývá označováno za občanské probouzení českého studentstva, je podle mě alespoň prozatím značně nadneseno.

Nemohu sice jasnovidecky nahlížet, co si ten který student myslí, obávám se však, že problematika oklešťování veřejného sektoru a toho, co většinou ve zkratce nazýváme neoliberalismem, prozatím není studentům dostatečně vysvětlována. Studentské hnutí zůstává ve svém masovém rozměru stále spíše zájmově uzavřenou skupinou.

Funkční a aktivní iniciativa Za svobodné vysoké školy bude muset velice rozvážně volit témata, kterým se chce otevřít, aby nepřišla o podporu mnoha studentů. V tak rozmanitém souboru, jakým jsou názory a postoje početného množství akademiků a studentů, se konsensus vytváří velice obtížně. I proto snad byla většina dosavadních požadavků spíše „protestních“.

I já jsem toho názoru, že aktuální pokus o vysokoškolskou reformu by se měl stát spíše bezprostředním spouštěčem, který svou intenzitou mobilizuje studenty k tomu, aby následně formulovali vlastní požadavky. Jestli to tak bude, to mají v rukou oni.

Protože však, ač sám s myšlenkami Patočkovými a dalších souhlasím, jsem v tomto směru skeptikem, chtěl bych se pokusit formulovat trochu jiné „pozitivní“ směřování studentského hnutí, které snad nebude tolik konfliktní a podaří se mu tak získat rozsáhlejší studentskou podporu.

Odpor k návrhu reformy byl soustředěn především kolem hesel Vzdělání není byznys či Diplom není zboží apod. Protestní iniciativa si dala název Za svobodné vysoké školy. Tato hesla sice zkratkovitě zato srozumitelně vyjadřují jádro protestů – snahu uchovat kvalitní, svobodné, veřejné vysoké školství v naší zemi.

Vzdělání má být svobodné a nikoli dostupné jen tomu, kdo za něj může zaplatit. Těchto ústředních bodů bychom se měli držet a kolem nich vystavět konkrétní požadavky.

1. Bezpodmínečná rezignace ministra Dobeše, který již mnohokrát prokázal nejenom svou nekompetentnost, ale též aroganci a naprostou absenci úcty k právu.

2. Potvrzení verdiktu akreditační komise o plzeňské právnické fakultě. „Plzeňská práva“ jsou snad nejzjevnějším příkladem rozkladu právního státu v ČR, a to na mnoha úrovních. K ilegálně získaným titulům se přidává neochota razantního řešení spojená s kamufláží vnitřních praktik a vše koření nejspíše protiprávní rozhodnutí ministra absolutně pomíjející odborný názor akreditační komise.

3. Zastavení přípravy reforem potlačujících vysoké školy akademickou samosprávu a svobody.

Věřím však, že k těmto třem bodům by měly přibýt další, protože i tyto jsou spíše negativně zaměřené. Hnutí by si ale mělo vytyčit ideál, za nímž může směřovat, než zůstat pasivní a čekat, co mu kdo předloží. Tímto ideálem je kvalitní a svobodná veřejná vysoká škola.

Proto:

4. Vytvoření systému akreditací, který nebude podléhat podnikatelským či politickým tlakům. Zde se nabízí například institucionální posílení stávající akreditační komise, aby do budoucna nemohly vznikat kompetenční spory podobné tomu aktuálnímu. Jen díky kvalitním akreditacím můžeme mít kvalitní školy.

5. Udržení bezplatnosti studia na veřejných vysokých školách. Nefunkčnost systémů založených na placení školného z kapes studentů a jejich rodin byla již prokázána mnohokrát.

Proponenti reforem mluví o zakonzervovanosti univerzit vůči vnějším vlivům. V mnoha případech je podle mě pravdou, že naše univerzity na své veřejné poslání pozapomínaly a akademické prostředí se zakonzervovalo. Namísto diktátu tržního a manažerského způsobu řízení však můžeme univerzity otevřít i jinak.

6. Veškeré výstupy veřejného vysokého školství, a to včetně autorských publikací, by měly být veřejně přístupné. Stejně tak by tomu mělo být i u knihoven a dalších materiálních i elektronických zdrojů. Právnické fakulty by měly otevřít právní kliniky, kde budou studenti pomáhat těm, kteří si nemohou dovolit nákladné právní služby či těm, kteří se neorientují v byrokratické mašinérii.

Humanitní a společenskovědní fakulty se mohou zapojit do občanského sektoru či sociálních služeb. Technicky orientované školy mohou svou expertízou rovněž přispět v řadě neziskových či veřejných projektů.

Poslední a nejdůležitější bod staví na tom, abychom veřejné vysoké školy začali chápat skutečně veřejně. Veřejná univerzita je instituce, která má uchovávat a rozvíjet vzdělání a přispívat tak i k rozvoji celé společnosti.

Takto definovaný ideál skutečně veřejné univerzity je pro mě vizí, kam by studenti měli směřovat. Navíc na celé řadě příkladů se ukazuje, že otevřenost prospívá nejen okolí, ale instituci samotné.

Pracující lidé dostanou nový prostor k tomu, jak se svými silami vzdělávat například sledováním na internetu vystavených přednášek. Akademici budou motivováni ke kvalitnější práci, protože bude víc vystavena pohledu veřejnosti. Zpřístupnění publikací rozšíří počet vzdělaných lidí, kteří zpětně obohatí akademickou sféru.

Začneme-li chápat univerzitu tímto způsobem a povedeme tímto směrem i studentský boj, nepřekonáme snadno bariéry, které vznikly mezi jednotlivými sociálními a profesními skupinami. Přijetím vize veřejnosti a otevřenosti univerzity však mohou dát studenti najevo, že nechtějí být elitářskou skupinou, kterou problémy ostatních nezajímají.

Mohou si tak získat ještě větší podporu veřejnosti. A díky tomu nakonec i boj za veřejnost, svobodu a otevřenost vysokých škol může být pro studenty dobrou příležitostí, jak se stále více zajímat i o to, co se odehrává jinde ve společnosti.

A co si myslíte vy? Diskuse (19 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Sobota, 17.Března 2012, 22:38:52

Kolego Krajňanský, moc pěkná myšlenka, jak univerzity otevřít a přitom je nepodřídit tržnímu a manažerskému způsobu řízení. Mám z Vás radost! Mezi námi, ony univerzity už manažersky řízené jsou. Jak se to pozná? Podle platu rektorů a úředníků na rektorátě, jež se nesouměřitelně vzdalují platu profesorů a docentů. K Vašim požadavkům bych ještě přidala tabulkové platy navázané na průměrný plat v tomto státě.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

VŠ jako příklad pro další části společnosti Neděle, 18.Března 2012, 06:40:49

Naprosto s vašimi návrhy souhlasím. Za velmi důležitý považuji zvláště požadavek na veřejnou přístupnost výstupů VŠ - vždyť v dnešní době to není technický problém, dávat veškeré výstupy financované z veřejných peněz (tedy z našich daní) na intenet. Obtížnější už to může být v oblasti legislativně-legální (autorský zákon a s tím související problematika typu ACTA), či co se týče praktické dohledatelnosti. Zde se však otevírá pro VŠ možnost využít své odborné a výzkumné kapacity a uvést tento požadavek na přítupnost a transparentnost do praxe.

Co se týče cílování požadavků, myslím, že pokud budou tyto požadavky směřovány dovnitř VŠ, akademici i studenti by je měli i nadále podporovat. A co se týče dalších segmentů společnosti či státu, myslím, že lze stavět spíše na spíše tichém porozumění, že když tato systémové změny půjdou prosadit ve vysokém školství, půjde to i jinde. Když budou VŠ pojímat svojí vnitřní proměnu jako příklad pro zbytek společnosti (který je samozřejmě, vzhledem ke specifikům dalších oborů, třeba brát spíše jako inspiraci než doslovný návod), a takto to i komunikovat, jsem přesvědčen, že tím spíše to bude podporovat i zbytek společnosti.

Vždyť VŠ a akademici nevládnou direktivně, neměli by se řídit kritérii ekonomické výkonnosti, ani nemají patent na rozum. Legitimita a společenský kredit VŠ se přeci odvíjí od široce pojaté kvality vzdělání (nejde jenom o poznatky, ale i o rozvinutí vědeckého a lidského potenciálu, který v každém dříme), od prakticky použitelných konceptů a vynálezů (mezi něž patří i vlastní institucionální uspořádání), od snahy o co nejlepší popis a pochopení skutečnosti, od svobodného a kritického bádání, které se nesmí nechat zastrašit ani omezit žádnými partikulárními zájmy a jemuž musí jít v první řadě o pravdu. Jedině když budou VŠ tato kritéria důsledně aplikovat na sebe samé, jen tehdy nebudou moci být legitimně obviňovány z nadřazování vlastních partikulárních zájmů a vlastní agendy nad potřeby a zájmy zbytku společnosti.

Marian_cb

Marián Sloboda - Praha

Dříví do lesa a proti větrným mlýnům? Neděle, 18.Března 2012, 15:09:57

Pěkná idea a podpory hodná. Chci ale upozornit, že některé požadavky se už naplňují nebo naplnily a že není jasné, jak některé naplnit.

K bodu 6 - výstupy jsou veřejně přístupné, kromě malého počtu některých výsledků, které jsou podle zákona v určitém stupni utajení. Není vlastně moc jasné, na základě čeho vznikl dojem, že výstupy VŠ nejsou veřejně přístupné. Teď nevím, jestli mám poslat link na Portál elektronických zdrojů, Jednotnou informační bránu nebo jiné zdroje, které jsou dostupné na pár kliknutí a o kterých se mi v době před pouhými 10 lety, kdy jsem studoval magisterské, ani nesnilo. Nemluvě o dnešních knihovních službách. Na knížku z Narodní knihovny jsme někdy čekávali do dalšího dne až tří, objednávalo se na papírky, vyhledávalo ručně v lístečkovém katalogu, spousta literatury, zvl. zahraničních časopisů nebyla vůbec dostupná a žádali jsme kolegy, kteří vyjížděli ven, ať nám tam to či ono okopírujou... Teď je to (skoro) všechno tak snadno dostupné!

K bodu 6 je dál možné dodat, že řada akademiků v občanském sektoru působí. Akademická obec JE s občanskou společností propojena. Její propojení ovšem nespočívá jen na senátu - její jednotliví členové, řešitelé grantů, katedry, fakulty nejsou izolováni, senát/rada není jediným spojením s "vnějškem", jak by mohla sugerovat debata kolem složení nových Rad VŠ. Akademici individuálně i ve skupinách s veřejností komunikují, na veřejnosti vystupují mezi spoluobčany působí, vnějším institucím se zodpovídají. Pražská filozofická fakulta má komunikaci s veřejností explicitně ve svém dlouhodobém záměru a jistě v tom není jediná. Rozumím Vám teda tak, že chcete, aby toho bylo ještě víc. Možná by se akademičtí pracovníci a pracovnice měli vedle nevládního sektoru zapojit výrazněji do politiky.

K bodu 5 - není moc jasné, co se konkrétně myslí tím, že "naše univerzity na své veřejné poslání pozapomínaly a akademické prostředí se zakonzervovalo." Kdo na to pozapomněl, jak, do jaké míry a v čem spočívá údajná zakonzervovanost? Jsem opačného názoru, nevidím nic, co bych nazval zakonzervovaností univerzit. S jistotou vím o studiu, že je dneska o dost jiné i než před 10-15 lety (trojstupňový systém, kredity, možnosti stáží, informační systémy, elektronické katalogy, dostupnost literatury, repro technika, výukové pomůcky jako projektory, počítače a obrazovky, řada učebnic) - skoro bych řekl, že alespoň ve studiu proběhla revoluce. Zdá se mi, že v řízení univerzit a výzkumu taky. Když navrhujeme projekty, máme naopak prokázat aktuálnost a přínos řešení výzkumného úkolu, nejsme autističtí, v sociálních vědách se snažíme přispět k poznání i řešení sociálních otázek atd.

K ostatním bodům otázka - stejně jako pro Jakuba Patočku a další autory - souhlas, ale jak těch cílů konkrétně dosáhnout? Promluvit s Ivanem Wilhelmem, aby zvážil svoji pozici: pomohlo by jeho odstoupení pro nesouhlas s Dobešovým jednáním, aby se Dobešova pozice oslabila dostatečně na to, aby byl odvolán? Ale dovolí to vůbec současný Hrad? A jak vytvořit ten akreditační systém, když i ministr udělí akreditaci bez souhlasného stanoviska Akreditační komise v rozporu se zákonem?

Pardon, že tak dlouze...

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Jenže vzdělání JE zboží! Neděle, 18.Března 2012, 16:06:58

Ač samozřejmě souzním s ideálem, na který odkazuje heslo Vzdělání není byznys, musím upozornit na obrovský problém, který je s ním spjat. Když to řeknu trochu marxisticky, vzdělání je v kapitalistické společnosti zbožím prostě proto, že v této společnosti je zbožím úplně všechno, a když někdo tváří v tváří této realitě tvrdí opak, dopouští se idealismu, který ve skutečnosti daný stav potvrzuje.

"Vzdělání není byznys" znamená: všechno ostatní byznys je, ale akademický prostor je zvláštní, protože v něm se pěstují vznešené hodnoty vědeckého poznání, vysoké kultury, apod. V tom se ozývá nostalgická touha uniknout moderně, v níž platí, že "vědění je moc" (a jednou z forem moci je ta ekonomická), a uchýlit se do azylu nadčasové Kultury. Ten azyl je iluzí, i když za jistých okolností iluzí plodnou, protože motivuje klást odpor snahám o likvidaci posledních zbytků nekomodifikovaných vztahů.

Cesta musí vést ne přes nostalgii po světě mimo kapitál, musí začít akceptací světa kapitálu jako reality. Reality, která však není "přirozená" a nezměnitelná. Je třeba přiznat, že vzdělání je TAKÉ zboží (i když je i něčím více) a vzít tuto stránku vážně - třeba požadovat, aby to zboží, které si studenti platí coby zástupci "daňových poplatníků", bylo kvalitní a dostupné. A současně upozorňovat, jaké zboží si to vlastně kupujeme. Marxovy spisy jsou přece také zboží; jde o to, jakou má to zboží "užitnou hodnotu" - tedy: k čemu budeme schopni je použít.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Martinu Škabrahovi Neděle, 18.Března 2012, 18:37:0

No ale když připustíme, že vzdělání je zboží, pak musíme přistoupit na logiku neoliberálů. Pak je to zboží, které se po zakoupení stane nedílnou součástí toho, kdo si je koupil. V té míře, v jaké je zbožím pracovní síla. Ale ten někdo může s tím "zbožím" odejít v klidu do ciziny za lepším výdělkem. Prostě proto, že má na to jakožto svobodný člověk právo. Mají daňoví poplatníci platit takovéhle vzdělání, se kterým jim mladí lidé pak odejdou za hranice? Výsledkem bezplatného vzdělání je, že v jedné části světa daňoví poplatníci platí vzdělání, které ovšem směřuje do úplně jiné části světa. Z periferie směrem k jádru. Kdyby studenti skutečně byli "zástupci daňových poplatníků" a daňoví poplatníci si takto platili vzdělání pro svou zemi, pak by se z toho studenti nesměli vyvlíknout odchodem do ciziny. Anebo zaplatit.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Neděle, 18.Března 2012, 18:53:43

"No ale když připustíme, že vzdělání je zboží, pak musíme přistoupit na logiku neoliberálů." To nemá co dělat s "logikou neoliberálů", ale s tím, jaká je situace, ve které se nacházíme. Logiku se můžeme najít jinou, ale nemůžeme popřít tu situaci. Vzdělání se prostě zbožím stalo, je to realita, a vy nezměníte realitu tím, že ji odmítnete vidět. Věda má dneska obrovský význam ve farmaceutickém průmyslu apod., ekonomie je taky věda, někde se vyučuje; akademický svět je součástí kapitalistického světa. Vzdělání je reálný faktor na trhu práce, jednoznačně má nějaký ekonomický význam pro toho, kdo jím disponuje a kdo je tedy způsobilý usilovat o určitá pracovní místa. Tohle jsou prostě reálné souvislosti, které když uznáme, tak to neznamená, že s nimi musíme pracovat stejně jako "neoliberálové".

Jistě, můžeme zakázat třeba lékařům odcházet do zahraničí, protože vystudovali za naše peníze. Taky můžeme zakázat odcházet do zahraničí všem, na které šly od jejich narození jakékoliv peníze daňových poplatníků. Vlastně bychom mohli podmínit právo odejít do zahraničí tím, že dotyčný nejdřív splatí státu všechno, co na něj ten stát vydal...

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

PS Neděle, 18.Března 2012, 18:55:6

Ten závěr jsem samozřejmě myslel ironicky...

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Neděle, 18.Března 2012, 20:02:22

Vlastně by tak stát vlastnil své občany, že? :-)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

tržní logika Neděle, 18.Března 2012, 20:51:26

Pokud připustíme neoliberálně-marxistický argument, že vzdělání je zboží, potom také přitakáme Klausovi a Dobešovi, že je třeba za něj platit, a že tím jeho cena (hodnota) vzroste. Neodmítám tržní logiku jako takovou, ale vyvážil bych ji takovými společenskými a kulturními statky jako je vzdělání, zdravotní a sociální péče, umění, zdravé životní prostředí, atd. Samozřejmě do zvláštní kategorie patří právní stát, který se také nemůže řídit tržní logikou. Tržní logika je špatná, pokud jí umožníme ovládnout i oblasti, které musí zůstat autonomní. V tomto bodě se podle mě neoliberálové a marxisté mýlí.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Neděle, 18.Března 2012, 21:12:8

Ale nemýlí, pane Šimso, to jen vystupují do popředí zřetelné rozpory - konkrétně mezi globální ekonomikou a lokální (státní) politikou, které se nedají v rámci kapitalismu vyřešit.
Ostatně marxisté tržní logiku neschvalují, jen konstatují, že zatím existuje.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Neděle, 18.Března 2012, 21:19:14

Když přijdete o práci, pane Šimso, a budete hledat novou, tak se budete snažit prodat "lidský kapitál", který máte - tj. získat práci, která Vám bude vyhovovat a současně bude pokud možno dobře placená. Abyste ji dostal, budete např. poukazovat na své vzdělání. Zcela oprávněně. A to vzdělání bude v tom okamžiku zbožím. Aniž by tento fakt musel rušit jiné vlastnosti, které tomu vzdělání můžeme připsat.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Jistě Neděle, 18.Března 2012, 23:36:38

Vše souvisí se vším. Ale pokud vše podřídíme trhu či pokud ekonomiku prohlásíme za základnu a to ostatní za nadstavbu, tak jsou Klaus a neoliberálové opět na koni, ze kterého se je studenti a protestující intelektuálové a naštvaní lidé pokoušejí strhnout. Trh nepopírám, ale bez jeho etické, právní, demokratické regulace jsme buď v neoliberálním nevolnictví nebo v nějaké verzi marxismu.

Michael Hauser - filosof, Praha

Dvě reakce na déšť Pondělí, 19.Března 2012, 11:28:19

Chceme jít na výlet a někdo řekne, že venku prší. Na to jsou dvě možné reakce. První je idealistická: ty jsi škarohlíd, vidíš z reality pouze část, kterou jsi nafoukl. Nebudu se podřizovat diskursu deště. Druhá materialistická: prší, škoda, zůstaneme doma.

Někdo tvrdí, že žijeme v kapitalismu, který vše přeměňuje na zboží, a jsou tu také dvě reakce: jsi škarohlíd, vidíš to, co si přeješ vidět, podléháš diskursu kapitálu. A druhá: je to tak, škoda, ale dá se to změnit?

Pozn. kapitalismus ovšem není déšť, není to přírodní jev.




Jan Konvalinka - biochemik

Taky je možno si deště užívat a radovat se z něj Pondělí, 19.Března 2012, 12:18:5

Jenom pro pořádek dodávám, že na déšť je možná ještě třetí reakce: mít z něj radost, protože je fajn a bez něj by to nešlo. S kapitalismem je to zrovna tak. Já si ho, kupříkladu, docela užívám.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Kapitalismus a změna Pondělí, 19.Března 2012, 13:40:40

Kapitalismus není déšť, ale lidská instituce fungující na principu nabídky a poptávky. Realisté vycházejí z historických zkušeností a nevidí velké možnosti změn, maximálně kosmetické. Idealisté se domnívají, že stávající kapitalismus lze změnit. Mezi nimi bych rozlišil mezi revolučními utopisty a snílky, kteří se domnívají, že lze vytvořit nějaký krásný systém fungující na jiném než tržním principu, jedno masové selhání tohoto pokusu máme za sebou a potom ty, kdo tržní systém akceptují do určité míry, ale vytlačují ho odtud, kde deformuje mezilidské vztahy v rodině, ve společnosti, ve školách, ve zdravotnictví, v oblasti životního prostředí, v umění, atd. Jistě, žádná ta oblast není zcela mimo trh, protože užíváme peněz, jsme jimi placeni a platíme i ve výše uvedených oblastech. Jde ale o to, abychom dokázali vymezit, kde to akceptovatelné je, a proč a kde ne a také proč. Pokud jsme ochotni převést vše na tržní logiku, ztrácíme teoretické zázemí odporu vůči současným "reformám", protože ty jsou vedeny neoliberální snahou vše zpoplatnit. Jistý rozpor v marxismu vidím v tom, že na jedné straně tržní logiku kapitalismu kritizuje a odmítá, na druhé straně ji akceptuje. Tedy nejsem pro likvidaci kapitalismu jako takového ale jeho odmafiánštění a jeho de-neoliberalizaci, odkázání do pro společnost akceptovatelných mezí.

Jan Konvalinka - biochemik

Zlí neoliberálové Pondělí, 19.Března 2012, 13:55:40

Pan Šimša píše:
"Pokud jsme ochotni převést vše na tržní logiku, ztrácíme teoretické zázemí odporu vůči současným "reformám", protože ty jsou vedeny neoliberální snahou vše zpoplatnit."

Vždycky mne znervózní, když filosof něco odmítne, protože by mu to způsobilo teoretické potíže pro jeho politické postoje. Trochu mi to připomíná, jak Trofim Denisovič Lysenko odmítal mendelovskou genetiku, protože by jí ideologové kapitalismu mohli zneužít k apologetice vykořisťování černých Američanů bílými.

Mimochodem, co když nejsou dnešní reformy vedeny "neoliberální snahou všechno zpoplatnit," nýbrž docela obyčejnou snahou všechno zaplatit? Nedělají nakonec velmi podobné reformy skoro všude v Evropě, socialisté i konzervativci ruku v ruce?

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Rozdíl Pondělí, 19.Března 2012, 15:22:37

Mezi neoliberální snahou vše zpoplatnit a mezi obyčejnou snahou vše zpoplatnit není velký rozdíl. Snad jen, že součástí neoliberální snahy vše zpoplatnit je strategie vydávat to za něco zcela samozřejmého, normálního a obyčejného. Kdežto obyčejná snaha vše zpoplatnit je vedena snahou jedince vydělat na něčem, na čem se dosud nevydělávalo, i když logika je podobná - egoistická - viz titulek pana Konvalinky. Panu Konvalinkovi to evidentně nevadí, či dokonce považuje to za stejně radostné jako déšť. Myslí si, že by bylo dobré, kdybychom platili i daň z deště jako v jakémsi polském městě, či daň ze vzduchu, nebo daň z domácích plodin, které si vypěstujeme na zahrádce nebo daň z darů, které si dáváme v rodině na narozeniny či na Vánoce, atd.? Snaha vše zpoplatnit se těžko někde zastaví. Na druhé straně mohu jako svobodný občan tohoto státu říci, že si přeju, aby v "mém" státě bylo vzdělání zadarmo a jsem ochoten odvést větší daně a chci vládu, která to bude prosazovat a ne vládu, která na jedné straně bude pokračovat ve zpoplatňování všeho, škrtání civilizačních a kulturních přínosů sociálního státu a zároveň nečinně přihlížet rozkrádání miliard politiky, podnikateli a firmami přisátými na veřejné finance.

Jan Konvalinka - biochemik

Zpoplatnit vs zaplatit Pondělí, 19.Března 2012, 15:43:11

Já jsem ve svém skrovném příspěvku nijak nehájil současnou vládu (nevolil jsem jí), jen jsem poukázal na to, že se sice možná nemusí nutně všechno zpoplatnit, ale rozhodně se musí všechno zaplatit, protože na dluh se věčně žít nedá, jak věděli už naši prarodiče dávno před "neoliberalismem". Jsem rád, že na rozdíl od většiny přispěvatelů na DR nenavrhujete světovou revoluci, ale větší zdanění. S tím lze souhlasit - naše "neoliberální" vláda to mimochodem právě začíná navrhovat taky. Jen mi pak připadá zvláštní Vaše tiráda proti danění - danit přece chcete Vy, ne já! Já nechválil daně, nýbrž kapitalismus, já osobně bych nedanil, ale škrtal.

Upozorňuju na to, že manévrovací prostor je hodně úzký: vyšší DPH se dotkne spotřebitelů, vyšší daň z příjmu fyzických osob vynese jen málo, vyšší podniková daň způsobí odchod větších firem do zahraničí a krachy těch malých (tj. nezaměstnanost), vyšší sociální odvody vedou k nezaměstnanosti přímo a bezprostředně, a to těch nejhůře placených pracovníků, které lze nejsnáze vyhodit.

Jasně, pak lze ještě "zabránit rozkrádání miliard politiky". Na tom se ovšem shodneme i s Radkem Johnem, Petrem Nečasem a tím nešťastným panem Popelkou úplně všichni.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Pondělí, 19.Března 2012, 16:22:42

O blahodárnosti deště zkoušejte vypravovat zejména bezdomovcům pod mostem, pane Konvalinko. Zajímalo by mě, jestli si ho taky tak užívají. Ostatně všechno na světě má svůj konec. Ani pršet nemůže navěky.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.