Konec diskusím

Václav Walach

Odmítnout diskusi s ministrem Dobešem mělo smysl: nešlo mu o dialog, ale o kašírovanou diskusi zneužitelnou k propagandě. Na rozhovorech je třeba trvat, ale nejprve je nutné vědět, že druhá strana je připravena naslouchat.

Demokracie je diskuse, říká se po masarykovsku. Aby však tato teze platila, nemůže se odehrávat v situaci, kdy diskuse není než rituál, jehož prostřednictvím se vláda snaží vzbudit u veřejnosti zdání celospolečenské legitimity svých reforem s často nezvratnými důsledky.

Opozice, ať už stranická, odborová, či obecně občanská, na tuto mocenskou hru přistupuje, ač si je sama dobře vědoma bezvýslednosti takového počínání tváří v tvář demokracii vyprazdňujícím technokratům. Připomínky byly vyslyšeny, aby nakonec nebyly vzaty v potaz. Takovému jednání je třeba učinit přítrž. Odpůrci vysokoškolské reformy, kteří se odmítli zúčastnit dalšího diskusního spektáklu, představují v tomto ohledu důležitou inspiraci také pro jiné oblasti ohrožované reformním úsilím.

Malá rekapitulace: na závěrečný den Týdne neklidu, který pořádala iniciativa Za svobodné vysoké školy ve spolupráci s akademickými senáty, svolala komerční organizace Studenta Media uzavřený kulatý stůl ministra Dobeše se studujícími a také následnou tiskovou konferenci. Studenti vzhledem k netransparentnosti akce a hrozící politické zneužitelnosti takového setkání svou účast nepotvrdili.

Týden neklidu se stal doposud největším studentským protestem od roku 1989. Za úspěšné nelze považovat pouze protestní pochody v mnoha městech republiky - včetně toho pražského, kdy k Úřadu vlády zamířilo až deset tisíc lidí -, ale také další akce, přednášky, veřejné diskuse, umělecká vystoupení či promítání filmů, jež se rovněž setkaly se značným zájmem a rozhodně tak splnily svůj účel. Jestliže toto všechno ministra Dobeše pouze utvrzuje v přesvědčení o potřebnosti navrhované reformy, pak si opravdu od dalších diskusí nemůžeme příliš mnoho slibovat.

Říkáme-li: „Konec diskusím,“ nezpochybňujeme tak ale samotnou ideu demokracie, jak bychom mohli odvodit z úvodní teze? Nikoli nezbytně. Pokud na místo diskuse požadujeme dialog, demokratické principy ve skutečnosti naopak posilujeme. Jeden z nejvýznamnějších českých filozofů 20. století Milan Machovec se rozdílu mezi diskusí (komunikací) a dialogem věnuje ve svém slavném díle Smysl lidské existence. Diskuse znamená pouhou výměnu informací. Dialog se vyznačuje porozuměním, ochotou vidět sporné problémy očima druhého, sdílením jeho obav a starostí a hledáním společné řeči.

Zatímco diskuse nemusí být nakonec ničím jiným než střetem dvou monologů nad určitým tématem, v dialogu si jsme partnery a zajímáme se o sebe s cílem překonat vzájemné odcizení. Společnost bez dialogu není demokracií, ale poručnictvím, kde diskuse podléhá mocenské asymetrii. Taková diskuse odpovídá donucení mocnějším, násilí.

Dokud ministr protestujícími studenty a dalšími pohrdá, zpochybňuje jejich informovanost o obsahu reformy, omezuje celý spor na školné a pak se snaží studenty jeho „zmírněním“ uplatit, čímž jen reprodukuje představu studentů jako sobeckých parazitů, a celkově dokazuje, že jejich námitkám nerozumí anebo rozumět nechce, bude nanejvýš vhodné další diskuse odmítnout — samozřejmě že se stálou nabídkou dialogu.

    Diskuse
    March 5, 2012 v 8.48
    deliberace a možnost dialogu s Dobešem
    Předpoklady, průběhem a výsledky férového dialogu či diskuse se dnes zabývá teorie deliberativní demokracie. Deliberací se myslí porada, rokování, jednání prostřednictvím diskuse či dialogu či komunikace. Joshua Cohen či Habermas tuto deliberaci vymezují jako dialog mezi svobodnými a rovnými občany, při němž dochází k transformaci vstupních preferencí, stanovisek a zájmů.

    Je otázka, nakolik je dialog s Dobešem možný, protože jeho vládní zadání je reforma + školné, pokud ho nebude plnit, tak o své místo přijde, především by přišel o podporu svého nejmocnějšího ochránce, Václava Klause, který už loni protiústavním krokem znemožnil premiéru Nečasovi ho odvolat. Na druhé straně reprezentanti studentů a akademiků také nemohou v žádném případě ustoupit z požadavku na zachování autonomie univerzit a akademických svobod - to by ztratili svou legitimitu.