Stehlík: Zájem akademiků je obecný, nejde o zájmovou skupinu

První akce Týdne neklidu se v neděli odpoledne ve foyer Divadla Komedie účastnilo na sto sedmdesát převážně mladších lidí. Vystupující se shodovali, že zemi ovládá oligarchie, která krade. Protesty mají být důraznější a hlasité.

Patrik Eichler

27.02.2012 07:53

Komedie

V Divadle Komedie zazněla řada trefných slov popisujících dnešní společenskou krizi. Foto Archiv DR

Debatu o kulturní a vysokoškolské politice připravila do foyer pražského Divadla Komedie Iniciativa za svobodné vysoké školy. Šlo o první akci Týdne neklidu. Učitelé a studenti veřejných vysokých škol na něj připravili přednášky, happeningy i demonstrace. Během akce budou upozorňovat, že nesouhlasí se změnami zákonů, které na veřejné vysoké školy připravila vláda. Dojde i na oborové přednášky otevřené nejširší veřejnosti.

Problém návrhů vládnoucí koalice přitom není – zaznělo v úvodním vystoupení moderátorky Martiny Poliakové – v jednotlivých návrzích nebo osobě ministra. Problém je v idejích, ze kterých vychází. Akademikům vadí, že předem neproběhla debata o obsahu připravovaných změn. Upozorňují, že bez jakékoli argumentace začaly být univerzity v určitém okamžiku označovány za zastaralé.

V debatě vystoupili děkan Filozofické fakulty UK v Praze Michal Stehlík, umělecký šéf Pražského komorního divadla v Divadle Komedie David Jařab, ředitel divadla David Pařízek a umělecký režisér Centra současného umění DOX Jaroslav Anděl. Umělecký úvod zajistil herec Pražského komorního divadla Martin Finger. Přečetl pasáž z textu Walden aneb Život v lesích Henryho Davida Thoreaua. Součástí byl příběh o městě, které vydalo sedmnáct tisíc dolarů na stavbu radnice. Které ale ani za sto let nevydá stejnou sumu na podporu vzdělání – na to, aby skořápku radnice naplnilo obsahem.

Podle děkana Stehlíka musí dnes vysvětlování úlohy akademické obce ve společnosti „začít radikálním ne“. Není podle něj možné, aby se s rektory začalo mluvit až ve chvíli, kdy se několik set lidí sejde na demonstraci před Úřadem vlády. Stehlík také upozornil na úspěšný mediální krok ministerstva školství. To označuje akademiky za zájmovou skupinu. Zájem akademiků je ovšem obecný. Akademici působí ve všech oborech lidské činnosti. Studenti, kteří dnes v rámci akademické obce protesty organizují, výslovně hájí svobodu akademické půdy a právo rovného přístupu ke vzdělání i pro dnešní středoškoláky. Nepřekvapí proto, že ani základní teze, kterou vystupující zformulovali, nepopisuje dění na vysokých školách.

Z panelu opakovaně zaznělo, že: Žijeme v zemi, kde úzká oligarchická elita krade. A kde jsou tržní principy naplňovány jen v zájmu této úzké oligarchické skupiny.

„Oligarchie“ slovy Davida Jařaba z Divadla Komedie „využívá finance k ovlivňování moci a médií a tedy zpětně občanů. Tržní principy dnes vedou k manipulaci občanů a k zajištění toku moci a financí jedním směrem.“

„Běžné demokratické principy,“ řekl dále Jařab, „nejsou s to něco změnit.“ Cestou je, že „občanská společnost vedená umělci, vědci a vysokoškoláky, protože to jsou ti, kdo dokážou kritické postřehy formulovat, dá najevo, že nechce být hračkou v rukou lidí, kteří společnost a stát okrádali“.

Příkladů okrádání zaznělo několik: Na prvním místě stály aktuální zprávy o tunelování Dopravního podniku hlavního města Prahy. Jeden z řečníků připomněl kauzu pronájmu Škodova paláce. Ten si pražský magistrát za primátora Pavla Béma (ODS) pronajal za více než čtyři miliardy korun, přestože ho za méně než čtvrtinu této sumy mohl koupit.

Obavy z oligarchizace „samosprávného prostředí“ veřejných vysokých škol jsou podle diskutujících tou silou, která brání jakýmkoli diskusím o reformě. Připustit potřebu reformy totiž parafrázováno znamená otevřít prostor zlodějům.

Děkan pražské filozofické fakulty Michal Stehlík v debatě také připomněl svou osobní zkušenost: „Mám za sebou překvapivě smutnou půlroční zkušenost člena Rady Českého rozhlasu. Musím říci, že míra politických telefonátů od volby ředitele po konkrétní personální záležitosti ve veřejnoprávním médiu je překvapivá. Ani pseudoveřejnoprávnost, kdy členy Rady navrhují občanská sdružení, ale do funkce je volí Sněmovna, nezabrání tlaku. Ten je jen vykonáván něčím prostřednictvím.“

Zazněly tak argumenty jak proti přímému řízení státem, resp. politikou, tak i proti deformované podobě veřejnoprávnosti, kdy je politický tlak vykonáván nepřímo. Cestou je podle Stehlíka obhajoba samosprávy coby klíčové pojmu existence veřejných vysokých škol. Argumentem proti státnímu řízení vysokých škol je podle Stehlíka také fakt, že ministerstvo školství dnes už nezaměstnává lidi, se kterými by bylo možné o vysokoškolské politice kompetentně byť jen jednat.

V Divadle Komedie tak v neděli odpoledne zazněla řada trefných slov popisujících dnešní společenskou krizi. Účastníci debaty srozumitelně argumentovali zvláštnosti života akademických a kulturních institucí. Bezmála dvousethlavé publikum ale působilo bez výjimky pasivně. Jako kdyby řečené slyšelo prvně. Jeden z účastníků atmosféru v sále trefně popsal coby „patologický klid“.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.