Složitá cesta ke sjednocení německé levice

Jiří Dolejš

V úterý 4. září zahajuje v Německu oficiálně činnost nový politický projekt, hnutí Aufstehen. Dokáže spojit fragmentovanou sociální základnu levice, nebo se z něj stane další mrtvý politický pokus?

V Německu se letos dal dohromady nový politický projekt, který má pomoci die Linke zesílit nejen na úkor AfD, ale i SPD. Zvolilo si název název „Aufstehen“ (lze přeložit jako „Vstávat“ či „Povstaňme“). Bývá připodobňováno ke španělskému Podemos (česky „Můžeme“), které vzniklo v roce 2014 jako alternativa k tradičním stranám a je součástí levicové frakce GUE/NGL, či Mélenchonovu populistickou La France insoumise (česky „Nepoddajná Francie“), která se utvořila v roce 2016. Připomenout lze i antikapitalistické hnutí Indignados (česky „Rozhořčení“) či obdobné americké Occupy Wall Street.

Německé hnutí Aufstehen (oficiální začátek byl stanoven na 4. září) vzniká nikoliv zdola, ale z popudu parlamentní strany die Linke s cílem mobilizovat levicově, ale i protestně orientované voliče. Jeho tváří je Sahra Wagenknechtová, předačka frakce die Linke v Bundestagu a životní partnerka Oskara Lafontaina (bývalého předáka německé sociální demokracie, z níž odešel v roce 2005 po sporech s kancléřem Gerhardem Schröderem právě do die Linke). Iniciátoři se dušují, že cílem není konkurovat stranám, ale vytvářet prostor pro vzájemnou debatu.

To by snad mohlo fungovat, kdyby se tato platforma soustředila na témata, která spojují, kdyby šlo o nadstranické hnutí s především sociálním nábojem. Reálně si ale do svých základů zanáší štěpící procesy, kterými je současná levice zasažena. V minulosti to bylo často hodnocení důsledku stalinistických deformací, dnes je to především otázka migrace, soužití kultur a vztah k nacionalismu. Od konzervativců přichází požadavky na bojovný euroskepticismus a ochranu národa před invazí cizinců. Současná politika evropské levice prý netáhne, protože je příliš postmoderní, sluníčkářská a odcizená „lidu“. Má to být snad snaha obrátit zatím kriticky proevropskou die Linke od objektivní evropské integrace?

Sahra Wagenknechtová se již nějaký čas snaží nastolit téma ochrany německé kultury a identity před migranty. Foto FB S. Wagenknechtové

A tady začíná problém. Již letošní červnový 6. sjezd německé die Linke v Lipsku odhalil neshody, pokud jde o otázky kulturní tolerance a vstřícnosti k běžencům. Právě Sahra Wagneknechtová se již nějaký čas snaží nastolit téma ochrany německé kultury a identity před migranty. Reakce delegátů byla různá — od vstřícnosti až po odmítavé bučení a pokřik, že by to znamenalo jen odlehčenou verzi populismu AfD. Staronová předsedkyně die Linke Katja Kippingová nakonec obhájila dosavadní linii strany v postoji k migrační politice. Se vznikem hnutí Aufstehen však tato debata pokračuje, i když otevřený rozpor mezi vedením strany a vedením frakce v parlamentu byl na jarním sjezdu zažehnán.

Ideová východiska hnutí Aufstehen budou teprve zrát. Jde však o to, jak se podaří tuto platformu prodat veřejnosti. Důležité budou vybrané osobnosti, které se k hnutí připojí a které mohou hnutí zbavit odéru zcela nelevicového populismu. To chce víc než již poněkud staré tváře z die Linke.

Mainstreamová média s gustem připomínají, že ideově kovaná Wagenknechtová si vysloužila přezdívku Stalinova dcera. Spolupředseda strany Bernd Riexinger si od Aufstehen drží i po sjezdu stále odstup, podobně i spolupředseda parlamentní frakce Dietmar Barstch, který projekt označil za „virtuální“. Berlínská organizace die Linke se rozhodla držet se stranou s tím, že neví, zda inciativa bude spojovat, nebo rozdělovat a zda bude řešením, nebo spíše součástí problému.

Pokus o levicový populismus osloví spíš ty, co mentálně vězí v obavách ze změn. Co ale s novou, po inovacích toužící generací? Jak rozbíjet staré iluze? Mezi ty odjinud, kteří se k projektu hlásí, patří především bývalá místopředsedkyně Spolkového sněmu z 90. let za Stranu zelených Antje Vollmerová. Podílela se na dojednání česko-německé deklarace a je členkou správní rady Česko-německého fondu budoucnosti.

Pochopitelně to chce i netradiční a profesionální komunikaci. Na webu www.aufstehen.de se Aufstehen pokouší o marketing inspirovaný hitem Boba Marleyho „Get Up, Stand Up“. Rušivý moment představuje již existující stejnojmenné rakouského hnutí www.aufstehn.at, striktně nestranické, které se ohradilo proti údajnému zneužití symboliky. Co ale nakonec rozhodne, bude skutečnost, zda nový projekt dokáže spojovat fragmentovanou sociální základnu levice. Bez toho by šlo jen o další mrtvý politický pokus.

Je třeba pochopit lidi, kteří mají strach, na svou stranu ale pak získat jen ty, co volili tento extrém podmíněně, v atace jakési deziluze. V bohatém Německu k nim patří jak dělník, který se dnes přibližuje k nejisté střední vrstvě, tak i frustrované vrstvy na podrozvinutém východě Německa. Novými voliči levice je ale také chudnoucí humanitní inteligence či lidé, kteří pracují v sociálních službách, ve zdravotnictví. Přizpůsobovat se panikářské protiimigrační a protiintegrační politice by bylo nejen zradou základních východisek, ale zablokovalo by to i tolik potřebné sjednocování širšího spektra sil sociálního pokroku.

Důraz na obnovu sociálního státu nemusí zůstat v zajetí nacionálního a kulturního egoismu. Chce to jen společně konkretizovat alternativy věcného řešení narůstající společenské nerovnosti a ofenzivněji je zviditelňovat. Praxe ukáže, zda právě na tohle bude nové německé hnutí mít. V tomto smyslu lze chápat i heslo „vstávat“ (#aufstehen). Abychom neprobouzeli temné stíny starých sporů a nenávistí, ale univerzálně lidštější budoucnost.

    Diskuse
    JP
    September 5, 2018 v 10.32
    Jeden údaj v textu je nutno korigovat: tato nová iniciativa naprosto nevzniká z popudu strany "Die Linke"; naopak je to daleko spíše hozenou rukavicí jejímu vedení. Je to fakticky konkurenční podnik.

    To jediné co má tento nový podnik s "Die Linke" společného je to, že jeho skutečná iniciátorka, Sahra Wagenknechtová, je sama součástí vedení "Die Linke".

    Na tomto novém hnutí je docela pikantní to, že (ještě) nemá vůbec žádný vlastní program. Na tom se teprve mají jeho účastníci dohodnout, respektive ho vůbec vytvořit až dodatečně.

    Otevřeně řečeno, to nebudí dojem že by se mohlo jednat o nějaký promyšlený, nadějný projekt. Spíše se zdá, že Sahra Wagenknechtová si tady hraje jenom svou vlastní hru.
    September 5, 2018 v 14.45
    jak odlákat uprchlíky k AfD
    Sahra W. je v čele frakce die Linke tudíž jde o iniciativu z této strany - že není shoda s některými aktivitami ani v poslaneckém klubu (dle deníku Zeit jen 15 z 65 poslanců die Linke výslovně podporuje tuto inciativu) ani ve struktuře strany (viz zmíněná distance Berlína ale i dalších) nemění nic na tom, že jde o iniciativu shora. Poklud je to vlastní hra Sahry W pak by bylo dobré ji uchopit pozitivně a nikoliv rozkladně - to by skutečně bylo mrtvě narozené dítě. A já myslím, že to jde - zejména pokud nečlenové die Linke tomu vtisknout charakter občanského hnutí které ve svém populismu nebude sklouzávat k populismu nacionálně pravicovému (trumfnout AfD na jejím hřišti se stejně nepodaří). Které se dokáže shodnout na společeném pohledu zejm. na sociální agendu.
    JP
    September 6, 2018 v 11.38
    Ono je ovšem krajně obtížné pojímat "pozitivně" něco, co podle všeho postrádá jakýkoli konkrétní, uchopitelný obsah.

    Právě naopak se toto hnutí zdá být od samotného počátku spíše negativistickým - tedy pokusem nějak se vymezit proti dosavadním, etablovaným politickým subjektům a jejich programům (ideologiím).

    Apriori samozřejmě není možno zcela stoprocentně vyloučit že tu přece jenom vznikne něco, co bude mít určitou relevanci; ale osobně jsem v tomto ohledu značně skeptický.
    September 6, 2018 v 19.46
    nový obsah ?
    je-li cílem oslovit alternativním populismem utečence k AfD, pak bych nehledal nějaké programové objevy ale spíš marketing a komunikaci přes přitažlivé tváře a profesionálně zvládnuté komunikaci přes sociální sítě
    za minimální positivum bych považoval že se nebude levice dál štěpit (že si tu někdo nechystá cestu jinam) a že se vyhnou pasti imitace nacionální argumentace AfD. Sahra má bohužel potenciál dvojaký - je mediálně viditelná ale současně štěpí
    Nerměla by příliš autoritativně určovat ideologii a další cestu, ostatně hnutí by měla vznikat zdola a ne centristicky - důležité jak se projeví sympatizanti od jinud (zelení, sociální demokraté atp).
    A hlavně - hnutí by nemělo sloužit frakčnímu boji uvnitř die Linke. Tak snad... na jakýkoliv závěr je brzy, stejně jako chtít zralý inovativní obsah.
    JP
    September 7, 2018 v 10.55
    Právě, já tu vidím více štěpení než sjednocování.

    Osobně jsem toho názoru, že tato iniciativa je mrtvě narozené dítě, a že z toho nevznikne nic relevantního. Už proto že ten záběr je příliš heterogenní, jak řečeno míří jak na (relativně) radikální politickou levici, ale i na (bývalé) Zelené, na sociální demokraty... Tohle v reálu prakticky nemůže fungovat.
    September 8, 2018 v 11.16
    zda je šance na reálné spojenectví se ukáže
    spojení oranžové, zelené a červené by mi ani nevadilo - spíš by vadilo hnědnutí. Wageknechtová to zkouší přes mladé, když partajní elity se spíš zpěčují. Mladí asi budou také méně řešit dědictví honeckerovské NDR, které Sahra tak trochu zlehčuje.
    Ale ony rozhodnou reálie a bez personifikace to taky nepůjde - např. u zelených - F. Brantnerová je proti, Ludger Volmer je za - ovšem on je u zelných tak trochu za disidenta
    . Jak má tedy vzniknout kompromis pro spolupráci?