Volby v Německu: jakou roli hrála migrace
Fatima RahimiProč v Německu získala Alternativa pro Německo tolik hlasů a co motivovalo voliče, aby jí dali svůj hlas?
Volby do německé dolní parlamentní komory Bundestagu vyhrála strana kancléřky Angely Merkelové CDU/CSU, na druhém místě se umístili sociální demokraté a třetí nejsilnější stranou se se ziskem 94 poslanců a poslankyň stala krajně pravicová Alternativa pro Něměcko (Alternative für Deutschland). Úspěch AfD se ziskem zhruba 13 procent je nepříjemným překvapením letošních německých voleb.
AfD se staví silně proti migraci. V září 2015, kdy Angela Merklová prohlásila, že uprchlíci, kteří zůstali v Maďarsku, mohou do Německa, měla na své straně většinu veřejnosti. Nerozhodla se proti vůli německé společnosti. Vyvstáva tedy otázka: Co se stalo? Promluvila migrace do výsledků voleb?
Migrace nebyla zpočátku velkým tématem, velký zlom znamenal předvolební duel Angely Merklové s předsedou SPD Martinem Schulzem. V této debatě dominovala dvě témata — zahraniční politika a migrace. Žádná z velkých stran, CDU/CSU ani SPD, neměla na uprchlický problém přesvědčivou odpověď — proto o něm raději mlčely, aby neposkytly vodu na mlýn pravicovým populistům. Tuto příležitost využila AfD.
Volit v Německu radikální pravici bylo do této chvíli jakýmsi tabu. To se však změnilo. AfD má totiž křídlo, které si je s radikální pravicí velmi blízké. Alexander Gauland, spolupředseda AfD, nedávno prohlásil, že Němci by měli být hrdí na činy svých vojáků v obou světových válkach.
Výhra Alternativy pro Německo
Alternativa pro Německo (AfD) vznikla v roce 2013. Na začátku se profilovala jako strana, která je ekonomicky spíše liberální, euroskeptická, byla to strana akademiků. AfD však vycítila, že v Německu je poptávka po straně vystupující proti establishmentu a obslouží nespokojené voliče, především pravicově konzervativní, kteří v této době neměli žádnou jinou politickou sílu, jež by je prezentovala.
Na obou stranách politického spektra jsou lidi, kteří se odvrátili od tradičních politických stran. Nejvíce voličů AfD jsou bývalí nevoliči nebo ti, kteří v předchozích volbách volili malé strany. Z velké části to však byli také zklamaní voliči CDU/CSU Angely Merkelové, jedná se zhruba o jeden milion lidí. Vypadá to, že za působení Angely Merkelové se její strana přesunula více do středu. Tvořila koalici se sociálními demokraty SPD a snažila se o sociálnější politiku.
Za její vlády prošla témata jako minimální mzda, kvóty pro ženy, otázky energetiky — budoucnost atomových elektráren. Podle politoložky Adély Jurečkové tento posun nevyhovoval konzervativnějším voličům. Zhruba půl milionu voličů také ztratili sociální demokraté a dalších tři sta tisíc Die Linke. Zajímavé však je, že zelení a liberálové FDP skoro o žádné hlasy ve prospěch AfD nepřišly.
Překvapivý úspěch AfD vypovídá o současném stavu německé společnosti. Přestože je Německo ekonomicky jednou z nejvyspělejších zemí světa, ve společnosti se zvětšují sociální rozdíly. Podle německého historika Andrease Wiedemanna hodili někteří voliči svůj hlas AfD protestně, nevolili ji kvůli programu. Jsou zklamaní z velkých tradičních stran. Mají pocit, že jejich strach není brán vážně, že jim nikdo nenasloucha, že nemohou být součástí velké politiky, spolutvořit společnost. Hledali alternativu a našli ji.
Východ versus západ
AfD uspěla ve východním Něměcku výrazněji než v západním. Podle Jana Zajíce, pedagogického referenta z německého Herne, je jedním z důvodů ekonomická nerovnost, která panuje mezi východem a západem. Velké průmyslové podniky jsou stále převážně v západním Německu. Lidé se stěhují za prací, hlavně mladší generace. Od roku devadesát emigrovalo do západního Německa zhruba tři a půl milionu Němců z východu. Přestože Německo investuje do bývalé NDR mnoho peněz, rozdíly jsou stále viditelné, na východě panuje vyšší nezaměstnanost.
Lidé ve východním Německu, přestože jsou hrdí, mají také pocit, že jsou občané druhé kategorie. Historik Andreas Wiedemann popisuje další sociální rozdíly mezi východním a západním Německem. Starší lidé, kteří celý život pracovali, mají nízké důchody, jsou nespokojení.
Součástí německého východo-západního problému je také skutečnost, že svéráznou zkušenost východních Němců západní část společnosti ignoruje. Historička Jana Piňosová z německoéh Bautzen poznamenává, že ve východním Německu není spousta témat stále historicky zpracovaná. Lidé mají pocit, že jejich zkušenost z doby NDR nebyla stále reflektována. Východní Německo je také na rozdíl od toho západního více homogenní.
AfD v západním Německu: Porúří
AfD měla úspěch také v západním Německu. Podle Jana Zajíce uspěla Alternativa pro Německo v Porúří, regionu mezi Duisburgem a Dortmundem, se ziskem zhruba 13 procent (v Gelsenkirchen zhruba 14 procent, v Herne 11 procent, v Dortmundu 9 procent) ze dvou hlavních důvodů. Tyto důvody mohou také častečně popsat situaci i jinde v Německu.
Prvním důvodem je částečně německá politika. V posledních sto padesáti letech dominuje v oblasti Porúří těžký průmysl. Vznikající podniky potřebovaly pracovní sílu. Za prací tak do Německa přijeli lidé z Polska, Turecka, Řekové, Italové nebo Španělé. V průběhu 60. až 80. let tak Německo nalákalo velkou pracovní sílu. Vláda však počítala, že se vrátí zpět do země původu. Situace se změnila a většina cizinců v Německu založila rodiny nebo přivezla své příbuzné.
Německá politika přizvané lidi neintegrovala, což podle Jana Zajíce vedlo k mnoha politickým neshodám a problémům — vznikly tak paralelní struktury. Pokud jde třeba o tureckého přistěhovalce — má tureckého právníka, tureckého lékaře, tureckého prodavače, neovládá jazyk a žije oklopen malým Tureckem. S většinovou společností se stýká minimálně. V posledních deseti či patnácti letech však můžeme pozorovat integrační tendence.
Druhým důvodem, proč v těchto oblastech lidé volili AfD, je ekonomická situace. Porúří bylo ekonomickým centrem Německa. Podniky se však časem rušily a vzrostla nezaměstnanost. Na zelené louce vznikají logistické firmy, které lidem nabízejí zaměstnání, ale za nízkou mzdu. Kvůli vysoké nezaměstnanosti vznikla ve městech nevyrovnaná ekonomika. Zavíraly se knihovny, plovárny, školy. Proč lidé volili AfD? Podle Jana Zajíce jde spíše o protestní hlas.
Voliči AfD chtějí změnu. Chtějí být slyšet a vidět. Migrace byla pro mnoho lidí motivem volit AfD. Je to však téma, které zastiňuje další problémy, které Němce trápí. Německo je ekonomicky na velmi dobré cestě, roste a daří se mu, ve společnosti se však množí rozdíly mezi bohatými a chudými. Přestože úspěch AfD nelze přehlížet, Německo zůstává silné, proevropské a otevřené.
Oproti tomu jsou to přistěhovalci z východní Evropy, kteří volí pravicové strany, a právě AfD.
Já jsem měl svou poznámkou na mysli hlavně to tvrzení autorky, že "německá politika přizvané lidi neintegrovala" - to se takhle paušálně opravdu dost dobře nedá říci. Jsou samozřejmě čtvrti v německých městech, které platí jako "turecké"; ale na straně druhé se nedá říci, že by Turci nebo Jugoslávci byli nějakou národnostní skupinou zcela izolovanou, zcela uzavřenou jenom do sebe.
Například, ze všech těch migrantů celých 6 miliónů má volební právo; to jest, přijali německé státní občanství. A u velké části z migrantů se napohled už vůbec ani nepozná, že mají cizozemský původ. Pokud to ovšem není znát už na jejich vzhledu.
Vypořádat se s poznatkem, že jsem vyrůstal v již "po generace méněcenném prostředí" - což je pro zónu východně od západu platnou nálepkou - není pro systému oddané spořádané nátury žádný med.
Zato pro řádné demagogy přímo ráj nebeský.....bych dodal.
Svého času je totiž jejich západní "velký bratr" opravdu doslova spolkl.
Nikdo tuto doktrínu samozřejmě nevyhlásil oficiálně, ale přímo to čišelo z každého správního - i ekonomického - aktu kterým Německo západní převzalo snad doslova p r o t e k t o r á t nad Německem východním: Vy jste ti malí, ti zaostalí, ti neschopní; MY vám teď musíme ukázat jak se všechno musí dělat správně, my vás musíme naučit ekonomice, státní správě, bezmála i umění číst a psát - a ještě k tomu na vás musíme platit obrovské částky!
Jakkoli mnoho z toho bylo reálnou skutečností - přesto ten způsob, jakým západní Německo přezíravě hledělo na všechno co mělo své kořeny v Německu východním, tamější obyvatele nevyhnutelně pálilo hluboko v duši.
Ti východní Němci - ano, jistě, jejich ekonomika byla ve srovnání s tou západní zaostalá, veškeré (socialistické) státní, správní i právní struktury neudržitelné, a i ten školský a výchovný systém vyžadoval zásadních reforem. Ale - přes to všechno, anebo spíš právě proto, že východní Němci (stejně jako všichni ostatní Východoevropané) museli projít tou mlýnicí totality, museli ji nějak vydržet a přestát, tady se mnohdy utvářel mnohem hlubší, intenzivnější pocit a vztah k tomu, co je v lidském životě opravdu hodnotné a cenné, nežli na utilitaristickém a materialistickém Západě.
Jenže pro takovéto subtilní záležitosti ten sebevědomý Západ neměl sebemenší pochopení, on viděl jenom tu zaostalou ekonomiku, pro nic jiného neměl buňky. A tak se u východních Němců nutně vytvořil a upevnil pocit, že je nikdo - i s jejich celým životním osudem - nikdo nebere vážně.
A nebýt brán vážně, být považován stále za něco méněcenného, podvyvinutého - jak řečeno, to pálí a bolí.
Takže, v tomto smyslu je možno určitou část té východoněmecké frustrace dokonce pochopit.
Na straně druhé, je to ale právě jenom jedna část; a nelze zapomínat, že AfD naprosto není úkazem jenom východoněmeckým.
I když - pokud se podíváme na tu frustraci sociální, která je se značnou částí voličstva AfD spojována - tak nakonec se dostaneme k tomu samému obrazu: trvalý pocit vlastní méněcennosti. A toho , že toho "malého člověka z ulice" nikdo nebere vážně. A z toho pak vzniká hněv; a tento hněv se obrací jak proti "těm nahoře", tak ale i proti každému, kdo je pociťován jako konkurent, nebo vůbec jako nějaký cizí element.
A tak je část té frustrace a toho hněvu voličstva AfD možno považovat za pochopitelnou a dokonce legitimní; stejně tak jako její konkrétní projevy nelze hodnotit jinak než jako zaslepené a zavrženíhodné.