Co se ovšem těch tureckých imigrantů týče, ti nadproporcionálně často volí sociální demokracii.

Oproti tomu jsou to přistěhovalci z východní Evropy, kteří volí pravicové strany, a právě AfD.

Autorka poukazuje na to, že oni volí ultrapravici jaksi "natruc". Je možné, že to nějak vyplývá z jejich psychiky.

No ano, je známo že voliči AfD jsou především voliči z frustrace.

Já jsem měl svou poznámkou na mysli hlavně to tvrzení autorky, že "německá politika přizvané lidi neintegrovala" - to se takhle paušálně opravdu dost dobře nedá říci. Jsou samozřejmě čtvrti v německých městech, které platí jako "turecké"; ale na straně druhé se nedá říci, že by Turci nebo Jugoslávci byli nějakou národnostní skupinou zcela izolovanou, zcela uzavřenou jenom do sebe.

Například, ze všech těch migrantů celých 6 miliónů má volební právo; to jest, přijali německé státní občanství. A u velké části z migrantů se napohled už vůbec ani nepozná, že mají cizozemský původ. Pokud to ovšem není znát už na jejich vzhledu.

a obzvláště u povahově konzervativně oportunních občanů, vystavených abruptní výměně společenskopolitických hodnot.
Vypořádat se s poznatkem, že jsem vyrůstal v již "po generace méněcenném prostředí" - což je pro zónu východně od západu platnou nálepkou - není pro systému oddané spořádané nátury žádný med.
Zato pro řádné demagogy přímo ráj nebeský.....bych dodal.

V jednom ohledu je nutno uznat, že ty pocity "odstrčenosti" východních Němců mají opravdu svůj reálný základ. A tedy i určité oprávnění.

Svého času je totiž jejich západní "velký bratr" opravdu doslova spolkl.

Nikdo tuto doktrínu samozřejmě nevyhlásil oficiálně, ale přímo to čišelo z každého správního - i ekonomického - aktu kterým Německo západní převzalo snad doslova p r o t e k t o r á t nad Německem východním: Vy jste ti malí, ti zaostalí, ti neschopní; MY vám teď musíme ukázat jak se všechno musí dělat správně, my vás musíme naučit ekonomice, státní správě, bezmála i umění číst a psát - a ještě k tomu na vás musíme platit obrovské částky!

Jakkoli mnoho z toho bylo reálnou skutečností - přesto ten způsob, jakým západní Německo přezíravě hledělo na všechno co mělo své kořeny v Německu východním, tamější obyvatele nevyhnutelně pálilo hluboko v duši.

Ti východní Němci - ano, jistě, jejich ekonomika byla ve srovnání s tou západní zaostalá, veškeré (socialistické) státní, správní i právní struktury neudržitelné, a i ten školský a výchovný systém vyžadoval zásadních reforem. Ale - přes to všechno, anebo spíš právě proto, že východní Němci (stejně jako všichni ostatní Východoevropané) museli projít tou mlýnicí totality, museli ji nějak vydržet a přestát, tady se mnohdy utvářel mnohem hlubší, intenzivnější pocit a vztah k tomu, co je v lidském životě opravdu hodnotné a cenné, nežli na utilitaristickém a materialistickém Západě.

Jenže pro takovéto subtilní záležitosti ten sebevědomý Západ neměl sebemenší pochopení, on viděl jenom tu zaostalou ekonomiku, pro nic jiného neměl buňky. A tak se u východních Němců nutně vytvořil a upevnil pocit, že je nikdo - i s jejich celým životním osudem - nikdo nebere vážně.

A nebýt brán vážně, být považován stále za něco méněcenného, podvyvinutého - jak řečeno, to pálí a bolí.

Takže, v tomto smyslu je možno určitou část té východoněmecké frustrace dokonce pochopit.

Na straně druhé, je to ale právě jenom jedna část; a nelze zapomínat, že AfD naprosto není úkazem jenom východoněmeckým.

I když - pokud se podíváme na tu frustraci sociální, která je se značnou částí voličstva AfD spojována - tak nakonec se dostaneme k tomu samému obrazu: trvalý pocit vlastní méněcennosti. A toho , že toho "malého člověka z ulice" nikdo nebere vážně. A z toho pak vzniká hněv; a tento hněv se obrací jak proti "těm nahoře", tak ale i proti každému, kdo je pociťován jako konkurent, nebo vůbec jako nějaký cizí element.

A tak je část té frustrace a toho hněvu voličstva AfD možno považovat za pochopitelnou a dokonce legitimní; stejně tak jako její konkrétní projevy nelze hodnotit jinak než jako zaslepené a zavrženíhodné.