Průlom AfD ukazuje, že levicové strany musí být radikální

Paul Mason

Sociálnědemokratické strany napříč celou Evropou procházejí krizí. Řešením je od základu přestavět jejich postoj k neoliberálnímu modelu, říká britský novinář Paul Mason.

„Někteří z nás si začínají myslet, že to je konec projektu,“ řekl mi minulý týden jeden z představitelů evropské sociální demokracie, když mluvil o budoucnosti hlavního proudu socialistického hnutí. Žalostný neúspěch německé SPD v nedělních volbách jí moc nepomůže k zahnání chmurné nálady. Po dvanácti letech partnerství s Angelou Merkelovou půjde do opozice. Postrádá strategii a správně se obává průlomu krajní pravicové Alternativy pro Německo (AfD).

Pokud se vedoucí představitelé německé sociální demokracie cítí zodpovědní za svůj vlastní kolaps a za úspěch krajní pravice, může jim být aspoň útěchou, že v tom nejsou sami. Francouzská socialistická strana se vypařila před letošními prezidentskými volbami; nizozemská strana práce zaznamenala propad hlasů na 5,7 procenta; a rakouská socialistická strana bude čelit porážce příští měsíc, což pravděpodobně přivede k moci první koalici hlavního proudu konzervativců a neofašistů v EU.

Neúspěch německé SPD v nedělních volbách evropské levici k zahnání chmurné nálady příliš nepomůže. Foto archiv DR

Přijímanou diagnózou mezi evropskými stranami levého středu je buď to, že byly příliš dlouho ve velkých koalicích, nebo se z nich stali nevlídní technokraté, na které snadno vyzráli barvití populisté zleva i zprava. Je to však hlubší problém. Neoliberální ekonomický model, který se sociální demokracie snažila zmírnit a humanizovat, už nefunguje. Jedná se o globální systém podpory života, který je podložen penězi centrální banky ve výši dvanácti tisíc dolarů.

×
Diskuse
JP
October 1, 2017 v 12.21
Antineoliberalismus na dluh
Kterépak z těch tradičních (respektive konformních) levicových stran se "smířily s neoliberalismem"? Ony se smířily s tržním hospodářstvím - a tedy s tím, že je nutno mu dát, co jeho jest.

Neoliberalismus je "tvrdá" forma této tržní ekonomiky, zatímco ty tradiční levicové strany se snaží o "měkkou" formu.

Ty radikální levicové strany, které autor preferuje a glorifikuje: buďto musejí odmítnout tržní ekonomiku jako takovou - a pak musí dokázat vymyslet nějaký funkční model alternativní.

Anebo - anebo se pak musejí nadále plácat někde mezi radikalismem a utopií, zůstávat na půdě tržní ekonomiky (a tedy kapitalismu a tedy latentně neoliberalismu), a přitom na tomto základě vybudovat radikální sociální stát - což není ovšem možné jinak nežli na dluh. Což je zřejmě "řešení", které - jak je vidět z jeho odmítnutí Lisabonských smluv - preferuje autor článku.

Nic proti radikální negaci neoliberalismu; ale je zapotřebí zachovat si i smysl pro realitu. A přehled o tom, co vlastně chci a jakými prostředky toho chci/mohu dosáhnout.
MP
October 1, 2017 v 17.12
P. Poláčku,
jste levičák, nebo pravičák? Chcete neoliberální kapitalismus, nebo ne? Zapomeňte na kecy německého mainstreamového tisku a konečně se už rozhodněte.
Kdo totiž tvrdí, že tržní hospodářství (resp.kapitalismus) může a musí existovat jen v neoliberální podobě, ten je pravičák (i když má třeba stranickou legitimaci SPD). Levici definuje právě to, že se pokouší o jiný než neoliberální model tržního hospodářství - a třeba i kapitalismu.
JP
October 2, 2017 v 12.42
Levice se pokouší...
Víte, pane Plevo, ono je to opravdu sympatické, že je zde stále ještě někdo, kdo se vzpírá logice kapitálu, a kdo se stále ještě pokouší hledat nějaké alternativy. Třebas i velmi radikální. To myslím zcela vážně, bez ironie.

Na straně druhé, tyto "pokusy" radikální levice mi dost připomínají ty časy, kdy leckteří dobrodruzi se pokoušeli napodobit let ptáků tím, že si na ruce připevnili jakési napodobeniny ptačích křídel, a takto vyzbrojeni se vrhali dolů ze skály. S tím, že ono už to nějak dopadne.

No, dopadlo to - ale obvykle pro daného experimentátora nijak příliš dobře.

Já od té radikální levice nepožaduji prostě naprosto nic více, než aby ke svému radikalismu připojila alespoň základní smysl pro realitu. A když už někteří její příslušníci pociťují neodolatelnou touhu vrhat se se skály, ať k tomu alespoň nenutí či nepřemlouvají ještě i ostatní. Takovýchto experimentů typu "však ono už to nějak dopadne" jsme si snad v tom reálném socialismu užili už opravdu dost.

Jinak řečeno: samozřejmě že musíme hledat alternativy nejen k neoliberalismu, ale i k samotnému kapitalismu. A tedy i k tržní ekonomice vůbec.

Jenže, pro všechen radikalismus a pro všechen - jakkoli emocionálně oprávněný - odpor ke kapitalismu ještě nesmíme ztrácet jakýkoli smysl pro ekonomickou realitu.

V daném případě: co pak to asi přinese, když náš "boj proti neoliberalismu" budeme provádět tím, že - ve prospěch sociálních opatření - zadlužíme stát až po uši? To je ta radikální levice opravdu tak krátkozraká, že si nedokáže uvědomit, že ty dluhy jednou někdo bude muset zase zaplatit? A to navíc i s úroky?

Proč například svého času v Německu padla sociálnědemokratická vláda kancléře Schmidta, a byla - na celou řadu let! - vystřídána pravicovou vládou Helmuta Kohla? Prostě proto, že ten tehdejší štědrý sociální stát natolik zatížil státní finance, a tedy i celou (západo)německou ekonomiku, že ten stav byl už nadále prostě neudržitelný. (Kromě celkové stagnace ekonomiky to vedlo k masivnímu nárůstu nezaměstnanosti.)

A naprosto stejně dopadli (a to hned dvakrát!) francouzští socialisté, když se dostali k moci, a chtěli toho využít pro realizaci svých - nemálo radikálních - představ o štědrém sociálním státu. Nakonec byl Hollande donucen masovými demonstracemi samotných dělníků (!) donucen ten svůj radikálně-antineoliberální experiment zase stornovat - a opět proto že v důsledku jeho sociálního programu dramaticky vzrostla nezaměstnanost.

Takže, ještě jednou: je samozřejmou povinností levice, aby se pokoušela o - třebas radikální - alternativy k neoliberalismu a ke kapitalismu. Nikdo jiný to za ni neudělá.

Ale tyto pokusy postrádají jakéhokoli smyslu - a nakonec jenom diskreditují toto hledání pravých alternativ - pokud jsou prováděny metodou beran proti zdi. Bez smyslu pro realitu tuto realitu změnit nedokážeme.