Bohatí si mohou dovolit slabý stát
Jan ŠíchaMartin Schulz jako kandidát na kancléře a předseda německé sociální demokracie dále míchá kartami na německé politické scéně. Oslovuje většinu a ostře útočí jen na ty, které by nezískal.
Němečtí konzervativci jsou neklidní, tu a tam je možné vidět i projevy mírné paniky. Mají před sebou volební střet, ve kterém tu stojí tak trochu s prázdnýma rukama. Řekněme, že mírně trčí. Křesťanští demokraté si k sociálním demokratům dlouho chodili jako do samoobsluhy. Pro témata, pro voličské skupiny, pro populární kroky. Když například konzervativci zruší vojenskou službu poté, co sociální demokraté prosadili úsporný program pro celou zemi, těžko se rozlišuje, kdo je kdo.
Martin Schulz jako sociálně demokratický kandidát na budoucího kancléře vypálil úřadující kancléřce Angele Merkelové hned několik rybníků najednou. Stačilo přijít. Němci vědí, že bývalý předseda Evropského parlamentu udrží Německo jako mezinárodně-politicky silnou a vlivnou zemi. Neokoukaná tvář v mnohém nabízí totéž co kancléřka. Hodně lidí ale má pocit, že totéž z jiné ruky je lepší.
Když bude kancléřka vyhrožovat, že levice postaví červeno-rudo-zelenou koalici, připustí, že se obává mizerného volebního výsledku své strany. Na čem mají konzervativci mobilizovat? Že levice opustí tradiční hodnoty? Vždyť to konzervativci léta dělali také. Že levice bude rozpočtově neukázněná? Němci nemají sociální demokraty zařazené jako někoho, kdo rozhazuje. Heslo o džbánu by se v letošním volebním roce v Německu mohlo přeformulovat „Tak dlouho křesťanská demokracie dělá socanskou politiku, až se objeví socan“.
Neagresivní, ostrý na jistotu
O Martinu Schulzovi se i u nás píše, že je rétoricky schopný a charismatický. Kdo si na Youtube poslechne pár hodin jeho projevů, zjistí, že své charisma nevěnuje prakticky žádné volebně rizikové záležitosti. Schulz není agresivní, emoce umí vzbudit jinak. „Budeme bojovat pro nás, ne proti ostatním. Nebudeme nikoho ponižovat, nebudeme paušalizovat.“
Hned dodá, že na rozdíl od Trumpa. Schulz se umí vymezit vůči skupinám, které z jeho potenciálních voličů nikdo nelituje. Vůči nacionalistům, vůči tureckému prezidentovi, vůči nesolidárním Východoevropanům, vůči rozdílu v platech mužů a žen. Nejdelší potlesk na stranickém sjezdu zněl, když se Schulz prezentoval jako bojovník proti populistům a porušitelům politických tabu. „My jsme hlavní silou proti slábnutí demokracie.“ Kdo by nechtěl být hlavní silou v ušlechtilé věci?
Schulz mluví a vypadá tak, že ho může volit prakticky kdokoli ze široké střední vrstvy v Německu. Cituje při svých projevech z evangelia i z konzervativních ekonomů, zvláště když na sjezdu mohl přečíst věty ekonoma z jiného tábora o tom, že sociální soudržnost je rozhodující pro úspěch a velké bohatství je nemravné. Prakticky nemluví o ekologii, ekonomický růst je pro něj samozřejmost. Spolupráci s odbory a podnikovými radami politicky prodává jako důvody německého ekonomického úspěchu.
Čím je tento protiklad možno vysvětlit? - Prostě proto, že Schulz se chopil témat, která jsou aktuální, která jsou "žhavá". Jeho charisma je neseno právě touto vlnou přítomného času, který už nazrál pro změnu. Schulz zcela evidentně vnitřně plně věří v pravdivost svých slov, svých cílů, svých projektů - a to je na něm znát, a lidé tu autenticitu jeho projevu - natolik se lišící od sterilních projevů většiny ostatních politiků včetně jeho kontrahentky Merkelové - cítí.
Ve srovnání s ním kancléřka Merkelová působí - ne snad ještě přímo "amtsmüde", unavená úřadem; ale přece jenom je po létech své naprosté dominance na německé politické scéně (jenom občas mírně otřesené rušivou střelbou z ultrakonzervativního a tradičně svébytného a svéhlavého Bavorska) poněkud okoukaná. Ta její biedermeierovská bezvýraznost byla po dlouhá léta její hlavní předností, že víceméně u nikoho nenarazila a u většiny německého národa působila právě jako ta bezproblémová "Mammi Merkel", tak to by se nyní mohlo stát právě jejím největším problémem. Že vedle živého a energií sršícího Schulze bude působit jako bezvýrazná šedivá myš.
Co se tvrzení autora článku týče, že Schulz sám se vyhýbá všem tématům kde by mohl narazil u potenciálního voličstva - to se takto skutečně nedá říci. Například jeho jednoznačné (mnohem jasnější nežli u tradičně zdrženlivé Merkelové) vymezení se vůči Erdoganovi a jeho eskapádám by ho docela dobře mohlo stát voličské hlasy, totiž hlasy německých Turků: neboť ti jsou v poměru 60 : 40 pro Erdogana. V žádném případě tedy není možno přijmout tvrzení autora článku, že Schulz by byl nějaký vypočítavý konjunkturalista, kterému se nejedná o nic jiného, nežli jak za každou cenu získat co možná největší množství hlasů.
Že se Schulz - zatím - neprofiloval ekologickými tématy? - A jakými asi? Od "gründerských" dob německých Zelených, kteří svým ekologickým radikalismem opravdu na německého maloměšťáčka působili mnohdy jako strašidlo, se ochrana životního prostředí v Německu už dávno stala celospolečenským konsensem, a plně ji za svou přijala dokonce i jinak ultrakonzervativní bavorská CSU, která původně pro Zelené měla pouze slova posměchu a pohrdání. Takže tady je sotva ještě možno nalézat nějaká nová, profilující témata; a nějakým radikálním "ekoteroristou" Martin Schulz opravdu není.
Takže, ještě jednou: po dobách dominance konzervativců je zřejmě velká část německé společnosti přesvědčena, že nastal čas aby z úspěchů německé ekonomiky začali konečně v plné míře profitovat i ti, kteří tento "nový ekonomický zázrak" v potu tváře svýma vlastníma rukama vytvářeli. Kyvadlo dějin se podle všeho opravdu zase jednou začíná vychylovat na druhou stranu; a kandidát a nový předseda německé sociální demokracie má to štěstí, že na to kyvadlo naskočil přesně v ten pravý okamžik.
Byl to výraz, který je možné pozorovat u čtenáře Švejka, který právě narazil na pasáž závažného humoru s důležitou výpovědí.
Na toho kdo by rád očekával od EU a Německa schopnost čelit nástupu nacionalistického izolacionalismu a všeobecné brutality může Schulz působit málo dominantním dojem.
Ale z blízka a doma zatím fascinuje - po dravcích typu Trump není zatím v Evropské politice poptávka.....jestli jsem si správně povšiml.