I v bavorských volbách se projevily posuny v současné evropské politice
Kateřina SmejkalováVolby v Bavorsku ukázaly, že ani dosavadní výspě konzervativní stability v Evropě se nevyhnul bouřlivý politický vývoj a posuny ve voličských preferencích, jichž jsme svědky v posledních letech nejen v Evropě, ale po celém světě.
Na víkendové volby do zemského parlamentu v Bavorsku se v Německu čekalo s velkým napětím. Za prvé se jednalo o první zemské volby po vytvoření vlády na spolkové úrovni v březnu tohoto roku, a byly tak do jisté míry prvním testem, jak se velké koalici CDU/CSU a SPD pod vedením Angely Merkelové v očích voličů daří. Za druhé je Bavorsko zemí, kde se rozhodující většina společnosti od války v podstatě nepřetržitě shodla na tom, kdo jí má vládnout, totiž křesťanští konzervativci z CSU.
Tím Bavorsko zejména v posledních letech tvořilo v politicky čím dál víc fragmentarizovaném Německu, ale i většině Evropy stále větší raritu. Výsledky nevypovídají příliš dobrého o počínání celoněmecké vlády a zároveň potvrzují, že dalekosáhlé posuny ve voličských preferencích se s jistým zpožděním nevyhnuly ani výspě konzervativní stability Bavorsku.
CSU získala o víkendu 37,2 procenta hlasů a od posledních voleb si pohoršila o více než 10 procentních bodů. Ztratila tím v bavorském parlamentu absolutní většinu, kterou s jednou výjimkou držela od padesátých let, a bude si muset hledat koaličního partnera.
Tím by čistě početně mohli být buď rekordně silní Nezávislí voliči (Freie Wähler), čistě bavorská středová strana, s těsně přes deset procent hlasů; rekordně slabí sociální demokraté z SPD s těsně pod deseti procenty; či bombastické překvapení voleb, Zelení s oproti posledním volbám takřka dvojnásobnými 17,5 procenty.
Nejpravděpodobnější je však koalice s prvními jmenovanými. Budoucí vládu by teoreticky bavorští lidovci mohli utvořit také s národovecky konzervativní AfD, která se do mnichovského landtagu dostala poprvé se zhruba deseti procenty hlasů, a je tak zastoupena v 15 ze 16 zemských parlamentů. To je ale, alespoň prozatím, pro jakoukoli německou tradiční stranu absolutní tabu.
Na straně druhé to ale samo o sobě neznamená, že by se v (ultra)konzervativním Bavorsku politické preference nějak zcela radikálně změnily. Ta ztráta zhruba deseti procent voličských hlasů pro CSU se prakticky zcela kryje s přírůstkem xenofobní (a tedy ještě konzervativnější) AfD. To sice neznamená, že by ten přesun voličů běžel jenom přímou linií od CSU k AfD; ale základní tendence je tu přece jenom patrná.
A je možno s vysokou pravděpodobností očekávat, že za panování (jinak se to nazvat nedá) dlouholetého předsedy CSU Franze Josefa Strauße by k takovému odštěpení nedošlo. Prostě proto, že za něj by se ti, kteří dnes volí AfD, i nadále cítili být "doma" v CSU.
Je to tedy svým způsobem nemalý paradox, že právě v důsledku toho že se bavorská CSU dokázala přece jenom alespoň trochu liberalizovat a humanizovat, že právě tohle bylo příčinou jejího historického propadu.
Z čehož by pak pro strany podobného typu mohlo vyplývat dosti tristní poučení: nikdy se nevzdávejte svého reakčního zaměření; jakákoli liberalizace bude jenom vaší záhubou.