Po vleklé a místy na německé poměry nebývale vyhrocené krizi posledních tří týdnů je největší nebezpečí snad zažehnáno, opatrnost ale zůstává na místě. Detaily věcného kompromisu o migrační politice je třeba ještě doladit a existenční zájem o striktní uhájení těžko skloubitelných pozic všech koaličních partnerů má i nadále mimořádně výbušný potenciál. CSU čekají na podzim volby do zemského parlamentu v Bavorsku, CDU Angely Merkelové bojuje o svůj politický odkaz a SPD si předsevzala se ve velké koalici náležitě profilovat.

Křesťansky ovlivněný politický proud se po druhé světové válce v Německu zformoval nejprve v decentrální podobě na sobě nezávislých místních politických skupin. Teprve po zvolení Konrada Adenauera kancléřem v roce 1950 se konal první celorepublikový sjezd, na kterém byla ustavena Křesťansko-demokratická unie (CDU), označení „unie“ v jejím názvu odkazuje právě na síť původně nezávislých buněk. Jenom bavorské buňky se rozhodly sjednotit se zvlášť do Křesťansko-sociální unie (CSU) s působností pouze v hranicích této spolkové země.

Volební systém i vnitřní pravidla dolní komory německého parlamentu Bundestagu umožňují, aby se voleb do něj účastnily obě strany a v parlamentu spolu poté vytvořily poslanecký klub. Počty jejich křesel se tak ve společné unijní frakci sčítají a na vládách se také podílejí spolu.

Spolupráce to nebyla nikdy vyloženě idylická, a to zejména proto, že předsedy CSU byli často konzervativní machističtí hardlineři typu Franze-Josefa Strauße nebo Edmunda Stoibera, kteří přesvědčeni o bavorské výjimečnosti nehodlali hrát v partnerství podřízenou roli, která by jim z hlediska poměru sil náležela.

Není náhodou, že nejblíže rozpadu byla spolupráce v roce 1976 za předsednictví Strauße, kterému za CDU v eskalaci konfliktu zdařile sekundoval náturou podobný Helmut Kohl. Partnerství to ale zároveň bylo také výhodné, dlouho unijním stranám spolu umožňovalo pokrývat celé konzervativní spektrum, a tak donedávna v Německu platilo, že napravo od CDU/CSU už není místo pro žádný relevantní politický subjekt.