Po vleklé a místy na německé poměry nebývale vyhrocené krizi posledních tří týdnů je největší nebezpečí snad zažehnáno, opatrnost ale zůstává na místě. Detaily věcného kompromisu o migrační politice je třeba ještě doladit a existenční zájem o striktní uhájení těžko skloubitelných pozic všech koaličních partnerů má i nadále mimořádně výbušný potenciál. CSU čekají na podzim volby do zemského parlamentu v Bavorsku, CDU Angely Merkelové bojuje o svůj politický odkaz a SPD si předsevzala se ve velké koalici náležitě profilovat.

Křesťansky ovlivněný politický proud se po druhé světové válce v Německu zformoval nejprve v decentrální podobě na sobě nezávislých místních politických skupin. Teprve po zvolení Konrada Adenauera kancléřem v roce 1950 se konal první celorepublikový sjezd, na kterém byla ustavena Křesťansko-demokratická unie (CDU), označení „unie“ v jejím názvu odkazuje právě na síť původně nezávislých buněk. Jenom bavorské buňky se rozhodly sjednotit se zvlášť do Křesťansko-sociální unie (CSU) s působností pouze v hranicích této spolkové země.

Volební systém i vnitřní pravidla dolní komory německého parlamentu Bundestagu umožňují, aby se voleb do něj účastnily obě strany a v parlamentu spolu poté vytvořily poslanecký klub. Počty jejich křesel se tak ve společné unijní frakci sčítají a na vládách se také podílejí spolu.

Spolupráce to nebyla nikdy vyloženě idylická, a to zejména proto, že předsedy CSU byli často konzervativní machističtí hardlineři typu Franze-Josefa Strauße nebo Edmunda Stoibera, kteří přesvědčeni o bavorské výjimečnosti nehodlali hrát v partnerství podřízenou roli, která by jim z hlediska poměru sil náležela.

Není náhodou, že nejblíže rozpadu byla spolupráce v roce 1976 za předsednictví Strauße, kterému za CDU v eskalaci konfliktu zdařile sekundoval náturou podobný Helmut Kohl. Partnerství to ale zároveň bylo také výhodné, dlouho unijním stranám spolu umožňovalo pokrývat celé konzervativní spektrum, a tak donedávna v Německu platilo, že napravo od CDU/CSU už není místo pro žádný relevantní politický subjekt.

↗

Angela Merkelová stranu výrazně posunula do středu. Část voličů proto odešla k nacionalisticky autoritářské AfD. Foto Laurence Chaperon

To se změnilo za působení Angely Merkelové, která je v pozici předsedkyně CDU už neuvěřitelných 18 let. Stranu obsahově i habituálně posunula do středu tak výrazným způsobem, že část jejích voličů i členů odešlo k nově vzniklé nacionalisticky autoritářské Alternativě pro Německo, jejíž program z velké části spočívá právě v kritice kancléřky a jejích rozhodnutí v migrační politice.

I z těch členů a členek, kteří ve stranách zbyli, se jich mnoho staví do fundamentální opozice vůči Merkelové. Centrem této opozice je pak právě Bavorsko čelící kvůli své geografické poloze největšímu náporu příchozích, kterému jsou přitom zároveň tradičně vlastní konzervativnější postoje.

Tehdejší předseda CSU Horst Seehofer kritizoval postup kancléřky průběžně již od zlomového léta 2015, čerstvě v paměti je ještě konflikt, který poznamenal předvolební boj na konci loňského léta a podzimní povolební koaliční vyjednávání. Tehdy předseda CSU žádal stanovení závazné početní horní hranice přijatých lidí ročně, zatímco kancléřka se tomu bránila.

Anatomie konfliktu

Nynější konflikt přišel na jednu stranu nečekaně a mnozí pozorovatelé si myslí, že ani jeden z jeho dvou hlavních protagonistů dopředu nevěděl, jak moc se vyhrotí. Zároveň je odpor proti kancléřce zejména v řadách CSU již delší dobu silný, místy se průběžně proslýchá, že se v té či oné konspirativní skupince poslanců připravuje rovnou její svržení. Bezprostřední rozbuškou se stal třiašedesátibodový plán ve věci uprchlické politiky Horsta Seehofera v jeho nové funkci ministra vnitra.

Jedním z bodů bylo, že Německo bude na hranicích odmítat a posílat zpět lidi, kteří se už zaregistrovali v jiném státě EU. To je opatření, které má primárně na zřeteli bavorský pohled na věc. CSU by mohla vytáhnout do předvolebního boje s tím, že to ona prosadila, že do Bavorska bude proudit výrazně méně lidí. Nějaký volební tahák má nutně zapotřebí — v průzkumech se pohybuje kolem 40 procent, a pokud se nic nezmění, ztratí tak absolutní většinu a jednobarevnou vládu, kterou se může s jednou výjimkou od 60. let v Bavorsku pyšnit.

Je ale nasnadě, a to je i pohled kancléřky, že v globále by takové opatření mohlo přinést jen další problémy — snížilo by totiž motivaci států na hranici EU lidi registrovat. Sází tedy spíš na domluvu s evropskými partnery na režimu, ve kterém si budou u sebe registrované lidi řízeně brát zase zpět, když do Německa doputují.

Spor o toto opatření eskaloval tak rychle, že si během několika dní nechávali v kancléřství a na ministerstvu vnitra už zpracovávat právní posudky, který ústavní činitel má poslední slovo při přesouvání různých bezpečnostních složek na hranice země. Počítalo se s tím, že když se Horst Seehofer nepodvolí kancléřčině nařízení, a to se nezdálo vůbec vyloučené, bude ho muset odvolat.

V důsledku toho by zcela jistě odstoupili i zbylí ministři za CSU, čímž by padla vláda a zemi by zřejmě čekaly předčasné volby. Do nich by pak Angela Merkelová již zcela jistě CDU nevedla a spolupráce CDU s CSU by byla zřejmě nenávratně poškozena, takže by skončilo i jejich tradiční rozdělení teritoria. CDU by se rozšířila i do Bavorska a CSU zase do zbytku Německa. Půl kroku od tohoto scénáře bylo Německo v neděli večer, kdy Horst Seehofer dal k dispozici svou funkci.

Přes noc na pondělí se ale mezi CDU a CSU podařilo přece jen dospět ke kompromisu, který vládu nakonec zachránil — na hranicích mají vzniknout takzvaná tranzitní centra, ve kterých mají být příchozí internovaní maximálně po 48, aby se zjistilo, zda jsou již registrovaní v jiné zemi EU. V případě, že ano, mají být nejpozději po uplynutí této lhůty do této země vráceni. Dá se tedy říct, že Angela Merkelová v zásadě v pudu sebezáchovy CSU ustoupila.

Jak to ale s kompromisem dopadne, je ve hvězdách. Výtky k němu mají spoluvládnoucí sociální demokraté, kteří se brání jakémukoli násilnému zadržování lidí na hranicích a s nimiž budou detaily teprve projednány. Není domluven s Rakouskem, přes které se budou lidi z hranic Bavorska vracet, a není ani jasné, zda je beze všeho kompatibilní s evropským právem. Je nicméně jasné, že CSU žádnou jeho úpravu, která by mohla být interpretována jako ústupek, nemůže připustit. A o to méně, jak se budou blížit bavorské volby.

I kdyby se konflikt o tomto křehkém kompromisu už nerozhořel, je více než nejisté, že vláda Angely Merkelové dovládne až do roku 2022 a nebude ji čekat předčasný konec. Pokud CSU skutečně podruhé za 50 let na podzim ztratí absolutní většinu, vzedme se odpor vůči kancléřce nanovo, protože jí to bude dáváno za vinu. Stejně tak ale mohou vládu položit sociální demokraté, když uvidí, že místo aby v ní posilovali a profilovali se, dál jako dosud jen ztrácejí. Ať tak či onak, jak píše v rozsáhlém článku o konfliktu CDU a CSU týdeník Der Spiegel, jedno je jasné: Angela Merkelová v každém případě již propásla okamžik odejít z politiky v pravý čas.