Češi, Moravané a Slezané mají s Angelou Merkelovou problém. Sice žijeme v době, kdy chceme mít všechno jako od babičky a pořád hledáme přístav bezpečí, ale tato starostlivá a empatická kvočna (myšleno v dobrém), která občas připomíná Václava Havla v sukni, nám nesedí. Nejspíš proto, že je německá.

Kancléřka, vědoma si historické viny svých někdejších spoluobčanů, minulou středu pronesla: „Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury. To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění.“

Kdo si myslel, že nacionálně živená hysterie nás víc než čtvrt století od listopadu 89 opustila, šeredně se zmýlil. Mnozí ucítili potřebu naznačit, že chtít po Češích v pětačtyřicátém jiné chování než po části sudetských Němců o sedm let dříve, je iluzorní. Přece nejsme lepší, vlídnější, demokratičtější než oni. Oko za oko, zub za zub.