Rozdíl mezi průzkumem a naplněným průzkumem můžou lidé cítit jako šok. V německém parlamentu poprvé od války usedne ultrapravice, nepočítáme-li krátkou a podivnou historii NPD po roce 1961. Alternativa pro Německo skončila s třináctiprocentním výsledkem. Tak jí třeba třináctka přinese smůlu. Průzkumy volební výsledek Alternativy předpovídaly. Stačilo k číslu z průzkumů přihodit procento až dvě, protože ne každý se přizná.

Přesto jeden titulek po volbách hlásá „Brečet nestačí“. Další titulek „Protest už neznamená volbu vlevo.“ Nebo zelený povzdech „Uf, zase jsme to přežili“. Německá Levicová strana je v nejlepší kondici široko daleko, přesto zaznamenala jen nepatný přírůstek voličské přízně.

CDU Angely Merkelové zaplatila osmi procenty propadu. Za milion lidí, uprchlíků, kterým Německo pomohlo, to je opravdu nízká cena. Sociální demokraté propadli o pět procent, stejně jako CDU do nejnižšího výsledku po válce. Je to slušná cena za to, že prosadili důstojnou minimální mzdu a spousty dalších věcí, ze kterých profituje většina Němek a Němců.

V současném stadiu naší civilizace, v postprůmyslové, rané internetové éře a přechodu na čisté energie, se daří populismu. Za rozumné a hodnotově ukotvené politické chování se platí. Když se povede udržet většinu proevropským a demokratickým silám, je to hlavní zpráva.

Všichni vědí, čí jsou

Když počátkem roku zpěvák ze skupiny Rammstein dal do oběhu píseň Be Deutsch!, připadalo mi, že když kultura tak jasně pojmenuje určité politické vymoženosti, jsou už na ústupu. Však my, Češi, nejlépe umíme pohřby a nekrology. Až při nich nám obvykle dojde, oč jsme přišli.

V Německu je to jinak. Většina zůstala na proevropských pozicích a pozici ústavního patriotismu. Ústavní patriotismus je německá poválečná náhražka za národní hrdost. „Lidská důstojnost je nedotknutelná“, je základní teze, a pak se z toho všeho odvíjí právní stát, o který se dá opřít. V Německu po volbách všichni vědí, čí jsou, společnost je rozdělená, ale určitý typ lidí má většinu.

Němci nepřišli o otevřenost a modernitu své společnosti, ta ale po těchto volbách přestala být samozřejmostí. Angela Merkelová má před sebou poslední volební období. Jestli sociální demokraté dodrží své slovo a do velké koalice už nepůjdou, bude vládnout s liberály a zelenými, což by si pohromadě a s poraněnou bavorskou CSU jako „bonusem“ opravdu nepřál vůbec nikdo.

CSU totiž ztratila a nezaplatila za nic podstatného jako Merkelová a sociální demokraté. CSU zaplatila za svoji nafrněnost. Má to své ale. Uprchlická vlna se valila přes Bavorsko. A Bavoři drželi. Pomáhali. Vlastně s daleko větší noblesou než po válce, kdy jsme je zaplavili našimi Němci. Možná drželi zásluhou faktu, že spousta Bavorů má v rodině potomky sudetských Němců.

Kdyby Merkelová kandidovala u nás, vůbec by se k volbám nedostala. Vlastní strana by se jí zbavila někdy před rokem a půl, když padaly preference. Vážné informace z německých voleb jsou jinde než v jejich procentuálním výsledku.

Pětatřicet procent těch, kdo volili Alternativu pro Německo, byli u voleb poprvé. Voleb se zúčastnilo o 5,5 procenta lidí více než u těch posledních. Lidé se zvedli z gauče a šli volit fašisty. Mladí si pod politikou představují populistické klení a zaklínání. V zemi, která, jako jediná v Evropě, má státem dotované politické vzdělávání.

Asymetrická demoblizátorka

Angela Merkelová je političkou, která reaguje a umí sebrat témata levici. V době její vlády prošly sňatky homosexuálů, minimální mzdu si také mohla připsat jako svůj úspěch, zastavila jaderné elektrárny. Už se skoro zapomnělo, že vojenskou službu Německo zrušilo také za vlády Křesťanských demokratů.

Říká se tomu asymetrická demobilizace protivníka. Třeba půjde použít i na Alternativu pro Německo. Zatím mířila doleva, třeba výpadem vpravo dosáhne symetrie.

Největší problém možné budoucí koalice představují liberálové. Chtějí v Evropě něco jiného než Macron. Ale jestli něco Merkelová umí, je to odzbrojovat blízké protivníky.

Německé volby jsou špatnou zprávou pro levici a dobrou zprávou pro ty, kdo si pořád myslí, že existuje rozumný politický střed. Německo zůstává silné, proevropské, otevřené. Mamina Merkelová se nezmění a Německo zůstane zemí, která je k žití. Kdo takovou zemi dneska má?