Před německými volbami
Ivan ŠtampachV debatě lídrů dvou hlavních německých stran se ukázalo, že celková orientace je spojuje, a to na bázi evropského humanistického dědictví. V tom se obě strany liší od naší sociální demokracie, která jako by na své kořeny pozapomněla.
Za dva týdny budou němečtí občané volit poslance Spolkového sněmu. Ve druhé komoře, Spolkové radě, zasedají reprezentanti jednotlivých spolkových zemí včetně tří svobodných měst (Berlín, Hamburg, Brémy) a její politické složení se mění průběžně podle tamních voleb. Spolkový sněm vyslovuje důvěru vládě a z tohoto hlediska je komorou, která určuje politické zaměření země na další, za normálních okolností čtyřleté období.
Ve volbách, které jsou přede dveřmi, představují hlavní soupeře o přízeň voličů Křesťansko-demokratická unie (v předvolebním bloku s bavorskou Křesťansko-sociální unií) a Sociálně-demokratická strana Německa.
Televizní debatu obou kandidátů na funkci spolkového kancléře (voleného Spolkovým sněmem) Angely Merkelové a Martina Schulze německá média hodnotila tak, že šlo spíše o duet než o duel. Mezi stranami jsou rozdíly. Čteme-li předvolební program CDU/CSU, najdeme tam při povrchním čtení konzervativní formulace podobné programu a praxi zdejších lidovců.
Nalevo od naší levice
Bližší prozkoumání programů a praxe obou stran ukazují, že německá křesťanská demokracie by sice podle našich zdejších hledisek měla být řazena spíše k pravé části politického spektra, respektive k pravému hornímu sektoru politického kompasu, který vedle standardní ekonomicko-sociální pravolevé škály ukazuje nahoru směrem k systému autoritativnímu a dolů směrem k politickému a kulturnímu liberalismu, ale ve skutečnosti stojí nalevo od stran, které se u nás prohlašují za levicové.
Ta formulace v prvním odstavci o roli církví by mohla budit dojem, že obě křesťanské církve zahrnují k a ž d á polovinu německých voličů, a tedy dohromady sto procent. Míněno je to samozřejmě jinak, že pokrývají d o h r o m a d y tu polovinu německé populace.
Ale - nedá se nic dělat, ale bohužel je na něm mnoho pravdy.
Bohužel proto, protože je opravdu skutečností, že leckteré české - oficiálně levicové - politické subjekty (a to zdaleka ne jenom politické strany jako takové) mnohdy zastávají názory, které jsou natolik asociální či obecně reakční, že ve státech západně od českých hranic by se tím skutečně ocitly spíše na pravém okraji politického spektra.
Přičemž: v rámci samotného Německa ovšem i nadále platí to klasické dělení pravice - levice; a levicové politické strany jsou obecně i v otázce uprchlíků znatelně vstřícněji a sociálněji orientované, nežli ty pravicové. (Samotná CDU se ovšem nachází v určité anomální situaci: na jedné straně se deklaruje jako středopravá, tedy v otázce uprchlíků by měla zaujímat spíše negativní postoje - ale její kancléřka Merkelová se svého času vyslovila známým jasným způsobem pro přijetí uprchlíků, a tak strana nemůže torpédovat tento její vstřícný postoj.)
Ale v každém případě: i ty strany pravicové (s výjimkou těch extrémně pravicových) si v Německu nemohou dovolit zastávat natolik zjevně antiimigrantské postoje, jako je tomu u levicové české ČSSD. Proč? - Znovu a znovu v takových případech narážíme na jediné: rozdíl v politické kultuře.
V Německu (respektive na Západě vůbec) je politická kultura už natolik mnohem dále posunutá směrem k respektování člověka a jeho důstojnosti a jeho sociálních potřeb, že je - pro alespoň v zásadě slušné a solidní - politické představitele prakticky nemožné vystoupit na veřejnost s nějakým programem, který by byl v jakémkoli ohledu zcela otevřeně asociální či antihumánní.
Zatímco v českých posttotalitních poměrech nejenže přesně to samé možné je; ale naopak, právě s tím je možno úspěšně nahánět voličské hlasy.