Zápas o vedení AfD vyhrálo tvrdě národovecké křídlo, teď chce být hlavní opozicí

Petr Jedlička, Josef Patočka

Německá AfD vybrala za nástupce Frauke Petryové Alexandera Gaulanda, zastánce alternativních výkladů 2. světové války a obhájce hnutí Pegida. V příštích letech by chtěla působit jako hlavní opoziční síla proti politice CDU/CSU a SPD.

Povolební zápas o vedení největší německé krajně pravicové strany Alternativy pro Německo (AfD) vyhrálo tvrdé národovecké křídlo. Shoduje se na tom většina pozorovatelů na základně výsledku víkendového sněmu strany v dolnosaském Hannoveru. Delegáti AfD mimojiné rozhodovali, kdo nahradí spolupředsedkyni a jednu z nejznámějších tváří strany Frauke Petryovou, která z AfD po letošních volbách odešla. V Hanoveru byl přitom na její místo zvolen Alexander Gauland, reprezentant mnoha přístupů, vůči kterým se právě Petryová vymezovala.

„AfD se stále vyvíjí a proměňuje, stále však zůstává plna vnitřních střetů. V posledních letech v ní bojovalo zejména tvrdě národovecké a pragmatické křídlo. A v Hannoveru národovecké jasně vyhrálo,“ hlásila do pondělního vysílání DW Michaela Küfnerová, zpravodajka stanice na sjezdu.

Pragmatické křídlo v AfD se snaží stranu vyvézt z politické izolace, do níž se dostává svou nesnášenlivostí, paušalizujícími kritikou muslimů, národoveckým populismem a častými výroky svých členů, které více či méně relativizují poměry v Německu za Třetí říše.

Tvrdě národovecké křídlo se naopak politickou izolací nezabývá a obhajuje radikální až agresivní způsoby projevu. Národovci tvrdí, že evropská civilizace čelí příliš velké hrozbě na to, aby se ustupovalo zažitým politickým mravům. Odvolávají se také na zásadu, že o věcech se má mluvit tak, jak je řadoví Němci cítí.

Vůdčí duo

Nový spolupředseda AfD Alexander Gauland působil před vstupem do politiky jako novinář blízký konzervativnímu kraji CDU/CSU. AfD vedl již před rokem 2015, tedy v době, kdy ze strany odešla první skupina zakládajících osobností — ekonomických liberálů. V době uprchlicko-migrační krize byl Gauland jedním z nejhlasitějších obhájců protipřistěhovaleckého hnutí Pegida.

Gauland povede nyní stranu s ekonomem Jörgem Meuthenem, druhým spolupředsedou, který je ve funkcí už dva roky a na hannoverském byl potvrzen bez protikandidáta. Proti Gaulandovi kandidoval Georg Pazderski, jenž se po odchodu Petryové stal vůdčí postavou pragmatiků.

Pozorovatelé připomínají, že Meuthen s Gaulandem vytvořili už jednou silný politický duet, a to ve sporu právě s Petryovou o vyloučení Björna Höckeho. Tento představitel durynské AfD si získal mediální pozornost několika výbušnými výroky, například když označil berlínský památník obětem Holocaustu za „monument hanby“, nebo když tvrdil, že historie 2. světové války by měla brát větší ohled na její „německé oběti“.

Petryová chtěla Höckeho vyloučit s tím, že rétorika podobného typu stáhne stranu na roveň neonacistických straniček, Meuthen s Gaulandem se ale postavili proti. I sám Gauland se podobně proslavil prohlášením, že by Němci měli být hrdí na „výkony“ svých vojsk v obou světových válkách.

Z osobností, jež v roce 2013 AfD zakládaly, nezůstala ve zhnědlé straně už téměř žádná. Zde zleva novinář Konrad Adam, Frauke Petryová a ekonom Bernd Lucke. Foto Mathesar, WmC

Aktuální síla a výhledy

Alternativa pro Německo má nyní jednadevadesát poslanců v Bundestagu, přičemž dvaadevadesátá Frauke Petryová zůstala poslankyní jako nezávislá. Krom toho má AfD zastoupení ve čtrnácti z šestnácti parlamentů německých spolkových zemí. Volby ve dvou zbývajících státech, Bavorsku a Hesensku, budou napřesrok.

Největších úspěchů dosahuje strana v někdejším východním Německu, což se vysvětluje řadou příčin, mimo jiné nedostatečným vyrovnáním se bývalého komunistického režimu s nacistickou minulostí, nebo ekonomickým zaostáváním takzvaných „nových spolkových zemí“.

Za ještě významnější než oblastní zastoupení označují ovšem znalci skutečnost, že pokud v Německu vznikne další vláda velké koalice CDU/CSU-SPD, stane se AfD hlavní opoziční silou. Zřejmě i k tomuto faktu přihlíželi delegáti hannoverského sjezdu, když dali přednost národovecko-populistickému před pragmatickým vedením, uvádí například americká stanice NBC.

Protesty i proti zavedeným stranám

Podobně jako většinu akcí AfD, provázely i víkendový sjezd velké antifašistické protesty. O jejich organizaci se postarala tentokrát kampaň Nacionalismus není alternativa. Několik tisíc demonstrujících se v brzkých sobotních hodinách pokusilo zablokovat příjezdové cesty ke kongresovému centru, a znemožnit tak delegátům začít v jednání.

Blokády v sedě za skandování „Náckové, táhněte — nikomu nebudete chybět“ rozehnala nakonec policie vodními děly. Několik desítek lidí bylo zatčeno a jednomu muži policisté při zásahu zlomili nohu. Proti nečekané surovosti zásahu se ohradily parlamentní frakce strany Levice a Zelených, které budou požadovat jeho vyšetření.

Organizátoři protestů ve výzvách a prohlášeních kritizovali ale nejen AfD, nýbrž i sklony ke xenofobní či nacionalistické politice u ostatních německých parlamentních stran. „Středové strany se vymezují proti AfD, aby se mohly tvářit, jak jsou otevřené a demokratické. Přitom to, co krajní pravice prosazuje, je jejich přičiněním již částečně skutečností,“ sdělila novinám Neues Deutschland jedna z mluvčích protestů, Ulrike Sommerová.

Kampaň Nacionalismus není alternativa rozesílala také v minulých týdnech pozvánky na sjezd AfD těm politikům tradičních stran, kteří podle ní svými návrhy na omezení práva na azyl podporují celkový posun německé veřejné debaty doprava. Pohlednici s nápisem „U nás vaše názory naleznou svou pravou vlast“ dostal mimo jiné zelený Boris Palmer či spolupředsedkyně Levice Sahra Wagenknechtová.

Sobotní rozhánění hlavní přístupové blokády. Repro LN

Další informace:

Deutsche Welle Germany's far-right AfD elects leadership, provokes protests

Deutsche Welle AfD: Meet the new far-right bosses, same as the old bosses

The Guardian Germany's far-right AfD sidelines moderates as police and

protesters clash

Haaretz The Real Story of How the Nazis Have Returned to Germany's Parliament

Neues Deutschland »Die Linke wird antinational sein, oder sie wird nicht sein«