Německo se po razii proti extremistům pře o rozsah hrozby i reakci státu
Aleš MichalPlány Říšských občanů na státní převrat nejsou bizarním projektem staříka s modrou krví ani mediální clonou vražd v Illerkirchbergu. Jejich rozkrytí ukázalo prorůstání pravicového extremismu do parlamentní politiky i bezpečnostních složek.
Říšští občané, proti nimž byla podniknuta před několika dny v Německu obří razie, nejsou nějakou neznámou naivní organizací, jak by se mohlo z monarchistického názvu zdát. Naopak, jako jedna z nejnebezpečnějších skupin operujících na německém území jsou dlouhodobě monitorováni Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy.
Ostatně v poslední komplexní výroční zprávě, která hodnotí aktivity skupin s viditelnými sklony k násilným nebo teroristickým aktivitám, je toto hnutí výslovně zmíněno již v úvodním slově — kvůli svým protestním akcím pořádaným v době koronavirové pandemie, ale je jim věnována i samostatná kapitola. To mimo jiné dokládá heterogenitu celé organizace: její členové mají jednoduše odlišné motivace k tomu podílet se na rozbíjení německého demokratického řádu.
Právě německý demokratický stát je těmto extremistům trnem v oku nejvíce a to také všechny členy jinak nesourodého hnutí drží pohromadě. Říšští občané neuznávají nic, co má původ v současné německé státnosti, a odkazují se k historickým hranicím Německé říše. Svou zemi stále považují za „okupovanou“ (čímž mají na mysli stav vyčlenění poválečných zón po roce 1945) a tvrdí, že výmarská ústava nebyla nikdy legálně anulována. V odmítání všeho „moderně německého“ jdou i do praktických důsledků: nejenže jsou někteří z nich propojeni s neonacistickou scénou, ale místní buňky často tisknou vlastní peníze, vydávají říšské cestovní pasy a hlavně uznávají pouze vlastní, říšské zákony.
A ty všem podporovatelům nastavují poněkud jiná pravidla než zákony demokratického Německa. Přípustný je trest smrti pro zrádce — optikou Říšských občanů tedy všechny vrcholné politiky, ale také ty, kdo poruší mlčenlivost o charakteru a aktivitách organizace. Během proběhnuvší razie byly mimo zlatých cihel v hodnotě milionů eur nebo statisíců v hotovosti nalezeny i stovky podepsaných prohlášení, které extremisty zavazovaly k mlčenlivosti. Při jejím porušení by byl jedinec bez soudu popraven.
O heterogenitě organizace svědčí i postavy, které byly během minulého týdne v několika spolkových zemích, ale i v zahraničí zatčeny. Za hlavu celého hnutí je považován šlechtic Jindřich VIII., jenž během zatčení působil mnohem více jako zmatený stařík než organizátor protistátního převratu. Jednasedmdesátiletý muž je potomkem římskoněmeckého krále Jindřicha VI., jenž vládl Svaté říši římské ve druhé polovině 12. století, a šlechtického rodu Reussů, který až do roku 1918 ovládal Durynsko.
Jindřich byl hlavou politické odbočky: skupina ho po úspěšném převratu plánovala instalovat do čela „nové“ říše. On sám se v minulosti prezentoval antisemitskými názory a vírou v konspirační teorie, které připravily jeho rod o moc a nastolily zlotřilý řád.
Nebezpečná provázanost hnutí s institucionální politikou
Zajímavou postavou je ale také bývalá poslankyně krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) Birgit Malslak-Winkemannová, která za stranu zasedala v letech 2017--2021 v Bundestagu a po odchodu z této pozice působila jako soudkyně v Berlíně. Právě její osoba nejkřiklavěji propojuje činnost skupiny s dnes parlamentní stranou se stabilní voličskou podporou 10 až 15 procent německých obyvatel. Znovu totiž nastoluje otázku, která německou politickou scénu ovlivňuje již několik let: nakolik jsou politici AfD propojeni s pravicově extremistickou scénou.
Většina politiků AfD k velké razii mlčí, někteří se uchýlili ke kritice vládních orgánů i přesto, že vedení strany činnost Říšských občanů odsoudilo a vyjádřilo bezpečnostním složkám podporu. Například sasko-anhaltský poslanec zvolený za AfD Hans Tillschneider spojil načasování razie s událostí v Illerkirchbergu, kde den předtím došlo k vraždě dvou malých dívek, za které je stíhán muž původem z Eritreje.
K propojení těchto dvou událostí s argumentem, že byla razie vykonstruovaná, aby zakryla medializaci této vraždy, se uchýlilo i několik dalších předních politiků z AfD. Nikdo z nich se nepokusil vysvětlit, jak by se státním orgánům povedlo tak rozsáhlou akci zorganizovat během několika hodin.
Přední durynský politik strany a neformální lídr takzvaného Křídla, které platí za propojené s extremistickou scénou, pak taktně vyzval spolustraníky, aby raději opustili „závadové“ extremistické chatovací skupiny, ve kterých se často domlouvaly násilné akce nebo objevovaly neonacistické symboly.
Politická odnož je však pouze jednou z mnoha složek hnutí Říšských občanů. Pomineme-li filozofickou, která měla na starosti zejména ideologickou oporu, nezanedbatelnou — a patrně nejnebezpečnější — součást tvoří ta vojenská. Mezi pětadvaceti zatčenými totiž bylo i několik příslušníků bezpečnostních složek: nejen policie, ale i elitních speciálních jednotek Kommando Spezialkräfte.
Ty už v minulosti řešily odhalení extremistů ve svých řadách a jejich pověst tím zásadně utrpěla. V roce 2020 ministryně obrany Annegret Krampová-Karrenbauerová, pozdější předsedkyně konzervativní CDU, jednotku ostře kritizovala a pod hrozbou rozpuštění vyzvala k její zásadní restrukturalizaci. Současná situace tak nevyhnutelně znovu otevírá otázku, jak a zda vůbec se dá krajně pravicové hrozbě v ozbrojených složkách efektivně bránit.
Právě ozbrojená hrozba je tou hlavní, která se objevuje v debatách po podobných událostech: jak zabránit jejímu šíření, aby se nestala reálným nebezpečím. Někteří poukazují na to, že přípravy na státní převrat byly od začátku velmi podceněné a že skupině by se reálně vůbec nemohlo povést ohrozit silné německé instituce.
Podle jiných komentátorů ale minimálně ve třech spolkových zemích — Bádensku-Württembersku, Sasku a Durynsku — byly místní pobočky s přípravami už poměrně daleko, včetně detailních plánů na popravu politiků na lokální úrovni. Skupina plánovala po celém Německu vybudovat 286 úřadů pro vnitřní bezpečnost, které by evidovaly postup puče.
Během razie byly také nalezeny dva seznamy nepřátel s konkrétními osobami určenými k okamžité popravě. Mezi nimi byl mimo jiné prezident, kancléř, ministryně zahraničí, ale také dva ministři zdravotnictví — kromě současného i ten z vlády Angely Merkelové. Sami politici se nyní přou o to, zda se jedná o hrozbu pro politiky jako jednotlivce, ústavní systém nebo celý charakter státu.
Trumpovské inspirace
Pozornost vyvolávají také aktivity, které měli „šéfové“ vojenského odboru Maxmilian E. a Peter W. za sebou. Jak bylo zjištěno, nemálo Říšských občanů mělo za sebou výcvik a umělo zacházet se zbraněmi. V jednom z dokumentů, který byl během razie zabaven, velitelé spokojeně informují, že „v Bavorském lese jsou lidé, kteří situaci napraví“. Jedním ze zatčených je také policista, který měl v minulosti na starosti ochranu židovských čtvrtí v dolnosaských obcích. V plánu nebyly jen vraždy konkrétních politiků, ale po vzoru trumpovského pokusu o převrat také napadení budovy Bundestagu.
S trumpovským světem propojuje členy Říšských občanů i náklonnost k dalším konspiračním teoriím. Evergreenem se už stala důvěra v antisemitská vysvětlení opatření vedoucí k ochraně před pandemií nebo očkování. Ta s velkou pravděpodobností mnoho ze současných zatčených aktivizovala a podnítila k činnosti, za kterou jsou dnes stíhaní. Mezi členy se však objevují také vyznavači teorie QAnon, kteří věří tomu, že němečtí vrcholní politici — podobně jako američtí představitelé demokratického establishmentu — jsou ovládáni silami deep state.
Během razie byla zaznamenána například aktivita osoby v médiích označované jako „Q.“ zatčené v Hesensku, jejíž telegramový kanál šířící podobné narativy sledovalo 130 000 followerů. Odbočka BfV v Severním Porýní-Vestfálsku pak otevřeně hovoří o podpoře skupiny z Ruska.
Právě debata v německém parlamentu po odhalení skupiny a zatčení jejích členů se vyvíjela dvěma souběžnými směry: jak ochránit státní orgány před hrozbou tohoto typu a jakým způsobem uvažovat o změnách ve zbraňové politice.
Znepokojivé totiž bylo, že bývalá poslankyně AfD Winkemannová měla do budovy parlamentu po kontrole stále volný přístup. Ten platí pro politiky, ať už u sebe mají zbraň nebo ne. Zelení proto v parlamentní debatě navrhli, aby politici přicházející do budovy u sebe zbraně mít vůbec nesměli, opoziční křesťanští demokraté pak požádali o kontrolu toho, zda i další bývalí poslanci krajní pravice nejsou přímo napojeni na extremistická hnutí.
Razie proti Říšským občanům ukázala, že toto hnutí je v Německu specifické zejména rozsahem materiální podpory, které se skupině zjevně dostalo, ale také heterogenitou hnutí. Diskuze, která v důsledku zásahu v současné době hýbe Německem, se vede hned na několika polích — zejména v oblasti politické a bezpečnostní. Zda však skutečně přispěje ke konkrétní změně, to bude záviset především na politické vůli.