Říšští občané, proti nimž byla podniknuta před několika dny v Německu obří razie, nejsou nějakou neznámou naivní organizací, jak by se mohlo z monarchistického názvu zdát. Naopak, jako jedna z nejnebezpečnějších skupin operujících na německém území jsou dlouhodobě monitorováni Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy.

Ostatně v poslední komplexní výroční zprávě, která hodnotí aktivity skupin s viditelnými sklony k násilným nebo teroristickým aktivitám, je toto hnutí výslovně zmíněno již v úvodním slově — kvůli svým protestním akcím pořádaným v době koronavirové pandemie, ale je jim věnována i samostatná kapitola. To mimo jiné dokládá heterogenitu celé organizace: její členové mají jednoduše odlišné motivace k tomu podílet se na rozbíjení německého demokratického řádu.

Právě německý demokratický stát je těmto extremistům trnem v oku nejvíce a to také všechny členy jinak nesourodého hnutí drží pohromadě. Říšští občané neuznávají nic, co má původ v současné německé státnosti, a odkazují se k historickým hranicím Německé říše. Svou zemi stále považují za „okupovanou“ (čímž mají na mysli stav vyčlenění poválečných zón po roce 1945) a tvrdí, že výmarská ústava nebyla nikdy legálně anulována. V odmítání všeho „moderně německého“ jdou i do praktických důsledků: nejenže jsou někteří z nich propojeni s neonacistickou scénou, ale místní buňky často tisknou vlastní peníze, vydávají říšské cestovní pasy a hlavně uznávají pouze vlastní, říšské zákony.

A ty všem podporovatelům nastavují poněkud jiná pravidla než zákony demokratického Německa. Přípustný je trest smrti pro zrádce — optikou Říšských občanů tedy všechny vrcholné politiky, ale také ty, kdo poruší mlčenlivost o charakteru a aktivitách organizace. Během proběhnuvší razie byly mimo zlatých cihel v hodnotě milionů eur nebo statisíců v hotovosti nalezeny i stovky podepsaných prohlášení, které extremisty zavazovaly k mlčenlivosti. Při jejím porušení by byl jedinec bez soudu popraven.

O heterogenitě organizace svědčí i postavy, které byly během minulého týdne v několika spolkových zemích, ale i v zahraničí zatčeny. Za hlavu celého hnutí je považován šlechtic Jindřich VIII., jenž během zatčení působil mnohem více jako zmatený stařík než organizátor protistátního převratu. Jednasedmdesátiletý muž je potomkem římskoněmeckého krále Jindřicha VI., jenž vládl Svaté říši římské ve druhé polovině 12. století, a šlechtického rodu Reussů, který až do roku 1918 ovládal Durynsko.

Jindřich byl hlavou politické odbočky: skupina ho po úspěšném převratu plánovala instalovat do čela „nové“ říše. On sám se v minulosti prezentoval antisemitskými názory a vírou v konspirační teorie, které připravily jeho rod o moc a nastolily zlotřilý řád.