AfD a CDU. V Německu se řeší budoucnost pravice

Marek Benda

Nárůst popularity nacionálně populistické formace nutí tradičního hegemona na pravici reagovat. Velká část CDU chce i nadále držet pomyslnou „protipožární zeď“. Zvláště na východě je tím však tlačena do nepopulárních širokých koalic.

V čele strany stojí dnes Alice Weidelová a Tino Chrupalla. Obecně vábí na nacionalismus s lidskou tváří, v konkrétních heslech pak na zachování všeho „starého dobrého“: tradiční rodiny, naftových motorů, Německa pro Němce či dobrých vztahů s Ruskem. V bojové poloze doplnila AfD v posledních letech svůj seznam nepřátel o „klimahysterii“, „coviddiktaturu“ nebo „greenflaci“. Foto FB AfD

Výšvih radikálně pravicové a nacionálně-populistické strany Alternativa pro Německo (AfD) na podporu kolem dvaceti procent se stal v posledních týdnech velkým tématem. A není divu: tradičně ostrakizovaná strana vystoupala od voleb 2021 o deset procentních bodů; vysokou podporu jí přisuzují už všechny průzkumy a u většiny agentur předstihla i sociální demokraty (SPD) kancléře Scholze.

Navíc se AfD podařilo několik dílčích, ale i tak přelomových hmatatelných úspěchů. Za prvé, v durynském okrese Sonnenberg uspěla poprvé v přímých volbách zemského rady (Landrat). Zemští radové jsou do značné míry ekvivalentem našich již neexistujících přednostů okresních úřadů, přičemž však v Německu mají dvě velké role. Jednak stojí v čele úřadu, který vyřizuje agendu v přenesené působnosti státu. Zároveň ale též — a to je zde důležitější — předsedají okresním parlamentům ‒ Kreistagům ‒ a připravují agendu jejich jednání.

Úspěch kandidáta AfD Roberta Sesselmanna lze proto právem vnímat jako překročení další mety v etablování strany na politické scéně — byť zatím stále regionálněpolitického charakteru.

Nejvyšší podporu — přes 30 procent — má AfD aktuálně v Durynsku, kde tvoří opozici proti široké vládě v čele s Linke, tolerované i z CDU. V čele durynské AfD stojí dnes Björn Höcke, jeden z předáků nejradikálnějšího křídla ve straně. Foto Ronny Hartmann, AFP

Za druhé, týden po Sonnenbergu AfD uspěla také v obecních volbách v městečku Raguhn-Jessnitz v Sasku-Anhaltsku, kde její kandidát Hannes Loth získal post uvolněného starosty. Raguhn-Jeßnitz s necelými devíti tisíci obyvateli je první obcí, kde bude AfD tuto pozici držet. Dosud se totiž mohla chlubit jen několika funkcemi neuvolněných starostů v malých sídlech v bývalé NDR.

Nu a za třetí, v závěru července se straně podařilo upoutat svým sjezdem. Lídrem kandidátky pro blížící se volby do Evropského parlamentu byl na něm zvolen představitel radikálnějšího křídla strany, dosavadní europoslanec a právník Maximilian Krah ze Saska. Krah se ostentativně označuje nikoliv za „konzervativce“, ale za „pravičáka“, což je v německém jazykovém kontextu pokládáno za téměř synonymní s fašistickým názorovým postojem.

Za lídra kandidátky AfD do Evropského parlamentu pro jaro 2024 byl na nedávném sjezdu zvolen Maximilian Krah ze Saska. Ten se ostentativně označuje nikoliv za „konzervativce“, ale za „pravičáka“, což je v německém jazykovém kontextu pokládáno za téměř synonymum fašisty. Foto Ronny Hartmann, AFP

Také další kandidáti na předních místech evropské kandidátky ‒ včetně českého rodáka a poslance Bundestagu Petra Bystroně ‒ se řadí spíše k radikálům. Jsou poměrně blízcí neformálnímu vůdci tohoto vnitrostranického křídla, předsedovi durynské buňky Björnu Höckemu, jenž ve veřejnoprávní televizi deklaroval, že „Evropská unie musí zemřít, aby skutečná Evropa mohla žít“.

S tím rezonovala stanoviska delegátů či kandidátů strany do Evropského parlamentu, která vyzývala například k „pushbacku“ migrantů na vnějších hranicích Evropské unie bez ohledu na judikaturu Soudního dvora EU, k zastavení vojenské podpory napadené Ukrajině a uzavření dohody s Ruskem na obnovení dodávek surovin, k návratu evropské integrace „před Maastricht“ či obsahovala tradiční výpady proti „globalistům“, místy s antisemitskými přídechy.

Rezoluci k vystoupení Německa z Evropské unie sjezd sice neschválil, potvrdil ale zapojení AfD do europarlamentní frakce Identita a Demokracie (ID), ve které se nachází Národní sdružení (RN) Marine Le Penové, rakouští Svobodní (FPÖ) či Okamurova SPD. Zastánci „dexitu“ jsou přitom ve straně stále výrazně přítomni.

Na červencovém sjezdu AfD zářil i Tomasz Fröhlich, hvězda německé nacionalistické mládeže. Foto FB Junge Alternative für Deutschland

CDU tápe

Z popsané kombinace úspěchů, rostoucí podpory a nenávistné rétoriky staronových hvězd AfD zavládlo ve zbývající části německého politického spektra neskrývané zděšení. Ozvaly se všechny strany, nejvýrazněji — protože nečekaným způsobem — však CDU. Řeč je samozřejmě o kontroverzních výrocích předsedy křesťanské demokracie a stále ještě lídra parlamentní opozice Friedricha Merze ve smyslu, že si spolupráci mezi CDU a AfD dovede představit.

Merz se pochopitelně vyjádřil trochu jinak. Nejprve na tiskové konferenci, jež byla svolána po programovém jednání se sesterskou CSU, uvedl, že CDU/CSU je „AfD se substancí“, a kdo hlasuje pro AfD, a nikoliv pro CDU, hlasuje pro Scholzovu vládní koalici.

A teprve v návaznosti na to v letním profilovém interview pro veřejnoprávní ZDF připustil, že na komunální úrovni se je zapotřebí primárně snažit o rozvoj spravovaného celku, a proto si tam spolupráci CDU a AfD představit dovede.

Současný lídr CDU Friedrich Merz slíbil při nástupu do funkce získat zpátky kromě jiného pozice ve východní části země. V poslední době však podpora CDU spíše klesá. Foto FB CDU/CSU
×
Diskuse
JP
August 17, 2023 v 11.52

K zajímavým a kompetentním analýzám M. Bendy k současné situaci německé pravice je záhodno připojit ještě dvě připomínky:

Za prvé, to že koalice CDU/CSU ztratila přízeň voličů na vyhraněné pravici souvisí do značné míry s obecným trendem několika posledních desetiletí, kdy obě velké strany (tedy včetně SPD) nastoupily - dalo by se říci - "dlouhý pochod směrem ke středu". Jinak řečeno: poté co se přežily dřívější ostře vyhraněné ideové/ideologické spory, a spolu s tím kdy zmizela dělnická třída jako masová základna SPD, oba velké politické subjekty spolu zahájily zápas o středového voliče. Neboť právě ten rozhodoval volby. Ale to ovšem znamenalo nutnost zmírnit vlastní, doposud vyhrocené ideové postoje.

Pro CDU/CSU tento posun ke středu pak ovšem znamenal, že vyhraněná pravice v ní čím dál tím více přestávala vidět svůj politický domov; a hledala si tedy nějakou náhradu.

A za druhé - na to upozorňuji znovu a znovu - je vždy nutno hledět i na reálný ekonomicko-sociální vývoj. V dobách kdy se daří ekonomice a je nízká nezaměstnanost, obvykle zároveň klesá obecná hladina politického extrémismu. A naopak v dobách kdy se ekonomika dostává do potíží, kdy lidé trpí existenční nejistotou, si hledají ztracené jistoty u partají se silně zjednodušujícími, chytlavými politickými a ideovými hesly. A to jak na pravici, tak i na levici.