O nové německé vládě jsme zde psali již několikrát, a to většinou kriticky. Věnovali jsme se její techno-modernizační vizi, a to jak celkově, tak s důrazem na klimapolitiku. Shrnuli jsme zaznívající kritiku zleva a specificky jsme rozebrali i její přístup k zahraniční politice.

Bylo by však trochu zavádějící zůstat u obrazu tělesa, na kterém stojí za pozornost především vize a vady. Z práce více něž tří set vyjednavačů a dvaadvaceti přípravných skupin vzešla i řada pozitivních slibů. Navzdory všem výtkám jde o kabinet, který má ambici i konkrétní plán, jak posunout zemi dále.

Všechno, co bylo o Scholzově vládě v DR napsáno, i nadále platí. Aby byl ale úplný její alespoň hrubý profil, patří se doplnit ještě několik podstatných skutečností — k jejímu složení, slibům i konkrétním kritériím, podle kterým ji posléze půjde hodnotit.

Rozdělení rezortů

Nový kabinet bude tvořit kancléř a šestnáct ministrů. Osm pozic obsazuje sociální demokracie (SPD), pět Zelení a čtyři (neo)liberálové z FDP. Sociální demokracie má díky volebnímu výsledku kancléřství a k tomu výraznou převahu v počtu rezortů. Menší strany však získaly klíčová ministerstva pro svou profilaci. Alespoň na venek je zde rovnováha.

FDP sice nakonec vyhrála zápas o klíčové ministerstvo financí, Zelení ale dostali zároveň pro své spolupředsedy diplomacii, nové superministerstvo hospodářství a ochrany klimatu a ještě s ním spojenou pozici vicekancléře. Pouze spolupředseda Zelených Robert Habeck bude Scholzův vicekancléř. Předseda FDP. Nový ministr financí Christian Lindner nikoliv.

Vedle dvou zmíněných drží Zelení ministerstva:

• životního prostředí, ochrany přírody, jaderné bezpečnosti a ochrany spotřebitele,
• zemědělství a potravin,
• pro záležitosti rodiny, žen, seniorů a mládeže.

FDP má pak krom ministerstva financí ještě rezorty:

• spravedlnosti,
• vzdělání a výzkumu,
• dopravy a otázek digitalizace.

Věc se dá samozřejmě nahlížet skrze předvolební sliby a úspěšnost ve vyjednávání. Pak působí liberálové jako silnější. Zároveň ale platí, že další velkou koalici si přál už jen málokdo a na zeleno-levicovou prostě nebyli poslanci.

Trojkoalice SPD, FDP a Zelených, označovaná v Německu jako Semafor, je první úspěšně dojednanou svého druhu na spolkové úrovni. Obstojí-li alespoň ve větší části dojednaného programového kompromisu, stane se modelem, na němž lze do budoucna stavět a který lze různě dál korigovat, přičemž se s ním však dá vždycky obecně počítat.

Novinky v přístupu ke covidu

I když je programovou osou koaliční dohody nové vlády energetická a správní transformace, jako první se bude muset řešit covid. V Německu je epidemie v podobné fázi jako u nás, jen je výrazně více zatížen východ a země má v porovnání s ČR asi 2,5krát méně mrtvých na počet obyvatel.

Nová vláda bude muset rozetnout dilema povinného očkování, které se kancléř Scholz vyslovil předběžně prosadit pro pracovníky a klienty „institucí, které se starají o příslušníky zvláště ohrožených skupin“.

Možná však debatu o tématu ještě posune rakouská zkušenost — Vídeň totiž plánuje očkovat povinně už od února. Konečné slovo v Německu v dané věci bude mít na každý pád parlament. Bez souhlasu poslanců zde vláda konat nechce.

Jinak k dosavadním opatřením chce nová koalice přidat:

• zřízení stálého krizového sboru se zastoupením „celostátních i zemských politiků, virologů, epidemiologů, sociologů a psychologů“ (!), jež bude vládě předkládat zprávu o aktuální situaci „každý den“ (!!),
• rozšíření počtu pojízdných očkovacích center a zřízení nových očkovacích míst v lékárnách,
• covidový bonus pro pracovníky ve zdravotnictví a domácí péči, na nějž má kabinet „pro začátek“ miliardu eur.

Konkrétní sliby v modernizaci

Hlavní linií plánů nové vlády je již zmíněný pokrok a modernizace. V programu přitom stojí na třech pilířích: zaprvé, transformace energetiky, dopravy a průmyslu; za druhé důsledná digitalizace státní správy a komunikační infrastruktury obecně; a za třetí, otevření se novým talentům a pracovním silám ze zahraniční.

V prvním pilíři se patří zapamatovat hlavní konkrétní závazky, dle kterých půjde posuzovat úspěšnost vlády:

1. do roku 2030 vyrábět 80 procent z elektřiny z obnovitelných zdrojů. Zbylých 20 procent by přitom nemělo jít „v ideálním případě“ už ani z jádra, ani z uhlí,
2. do roku 2030 mít 50 procent všeho vytápění budov v zemi zajištěno klimaticky neutrálními způsoby,
3. do roku 2030 mít na německých silnicích 15 milionů elektromobilů,
4. po roce 2035 už neprodávat žádná nová auta se spalovacími motory.

Dále obecněji se přitom počítá s výstavbou sítě dobíjecích centrál pro elektromobily, umísťováním solárních panelů na všechny vhodné střechy, přesunem čtvrtiny dnes přepravovaných nákladů ze silnic na železnici či takzvanou mainstreamizací klimatického hlediska — to znamená, že otázky dopadu na klima budou muset být nyní zohledňovány při přípravě všech vládních politik. Zelenými slibované klimatické veto to sice není, ale o významný posun jde i tak.

V digitalizaci chce vláda ve velkém měnit nejen fungování úřednictva, ale i možnosti škol. Zaplatit míní virtuální studovny, laboratoře a dílny. Chce plošně rozšířit širokopásmový internet. U státní správy hodlá pak koalice zaručit digitalizací i vyšší transparentnost, zvláště při realizaci velkých infrastrukturních projektů.

Konečně třetí pilíř avizované modernizace — otevírání se talentům a nové pracovní síle — se točí kolem lákání ekonomických přistěhovalců do země. Konkrétní sliby tu představují jednak opatření uvolňující německý pracovní trh cizincům, kteří v zemi už žijí, jednak opatření usnadňující zisk pracovního víza a jednak různá uvolnění podmínek, za nichž lze dostat německé občanství.

K migraci chce nová vláda přistupovat „vstřícně a realisticky“, přičemž omezovat hodlá pouze tu „neregulérní“.

Vše má i ekonomická zdůvodnění

Jak již upozorňovala Kateřina Smejkalová, nová německá koalice si vzala za svůj ideologický rámec FDP. Projevuje se to přitom nejen doktrínou nezadlužování a nezvyšování daní, ale i v dalších oblastech programu. Je tu například centrální předpoklad, že zmíněná modernizace a příslib masivních státních investic do zelené transformace zmobilizují soukromý sektor, který se do přestavby ve velkém zapojí — a tím jí i v posledku pomůže zafinancovat.

Zda se tento předpoklad naplní, bude rozhodovat o úspěšnosti celé příslušně nastavené modernizace, a tím i semaforového koaličního modelu.

Jinak je ve vládních výstupech patrná pozoruhodná snaha obhájit co nejvíce slibovaných opatření ekonomicky, respektive i ekonomicky. U změny politiky vůči Číně se kupříkladu argumentuje i zájmy německého průmyslu. U energotransformace naopak potřebou vyhrát vývovojově- a výrobně-konkurenční boj s Čínou.

Na peníze se pak přepočítá třeba i slibovaná legalizace a „kontrolovaný prodej marihuany na certifikovaných místech dospělým, a to i pro rekreační účely“. Podle tematické studie düsseldorfské Heinrich-Heine-Universität, na níž se vláda odvolává, vytvoří legalizace až 27 tisíc pracovních míst a do rozpočtu přinese až 4,7 miliardy eur každý rok.

Sociální sliby

Třebaže první koalice SPD, Zelených a FDP na spolkové úrovni nebude tak sociální, jak přepokládala většina pozorovatelů po volbách, několik sociálních posunů mezi jejími sliby zůstalo. Předně jde o známou dvanáctieurovou minimální mzdu za hodinu zvýšenou ze současných 9,60 eur — volební prioritu SPD. Vedle ní však také například o náhradu dávky v nezaměstnanosti vyplácené dosud dle schématu Hartz IV tzv. občanským příjmem.

Nový občanský příjem má příští rok v Německu dosáhnout výše 449 eur za měsíc. Oproti stávající úrovni dávky jde jen o tříeurové zvýšení, změna pojetí tohoto druhu podpory je ale významná věc a dá se na ní leccos budovat.

Vláda se dále zavázala udržet věk pro odchod do důchodu na sedmašedesáti letech a penze minimálně na osmačtyřiceti procentech průměrného příjmu. V oblastech s velkou poptávkou po bydlení pak bude možné zvyšovat nájmy jen o jedenáct procent během tří let. Doposud šlo o patnáct procent.

Koaliční smlouva obsahuje také závazek soustavného zvyšování odměn za pečovatelství, „aby byl tento sektor čím dál atraktivnější“, nebo garanci rozšíření bytového fondu v zemi o nejméně 400 tisíc bytů každý rok. Nejméně 100 tisíc z nich má být pak vystavěno z veřejných prostředků.

Ve vládě jenom politikové

Jsou zde konečně konkrétní osobnosti, které nastupující kabinet tvoří. U všech tří stran se jedná bez výjimky o politiky, kteří již byli někam zvoleni či mají zkušenost s exekutivou. U sociálních demokratů přechází z poslední velkokoaliční vlády Angely Merkelové (tzv. Merkel IV) do nového kabinetu vedle Olafa Scholze i Hubertus Heil, který zůstává ministrem práce a sociálních věcí, a také Christine Lambrechtová, která však povede namísto dosavadního ministerstva spravedlnosti ministerstvo obrany.

Také u Zelených a FDP dostali ministerstva pouze zasloužilí členové. Poněkud pikantní byla situace u Zelených, neboť do vlády se nakonec nedostal žádný vlivný reprezentant radikálnějších křídel strany. K zelené levici se hlásí pouze nová ministryně záležitostí rodiny, žen, seniorů a mládeže Anne Spiegelová, která však není žádnou velkou tribunkou. Naproti tomu hned tři noví ministři — Robert Habeck, Annalena Baerbocková a Cem Özdemir — patří k vůdčím zastáncům zelené realpolitiky.

Co konkrétního z toho vyplyne pro práci vlády, ještě uvidíme. Nový ministr zemědělství Cem Özdemir na sebe na každý pád stihl již upozornit světová média tím, že se do první kolony ministerských limuzín s členy kabinetu zapojil na svém jízdním kole.