Novou vládu dostali k Vánocům také Nizozemci a Bulhaři, ti i ti pozoruhodnou
Petr JedličkaJedné z nejbohatších zemí EU a jedné z nejchudších trvalo tentokrát sestavování vlády podobně dlouhou dobu: přes sedm měsíců. V obou případech šlo přitom o skvělou ukázku politické kultury a trendů, jež v daných zemích panují.
Přibližně v době, kdy se v Německu ustavila Scholzova vláda a u nás vláda Petra Fialy, uzavřela se koaliční jednání i ve dvou dalších evropských zemích: v Nizozemsku a v Bulharsku. Oba před Vánoci nastoupivší kabinety jsou pozoruhodné. Ještě zajímavější jsou ale okolnosti, za nichž vznikaly. V obou případech šlo totiž o mimořádně dlouhé a bolestivé procesy; v obou případech ovšem i o skvělé okno do politické kultury a trendů, jež v daných zemích panují.
Nizozemská vláda vypadá na první pohled zcela standardně: dvě liberální strany a dvě křesťanskodemokratické, stejné složení jako minulý kabinet. Stejný je i premiér Mark Rutte, který je aktuálně po odchodu Angely Merkelové nejdéle nepřetržitě sloužícím premiérem v EU, spolu s maďarským Victorem Orbánem.
Tentýž Rutte byl ovšem ještě před několika měsíci blízko konci kariéry, za který mohla zvláštní náhoda, či přesněji nehoda. Ale popořadě.
Jak už řečeno, v Nizozemsku vládla v posledních letech stejná koalice čtyř stran, jako bude vládnout i nyní. Konkrétně jde o Rutteho pravicově liberální Lidovou stranu pro svobodu a demokracii (VVD), pokrokářsky liberální Demokraty 66 (D66), konzervativnější Křesťanskodemokratickou výzvu (CDA) a trochu otevřenější Křesťanskou unii (CU). Nejvýraznější opoziční silou přitom byla — a zůstává — pravicově populistická Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse.
Právě pod tlakem PVV, respektive ve snaze získat další voliče, se Rutteho VVD sune už řadu let stále více doprava. V posledním volebním období se to prakticky projevovalo mimojiné velkým tažením proti „zneužívačům dávek“, které znamenalo pro řadu lidí i ztrátu bydlení. V minulém roce se jednotlivých kauz chopila média a opoziční strany — v tehdejším parlamentu jich bylo celkem devět — a protidávkové tažení se začalo prošetřovat. S šokujícím výsledkem.
Vloni na podzim vyšetřování samotného parlamentu odhalilo pochybení úřadů u více než dvaceti tisíc (!) případů zpětného vymáhání již proplacených příspěvků na děti a také zvýšenou šikanu osob s dvojím občanstvím, tedy většinou přistěhovalců.