Když loni v polovině prosince přebral politický nováček Kiril Petkov horké premiérské křeslo, o které se měsíce vedly nekonečné volební boje, mysleli mnozí, že bude konečně klid. Politická krize, která začala v roce 2020 sérií každodenních demonstrací proti vládě dlouholetého expremiéra a dosud lídr nejsilnější pravicové formace Bojka Borisova, se zdála být zažehnána.

Koncem letošního června ale Petkov přišel poměrně náhle o podporu jednoho z koaličních partnerů, a tak země míří 2. října k dalším volbám — celkově čtvrtým od dubna 2021. Nekonečná volební spirála v nejchudší a mediálně opomíjené zemi Evropské unie tak opět pokračuje. Volební průzkumy přitom poukazují na možný Borisovův návrat a posílení extrémní proputinovské pravice.

„Bulharsko se vydává na novou cestu. Plně rozvineme potenciál této země,“ řekl během oslav v centru Sofie po výsledcích posledních voleb Kiril Petkov. Jeho strana Pokračujeme ve změně oficiálně vznikla sotva dva měsíce před samotnými volbami, a přesto dokázala získat přes 25 procent hlasů.

Absolvent Harvardu Petkov v zemi nebyl neznámou politickou figurou. Už od května do září působil jako ministr hospodářství v úřednické vládě premiéra Stefana Janeva. Na předchozí angažmá v úřednické vládě odkazuje vlastní název strany — „Pokračujeme ve změně“.

Petkov a jeho spolupředseda Asen Vasilev, který rovněž zasedal v předchozí úřednické vládě, dokázali využít popularity protikorupčních postojů a rétoriky v krátkém období úřednické vlády. Během kampaně slíbili, že miliony z úplatků přesměrují do školství a zdravotnictví.

Strana profilující se jako centristická a proevropská pak vyhlásila „nulovou toleranci“ korupci a slíbila provést dalekosáhlé reformy hned v několika resortech a institucích. Po únorové invazi na Ukrajinu také zaujal kabinet na bulharské poměry nezvykle tvrdý postoj vůči Rusku.

Korupce — téma, na kterém vznikají i padají vlády v Bulharsku

Protikorupční rétorika je pro bulharského voliče dosti ohranou písničkou. Podobný étos dominuje v posledních politicky turbulentních letech celospolečenské debatě. Není ale divu, vždyť Bulharsko se drží na chvostu zemí Evropské unie ve vnímání korupce.

Index Transparency International řadí Bulharsko až na 78. místo, o které se dělí s Beninem, Burkinou Faso a Bahrajnem. Navíc předchozí éra spojená s vládami Bojka Borisova přivedla do ulic desetitisíce lidí.

Všeobecný pocit nespokojenosti s politickou nestabilitou, se systémovou korupcí, která odklání veřejné a evropské peníze do kapes oligarchů, a s nízkou životní úrovní podstatné části obyvatel pak s každými dalšími volbami nahrává turbulentním proměnám na politické mapě Bulharska. Už od května 2021 se zde nedaří sestavit stabilní vládní koalice, která by vzešla z voleb.

„Naším prvním úkolem je uvědomit si, že pokud chceme pro Bulharsko lepší budoucnost, musíme spolupracovat,“ řekl v prosinci v Národním shromáždění Petkov. Pokračujeme ve změně následně zformovala čtyřčlennou politickou koalici, skládající se z různých stran politického spektra. Zahrnovala Bulharskou socialistickou stranu, která se transformovala z bývalé státostrany, stejně jako liberálně-konzervativní Demokratické Bulharsko, známé tím, že má širší podporu téměř výhradně v Sofii a v Plovdivu.

Posledním členem koalice bylo populistické hnutí ITN (Je takový národ) — hnutí silně personalizované skrze svého lídra, zpěváka Slaviho Trifonova. Právě ITN byla po loňských červencových volbách (tedy druhých od dubna 2021) tím, kdo dokázal přetavit společenskou nespokojenost v úspěch ve volbách. Hnutí tehdy porazilo o pár desetin procent i samotného Bojka Borisova.

Televizní celebrita Trifonov volby vyhrál také s protikorupční rétorikou, kromě které nenabízel jasnější ideový program. Trifonovo vyjednávání o vládě navíc nevedlo k žádnému výsledku a podpora hnutí se následně v listopadových volbách (tj. celkově třetích) ztenčila o téměř patnáct procentních bodů.

Trifonov, jak už zmíněno, vstoupil v zimě do Petkovovy vlády, ale teď koncem června to byl právě on, kdo novou koalici položil. Důvodem byly neshody hned v několika oblastech, včetně samotných protikorupčních opatření a řešení finanční situace země.

Kiril Petkov obvinil představitele ITN, že brání reformě protikorupční komise v zemi a sabotují zvolení ministra vnitra Bojka Raškova do jejího čela. Podle Petkova ITN trvalo také na dalších penězích z rozpočtu ministerstva pro regionální rozvoj a veřejných zdrojů pro stavební firmy, které jsou údajně navázány na jiné společnosti, vyšetřované kvůli zneužívání veřejných financí.

Pokračujeme v kulturní válce vůči Severní Makedonii

Vedle přístupu k protikorupčním opatřením a dalším zmíněným záležitostem vznikl v koalici též konflikt ohledně jednoho zahraničněpolitického problému — otázky stažení bulharského veta vůči přístupovým rozhovorům Severní Makedonie s Evropskou unií. Bulharský parlament dal totiž koncem června Petkově vládě zelenou pro to, aby podmíněně zrušila své veto zahájení přístupových rozhovorů Severní Makedonie s EU.

„V této koalici nemáme místo ze dvou důvodů: Severní Makedonie a fakt, že v této zemi už nejsou žádné peníze. Premiér vede vlastní politickou linii, odlišnou od té, která je v koaliční smlouvě,“ argumentoval tehdy Trifonov.

Podle Trifonova Petkov a jeho zahraničněpolitická poradkyně Vesela Černěvová zahájili tajná jednání s EU, přičemž obešli ministryni zahraničí Theodoru Genčovskou, která je součástí Trifonovy ITN. „Makedonie je důležitou součástí naší historie a naší duše a nikdo nemá právo rozhodovat za bulharský národ sám. Je to národní zrada,“ říkal Trifonov.

Trifonov a jeho ITN se zde zapojily do další v jistém druhu kulturní války, nastolené ještě za vlády Bojka Borisova, který pod tlakem koaličních partnerů z řad krajní pravice (tehdy sjednocené v koalici tzv. Jednotných patriotů) zablokoval přístupová jednání Severní Makedonie do EU. Toto staré bulharské veto směrem k Severní Makedonii požadovalo přepsání makedonské ústavy, včetně uznání makedonštiny coby pouhého bulharského dialektu.

Na bulharské veto přitom doplácí i blízká Albánie, protože panuje konsensus, že tyto dvě země absolvují přístupová jednání společně.

Sjednocení patrioti s několika dalšími volbami ale skončili mimo bulharský parlament. Pandemie, Putinův vpád na Ukrajinu a následná energetická krize, kterou eskalovalo také zastavení dodávek ruského plynu do Bulharska, však dodalo munici nové, ještě extrémnější, krajní pravici.

Strana Obroda se dostala do širšího povědomí zejména v období pandemie, kdy šířila konspirační teorie o Billu Gatesovi a organizovala protesty proti očkování. Na rozdíl od IMRO — Bulharského národního hnutí (ústřední strany Jednotných patriotů) požaduje Obroda i v makedonské otázce více než „pouhou“ změnu makedonské ústavy.

„Usilujeme o sjednocení dvou bulharských státních útvarů do jednoho společného státu. Cestou k tomuto sjednocení je stále dokonalejší ekonomická, kulturní a politická integrace, která povede k obnovení narušené jednoty bulharského národa a udělá z Bulharska největší a nejsilnější zemi jihovýchodní Evropy“, stojí v programových prioritách strany.