Pokračujeme v krizi. Bulharské povolební vyjednávání stále v patové situaci
Ondřej ČížekV Bulharsku se konaly čtvrté volby za posledních osmnáct měsíců. Vláda vítězné konzervativně populistické strany důvěru nezískala. Hrozí, že se vítězná strana spojí s krajní pravicí. Jisté je, že politická krize v zemi hned tak neskončí.
Bulharské volby provázela v posledních dvou letech rekordně nízká volební účast a vysoká voličská nestálost. Nejprve se stalo vítězem protestní hnutí Takový je národ populárního baviče a zpěváka, které se však při posledních říjnových volbách ani nedostalo do parlamentu. V dalších volbách zvítězila reformní centristická strana Pokračujeme ve změně, vedená Kirilem Petkovem. V posledních — čtvrtých volbách za posledních osmnáct měsíců — se nekonečný volební kolotoč zastavil u konzervativně populistické strany GERB — Občané za evropský rozvoj Bulharska.
Její předseda Bojko Borisov, toxická postava bulharské politiky, který stál v čele bulharské vlády od roku 2009 již třikrát, se prozatím vzdal ambice stát se opět premiérem. Jeho strana GERB sice požádala o důvěru bulharského parlamentu, ale představený „kabinet odborníků“ na různorodou bulharskou opozici nezapůsobil a země se dál potácí ve vleklé politické krizi. Pokus k sestavení vlády teď dostane další expremiér a hlavní oponent Bojko Borisova — Kiril Petkov. Současná patová situace může nakonec vyústit v další nekončící volební soukolí.
Nesestavení vlády
V současnosti za Borisovovou stranou GERB stojí jen tradiční zákulisní spojenec této strany — Hnutí za práva a svobodu. Toto uskupení veřejně deklaruje, že zastupuje zájmy turecké menšiny, v reálné politice je ale nástrojem oligarchů v čele s mediálním magnátem Delyanem Peevským. Hlavní opoziční strany vůči Bojku Borisovovi — Pokračujeme ve změně expremiéra Petkova, Demokratické Bulharsko a Socialistická strana, už předem uvedly, že kabinet pod vedením strany GERB nepodpoří.
GERB jako kandidáta na premiéra zvolil neurochirurga Nikolaje Gabrovského, který do svého plánovaného kabinetu navrhl i některé odpůrce někdejší Borisovovy vlády — například někdejšího vydavatele Playboye Martina Zacharijeva, který měl šéfovat ministerstvu cestovního ruchu. Ministrem vnitra se měl stát bývalý vyslanec v NATO Dragomir Zakov, který byl paradoxně členem vlády Kirila Petkova, v níž stál v čele obrany. Pro podporu Gabrovskému kabinetu se nakonec vyslovilo jen 113 poslanců z celkových 240.
Podle předchozích vyjádření bulharského prezidenta Rumena Radeva má tedy nyní přijít řada s pokusem o sestavení vlády na Kirila Petkova a stranu Pokračujeme ve změně. Ani v jeho případě se ale nerýsuje reálná šance na její sestavení s podporou většiny parlamentu. Stejně jako GERB, má také strana Pokračujeme ve změně jen jednoho věrného parlamentního spojence — středopravicové Demokratické Bulharsko. S nedávným koaličním partrnerem, Socialistickou stranou, naráží na stále větší neshody ohledně zahraničně politického směřování, zejména pak v pohledu na vojenskou podporu Ukrajiny.
Podpora krajní pravice a tanec mezi vejci
Navzdory předchozím volebním porážkám, několika obviněním z korupce a zneužívání fondů Evropské unie zůstává GERB hlavní politickou silou bulharské politiky. Její výsledky se odvíjí hlavně od volební účasti a aktuální volební podpory nově vzniklých opozičních stran. Borisovova strana má ale stále stabilní podporu ve většině regionů a za téměř deset let u moci dokázala obsadit státní správu svou klientelistickou sítí.
GERB by se mohl uchýlit k řešení svízelné situace nalezením paradoxní podpory ze strany hnutí turecké menšiny a ze strany bulharské krajní pravice, která je tradičně známá pro svou xenofobní protitureckou rétoriku. Krajně pravicová strana Obroda získala v posledních volbách téměř deset procent hlasů a silně prorusky orientovaná strana bývalého premiéra Stefana Janeva pak překročila o půl procenta čtyřprocentní volební práh.
Ačkoli se Borisov vždy spoléhal na tichou podporu krajní pravice, zůstává otázkou, zda by byl ochoten s ní vládnout otevřeně. Do budoucna tak půjde pro Borisovův GERB — který se na jednu stranu nebrání toxickým koalicím, ale zároveň se snaží navenek působit proevropsky — o složitý tanec mezi vejci.
Na rozdíl od vládnoucích představitelů Polska nebo Maďarska se Borisov vždy řídil zásadou, že Bulharsko by nemělo způsobovat zbytečnou pozornost v Bruselu nebo Berlíně. Vrcholným představitelům Evropské unie to umožňovalo odvracet zrak od Borisovovy domácí politiky. Ta si přitom v korupci, dotačních podvodech a porušování principů právního státu v ničem nezadala s vládami v Budapešti nebo Varšavě.
Podle serveru Balkan Insight se nedá očekávat, že by patová situace v zemi měla v dohledné době skončit.